Jindřich Fügner

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeden ze zakladatelů spolku Sokol. První starosta Sokola Pražského. Vzdělaný obchodník, spoluzakladatel České hypoteční banky. Iniciátor zrodu Prvního pražského spolku stenografů (1859).
„Tuto budovu postavenu pražskému Sokolu r. 1863 jeho starostou bratrem Jindřichem Fügnerem, jenž v ní skonal 15. 11. 1865, posvětila velká práce jeho i prvního náčelníka, bratra Miroslava Tyrše, jenž v ní bydlel 20 let. Tělocvična byla věnována Sokolu, aby se v ní tužili čeští mužové a česká mládež v ušlechtilém zápolení, aby v ní vyrůstala pokolení zdravá na duchu i na těle, hotova ke službě národu i vlasti. Nechť budova nazvaná domem Fügnerovým, kolébka velkého bratrstva sokolského, vždy připomíná sokolstvu i jeho dorostu i všem vzácným Čecho-Slovákům občanské ctnosti a vlasteneckou obětavost, jež první starosta svým příkladem bratřím k následování uložil.“
— Text na PD
Jan Vilímek - Jindřich Fügner.jpg
Narození a úmrtí
  • 12. 9. 1822 (Praha)
  • 15. 11. 1865 (Praha)
Památníky
Odkazy

Poznal Tyrše u vesnice Nový Jáchymov na Berounsku zcela náhodně. Sám odpočíval u matky a student filosofie Tyrš si vydělával na studia vzděláváním dětí pražského továrníka. Byl mezi nimi rozdíl deseti roků, ale při Fügnerově tvořivé mentalitě to nebylo vidět. Fügner byl posedlý zvídavostí, něčím novým, co dávalo životu smysl. Objevil ve studentově výkladu cosi nového a významného. Oba byli posedlí kreativitou, čili tvořivě myslet a okamžitě myslet na realizaci ku prospěchu života.

Tyrš při studiu řecké filosofie a umění narazil na pojem „kalokagathia“, což byl starořecký princip výchovy mladých mužů v souznění tělesné a duchovní stránky života. Český život, po staletém takřka nebytí, potřeboval hodně svěžesti těla i ducha, aby nebojácně zdolal podceňování českého národa cizími i sebe sama. Sebevýchova národa pomůže stmelit národ a zvednout jeho sebedůvěru.

Byla to jedna z tratí na velkou vzdálenost. K ní se budou cestou připlétat pramínky národní kultury. Inu pramínky a prameny slity v jednu řeku. Oba si zanotovali, zahořeli a dospěli k názoru, že je třeba konat. Na zdolání sevření „žalářem národů“, jak se Rakousku říkalo, se muselo začít okamžitě. Hlavně začátkem 60. let, kdy zjihla hříva rakouského sebevědomí v prohrané bitvě u Solferina (24. 6. 1859) v Itálii, Franz Josef I. vydal „Říjnový diplom“ (20. 10. 1860), v němž slíbil ústavnost. Jako houby po dešti zakládali Češi spolky a noviny, prostě otevřel se ventil společenské aktivitě. Národ vzlétl jako sokol, ano „Sokol“ bude vhodný název pro novou tělovýchovnou organizaci. Fügner nebyl Čech, pocházel z německé rodiny, ale snaha Čechů o rozmach českého národního života mu byla blízká z pochopitelného důvodu. Otec měl obchod se střižním zbožím a prodával hodně i Čechům, ba Čechy i zaměstnal. Jindřich se po gymnáziu nějaký čas otrkával v závodě Bachbeula v Jungmannově ulici a pak jej otec poslal na zkušenou do Terstu. A tam byl jako u vidění. Všechno ho zajímalo, od filosofie po dějiny, astronomii, ba poznal sanskrt a hned se mu učil. Nadchl se pro terstkou pojišťovnu „Nuova Societa Commerciale d’Assecurazioni“ a po otcově smrti proměnil pražský obchůdek v její jednatelství.

Proputoval celou západní Evropu a nebylo oboru, do něhož alespoň nenahlédl. Na jedné cestě poznal Gabelsbergerovou těsnopisnou soutavu a okamžitě s přítelem Eduardem Novotným, klasickým filologem a redaktorem, ustavili Pražský spolek stenografů. Novotný vymyslel českou variantu. Fügner se naučil stenografovat a zapsal celý průběh zasedání českého sněmu. Byla to u něj opravdu vědychtivá chorobnost a ta mu dala křídla okamžité aplikace. To jej posunulo mezi přední obchodníky, kteří ho v roce 1859 zvolili do pražské obchodní a průmyslové komory a záhy se stal i vedoucím Hypoteční banky.

V původním obchodě rodiny se mluvilo německy i česky, proto Fügner do svých podniků zavedl i češtinu. Jeho vztah k českému jazyku byl opravdu upřímný, protože financoval loterii, jejíž výnos měl pomoci dceři K. H. Borovského, Zdeničce. A myšlenka Sokola, ta zlákala kdekoho, a čiperný organizátor národního života Barák vymyslel spolkový pozdrav „Nazdar“. Tyrš Fügnera navrhl za prvního předsedu Sokola Pražského a Fügner všechno financoval. Ideovým a tělovýchovným vůdcem byl Tyrš. Vdechli Sokolu principy demokratismu, bratrství a mravní ušlechtilosti.

Fügner požádal Josefa Mánese, aby navrhl sokolský prapor i stejnokroj a sám doporučil, aby sokolský kroj byl doplněn garibaldovskou červenou košilí. V roce 1865 se z jeho podnětu konaly sokolské šibřinky a byla to první sokolská ukázka rozkvetlých sokolských stejnokrojů.

Už v roce 1863 Fügner poskytl peníze na postavení první, přepychové sokolské tělocvičny v Mezibranské, dnes Sokolské ulici. Byla z toho jedinečná událost, která inspirovala i Čechy v zahraničí k zakládání Sokola. Mecenášský nadšenec se však nedočkal prvních společných cvičení, ani prvního všesokolského sletu v roce 1882. Zhasl náhle na „talovitost krve“, říká dobový nález. Zemřel ve třiačtyřiceti letech a Tyrš se nastěhoval do nového sokolského domu. Ujal se jeho mladičké dcery, jež si Tyrše vzala. Vyrostla z ní teoretička a historička umění. Skvělá znalkyně lidového umění.