Jeroným Pražský

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český náboženský reformátor. Stoupenec M. Jana Husa, přivezl z Londýna do Čech opsané spisy oxfordského prof. J. Viklefa. Mistr tří univerzit, výtečný kazatel a polemik. Přijel za Husem do Kostnice, byl zajat a vězněn. Zprvu své názory odvolal, pak vedl s koncilem hrdou polemiku. Upálen necelý rok po Husovi.
„Ve svých myslích jste mne odsoudili co nehodného dříve, než jste mohli poznat, jaký jsem. Avšak i vy lidé jste, a ne bohové, ne věčně žijící, ale smrtelní, také vy můžete klesnouti, blouditi, býti oklamáni a svedeni jako jiní lidé. Říká se, že je zde shromážděno světlo světa a nejmoudřejší mužové. Proto tím více byste měli dbát o to, abyste nic všetečně, nerozvážně a nespravedlivě nerozhodli a neučinili.“
— Jeroným Pražský před kostnickým koncilem
Jerome of Prague.jpg
Narození a úmrtí
  • kolem roku 1377 (Praha)
  • 30. 5. 1416 (Kostnice)
Památníky
  • Řeznická 1; PD, F. Bílek 1916
  • Upálen v Kostnici z rozhodnutí katolického koncilu, rok po M. Janu Husovi
Odkazy

Zpráva z konce 16. století uvádí, že se Jeroným narodil v Řeznické ulici v Praze naproti domu, v němž mnohem později bydlel sochař Matyáš Braun. Prý pocházel z vladycké rodiny. Historicky je však v jeho životě ověřeno až datum 1398, kdy byl Jeroným na pražské univerzitě prohlášen bakalářem sedmi svobodných umění. Byl stoupencem M. Stanislava ze Znojma, který vyznával reformní učení prof. J. Viklefa z Oxfordu a ovlivnil tím i M. Jana Husa.

Právě jeho, skvělého vzdělance a řečníka, vyslali přátelé na studium univerzity do Oxfordu, kde měl zároveň získat spisy náboženského reformátora prof. Viklefa a přivézt je do Prahy. Že to učinil, mu po 18. letech připomenul katolický koncil v Kostnici, a připsal mu to jako hrubý přečin proti pravověrnosti k jeho „provinění“. Jeroným Viklefa nejen vyznával, ale také „se po něm pídil“ v Oxfordu a „do učení pražského je s sebou přinesl“, stálo v kostnické obžalobě.

Vrátil se z Oxfordu po dvou letech a zjistil, že v církvi vybuchla snaha o nápravu jejího zbohatlického, nectného života.Viklef církvi vytýkal, že církev musí být obhájcem a nositelem mravního života, že by měla být společností, ne hmotnou, čili bohatství, ale duchovní, čili „invisibilis“. Na pražské univerzitě tento názor většinou přijali, protože každý viděl, jak život kněžstva znemravněl.

Touha poznávat, polemizovat a vzdělávat se táhla Jeronýma do ciziny, takže v dubnu 1404 odjel na Sorbonnu do Paříže, pak do Heidelbergu a vrátil se do Prahy v roce 1406 jako mistr obou univerzit. Z Heidelbergu musel popravdě utéci, protože tam vyvolal nelibost svou otevřenou polemikou. Prostě to „založili do spisů“ o něm, protože při obvinění na koncilu k tomuto svatokrádežnému prohřešku přihlédli. V lustračním záznamu v Kostnici měli zaznamenáno, že přebíral „nejedny smysly bludné a kacieřské“.

V tom čase v Praze vrcholil spor o českou univerzitu. Zasloužili se s Husem o to, že král Václav IV. vydal 18. ledna 1409 v Kutné Hoře dekret, který stejně jako na Sorbonně preferoval ve vedení university poměr volebních hlasů 3:1 pro domácí profesory. Cizí profesoři demonstrativně z pražské univerzity odešli. Jenže Karel IV. v zakládací listině pražské univerzity napsal, že zakládá univerzitu, aby se Češi nemuseli doprošovat vzdělání v cizině.

V červenci 1410 nechal pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka za zpěvu Te Deum spálit Viklefovy spisy, a vyloučil Husa a jeho stoupence z církve. Jeroným proti tomu ostře promluvil v Budíně před Václavovým bratrem Zikmundem, za což jej ostřihomský arcibiskup nechal uvěznit, ale Jeroným uprchl do Vídně, aby i zde hájil své a Husovy názory. Ve Vídni jej postavili před inkviziční soud, na němž se statečně hájil a vyvracel jednu žalobu za druhou, ale raději včas uprchl, protože se dozvěděl, že mu hrozí žalář, do něhož jej chce pasovský biskup uvrhnout. V květnu 1412 se král Václav IV. od Husa odvrátil, v čemž jistou roli hrála provize, kterou mu slíbil papež Jan XXIII. z prodeje odpustků, které Hus prohlásil za svatokupectví. Jeroným v Praze zorganizoval maškarní průvod, který táhl na Dobytčí trh, kde spálili papežovy listiny. Katoličtí konšelé nechali za tento čin popravit tři mladé stoupence Husa - tovaryše Martina, Jana a Staška.

Jeroným se dozvěděl o Husově uvěznění v Kostnici pozdě. Jezdil právě po Evropě a nabádal mocné, aby se v Kostnici zasazovali o pravdu reformního hnutí, které se opíralo o biblickou čistotu církve. Přijel na podzim roku 1414 za Husem do Kostnice, a dokonce nechal vyvěsit na kostely své provolání. Na tajný vzkaz Husa, a na radu přátel, se stáhl k hranicím do městečka Hiršavy. Falcká hrabata jej tu však zatkla a odvezla do Pevné věže v Kostnici. Husa upálili a koncil se začal zabývat Jeronýmem. Precizní a dlouhá obžaloba shrnula všechny jeho prohřešky. Jeroným odolával medovým hlasům dvou kardinálů, aby své „bludy odvolal, ale přišly těžší chvíle mezi životem a smrtí na mučidlech. Zesláblý Jeroným odvolal, ale jenom do chvíle, než z Prahy poslali jeho 45 prohřešků, jichž se prý dopustil a potom ještě 105 jeho smrtelných hříchů.

Když na něm žádali, aby všechny své „bludy“ odvolal, Jeroným stál před kardinály a statečně řekl: „Selhal jsem jako blázen a toho všeho želím.“

Pronesl potom obhajobu, o níž papežský sekretář Poggio Bracciolini napsal: „Přiznávám, že jsem jakživ neviděl a nepoznal nikoho, kdo by se při vedení hlavního procesu a navíc ještě hrdelního, tak přiblížil výmluvnosti starých řečníků, jichž si tolik vážíme. Bylo podivuhodné, jakými slovy, jak věcně a s jakými argumenty, s veselým obličejem a živým hlasem, a jak srdnatě a směle nepřátelům svým odpovídal a nakonec svou při uzavřel.“

Upálili jej 30. května 1416.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!