Josef Matoušek
„Rozbito má býti, co spojila příroda a dějiny, zrušeny mají býti hranice, které nepřátelé v minulosti překračovali, ale ať vítězi nebo poraženi, vždy respektovali. Nedopusťte, aby přes české hory, střežící s Rýnem bezpečnost Francie, vpadl s vaším souhlasem nepřítel, který přes Prahu míří na Paříž.“— Otevřený dopis českých historiků francouzským, září 1938
Narození a úmrtí
- 13. 1. 1906 (Hořice)
- 17. 11. 1939 (Praha)
Památníky
- Švédská 1684/31; PD, 1947
- Zpopelněn v libereckém krematoriu, urna rodině nevydána
Odkazy
Dvaatřicetiletý doc. Matoušek koncipoval v září 1938 dopis, který Česká historická společnost poslala francouzským kolegům. Podepsali jej profesoři J. Šusta, K. Stloukal, M. Mendl a další čeští historici. Odpověď neobdrželi. Napřesrok 17. listopadu 1939 už Prahou táhli studenti a protestovali proti německé okupaci. Proti nim vyrazila německá policie a na dlažbě zůstalo ležet několik studentů, mezi nimiž byl těžce zraněný Jan Opletal. Téhož dne Němci popravili v ruzyňských kasárnách doc. Matouška a jeho osm studentů. Mladý český historik před hlavněmi popravčích pušek provolal slávu Československé republice.
Jeho rodiče po něm 8. listopadu obdrželi jenom hodinky, klobouk a rozbité brýle. Byl prý spálen v libereckém krematoriu, ale Němci rodině popel neposlali. V týž den rodině přišel kondolovat předseda protektorátní vlády gen. Eliáš, kterého Němci popravili v době heydrichiády.
Několik dní před dopisem francouzským historikům Matoušek přednášel na 8. Mezinárodním kongresu historických věd v Curychu o významu turecké otázky v politice Evropy 16. století. Bylo to téma, jemuž se věnoval v kontextu se studiem rudolfínské doby už v několika pracích, především v monografii „Turecká válka v evropské politice v letech 1592-94“. Prof. J. Šusta rozpoznal, že v něm roste naděje pro českou historiografii.
Matouškův otec býval v Hořicích soudcem, ale v roce 1909 povýšil na vrchního soudního radu v Praze. Byl tak blíž Masarykovi, jehož myšlenky politického realismu sdílel. V letech 1929-34 byl senátorem za národně demokratickou stranu a potom i ministrem obchodu. Josef měl doma intelektuální zázemí. Bydleli ve Švédské ulice na Smíchově vedle domu, v němž bydlíval Arbes.
Smíchovské gymnázium měl Josef odsud co by kamenem dohodil a někdy šel do gymnázia se svým profesorem Jindřichem Vančurou, který bydlel poblíž a učil na gymnáziu dějepis. Mnohdy zahlédl v domečku přikrčeném pod Kinskou zahradou předlouhý vous spisovatele Holečka, který tu třicet roků psal ságu svého rodu a kraje.
Na fakultě byl nejlepším žákem prof. Šusty a po absolvování obecných dějin se rozjel v roce 1929 na rok do Říma, Milána a Mnichova, jejichž archivy mu nabízely dokumenty, jež po ukončení studia doplňoval v budově Archivu země české, kde pracoval. Jako znalec rudolfínské doby, sáhl o sto roků hlouběji a připravil práci „Cancellaria Arnesti a dvě sbírky formulářového století patnáctého“, čili tři rukopisné sbírky latinských formulářů z 15. století.
Rudolfínská doba dominovala a všechno před ní a po ní se stalo těžištěm jeho vědeckých zájmů. Tehdy se Evropa bránila expanzi Turků a Istanbul, to byla hrozba divokých nájezdů. Matouškova monografie „Turecká válka v evropské politice 1592-1594“ se mohla poučit i na díle českého bratra Václava Budovce z Budova, popraveného na Staroměstském náměstí (1621), i Tomáše Pešiny z Čechorodu.
V roce 1935 se Matoušek habilitoval u prof. Šusty a přesunul vědecký zájem na 19. století. Zaujal ho život českého politického radikála a skvělého řečníka, tak napsal velkou studii „Karel Sladkovský a český radikalismus za revoluce a reakce“. Je to shodné údobí s národně osvobozeneckým hnutím Italů. Matoušek zalistoval v životě italského radikálního demokrata Giuseppe Mazziniho, vůdce republikánského křídla osvobozovacího hnutí, čili karbonáře, který s Garibaldim organizoval obranu Říma proti Francouzům.
Matoušek spolupracoval na heslech v Ottůvě naučném slovník pod značkou -mt.
Za dveřmi českých dějin zacinkala umíráčkem „Mnichovská smlouva“ (29. 9. 1938). Matoušek se právě zabýval životem osobností české politiky 19. století a stačil ještě zpracovat životopisy české samosprávy. Země už byla v nejistotě, debatovalo se o tom, co hrozí, mnozí odcházeli za hranice, ale většina se chystala na obranu země. Matoušek se scházel se studenty v restauraci „U Ježíška“ ve Spálené ulici k debatám a v předvečer studentské demonstrace 17. listopadu 1939 jim četl dopis italského kolegy o možnosti ustavit protifašistickou demokratickou alianci. Ještě v noci jej zatkli a nad ránem zastřelili s několika studenty na dvoře ruzyňských kasáren. Na jeho pamětní desce je živé memento: „Nezhášejte oheň Ducha.“