Josef Podlipský: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
pantheon>Tomáš Gardelka
m (naimportována 1 revize)
 
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
30.11.1816 Praha
+
{{introtext
20.9.1867 Praha
+
|intro = Český lékař-internista. Vlastenec, který se zúčastnil Slovanského sjezdu (1848), byl redaktorem časopisu „Slovanská lípa“. Spoluzakládal: „Časopis lékařů českých“ (první redaktor), „Spolek lékařů českých“, spolupracovník J. E. Purkyně. V roce 1861 poslanec Českého zemského sněmu.
Pohřben na Olšanech
+
}}
  
PD,1962 (společná s Žofií Podlipskou)
+
{{quote|text=„V domě, který stával v těchto místech, pracoval a zemřel český lékař a buditel, med. chir. Dr. Josef Podlipský, jeden z prvních redaktorů Časopisu lékařů českých, a jeho žena Sofie Podlipská.“|sign=Text pamětní desky }}
Ovocný trh 573/12
 
(PD odstraněna při zbourání domu a dosud nikde neosazena)
 
Uporněna Lékařská komora - září 2002
 
  
 +
{{infobox
 +
|foto= [[Soubor:Josef_Podlipsky_1867.jpg ‎|230px|střed]] 
 +
|birth= 30. 11. 1816 (Praha)
 +
|death= 20. 9. 1867 (Praha)
 +
|PD=
 +
* [https://goo.gl/maps/QMVrEX8b3jNw5qAc9 Ovocný trh 573/12]; PD z roku 1962 odstraněna při zbourání domu a dosud nikde neosazena
 +
* Pohřben na Olšanech
 +
|odkazy=
 +
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Podlipský Článek na Wikipedii] 
 +
}}
  
-----------------------------------------------------------------
+
V místech skleněného domu na Příkopech kdysi stával dům „U Červeného orla“, ve kterém bydlel po návratu z pobělohorské emigrace barokní malíř Karel Škréta. Po dvou stoletích si v něm roku 1852 otevřel lékařskou ordinaci šestatřicetiletý internista MUDr. Josef Podlipský, syn sládka z Michle. Před třemi roky vedli Češi na Kroměřížském sněmu (1848-9) bitvu o národní sebeurčení, jenže osmnáctiletý nastupující císař Franz Josef I. sněm rozprášil vojskem, hodně Čechů uvěznil, někteří utekli za hranice a vůdcové národa Palacký, Brauner, Pinkas, J. Frič a jiní se stáhli do soukromí.
Český lékař-internista.Vlastenec,který se zúčastnil Slovanského
+
   
sjezdu (1848),byl red. čas."Slovanská lípa".Spoluzakládal:"Časo-
+
Franz Josef I. také nepotřeboval vzdělanců, stejně jako předchůdce císař František I., protože ohrožovali „žalář národů“. Policejní prezident prezident Sedlnický měl národní hnutí pořád za předstupeň revoluce. A Podlipský byl národní bouřlivák jaksepatří. Musel se „uklidit“ do soukromí, proto si otevřel ordinaci ve Škrétově domě. V roce 1848 byl členem výboru Slovanského sjezdu na Žofíně a hlasoval pro přijetí „Manifestu evropským národům“ k ustavení Unie. Podlipský řídil kritický Šafaříkův časopis Slovanská lípa.
pis lékařů českých" (první redaktor),"Spolek českých lékařů",
+
   
spolupracovník J.E.Purkyni.V roce 1861 poslanec zemského sněmu.
+
Do Prahy se z Vratislavi po smrti ženy natrvalo vrátil Purkyně a Podlipský s ním vedl redakci odborného časopisu Živa, v němž se psalo o medicíně, vědě a zdraví národa. Český národ měl skvělé lékaře, kteří věděli, že zdraví národa je bohatstvím a příslibem jeho života. Čeští lékaři byli významnou inteligencí národa. K Purkyňovi nechodili jen vědci, ale i kolegové ze slovanských národů a měli si co říci o vědě i hnutí slovanských národů. Jedním z nich byl např. bulharský vědec, lékař P. Beron.
-----------------------------------------------------------------
+
   
