Julius Fučík: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
23.2.1903 Praha
+
23. 2. 1903 Praha
 
+
8. 9. 1943 Berlín
8.9.1943 Berlín
+
Popraven Němci v Berlíně-Plötzensee
 
+
PD s bystou, L. Boček 1948
Popraven Němci v Berlíně-Platzensee
 
 
 
PD s bystou,L.Boček 1948
 
 
 
 
Vrchlického 1041/20
 
Vrchlického 1041/20
 +
(bysta odstraněna 1991, podstavec rozbitý)
 +
PD, 1946 Jugoslávských partyzánů 1091/11
 +
PD s portrétem, J. Smetánka 1961 Bulharská 587/3
 +
PD, J. Michálek 1978 U družstva Ideál
 +
PD, 1964 Bylanská 308/3
  
(bysta odstraněna 1991,podstavec rozbitý)
+
Kromě památníku ve Vrchlického ulici byly všechny rozbity a odstraněny.
 
 
 
 
 
 
'''Český novinář,kritik a překladatel.Redigoval čas.Kmen,Halo noviny, Tvorba atd.Vydal reportáže z SSSR pod názvem "V zemi,kde zítra znamená včera" (1932).Napsal literární studie "Božena Němcová bojující" (1940),Julius Zeyer a Karel Sabina.V německém lágru tajně napsal "Reportáž psanou na oprátce",jež po válce vyšla v 90.zemích. Články a studie byly po osvobození ČSR shrnuty do několika knih.'''
 
 
 
 
 
''"S udavačstvím za plat divno žertovat.S prvním prozrazeným tajemstvím prodává udavač i svou vůli,vydává se na milost svému novému pánu a slouží dál ne již jen to,co chce,ale i to,k čemu je donucen svou závislostí,odhaluje,aby sám nebyl odhalen ...jen drápkem uvíza lapen je celý ptáček."''
 
J.Fučík:O Sabinově zradě
 
  
 +
'''Český novinář, kritik a překladatel. Redigoval časopis: Kmen, Haló noviny, Tvorba atd. Vydal reportáže z SSSR pod názvem „V zemi, kde zítra již znamená včera“ (1932). Napsal literární studie (1947): „Božena Němcová bojující“, „O Sabinově zdradě“, „Chůva“ (o J. Zeyrovy). V německém lágru tajně napsal „Reportáž psanou na oprátce“, jež po válce vyšla v 90. zemích. Články a studie byly po osvobození ČSR shrnuty do několika knih.'''
  
 +
„S udavačstvím za plat divno žertovat. S prvním prozrazeným tajemstvím prodává udavač i svou vůli, vydává se na milost svému novému pánu a slouží dál ne již jen to, co chce, ale i to, k čemu je donucen svou závislostí, odhaluje, aby sám nebyl odhalen, jen drápkem uvíza lapen je celý ptáček.“ - J . Fučík: O Sabinově zradě
  
Byl vášnivý řečník a novinář,plný "uhlířské víry" (Šalda),že lidé
 
v zájmu lidskosti světa musí dát každému rovné právo na život.Proto tak
 
ve světě chudobu zlákala "uhlířská víra",vycházející z vědy i praxe Marxe
 
a ruský Leninův sociální experiment v Rusku,jež mělo na 90% negramotných
 
bezzemků pracujících na stejné procentu rozlohy půdy latifundistů.Z války
 
se nevrátilo na 10 milionů lidí,vrátilo se na 20 milionů mrzáků a Evropa
 
byls v troskách.Fučíkův přítel spisovatel Weil ve vzponce zavzpomínal,že
 
Fučík se "dovedl chovat stejně k ministrovi jako k metaři".Bylo to výra-
 
zem jeho kultu lidské rovnosti,čili ctil humanitu (lidskost),kterou necti-
 
li strůjci války.
 
