Josef Gočár

Český architekt (kubismu, funkcionalismu a konstruktivismu). Z díla: Dům U Černé Matky Boží na rohu Celetné ulice, býv. Banka československých legií Na Poříčí, kostel sv. Václava ve Vršovicích, Pavilon-Gočár v Lázních Bohdaneč, Hradec Králové: banka, školy, ředitelství ČSD, úprava náměstí.

„Nová architektura musí do důsledku odpovídat zásadám ekonomie. Nové požadavky musejí být hledány i uskutečňovány vědecky: matematicky, empiricky, statisticky a sociologicky, musí být hygienická, nesmí předurčovat žádný estetický zámysl.“
— Program čas. Stavba 1924-25

To bylo vyznání skupiny umělců, kterou nazývali „Letenská republika“, protože někteří bydleli poblíž Letné a scházeli se hlavně v kavárně na rohu Korunovační a Čechovy ulice. Byli mezi nimi Gočár, Chochol, Feuerstein, Havlíček, Žák, ba i malíř Tittelbach zašel, sochařka Jirásková, režisér Machatý a studenti z blízké Akademie výtvarných umění jen pošilhávali po svých učitelích a vzorech. V době zveřejnění Programu v čas. „Stavba“, Gočára právě jmenovali profesorem Akademie. Víc přemýšlel než mluvil, vzpomínali studenti, postavil se tiše ke studentovo prknu, díval se dlouho, přemýšlel a pak vyslovil ortel ve třech „známkách“: „To se mi líbí.“ nebo „To se mi nelíbí.“, případně nešťastně vrtěl hlavou a opakoval „To se mi nelíbí, to se mi strašně nelíbí.“

Náležel k trojici předních architektů Janák-Gočár-Novotný, která před první světovou válkou vnesla do české architektury kubismus. Po válce se ke kubismu ještě krátce vrátili v tzv. rondokubismu, čili v aplikaci obloučkového dekorativistického prvku do svého stylu, ale to se už do architektury drsně tlačil racionální funkcionalismus, pak ruský konstruktivismus nebo purismus. Mladí architekti se nevraceli, hleděli dopředu a dávali novým podnětům okamžitě tvar.

Gočár byl z rodiny pivovarského sládka. Část dětství vyrůstal v Bohdanči, reálku vystudoval v Pardubicích, vyšší průmyslovku v Praze a na Umělecko-průmyslové škole u prof. Kotěry, žáka vídeňského modernisty O. Wagnera, prokázal svůj talent naplno. Kotěra mu svěřil vedení svého ateliéru a v roce 1908 se Gočár na škole úplně osamostatnil. Ve světové architektuře zbyl z české moderny především prvek kosoúhlých tvarů, jež jsou seříznuty jako sochařskou špachtlí. A právě tento prvek od Čechů převzali Němci a Američané.

Gočárovo nejobdivovanější dílo je především kubistický dům U Černé Matky Boží (1912) na rohu Celetné ulice, který skvěle dotvrzuje myšlenku arch. Honzíka, že dobrá architektura, byť z kteréhokoliv století, vzájemně ladí jako klaviatura klavíru. A to potvrzuje i kubistický obytný dům arch. Chochola u Železničního mostu. Gočár projevil v kubismu (1910-18) pozoruhodnou tvarovou vynalézavost a představivost. Ukázal ji zejména v neuvěřitelně odvážném soutěžním projektu na Staroměstskou radnici v Praze v roce 1910. Je to obrovská tvarová skládačka, jež se vysoko vyšplhala nad radniční věž.

Nejvýrazněji se zapsal do výstavby a modernizace Hradce Králové, kde začátkem 20. století zbourali cihlové hradby z doby Josefa II. a uvažovali, jak město ucelit. Přemýšlivý starosta města JUDr. František Ulrich požádal arch. Kotěru, aby s přáteli zkusili projekt novodobého města, které bude odpovídat modernímu pojetí života. Kotěra měl v Gočárovi zdatného „fantastu“ a ten brzy JUDr. Ulricha překvapil pojetím ucelení města v široký, vzdušný prostor, který byl funkčně a esteticky ucelený. Stará zástavba a volný prostor po hradbách se do sebe vklínily, aniž je stěsnala jakákoliv stavební překážka. Projekt byl jako široká náruč starého s novým, aniž by si protiřečily, od domu Lutherova ústavu po Kozí plácek. To nejzajímavější je řešení prostoru kolem kostela P. Marie monumentálním schodištěm, což je důstojný prvek i u Gočárova vršovického kostela.

Teprve po 1. světové válce, kterou Gočár prožil jako technický důstojník v Tyrolích, se k projektu vrátil a ještě navrhl koželužskou školu s vilou ředitele a gymnázium s tělocvičnou. Symetrie uspořádání škol, banky a ředitelství ČSD je rovněž Gočárovým dílem, ba vyprojektoval i náměstí tak, aby připomínalo potomkům osvíceného starostu JUDr. Ulricha. Hradec Králové je aplikací funkcionalismu v české architektuře. Tím se město dostalo do povědomí dějin světové architektury.

V letech 1911-12 dal Gočár kubistickou podobu i nevelkým lázním v Bohdanči u Pardubic. Stavba je domyšlena funkčně tak, aby léčebné procedury byly pod jednou střechou. V kubistickém stylu je kolonáda, kterou zformoval do podoby pilířů, oken, dveří, sešikmených parapet a stejně tak i štít budovy. Projekt lázní realizoval ve stejném čase jako dům U Černé Matky Boží v Praze. Pozval si ke spolupráci nejlepší sochaře, mezi nimiž byl i tvůrce českého sochařského kubismu Guttfreund. I pražský Veletržní palác arch. Tyla a Všeobecný penzijní ústav arch. Honzíka a Havlíčka na Žižkově ukazují na světovost tehdejší české architektury.

Když na mezinárodním kongresu umění v Düsseldorfu v roce 1922 mluvil o konstruktivismu Rus Lisickij, době už šel z Francie naproti purismus s kultem přehlednosti, čistoty a účelnosti. Gočár se do tohoto proudu samozřejmě začlenil. Podařilo se mu zbudovat pozoruhodný moderní kostel ve Vršovicích, nebo Legiobanku na Poříčí a nepočítaně interiérů, např. kavárnu Hlavovka, skříň na korunovační klenoty. Jeho snem byla nová Národní galerie. Navrhl její projekt a mnohokrát jej předělával. Zprvu ji zasadil v prostoru Petrského nábřeží, pak na Letnou a nakonec do zeleně Kampy. Dlouho tu byl jako svědek jeho záměru základní kámen a pak už ani ten ne, protože jeho projekt Národní galerie nebyl realizován. Snad by se uskutečnil, ale Gočár 4 měsíce po druhé světové válce zemřel.

Mapa pražských památníků

Hlavní strana

Zobrazit obsah

O projektu