Josef Macháček

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český průmyslník, poslanec Českého zemského sněmu a Říšského sněmu. Vytvořil cukrovarnické a pěstitelské centrum, v němž uplatňoval nové technologie. Mecenáš Sokola, Hlaholu, Umělecké besedy, Národního divadla atd.
Josef Machacek 1870 Kriehuber.jpg
Narození a úmrtí
  • 31. 1. 1818 (Radotín)
  • 23. 3. 1870 (Králův Dvůr)
Památníky
Odkazy

Na shakespearovské slavnosti v dubnu 1864 seděl v Novoměstském divadle robustní Macháček v lóži vedle Riegra, Palackého a další koryfejů české národní politiky. Přijel s početnou rodinou jedenácti dětí ze starého, vzácného zámečku, vyšperkovaného freskami v Králově Dvoře. Nebylo široko daleko úspěšnějšího člověka v cukrovarnictví a řepařství, než Macháčka. K němu přijížděli na radu i z ciziny.

Sál čekal v napětí. Byla to, nejen pro Prahu, událost hvězdného významu. Když už se zvolna rozevírala opona, do ticha na jevišti se objevil ředitel divadla Schindler. Řeč odpovídala slavnostní chvíli a když skončila, zvedl Smetana taktovku a zazněla Berliozovo skladba „Romeo a Julie“. Na jeviště důstojně vcházely shakespearovské postavy v dobových kostýmech, které ušil herec a všeuměl Kaška, krejčí, muzikant a skvělý komik Stavovského a Prozatímního divadla. Najednou jevištěm procházely dvě Macháčkova sedmnáctiletá dvojčata, podobná si jako vejce vejci, a sál se rozbouřil. Představovala Šebestiána a Violu z „Večera tříkrálového“. V lóži kritiků a recenzentů se zvedl třicátník Neruda a nemohl odtrhnout oči od dívenek Terezie Marie a Marie Terezie Macháčkových. Jakýsi zázrak přírody jedna podoba ve dvou tvářičkách. Novináři je zpovídali víc, než jejich slavnou tetu, herečku Sklenářovou-Malou.

Terezie Marie obdržela domu brzy dopis s verši: „Jste obě stejné - avšak Jsi Ty jedna/mně milejší o celé milování.“ Nu byl to Neruda, kdo jiný. Byť se s dívenkou nikdy nesetkal, napsal jí požehnaně dopisů. Po půl roce Terezka zemřela na tuberkulózu a Marie se provdala za právníka Tilsche. Z této rodiny se narodila česká spisovatelka Marie Tilschová. Ještě v „Písních kosmických“ zůstal Nerudův bolestný dovětek: „Radost a žal my přežijem/my přežijem cokoli./Nač ale náhlá slza ta/vždyť mne to už nebolí.“

Z deseti Macháčkových dětí zemřelo sedm na tuberkulózu, Terezka 9. října 1865 první a Macháček byl poslední. Byl ze selského rodu v Radotíně. Odmala čiperně zvídavý, takže jej dali na studia. Nejdřív do církevní školy u sv. Havla v Praze, pak k piaristům. Doma jeho silné ruce scházely, ale přesto jej ještě poslali kvůli hospodářství na řemeslnicko-hospodářskou školu na Zbraslavi.

V revolučním roce 1848 policejní úřady zaznamenaly, že třicetiletý hospodář Macháček buntoval v Chuchli lidi, aby nepodporovali výzvu frankfurtského parlamentu k účasti na jednání. Jak známo, Palacký v dopise do Frankfurtu dal zřetelně najevo, že Češi mají své dějiny, a tudíž i právo na vlastní existenci a nevymění chomout rakouský za německou oprátku. Když se v Praze začalo střílet, Macháček vedl radotínské Pražanům na pomoc, ale do města je policie nepustila. Macháček tím na sebe upozornil a vstoupil do politiky. Zvolili ho za libocký vikariát poslancem Českého zemského sněmu. A po prohrané bitvě na Kroměřížském sněmu (1848-9) o suverenitu národů v rakouské monarchii si pro českého rebela do Radotína přijeli husaři. Soud čtvrt roku zkoumal jeho podíl na otevřené obraně českých práv v roce 1848.

Život národů v monarchii sevřel absolutistický režim ministra Bacha. Macháček v té době národního mlčení pokoušel osud, jak uspěje v hospodářství. Koupil si od příbuzných z Plzně 5. března 1850 obytné a hospodářské stavení ve Zdicích a už po roce tam zřídil cukrovar i bydlení pro rodinu. Tehdy pomohl v úzkých i muži B. Němcové, jehož vyhodili pro české vlastenectví od finanční policie a zaměstnal ho ve Zdicích.

Všechny úspory radotínských Macháčků i rodiny choti Sklenářů z Řevnic padly na jeho hospodářský experiment. Pronajal si ještě hospodářství v Králově Dvoře, Hořovicích, v Želkovicích i ve Zdicích. Nebál se rizik, a měl v příznivém hospodářském klimatu výsledky. Stal se odborníkem v řepařství, za nímž jezdili ze zahraničí o radu. Přicházely exkurze z ciziny, Macháček vyrostl v „grofa“, který si v roce 1854 pronajal k obývání vzácný zámeček v Králově Dvoře.

Císař v tzv. „Říjnovém diplomu“ (20. 10. 1860) po vojenské porážce v Itálii u Solferina (24. 6. 1859) slíbil ústavnost a český národ se zvedl k národní činnosti. Macháček jel jako poslanec s Riegrem do Vídně k císaři, aby mu předali požadavky Čechů. Po roce znovu bouřil na českém a pak i říšském sněmu, kde jeho doménou byl obchod, průmysl a zemědělství. Procestoval za novými hospodářskými poznatky Německo, Belgii, Francii a roku 1862 odjel do Londýna na světovou výstavu. Dostal se mezi pražskou politickou a hospodářskou elitu. Podporoval vznikající české spolky, např. Sokol, Hlahol, Uměleckou besedu. Stál v roce 1868 poblíž Palackého, který odhaloval základní kámen k Národnímu divadlu.

Jeho švagrová herečka Otilie Sklenářová-Malá mu připravila mnoho radostí, když převzala péči o jeho nadaná dvojčata, která u ní často v Praze pobývala. Leč osud tvrdě zasáhl do jeho nebojácného života. Zemřel ve dvaapadesáti letech.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!