  
Byl univerzitním odchovancem prof.F.X.Šaldy a prof.Zd.Nejedlého,
+
Byl vášnivý řečník a novinář plný „uhlířské víry“ (Šalda), že lidé v zájmu lidskosti světa musí dát každému rovné právo na život. Proto tak ve světě chudobu zlákala „uhlířská víra“, vycházející z Marxovo praxe a vědy, a Leninův sociální experiment v Rusku. Fučíkův přítel, spisovatel Weil, vzpomínal, že: „Fučík se dovedl chovat stejně k ministrovi jako k metaři.“ Bylo to výrazem jeho kultu lidské rovnosti, čili ctil humanitu (lidskost), kterou nectili strůjci války.
u nichž na filosofii studoval literaturu i dějiny.Přišel na studium z Plz-
 
,ale byl pražským rodákem z pod Bertramky.Otec pracoval u Ringhoffra.hrá-
 
val s ochotnicky divadlo a výtečně zpíval,proto se záhy odstěhovali do Pl-
 
zně za jeho angažma v plzeňské opeře.Otcův bratr Julius vedl známou kapelu
 
ve Vídni a skládal slavné melodie.Malý Julius měl tudiž kulturní zázemí a
 
na plzeňském gymnasiu projevil literární nadání.Chrlil verše,články o di-
 
vadle a literatuře,proto zamířil na filosofii do Prahy,kde byl žákem pro-
 
fesorů F.X.Šaldy a Zd.Nejedlého.
 
  
Jako chudý student se v Praze stravoval v levné jídelně Strakovy aka-
+
Byl univerzitním odchovancem prof. F. X. Šaldy a prof. Z. Nejedlého, u nichž na filosofii studoval literaturu i dějiny. Přišel na studium z Plzně, ale byl pražským rodákem ze Smíchova. Otec pracoval u Ringhoffera, hrával divadlo s ochotníky a výtečně zpíval, proto se záhy odstěhovali do Plzně, kde přijal angažmá. Otcův bratr Julius vedl známou kapelu ve Vídni a skládal slavné melodie. Malý Julius měl tudíž kulturní zázemí a na plzeňském gymnáziu projevil literární nadání. Chrlil verše, články o divadle a literatuře, a proto zamířil na filosofii.
demie (dnes vláda) a na fakultě jej bylo v ostrých akademických debatách a
 
číst ve studentském časopise "Avantgarda".Byl to čas hledání místa v poli-
 
tických seskupeních a Fučík je našel v nejlevějším politickém proudu,který
 
se v roce 1921 odštěpil od Sociální demokracie a po vzor Leninovy revoluce
 
v Rusku si dala název Komunistická strana.V ní zakostvil názorově i novi-
 
nářsky.Po vysokoškolském absolutoriu v roce 1929 už byl známým debatérem,
 
reportérem a literárním kritikem.Byl to rok,kdy se v Komunistické straně
 
ujala moci mladá generace se čtyřiatřicetiletým Gottwaldem v čele.Fučíkovi
 
bylo 26 roků,imponovalo mu radikálnější prosazování dělnických požadavků.
 
A byl to také rok začátku celosvětové hospodářské krize s milionem neza-
 
městnaných v ČSR.
 
  
V roce 1928 byl zakázán podle "Zákona na ochranu Republiky",přijatém
+
Jako chudý student se v Praze stravoval v levné jídelně Strakovy akademie (dnes vláda) a na fakultě jej užilo v ostrých akademických debatách a číst ve studentském časopisu „Avantgarda“. Byl to čas hledání místa v politických seskupeních a Fučík se našel v nejlevnějším politickém proudu, který se v roce 1921 zformoval do KSČ, kde zakotvil názorově i novinářsky. Po vysokoškolském absolutoriu v roce 1929 už byl známým debatérem, reportérem a literárním kritikem. Byl to rok, kdy se v KSČ ujala moci mladá generace se čtyřiatřicetiletým Gottwaldem v čele. Fučíkovi bylo 26 roků, imponovalo mu radikálnější prosazování dělnických požadavků. Byl to také rok začátku celosvětové hospodářské krize s milionem nezaměstnaných v ČSR.
po Rašínově vraždě v roce 1923 a Fučík,redaktor několik listů, Hora a Weil
 
