Josef Ressel

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český vynálezce, povoláním lesník. V devatenácti (1812) vynalezl šroub pro pohon lodi a balonu, 1826 jej vyrobil a 1829 jím poháněl parník „Civetta“ (6 koní). Připraven o prvenství Angličany. Prvenství mu přiznali až po smrti. Autor vynálezu lisu na kovové předměty, víno, olej aj.
„Já, Josef Ressel, c. k. lesmistr, zde oznamuji tímto slušně, že jsem učinil vynález, který záleží v tomto: Pomoci kola, které je nekonečný šroub, pohybovaného ve vodě vnější silou, lze táhnouti lodi na moři, nebo na jezeře, jakož i na tekoucích vodách, dá se použít též jako pohonné kolo pro lodní nebo větrné mlýny.“
— J. Ressel v žádosti o dvouleté privilegium na vynález
Josef Ressel.jpg
Narození a úmrtí
  • 29. 6. 1793 (Chrudim)
  • 9. 10. 1857 (Lublaň)
Památníky
Odkazy

Ve svých pamětech „Dějiny šroubu v otčině“ Ressel napsal: „Šroub se mi zamlouval nejvíce, poněvadž jsem si představoval vodu jako šroubovou matici.“ Ressel studoval teprve 1. ročník vídeňské techniky. Něco vymyslet je hrou náhody, talentu a píle, ale něco v životě uplatnit, to je věcí obchodního ducha.

Otec přišel o místo finančního úředníka a Josef, který absolvoval v Linci a dva ročníky dělostřelecké školy v Č. Budějovicích, ztratil podporu rodiny a musel vídeňskou techniku opustit. Jenže měl koumáckou duši. Jednou nakreslil miniaturní obrázek bitvy u Lipska a krajan Jelínek, který byl komorníkem na císařském dvoře, obrázek podstrčil císaři. Bylo z toho císařské stipendium pro studium na lesnické akademii. V roce 1817 už Ressel brouzdal po rozsáhlých lesích. Po třech letech jej povýšili na lesmistra v Terstu, kde den co den vycházel z domu a nemohl se nasytit vlhkého rána a moře, po němž se kolébal kolesový parník majitele Morgana. Parník zdolával trasu Terst-Benátky.

Ressel pozoroval tu starou kocábku a představoval si, že by se snad pohybovala i rychleji, kdyby měla vepředu nějaký velký otáčivý šroub, který se jakoby šroubuje do vody. Byl tu nápad a po nápadu to už je jenom dřina po nocích a výkresy.

V roce 1826 byl na tom finančně poměrně dobře a mohl si dát šroub, který vymyslel a nakreslil, vyrobit. Pak přemlouval obchodníky, aby mu půjčili nějakou loď. Měl už dva roky užívací právo na svůj šroub, ale nikdo si netroufl investovat do jeho šroubu peníze. Zájem projevil egyptský místokrál, ale ten měl prázdnou kapsu. Teprve v roce 1829 našel investora ve velkoobchodníkovi Fontanovi a na modré hladině se poprvé objevila loď „Civette“ o síle šesti koní, poháněna šroubem. Jakoby bylo málo na tom, že musel přemlouvat ty, co měli peníze. Na jedne plavbě „Civettě“ praskla roura a policie z bezpečnostních důvodů její plavbu se šroubem zakázala.

Bezelstný Ressel přijal nabídku francouzské firmy na postavení lodi s jeho šroubem, jenže vynálezce netušil, že v životě jsou mezi poctivci i vypočítaví a velkohubí zloději. Půjčil šroub francouzské firmě bez smlouvy a firma jej o patent nejen připravila, ale nedala mu peníze ani na cestu z Francie domů. Podobně skončil v roce 1828 se svým vynálezem vyluhování barviva ze dřeva. Továrník, jemuž jej svěřil, mu jen velkoryse podal ruku a pogratuloval k talentu.

Ani velkoobchodník Fontana, který znovu začal brázdit moře se svou „Civettou“, poháněnou Resselovým šroubem, se do smrti s vynálezcem finančně nevyrovnal a soudní při museli dokončit Resslovi dědici.

Oškubaný, pomluvený poctivec Ressel se topil ve finančních starostech. V roce 1835 jej přemístili do Motovunu na místo vrchního nadlesního. Zakrátko mu přidali povinnost pečovat o erární lodě pro benátský arsenal. Po čtyřech letech byl odvelen do Istrie a Kerku k námořnické správě, a odtud putoval do Benátek.

V roce 1855, když monarchie reorganizovala válečné loďstvo, stal se Ressel lesním intendantem námořnictva. Ale neuměl složit ruce do klína a vychutnávat klidu svého živobytí. Překvapoval, ale zároveň znepokojoval leckteré lidi dalšími vynálezy, např. ložiska bez tření. Přece jenom si ještě sedl ke stolu, aby napsal pojednání „O používání bezplatných sil přírodních“, napsal učebnici „Nautická geometrie“ a myslel na zužitkování sil, jež příroda sama nabízela.

V roce 1852 jej překvapila zpráva, že anglická admiralita vypsala odměnu 20 tisíc liber tomu, kdo prokáže své prvenství ve vynálezu lodního šroubu. Ressel sedl a poctivě, jak on to uměl, s daty a nákresy vypsal svou dlouhou cestu svého vynálezu až od studentských let. Jenže nešlo tu o právo o prvenství, ale spíše o skrytou hru. Angličané totiž chtěli privilegovat svého vynálezce Smitha, který konal pokusy s lodním šroubem o mnoho let později, než Ressel. Ressel jim poslal všechny doklady o svém prvenství po rakouském velvyslanci v Londýně, a prosil arcivévodu Ferdinanda Maxmiliána, bratra císaře, aby mu svou autoritou pomohl.

Odpovědi z Anglie se nedočkal. Přežil i krutý čas smrti své choti a jen kratičce se dožil trocha osobního štěstí. Zemřel na inspekční cestě do lublaňských bahnišť. Teprve v únoru 1858, necelý půl rok po smrti, převzal Resselovo syn Jindřich z Londýna dopis s oznámením, že cena admirality byla rozdělena mezi pět anglických konstruktérů.

Po pěti letech postavili Resselovi pomník ve Vídni. Je na něm napsáno: „Josefu Resselovi, vlastí Rakušanovi, rodem Čechovi, který první ze všech použil šroub k pohonu parních lodí roku 1827.“

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!