Josef Boleslav Pecka

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český novinář a politik. Jeden ze zakladatelů Českoslovanské sociálně demokratické strany v roce 1878. Autor několika svazků básní, písní a knížky „Dějiny Pařížské komuny“. Po perzekuci socialistů v Rakousku odjel do USA.
„Dělníku netřeba milosti, onť má před sebou cenu vlastního bohatství, dvě mozolné ruce a pevnou, zdravou lebku, z nichž pochází práce.“
— J. B. Pecka v článku „Nežebrejme!“
Josef Boleslav Pecka.jpg
Narození a úmrtí
  • 19. 9. 1849 (Praha)
  • 25. 7. 1897 (Chicago)
Památníky
  • Pohořelec 25; PD s portrétem, V. Vokálek
  • Pohřben na národním českém hřbitově v Chicagu
Odkazy

„Podívejme se zpátky na celé 20. století. Všechna ta hnutí, která tak drtivě poničila životy našich předků, začínala v restauraci U Kaštanu. Kdyby ty služby tehdy řádně fungovaly, tak se ty věci daly chytit od začátku,“ prohlásil v roce 1993 v Českém rozhlase poslanec českého Parlamentu Tomáš Ježek.

„Nepotěšil jste mne, studente,“ řekl by panu poslanci Ježkovi stařičký profesor českých dějin. Ta služba se už tehdy jmenovala císařsko-královská policie v Praze a velel jí nějakej ředitel Cihlarz. Býval to jistě český Cihlář jak poleno, ale Marie Terezie v humánní touze dát Čechům křídla velkého národa, přikázala do matriky česká jména poněmčovat. Díky bohu restaurace „U Kaštanu“ byla česká hospoda v někdejší dědince Tejnka u Břevnova, kde se 7. 4. 1878 přetajně v zástěnku sešlo 15 dělnických předáků, kteří nechtěli nic víc, než uzákonit lidské právo pro dělnictvo, jež bylo rovněž občany c. k. Rakousko-Uherska, a bez nichž by nebylo fabrikantů a bankéřů. Na přetajném zasedání byla založena Československá sociálně demokratická strana. Tu pan bankéř Ježek zná, protože ta strana vládne v několika zemích světa. Staří latináři by řekli „historia est magistra vitae“, čili „dějiny jsou učitel života“.

Vídeňská policejní ústředna Cihlarzovi avizovala, že někde v Praze se má konat tajná schůzka sociálně-demokratických předáků. A „ty služby“ fungovaly pořádně. Cihlarz se svými policajty a Švejkovými Bretschneidery prošťáral Prahu, ale kde nic tu nic. Jenže život bývá i pěšinkou do pekel. Na tajném, zakládajícím sjezdu Českoslovanské sociální demokracie se nesmělo nic zaznamenávat. Jenže jeden z jeho předních účastníků, redaktor časopisu „Budoucnost“ J. B. Pecka přišel domů, a vědom si historické události, zapsal všechno doma opravdu dopodrobna. Pečlivě zápis zašil do starého kabátu a pohodil kabát do kouta. „Ty služby“ fungovaly v celé šíři policajtů, fízlů a zobracely celou Prahu marně. Cihlarz vyšel do ulic potřetí a napotřetí si u Pecky všimli starého kabátu a rozpárali jej. Cihlarz obdržel za skvělou práci metál.

V září 1878 začala policie postupně dělnické předáky zatýkat, a to na základě paragrafu „o tajném spolčování“. Dne 24. ledna 1879 započal velký soudní proces s dělnickými předáky. Dělničtí vůdcové byli potrestáni žalářem od jednoho do čtyř měsíců. O čem sraz v hospodě U Kaštanů jednal? Byly to otázky, jimiž se více než po sto letech říká „základní lidská práva“: aby rakouská monarchie přijala zákon o všeobecném, rovném a přímém volebním právu pro muže i ženy (ženy toto právo získaly zásluhou Sociální demokracie počátkem 20. století, jejíž členkou byla i Charlotta Garrigue-Masaryková). Požadovala se svoboda tisku, spolčování a shromažďování, bezplatné vyučování dětí do 16 let a omezení dětské práce na 10 hodin denně, omezení pracovní doby matek, neodvislost soudů, zrušení trestu smrti atd.

Pecka byl synem smíchovského řemeslníka, a protože rodina bydlela na Újezdě poblíž Myslbeků, chodili Josef Pecka s Josefem Myslbekem do sochařského kurzu mistra Seidana. Jenže Pecka se vyučil u Porgesů na Smíchově kovolitcem. Žil mezi dělníky v dennodenním zápasu o chléb, psal verše, články do novin a řečnil. Jeho přítel Rezler vzpomínal, že dělníci na jeho řeči o socialismu říkávali: „My to nepředěláme.“ Pecka si věděl rady s ledajakými problémy dělníků a stal se pro ně nejen trubadůrem, ale i rádcem v životních záležitostech.

Energický novinář Josef Barák postřehl Peckův všestranný talent, a vzal si jej do redakce svého listu. V roce 1874 už s přítelem Ladislavem Zápotockým vydávali dělnický list „Budoucnost“, v němž psal nejen o životě dělnictva, ale také vštěpoval lidem myšlenku o jejich právech: „My musíme mít spoluúčastenství v zákonodárství, neboť zákony jsou kvůli lidu a nikoliv kvůli vládě.“

Rok po založení Sociální demokracie padla vláda Auersperga a nový ministerský předseda Taaffe nabídl křeslo ministra spravedlnosti loájálnímu staročechovi JUDr. Pražákovi. Byl to první český ministr v rakouské vládě. Dne 31. října 1881 policie zatkla Zápotockého, Pecku a řadu dalších sociálních demokratů. Dne 4. února 1882 započal velký soudní proces se Sociálními demokraty. Zápotocký dostal 18 měsíců (později mu přidali půl roku) a Pecka 14 měsíců vazby. Po odpykání trestu odešel Pecka do politicky mírnější Vídně a pokusil se o vydávání „Dělnických listů“, jenže krutý čas způsobil jeho příklon k anarchismu předáka Jana Mosta. V roce 1885 byla Sociální demokracie zakázána. Velké tažení socialismu bylo utlumeno, ale nebylo zadupáno.

Pecka se vydal se svou matkou do Chicaga, kde pracoval v různých dělnických listech. Po matčině smrti pracoval v přetěžkém zápase o živobytí ještě v několika redakcích. Vydal z inspirace Marxova spisku „Adresy“ studii „Dějiny Pařížské komuny“ a v jeho pozůstalosti zůstala studie: „Dějiny socialistického hnutí od roku 1784 do roku 1848“. A k otázce ženské ze stanoviska sociálního náčrtek publikace „O vývinu společnosti po úpadku západní Římské říše“.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!