šli za prof. F.X.Šaldou do jeho bytu v ulici Kanálka č.4 s prosbou.Weil
 
vzpomíná:"Mluvil Fučík a my jsme ho podporovali." Šalda na žádost,aby jim
 
svěřil stránky Tvorby,chvíli mlčel a pak řekl:"Tyhle řeči znám...dejme to-
 
mu,že přistoupím na váš návrh...ale to bych musel zůstat majitelem a vyda-
 
vatelem Tvorby...vy byste si zvveřejnili cokoli,ale stíhali by a zavřeli
 
by Šaldu". Fučík přikývl a Šalda se potutelně usmál."Ještě jsem neslyšel,
 
že by zavřeli univerzitního profesora,tak by to chtěl zkusit".
 
  
Fučík řídil Šaldovu Tvorbu. V roce 1932 jej poslali do SSSR,kde neby-
+
V roce 1928 byl zakázán, podle „Zákona na ochranu republiky“, přijatém po Rašínově vraždě v roce 1923. Redaktor několika listů, Hora a Weil šli za prof. F. X. Šaldou do jeho bytu v ulici U Kanálky 4 s prosbou. Weil vzpomíná: „Mluvil Fučík a my jsme ho podporovali.“ Šalda na žádost, aby jim svěřil stránky časopisu Tvorba chvíli mlčel a pak řekl: „Tyhle řeči znám. Dejme tomu, že přistoupím na váš návrh, ale to bych musel zůstat majitelem a vydavatelem Tvorby, vy byste si zveřejnili cokoli, ale stíhali a zavřeli by Šaldu.“ Fučík přikývl a Šalda se potutelně usmál: „Ještě jsem neslyšel, že by zavřeli univerzitního profesora, tak bych to chtěl zkusit.
lo nezaměstnanosti.Fučík napsal řadu reportáží přímo z hovorů s lidmi
 
na stavbách v novém Rusku,plných obdivu i sktečného nadšení ruská stranaého dělni-
 
ctva.Jeho knížka reportáží "Země,kde zítra znamená včera",symbolizovala
 
obrovské hospodářské tempo.Jnže v témže čase se v ČSR ozvaly pušky četni-
 
ctva do demonstrujících a bylo zastřeleno pět lidí.Šalda vykřikl ve ver-
 
ších:"Tiše,tiše,střílelo se...".
 
  
V Německu se dodrápal k moci Hitler příslibem práce a vizi vyvoleného
+
Fučík řídil Šaldovu Tvorbu. V roce 1932 jej poslali do SSSR, kde nebylo nezaměstnanosti. Fučík napsal řadu reportáží přímo z hovorů s lidmi na stavbách v novém Rusku, plných obdivu i skutečného nadšení dělnictva. Jeho knížka reportáží „Země, kde zítra již znamená včera“, symbolizovala obrovské hospodářské tempo. Jenže v témže čase se v ČSR ozvaly pušky četnictva do demonstrujících a bylo zastřeleno pět lidí. Šalda vykřikl ve verších: „Tiše, tiše, střílelo se...“
národa a Fučík jel do Ruska za reportáží podruhé a zveřejnil je.Nelze ří-
+
V Německu se dodrápal k moci Hitler příslibem práce a vizí vyvoleného národa. Fučík jel do Ruska za reportáží podruhé a zveřejnil je. Nelze říci, že žil a psal pilně v badatelně. On psal literární recenze, kritiky, prostě glosoval co vycházelo, řečnil o tom, oč v době běželo a napsal spousty reportáží z kultury, literatury, ze stávek, polemizoval s názorovými odpůrci, prostě byl hodně slyšet i vidět, jak řeční.
ci,že žil a psal pilně v badatelně.On psal literární recenze,kritiky,pro-
 
stě glosoval.co vycházelo,řečnil o tom,oč v době běželo a napsal spouty re-
 
portáží z kultury,literatury,ze stávek,polemizoval s názorovými odpůrci,
 
prostě byl hodně slyšet i vidět,jak řeční.
 