 +
Podlipský byl věkově v půli života, a když si v něm zalistoval, mohl říci, že byl oborově přímočarý. Od dvaceti se zajímal o přírodu a v roce 1838 vyrazil s J. S. Preslem na Moravu, do Haliče a na Slovensko za květenou. Tehdy navštívili autora hymnické sbírky „Slávy dcera“ Jana Kollára. Po roce už studoval medicínu ve Vídni, kde jej učili dva čeští koryfejové lékařské vědy: prof. J. Škoda, internista, který dal medicíně zakladatelský spis „Pojednání o poklepu a poslechu“ a prof. patologie Karel Rokytanský, jemuž říkali pro vědeckou systematičnost „Linné v lékařství“. Měl ve Vídni opletačky s policií, protože se spolužáky založil dva vlastenecké spolky. Policie si jej zapsala mezi sledované.
 +
   
 +
Vrátil se roku 1845 do Prahy jako magistr chirurgie a porodnictví. Havlíček právě křikl k Čechům, že musí vlastenčení víc přejít z úst do rukou. Lékařský absolvent mu zatleskal a rozhlížel se po obživě. Našel si místo vychovatele u hr. Berchtolda, a po čase jej přijali do pražské Všeobecné nemocnice za sekundáře svérázně prostořekého internisty, mistra oboru prof. Hamerníka, který jej vlastně u sebe „skryl“ před policií po rozehnání Slovanského sjezdu a Kroměřížského sněmu. Pak se Podlipský dostal k prof. Čejkovi, příteli B. Němcové, který ji léčil a kdysi uváděl do literatury, přičemž se téměř profesionálně zabýval hudbou a literaturou, zejména jihoslovanských Ilyrů.
 +
   
 +
Po celou dobu Bachovi diktatury se Podlipský plně upnul na vědu a svou lékařskou ordinaci v domě „U Červeného orla“. V roce 1858 si tu přivedl mladičkou adeptku péra Žofii, sestru právě debutující spisovatelky Karolíny Světlé. Nevynechal příležitost pro psaní veršů a povídek, jež psal hlavně v mládí. Od roku 1857 spolupracoval s J. E. Purkyněm na vydávání přírodovědeckého časopisu „Živa“, v němž řídil a sestavoval přílohu „Domácí lékař“. Připravil s kolegy Dr. Eiseltem, Purkyněm a s dalšími lékaři podmínky pro vznik jednotné lékařské organizace „Spolek lékařů českých“ a jejich „Časopis lékařů českých“.
 +
   
 +
Když císař vydal „Říjnový diplom“ (20. 10. 1860), v němž po prohrané bitvě u Solferina (24. 6. 1859) chtěl „své“ národy uchlácholit, zvolili Podlipského v roce 1861 poslancem Českého zemského sněmu za Nymbursko a Benátsko. Byl jedním ze vzdělanců, který působil v počátcích života národa v plné šíři jeho tvořivého proudu. K bohaté literární publicistice 40. let přibyla odborná publicistika v „Časopisu lékařů českých“, který spolu s MUDr. Eiseltem redigoval. Jeho osobní štěstí s Žofií bylo velmi krátké. Prožili spolu jenom devět roku. Pomohl jí k literárnímu péru a zájmu o emancipaci žen. Častým hostem byla B. Němcová. Podlipský léčil, organizoval, psal a zapomněl na sebe. Zemřel v jednapadesáti letech.
  
      "V domě, který stával v těchto místech,pracoval a ze-
+
{{Podtextem}}
      mřel český lékař a buditel,med.chir.dr. Josef Podlipský,
+
[[Kategorie:Vlastenci]]
      jeden z prvních redaktorů Časopisu lékařů českých,a jeho
+
[[Kategorie:Doktoři]]
      žena Sofie Podlipská."
 
