Josef Matěj Navrátil

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český malíř evropského významu. Jeho tvorba vycházela z barokních tradic a sahala až k výbojům francouzské moderní malby. Vyzdobil freskami zámky v Liběchově, Jirnech, Klenové, Zákupech a Ploskovicích. V Praze Křižovnický klášter a Michalovicův dům v Klimentské ulici. Jeho volná tvorba patří k vrcholům evropské malby.
„Kdyby byl Navrátil po sobě nezanechal nic jiného než studie ke svým zátiším, stačily by mu zajistit místo prvního moderního malíře-realisty nejen u nás, ale v celé střední Evropě.“
— Vojtěch Volavka: České malířství a sochařství 19. století
Josef Navratil 1898 Cermak.png
Narození a úmrtí
  • 17. 2. 1798 (Slaný)
  • 21. 4. 1865 (Praha)
Památníky
Odkazy

Kdyby ho někdo potkal v hospůdce u Petrského náměstí, nebo jej sledoval, jak šmajdá o holi Truhlářskou ulicí, bůhví, patrně by v tom schouleném staříkovi nepoznal onoho brilantního malíře, co sedával se skicákem v zákulisí divadla a kreslil tváře slavných primadon. Anebo když lezl po lešení pod klenutím zámků a kostelů a maloval iluzi přírody, dějů a postav na stropy zdí. Tomu ochrnutému člověku patřil v Truhlářské ulici dům a výnosná dílna, v níž otec s bratrem Františkem provozovali řemeslo malířů pokojů hned po příchodu ze Slaného.

Josefovi byly tehdy tři roky, a v roce 1801 už dva synové rodu navštěvovali Berglerovu malířskou Akademii. Josefovu talentu tato klasická Akademie moc nedala. Jiskřilo v něm příliš radosti ze světla, barev, miloval k zalknutí každé zachvění života. Maloval kvašové obrázky na fermežové papíry z řemeslnické dílny jen tak pro radost, a když se zalíbily, něco i prodal. S přítelem Piepenhagenem z ulice naproti, který vyráběl knoflíky a prýmky, neustále malovali. Ty drobné obrázky Josef považoval za jakési svoje privatissimo. Někdy je i vystavil, dokonce i v „Krasoumné jednotě“ (1823-1831). Když si vydělal něco peněz, vyjel čtyřikrát do Německa za poučením, navštívil Švýcarsko, Vídeň, Belgii i Francii. Na cestách dychtivě hledal inspiraci, a zřejmě se v něm probudila velmi silně, protože v roce 1835 se natrvalo rozloučil s malováním pokojů. Vzali ho mezi sebe dekoratéři na Pražský hrad a Malou Stranu, a od té chvíle až do padesátých let Navrátil komponoval monumentální nástěnné obrazy.

Úspěch si poprvé vysloužil freskami u A. Veita, českého vlastence a ctitele umění na zámku v Liběchově u Mělníka. Dodneška sklízejí jeho fresky obdiv v liběchovské „Sala terrena“. Navrátilův osobitý barevný a tvarový tón v nástropním dramatu dívčí války podle eposu „Vlasta“ německého pražského básníka E. Eberta, si nezadal s dílem V. V. Reinera, který tu kdysi maloval rovněž fresky, jež byly časem dost poničeny. V tisku se objevila záhy chvála na Navrátilovo nadání.

V té době, co šperkoval se sochařem V. Levým Veitův liběchovský tzv. „Slavín“, požádal jej o výzdobu svého zámku v Klenové u Klatov i Veithův bratr. Navrátil maloval i v Klenové a zároveň i na zámku v Jirnech. Tam vyzdobil zvláštní enkaustickou technikou tzv. alpský pokoj a rytířský sál a překonal dobovou konvenci svým robustním realismem, vyjadřovaným v plastických barevných hodnotách.

Ale vrcholy Navrátilova umění jsou jeho práce na zámku v Zákupech na Českolipsku a v císařském sídle v Ploskovicích na Litoměřicku. V zákupském, původně renesančním, zámku zasypal stropy a stěny salónů a různých kabinetů květinovými girlandami, ovocem, růžemi, putti, stuhami a papoušky. V barokní monumentálnosti ploskovického panovnického sídla přemaloval čtyři barokní alegorie světadílů na stropě velkého sálu, čímž změnil celkový ráz maleb. Skvělým malířským kouskem byla jemná italská krajina na stropě pokoje císařovny.

V Praze jsou dodnes vyhledávány Navrátilovy malby v domě přítele Michalovice (Klimentská ulice) poblíž malířova bydliště na Petrském náměstí. V malbách je rozpoznatelný smysl Navrátila pro scénické výjevy. Volba námětů „Libuše“, „Oldřich a Božena“ či „Zuzana“ prozrazuje malířův vztah k českým dějinám a lehká barevná nádhera jeho „Zátiší s ovocem“ předznamenává malířův průzor do budoucího vývoje malířství.

Dobově nekonvenční jsou i nástěnné malby v pražském křižovnickém klášteře, který zdobil ve stejném čase. Na stropě kapitulní síně jsou tři velké kompozice (1847-48), jež svou svěžestí a lehkostí kontrastují s dobovým romantickým historismem Rubenovy akademické školy, kterou lze spatřit v malbě Rubena ze 40. let v Belvederu. V Praze Navrátila ještě připomínají nástropní malby v bývalé viniční kapli na Hadovce v Dejvicích.

Na mnohem pozdějších výstavách Navrátilova díla znalce překvapila jeho volná tvorba. V několika obrazech, jako je „Hon na lišku“, jeho portréty a postřehy z divadelního zákulisí: „Sen noci svatojánské“, „Othello“, zátiší: „Paštika“, „Humr“, „Hrušky na míse“ atd. patří ke skvostům českého malířství. Obrazy upadly v zapomnění, ale když je v roce 1909 odborníci sesbírali a vystavili, způsobily senzaci. Česká uměnověda objevila malíře, který do daleka předznamenával impresionitickou hru barev. Nikdo tehdy nepochyboval, že stojí před dílem předního malíře Evropy 19. století.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!