  
Hitler rozehrál na evropské politické šachovnici diplomatické drama,
+
Hitler rozehrál na evropské politické šachovnici diplomatické drama, v němž uzavíral dohody, aby si uvolnil ruce pro anexe území. Přišel den 15. 3. 1939, Hitler okupoval území podle Mnichovské dohody (29. 9. 1938) a SSSR musel v diplomatické hře uzavřít dohodu s Německem. Šachy o svět začaly a Fučík odjel z Prahy k rodičům do Chotiměře na Domažlicku, kde vášnivě obracel stránky českých literárních dějin. Nepočítaně psal o Boženě Němcové a v té době bez nadějí se stejně jako Halas, Hora a hodně literátů k její statečnosti a moudrosti vrátil. Napsal knížku „Božena Němcová bojující“. Ona věřila v neuhasitelný život národa. Fučík ještě stačil knížku vydat. Časovým poetou mu byl i Zeyer, i o něm u rodičů napsal studii. V té době národní potupy bylo zrádců národa dost a dost, hlavně ti, co zrazovali, aby si zachránili nejen život, ale hlavně majetek. Z českých dějin znovu čněla zrada. Napsal studii rovněž „O Sabinově zradě“. Obě studie zůstaly v rukopise. Pak se vrátil do Prahy k výročí ruské Říjnové revoluce a vášnivě pronesl v Mánesu hymnus na svobodu.
v němž uazavíral dohody,aby si uvolnil ruce pro anexe území.Přišel 15.bře-
 
zen 1939,Hitler okupoval podle Mnichovské dohody (29.9.1938) a SSSR musel
 
v diplomatické hře uzavřít dohodu s Německem.Šachy o svět začaly a Fučík
 
odjel z Prahy k rodičům do Chotiměře na Domažlicku a vášnivě obracel strán-
 
ky českých literárních dějin.Nepočítaně psal o Boženě Němcové a v té době
 
bez nadějí se k ní stejně jako Halas,Hora a hodně literátů k její state-
 
čnosti a moudrosti vrátil.Napsal knížečku "Božena Němcová bojující".Ona vě-
 
řila v neuhasitelný život národa.Fučík stačil knížečku ještě vydat.Časovým
 
poetou mu byl i Zeyer,i o něm u rodičů napsal studii o zradě geniálního
 
Karla Sabiny.V té době národní potupy bylo zrádců národa dost a dost,hkavně
 
ti,co zrazovali,aby si zachránili nejen život,ale hlavně majetek.
 
Z českých dějin znovu čněla zrada.Napsal studii rovněž o zradě Sabinově.
 
Obě studie zůstaly v rukopise.Pak se vrátil do Prahy k výročí Říjnové rus-
 
revoluce a vášnivě promluvil v Mánesu hymnus na svobodu.
 
  
Ještě se včas ukryl v ilegalitě.Fašisté měli připraven seznam nej-
+
Ještě se včas ukryl v ilegalitě. Fašisté měli připraven seznam největších nepřátel Říše a šli zatýkat najisto: Josef Čapek, Filla a stovky dalších odvážných vlastenců. Fučík působil ve stranické ilegální organizaci, v jejímž čele stál Jan Zika. Svou práci v ilegalitě zejména 2. ilegálního ústředí popsal ve své knize z vězení. Od okamžiku zatčení 24. 4. 1942 na schůzce v bytě u manželů Jelínkových v Chittussiho ulici. V čase, kdy zbitý dokrvava od výslechů psal na papírky svou poslední reportáž a dozorce Kolínský ji propašovával z vězení. Jsou tam všechny záludné vlídnosti gestapáka Böhma, všecky nástrahy a pak chvíle mezi životem a smrtí. Po válce vyšla „Reportáž psaná na oprátce“ v zemích, jejichž počet je kolem devadesáti. Básník Pablo Neruda napsal na Fučíka poemu.
větších nepřátel Říše a šli zatykat najisto: Josef Čapek,Filla a stovky
 
