Jindřich Vaníček

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Náčelník a cvičitel tělovýchovné organizace Sokol. Řídil šest sokolských sletů (III.-VIII.). Vynikající sportovec. Z publikací: „O šermu šavlí“, „O šermu holí krátkou“.
Jindrich Vanicek 1901 Langhans.png
Narození a úmrtí
  • 1. 1. 1862 (Praha)
  • 2. 6. 1934 (Praha)
Památníky
Odkazy

V roce 1932 vyšel k Vaníčkovo sedmdesátce sborník s familiárním názvem „Náš náčelník“, v němž zavzpomínali jeho přátelé. Ti starší pamatovali ještě na první sokolský slet v roce 1882, jemuž dával na stupínku a bez hudby povely Tyrš. Těm mladším imponovala Jindřichova fyzická zdatnost, druhé udivovala jeho jistota na náčelnickém můstku pěti sletů, jež řídil.

Vyrůstali se starším bratrem Karlem na Hradčanech, kde otec živil z příjmu hradního kuchaře jedenáct dětí. Dvěma bratrům v dětství říkali „bratři Kendové“, protože byli stále spolu, chodili spolu na malostranské gymnázium a zde se dozvěděli o Tyršovi. Imponoval jim myšlenkou, že i malý národ může být velkým fyzickými, duchovními a mravními vlastnostmi. V roce 1878 vstoupili do smíchovského Sokola a po třech letech byl Jindřich vyslán do Železného Brodu jako poradce nácviku na I. všesokolský slet.

Navečer 12. srpna 1881 se objevil nad téměř dostaveným Národním divadlem kouř, vyšlehly plameny a pak se ukázalo, co znamená pro národ hrdost. I Vaníčkové vášnivě sbírali po halířích pro jeho obnovu. Po necelém roce 16. června 1882 oba cvičili pod Tyršovo taktovkou na Střeleckém ostrově na I. všesokolském sletu, který řídil Tyrš. Cvičilo se bez hudby, jenom na Tyršovy pokyny ze stupínku. Obrovská hudba zněla v každému srdci. Přes řeku se zvedala nová budova Národního divadla ještě do větší krásy.

Už po dvou letech po vstupu bratří do smíchovského Sokola, Jindřich překvapoval mistrným cvičením na nářadí. Zvolili ho zástupcem náčelníka a za čtyři roky se stal náčelníkem Středočeské župy. Měl velký talent na cvičení a nemenší nadšení.

Po dalším roce ho povolali do technického odboru České obce sokolské, a téhož roku už vedl tři sokolské sportovní oddíly na soutěž do Rakouska, a krátce na to do Francie. Ve Francii sklidili sokolové obrovský úspěch. Přivezli třetí cenu za cvičební vystoupení. Jindřich ve Francii zazářil a doma se k tomu přihlídlo při volbách do předsednictva Sokola. Jindřicha se stal náčelníkem Středočeské župy a roku 1890 poprvé v životě řídil veřejné župní cvičení v Berouně.

Vaníčkové začali studovat, Jindřich práva. Jenže všechen čas mu spolykal Sokol a na studium nezbýval čas. Dvěma náročným „pánům“ se nedalo sloužit a Jindřichův sokolský koníček běžel stále před studiem. Ale v roce 1898 už sám usoudil, že studium nelze věčně protahovat a zakončil je diplomem. Koneckonců pro funkční zařazení od roku 1891 v Pražském Sokole a na místo náčelníka České obce sokolské nebyly mnohdy justiční znalosti zbytečné.

Na III. všesokolském sletu v roce 1895 už Jindřich stál na velitelském můstku, cvičení bylo vyzrálejší než roku 1891 ve Stromovce a co bylo příjemné, poprvé přijeli všichni v sokolském kroji, ba i sokolové z Ameriky. Jindřicha vyslali do Francie za vzděláním na vojenské škole v Joinvillu a profesní znalosti mu byly užitečné nejen v Sokole.

Dlouho se Jindřich zdráhal vyměnit sokolské povinnosti za advokátní kancelář. Zdařilé slety 1901 a 1907, jež řídil s velitelského můstku, jej naplnily obrovskou radostí. Jenže v roce 1910 už nebylo zbytí, aby si připevnil na dveře cedulku JUDr. Vaníček a vydělal víc na živobytí.

V tom čase už Sokol nebyl jedinou tělovýchovnou organizací, už cvičily tělovýchovné jednoty politických stran Orel (křesťanské) a DTJ (dělnické). Dva roky před světovou válkou se konal VI. všesokolský slet, jemuž ještě Jindřich velel, ale hned na to byli mladí sokolové rozprášeni po válečných zákopech. Za války obživla sokolská myšlenka na italské frontě zásluhou sokolského vlastence Jana Čapka. Ustavil sokolskou vojenskou organizací. jež se stala zárodkem českých italských legií.

Doma sokolové vedli odboj v tzv. Maffii, jež posílala zprávy do zahraničí a Jindřicha byl často volán k policejnímu výslechu. Po smrtí stařičkého císaře Franz Josefa I. se Rakousko-Uhersko rozpadlo v samostatné národní státy. Dne 28. října 1918 byla na první schůzi Národního shromáždění ČSR byla vyhlášena samostatná ČSR a sokolové připravovali svůj slavný VII. slet na Letné. Vaníček se stal pracovníkem Ministerstva národní obrany, kde vedl oddělení výchovného odboru armády.

Nad letenskou plání zahřmělo v roce 1920 hromové „Zdar“ a řady nastoupených cvičenců napřímil Sukův jímavý a rázný Sokolský pochod na slova Sv. Čecha. Jindřich Vaníček velel z můstku všesokolskému sletu naposled. Odešel do výslužby v roce 1928 a ještě roku 1934 zaslechl Hitlerův frenetický křik a výhrůžky z německých Sudet. Ale X. sletu v roce 1938, kdy se nad strahovským sokolským stadionem vznesla akrobatická letka kap. Nováka a v mužských prostných zahřměla Pecháčkova „Přísaha republice“, toho se už Jindřich Vaníček nedočkal.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!