                                  Text pamětní desky
 
 
 
 
 
 
 
      V místech skleněného domu na Příkopech kdysi stával dům "U červeného
 
orla",ve kterém bydlel po návratu z pobělohorské emigrace barokní malíř
 
Karel Škréta.Po dvou staletích si v něm roku 1852 otevřel lékařskou ordi-
 
naci šestatřicetiletý internista Mudr.Josef Podlipský,syn sládka z Mich-
 
le.Před třemi roky vedli Češi na Kroměřížském sněmu (1848-9) bitvu o ná-
 
rodní sebeurčení,jenže osmnáctiletý nastupující císař Franz Josef I. sněm
 
rozprášil vojskem,hodně Čechů uvěznil,někteří utekli za hranice a vůdcové
 
národa Palacký,Brauner,Pinkas,J.Frič a jiní se stáhli do soukromí.
 
      Franz Josef I. také nepotřeboval vzdělanců stejně jako předchůdce
 
císař František I.,protože ohrožovali "žalář národů".Policejní prezident
 
prezident Sedlnický měl národníhnutí pořád za předstupeň revoluce.A Pod-
 
lipský byl národní bouřlivák jaksepatří.Musel se "uklidit" do soukromí,
 
proto si otevřel ordinaci ve Škrétově domě.V roce 1848 byl člemem výboru
 
Slovanského sjezdu na Žofíně a hlasoval pro přijetí Manifestu evropským
 
národům k ustavení Unie.Podlipský řídil kritický Šafaříkův časopis Slovan-
 
ská lípa.
 
 
 
      Do Prahy se z Vratislavi po smrti ženy natrvalo vrátil Purkyně  a
 
Podlipský s nim vedl redakci odborného čas.Živa,v němž se psalo o medicíně,
 
vědě a zdraví národa.Český národ měl skvělé lékaře,kteří věděli,že zdraví
 
národa je bohatstvím a příslibem jeho života.Čeští lékaři byli významnou
 
inteligencí národa.K Purkyňovi nechodili jen vědci,ale i kolegové ze slo-
 
vanských národů a měli si co říci o vědě i hnutí slovanských národů.Jed-
 
ním z nich byl např. bulharský vědec,lékař Beron.
 
      Podlipský byl věkově v půli života a když si v něm zalistoval,mohl
 
říci,že byl oborově přímočarý.Od dvacíti se zajímal o přírodu a v roce
 
1838 vyrazil s J.S.Preslem na Moravu,do Haliče a na Slovensko za květenou.
 
Tehdy navštívili autora hymnické sbírky "Slávy dcera" Jana Kollára.Po ro-
 
ce už studoval medicínu ve Vídni,kde jej učili dva čeští koryfejové lékař-
 
ské vědy: prof.Jos.Škoda,internista,který dal medicíně základatelský spis
 
"Pojednání o poklepu a poslechu" a prof. patologie Karel Rokytanský,jemuž
 
říkali pro vědeckou systematičnost "Linné v lékařství".Měl ve Vídni opeta-
 
čky s policií,protože se spolužáky založil dva vlastenecké spolky.Policie
 
si jej zapsala mezi sledované.
 
      Vrátil se roku 1845 do Prahy jako magistr chirurgie a porodnictví.
 
Havlíček právě křikl k Čechům,že musí vlastenčení vív přejít z úst do ru-
 
kou.Lékařský absolvent mu zatleskal a porozhlížel se po obživě.Našel si
 
místo vychovatele u hr.Berchtolda a po čase jej přijali do všeobecné nemo-
 
cnice za sekundáře svérazně prostořekého internisty,mistra oboru prof.Ham-
 
merníka,který jej vlastně u sebe "skryl" před policií po rozehnání Slovan-
 
ského sjezdu a Kroměřížského sněmu.A pak se Podlipský dostal k prof.Čej-
 
kovi,příteli B.Němcové,který ji léčil a kdysi uváděl do literatury,přičemž
 
se téměř prosiokálně zabývak hudbou a literaturou,zejména jihoslovanských
 
Ilyrů.
 