dalších odvážných vlastenců.Fučík působil ve stranické ilegální organizaci,
 
v jejimž čele stál Jan Zika.Svou práci v ilegalitě zejména 2. ilegálního
 
ústředí popsal ve své knize z vězení.Od okamžiku zatčení 24.dubna 1942
 
na schůzce v bytě u Jelínků v ulici "U tří stromků".V čase,kdy zbitý do-
 
krvava od výslechů psal na papírky poslední svou reportáž a dozorce Kolín-
 
ský ji propašovával z vězení.Jsou tam všechny záludné vlídnosti gestapáka
 
Bohma,všecky nástrahy a pak chvíle mezi životem a smrtí.Po válce vyšla
 
"Reportáž psaná na oprátce" v zemích,jejichž počet je jde kolem devadesáti.
 
Básník Pablo Neruda napsal na Fučíka poemu.
 
  
Po roce 1989 se na mrtvého Fučíka zesypal příval neuvěřitelných po-
+
Po roce 1989 se na mrtvého Fučíka sesypal příval neuvěřitelných pomluv a nenávisti. Opravdu to bylo proti Fučíkovi, nebo proti jeho poválečné proměně v účelový kult? Generace odchovaná Fučíkovou bustou po „svatém“ házela kameny, bourala jeho památníky. Po člověku tak nebetyčně nebustovním. Dokonce vymýšleli Fučíkovo zrádcovství.
mluv a nenávisti.Opravdu to bylo proti Fučíkovi,nebo proti jeho poválečné
 
proměně v účelový kult,aby se stal "vzorem" mládeži.Kámen nemůže být vzorem,
 
ale jenom člověk.Aby vzor nebyl ničím poskvrněn vynechávali z  "Reportáže.."
 
nebo překroutili lecjakou nepříjemnost.Generace odchovaná Fučíkovou bustou
 
po "svatém" házela kameny,bourala jeho památníky.Po člověku tak nebetyčně
 
nebustovním.Dokonce vymýáleli Fučíkovo zrádcovství.
 
  
Museli zasáhnout historici,kteří prokázali ztrohou pravdu jeho živo-
+
Museli zasáhnout historici, kteří prokázali strohou pravdu jeho života, s níž se člověk může nebo nemusí ztotožňovat.
ta,s níž se člověk může nebo nemusí ztotožňovat.
+
Soud v Berlíně odsoudil vzdělaného vlastence, ne poválečnou bustu Fučíka „za přípravu k velezradě a napomáhání nepříteli“ k trestu smrti.
 
 
Soud v Berlíně odsoudil vzdělaného vlastence,ne poválečnou bustu
 
Fučíka "za přípravu k velezradě a napomáhání nepříteli" k smrti.
 
 
 
 
 
PD,1946
 
Jugoslavských partyzánů 1091/11
 
 
 
PD s portrétem,J.Smetánka 1961
 
Bulharská 587/3
 
 
 
PD,J.Michálek 1978
 
U družstva Ideál
 
 
 
PD,1964
 
Bylanská 308/3
 
 
 
Kromě památníku ve Vrchlického ulici byly všechny rozbity a odstraněny.
 

Verze z 22. 5. 2020, 21:45

23. 2. 1903 Praha 8. 9. 1943 Berlín Popraven Němci v Berlíně-Plötzensee PD s bystou, L. Boček 1948 Vrchlického 1041/20 (bysta odstraněna 1991, podstavec rozbitý) PD, 1946 Jugoslávských partyzánů 1091/11 PD s portrétem, J. Smetánka 1961 Bulharská 587/3 PD, J. Michálek 1978 U družstva Ideál PD, 1964 Bylanská 308/3

Kromě památníku ve Vrchlického ulici byly všechny rozbity a odstraněny.