      Po celou diktatury šefministra Bacha se Podlipský plně upnul na vě-
 
du a svou lékařskou ordinaci v domě "U červeného orla".V roce 1858 si tu
 
přivedl mladičkou adeptku péra Žofii,sestru právě debutující spisovatel-
 
ky Karolíny Světlé.Nevynechal příležitosti i pro psaní veršů a povídek,jež
 
psal hlavně v mládí.Od roku 1857 spolupracoval s J.E.Purkyněm na vydávání
 
přirodovědného čas. "Živa",v němž řídil a sestavoval přílohu "Domácí lé-
 
kař".Připravil s kolegy dr.Eiseltem,Purkyněm a s dalšími lékaři podmínky
 
pro vznik jednotné lékařské organizace "Spolek lékařů českých" a jejich
 
"Časopis lékařů českých".
 
      Když císař vydal "Říjnový diplom" (20.10.1860),v němž po prohrané
 
bitvě u Solferina (24.6.1859) chtěl "své" národy uchlácholit,zvolili Podlip-
 
ského v roce 1861 poslancem českého sněmu za Nymbursko a Benátsko.Byl jed-
 
ním ze vzdělaců,kdo působil v počátcích života vároda v plné šíři jeho
 
tvořivého proudu.K bohatí literární publicistice 40.let přibyla odborná
 
publicistika v Časopise lékařů českých,který spolu s MUDr.Eiseltem redigo-
 
val.Jeho osobní štěstí s Žofiií bylo velmi krátké.Prožili spolu jenom de-
 
vět roku.Pomohl i jí k literarnímu péru a do emancipace žen.Častýn hostem
 
byla B.Němcová.Podlipský léčil,organizoval,psal a zapomněl na sebe.Zemřel
 
v jednapadesáti letech.
 
 
 
[[Category:Pražský pantheon]]
 

Aktuální verze z 11. 4. 2020, 13:27

Český lékař-internista. Vlastenec, který se zúčastnil Slovanského sjezdu (1848), byl redaktorem časopisu „Slovanská lípa“. Spoluzakládal: „Časopis lékařů českých“ (první redaktor), „Spolek lékařů českých“, spolupracovník J. E. Purkyně. V roce 1861 poslanec Českého zemského sněmu.
„V domě, který stával v těchto místech, pracoval a zemřel český lékař a buditel, med. chir. Dr. Josef Podlipský, jeden z prvních redaktorů Časopisu lékařů českých, a jeho žena Sofie Podlipská.“
— Text pamětní desky
Josef Podlipsky 1867.jpg
Narození a úmrtí
  • 30. 11. 1816 (Praha)
  • 20. 9. 1867 (Praha)
Památníky
  • Ovocný trh 573/12; PD z roku 1962 odstraněna při zbourání domu a dosud nikde neosazena
  • Pohřben na Olšanech
Odkazy

V místech skleněného domu na Příkopech kdysi stával dům „U Červeného orla“, ve kterém bydlel po návratu z pobělohorské emigrace barokní malíř Karel Škréta. Po dvou stoletích si v něm roku 1852 otevřel lékařskou ordinaci šestatřicetiletý internista MUDr. Josef Podlipský, syn sládka z Michle. Před třemi roky vedli Češi na Kroměřížském sněmu (1848-9) bitvu o národní sebeurčení, jenže osmnáctiletý nastupující císař Franz Josef I. sněm rozprášil vojskem, hodně Čechů uvěznil, někteří utekli za hranice a vůdcové národa Palacký, Brauner, Pinkas, J. Frič a jiní se stáhli do soukromí.

Franz Josef I. také nepotřeboval vzdělanců, stejně jako předchůdce císař František I., protože ohrožovali „žalář národů“. Policejní prezident prezident Sedlnický měl národní hnutí pořád za předstupeň revoluce. A Podlipský byl národní bouřlivák jaksepatří. Musel se „uklidit“ do soukromí, proto si otevřel ordinaci ve Škrétově domě. V roce 1848 byl členem výboru Slovanského sjezdu na Žofíně a hlasoval pro přijetí „Manifestu evropským národům“ k ustavení Unie. Podlipský řídil kritický Šafaříkův časopis Slovanská lípa.