Český novinář, kritik a překladatel. Redigoval časopis: Kmen, Haló noviny, Tvorba atd. Vydal reportáže z SSSR pod názvem „V zemi, kde zítra již znamená včera“ (1932). Napsal literární studie (1947): „Božena Němcová bojující“, „O Sabinově zdradě“, „Chůva“ (o J. Zeyrovy). V německém lágru tajně napsal „Reportáž psanou na oprátce“, jež po válce vyšla v 90. zemích. Články a studie byly po osvobození ČSR shrnuty do několika knih.

„S udavačstvím za plat divno žertovat. S prvním prozrazeným tajemstvím prodává udavač i svou vůli, vydává se na milost svému novému pánu a slouží dál ne již jen to, co chce, ale i to, k čemu je donucen svou závislostí, odhaluje, aby sám nebyl odhalen, jen drápkem uvíza lapen je celý ptáček.“ - J . Fučík: O Sabinově zradě


Byl vášnivý řečník a novinář plný „uhlířské víry“ (Šalda), že lidé v zájmu lidskosti světa musí dát každému rovné právo na život. Proto tak ve světě chudobu zlákala „uhlířská víra“, vycházející z Marxovo praxe a vědy, a Leninův sociální experiment v Rusku. Fučíkův přítel, spisovatel Weil, vzpomínal, že: „Fučík se dovedl chovat stejně k ministrovi jako k metaři.“ Bylo to výrazem jeho kultu lidské rovnosti, čili ctil humanitu (lidskost), kterou nectili strůjci války.

Byl univerzitním odchovancem prof. F. X. Šaldy a prof. Z. Nejedlého, u nichž na filosofii studoval literaturu i dějiny. Přišel na studium z Plzně, ale byl pražským rodákem ze Smíchova. Otec pracoval u Ringhoffera, hrával divadlo s ochotníky a výtečně zpíval, proto se záhy odstěhovali do Plzně, kde přijal angažmá. Otcův bratr Julius vedl známou kapelu ve Vídni a skládal slavné melodie. Malý Julius měl tudíž kulturní zázemí a na plzeňském gymnáziu projevil literární nadání. Chrlil verše, články o divadle a literatuře, a proto zamířil na filosofii.

Jako chudý student se v Praze stravoval v levné jídelně Strakovy akademie (dnes vláda) a na fakultě jej užilo v ostrých akademických debatách a číst ve studentském časopisu „Avantgarda“. Byl to čas hledání místa v politických seskupeních a Fučík se našel v nejlevnějším politickém proudu, který se v roce 1921 zformoval do KSČ, kde zakotvil názorově i novinářsky. Po vysokoškolském absolutoriu v roce 1929 už byl známým debatérem, reportérem a literárním kritikem. Byl to rok, kdy se v KSČ ujala moci mladá generace se čtyřiatřicetiletým Gottwaldem v čele. Fučíkovi bylo 26 roků, imponovalo mu radikálnější prosazování dělnických požadavků. Byl to také rok začátku celosvětové hospodářské krize s milionem nezaměstnaných v ČSR.

V roce 1928 byl zakázán, podle „Zákona na ochranu republiky“, přijatém po Rašínově vraždě v roce 1923. Redaktor několika listů, Hora a Weil šli za prof. F. X. Šaldou do jeho bytu v ulici U Kanálky 4 s prosbou. Weil vzpomíná: „Mluvil Fučík a my jsme ho podporovali.“ Šalda na žádost, aby jim svěřil stránky časopisu Tvorba chvíli mlčel a pak řekl: „Tyhle řeči znám. Dejme tomu, že přistoupím na váš návrh, ale to bych musel zůstat majitelem a vydavatelem Tvorby, vy byste si zveřejnili cokoli, ale stíhali a zavřeli by Šaldu.“ Fučík přikývl a Šalda se potutelně usmál: „Ještě jsem neslyšel, že by zavřeli univerzitního profesora, tak bych to chtěl zkusit.“

Fučík řídil Šaldovu Tvorbu. V roce 1932 jej poslali do SSSR, kde nebylo nezaměstnanosti. Fučík napsal řadu reportáží přímo z hovorů s lidmi na stavbách v novém Rusku, plných obdivu i skutečného nadšení dělnictva. Jeho knížka reportáží „Země, kde zítra již znamená včera“, symbolizovala obrovské hospodářské tempo. Jenže v témže čase se v ČSR ozvaly pušky četnictva do demonstrujících a bylo zastřeleno pět lidí. Šalda vykřikl ve verších: „Tiše, tiše, střílelo se...“ V Německu se dodrápal k moci Hitler příslibem práce a vizí vyvoleného národa. Fučík jel do Ruska za reportáží podruhé a zveřejnil je. Nelze říci, že žil a psal pilně v badatelně. On psal literární recenze, kritiky, prostě glosoval co vycházelo, řečnil o tom, oč v době běželo a napsal spousty reportáží z kultury, literatury, ze stávek, polemizoval s názorovými odpůrci, prostě byl hodně slyšet i vidět, jak řeční.

Hitler rozehrál na evropské politické šachovnici diplomatické drama, v němž uzavíral dohody, aby si uvolnil ruce pro anexe území. Přišel den 15. 3. 1939, Hitler okupoval území podle Mnichovské dohody (29. 9. 1938) a SSSR musel v diplomatické hře uzavřít dohodu s Německem. Šachy o svět začaly a Fučík odjel z Prahy k rodičům do Chotiměře na Domažlicku, kde vášnivě obracel stránky českých literárních dějin. Nepočítaně psal o Boženě Němcové a v té době bez nadějí se stejně jako Halas, Hora a hodně literátů k její statečnosti a moudrosti vrátil. Napsal knížku „Božena Němcová bojující“. Ona věřila v neuhasitelný život národa. Fučík ještě stačil knížku vydat. Časovým poetou mu byl i Zeyer, i o něm u rodičů napsal studii. V té době národní potupy bylo zrádců národa dost a dost, hlavně ti, co zrazovali, aby si zachránili nejen život, ale hlavně majetek. Z českých dějin znovu čněla zrada. Napsal studii rovněž „O Sabinově zradě“. Obě studie zůstaly v rukopise. Pak se vrátil do Prahy k výročí ruské Říjnové revoluce a vášnivě pronesl v Mánesu hymnus na svobodu.

Ještě se včas ukryl v ilegalitě. Fašisté měli připraven seznam největších nepřátel Říše a šli zatýkat najisto: Josef Čapek, Filla a stovky dalších odvážných vlastenců. Fučík působil ve stranické ilegální organizaci, v jejímž čele stál Jan Zika. Svou práci v ilegalitě zejména 2. ilegálního ústředí popsal ve své knize z vězení. Od okamžiku zatčení 24. 4. 1942 na schůzce v bytě u manželů Jelínkových v Chittussiho ulici. V čase, kdy zbitý dokrvava od výslechů psal na papírky svou poslední reportáž a dozorce Kolínský ji propašovával z vězení. Jsou tam všechny záludné vlídnosti gestapáka Böhma, všecky nástrahy a pak chvíle mezi životem a smrtí. Po válce vyšla „Reportáž psaná na oprátce“ v zemích, jejichž počet je kolem devadesáti. Básník Pablo Neruda napsal na Fučíka poemu.

Po roce 1989 se na mrtvého Fučíka sesypal příval neuvěřitelných pomluv a nenávisti. Opravdu to bylo proti Fučíkovi, nebo proti jeho poválečné proměně v účelový kult? Generace odchovaná Fučíkovou bustou po „svatém“ házela kameny, bourala jeho památníky. Po člověku tak nebetyčně nebustovním. Dokonce vymýšleli Fučíkovo zrádcovství.

Museli zasáhnout historici, kteří prokázali strohou pravdu jeho života, s níž se člověk může nebo nemusí ztotožňovat. Soud v Berlíně odsoudil vzdělaného vlastence, ne poválečnou bustu Fučíka „za přípravu k velezradě a napomáhání nepříteli“ k trestu smrti.