Do Prahy se z Vratislavi po smrti ženy natrvalo vrátil Purkyně a Podlipský s ním vedl redakci odborného časopisu Živa, v němž se psalo o medicíně, vědě a zdraví národa. Český národ měl skvělé lékaře, kteří věděli, že zdraví národa je bohatstvím a příslibem jeho života. Čeští lékaři byli významnou inteligencí národa. K Purkyňovi nechodili jen vědci, ale i kolegové ze slovanských národů a měli si co říci o vědě i hnutí slovanských národů. Jedním z nich byl např. bulharský vědec, lékař P. Beron.

Podlipský byl věkově v půli života, a když si v něm zalistoval, mohl říci, že byl oborově přímočarý. Od dvaceti se zajímal o přírodu a v roce 1838 vyrazil s J. S. Preslem na Moravu, do Haliče a na Slovensko za květenou. Tehdy navštívili autora hymnické sbírky „Slávy dcera“ Jana Kollára. Po roce už studoval medicínu ve Vídni, kde jej učili dva čeští koryfejové lékařské vědy: prof. J. Škoda, internista, který dal medicíně zakladatelský spis „Pojednání o poklepu a poslechu“ a prof. patologie Karel Rokytanský, jemuž říkali pro vědeckou systematičnost „Linné v lékařství“. Měl ve Vídni opletačky s policií, protože se spolužáky založil dva vlastenecké spolky. Policie si jej zapsala mezi sledované.

Vrátil se roku 1845 do Prahy jako magistr chirurgie a porodnictví. Havlíček právě křikl k Čechům, že musí vlastenčení víc přejít z úst do rukou. Lékařský absolvent mu zatleskal a rozhlížel se po obživě. Našel si místo vychovatele u hr. Berchtolda, a po čase jej přijali do pražské Všeobecné nemocnice za sekundáře svérázně prostořekého internisty, mistra oboru prof. Hamerníka, který jej vlastně u sebe „skryl“ před policií po rozehnání Slovanského sjezdu a Kroměřížského sněmu. Pak se Podlipský dostal k prof. Čejkovi, příteli B. Němcové, který ji léčil a kdysi uváděl do literatury, přičemž se téměř profesionálně zabýval hudbou a literaturou, zejména jihoslovanských Ilyrů.

Po celou dobu Bachovi diktatury se Podlipský plně upnul na vědu a svou lékařskou ordinaci v domě „U Červeného orla“. V roce 1858 si tu přivedl mladičkou adeptku péra Žofii, sestru právě debutující spisovatelky Karolíny Světlé. Nevynechal příležitost pro psaní veršů a povídek, jež psal hlavně v mládí. Od roku 1857 spolupracoval s J. E. Purkyněm na vydávání přírodovědeckého časopisu „Živa“, v němž řídil a sestavoval přílohu „Domácí lékař“. Připravil s kolegy Dr. Eiseltem, Purkyněm a s dalšími lékaři podmínky pro vznik jednotné lékařské organizace „Spolek lékařů českých“ a jejich „Časopis lékařů českých“.

Když císař vydal „Říjnový diplom“ (20. 10. 1860), v němž po prohrané bitvě u Solferina (24. 6. 1859) chtěl „své“ národy uchlácholit, zvolili Podlipského v roce 1861 poslancem Českého zemského sněmu za Nymbursko a Benátsko. Byl jedním ze vzdělanců, který působil v počátcích života národa v plné šíři jeho tvořivého proudu. K bohaté literární publicistice 40. let přibyla odborná publicistika v „Časopisu lékařů českých“, který spolu s MUDr. Eiseltem redigoval. Jeho osobní štěstí s Žofií bylo velmi krátké. Prožili spolu jenom devět roku. Pomohl jí k literárnímu péru a zájmu o emancipaci žen. Častým hostem byla B. Němcová. Podlipský léčil, organizoval, psal a zapomněl na sebe. Zemřel v jednapadesáti letech.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!