Julius Grégr
Narození a úmrtí
- 19. 12. 1831 (Březhrad u Hradce Králové)
- 4. 10. 1896 (Dol u Libčic nad Vltavou)
Památníky
- Slovanský ostrov; PD společná s E. Grégrem,1999
- Pohřben na Olšanech
Odkazy
S bratrem Eduardem prožíval zasedání Kroměřížského sněmu (1848-9) na píseckém gymnáziu. Otava svírala v obloucích mostu, nejstaršího v Čechách, krásu města, jež zrodilo básníky, malíře, historiky, prostě lidi, co vešli do dějin. Písek, to byla poesie a dějiny. Julius jej opouštěl právě v době, kdy osmnáctiletý Franz Josef I. dal vojskem rozehnat Kroměřížský sněm (1848-9) a pozavíral, vyhnal ze země či vytlačil do soukromí české aktéry sněmu. Ale Češi o sobě dali vědět obrovskou mlčenlivou účastí na pohřbu Havlíčka a Tyla v roce 1956.
Julius vystudoval v Praze práva v roce 1859, nedlouho před tím, než Franz Josef prohrál s Italy bitvu u Solferina (24. 6. 1859). Po této bitvě padl diktát Bachovy vlády a český život rozkvetl. Julius se vrátil z Frýdlantu, kde zastával funkci ředitele advokátní kanceláře Dr. Pulkrábka, do Prahy právě v čase, kdy císař připravoval tzv. „Říjnový diplom“ (20. 10. 1860), v němž slíbil ústavnost.
Julius přiběhl za Palackým s policejním glejtem podle existujícího tiskového zákona z roku 1852, jímž se Čechům povolovalo vydávání českého politického listu. Dnem 1. 1. 1861 začaly vycházet Grégrovy „Národní listy“. Vlastenci zajásali nad prvním číslem, v němž Julius vyzval zemského školního inspektora Mareše, aby odstoupil z úřadu. Jenže vydal tři čísla a u soudu mu za „přečiny“ Národní listy zastavili. Julius tehdy vyzval český národ ke sbírce pro osiřelou Havlíčkovu dceru Zdeňku, a to mu v květnu 1862 vyneslo „summa summarum“ 4 měsíce vězení, ztrátu občanských práv, hodnosti doktora práv a musel zaplatit 3 tisíce zl. pokuty.
V bratrech vzplál hněv ujařmeného národa a do konce jejich života už jej nikdo neuhasil. Když vzali noviny Juliovi, ujal se jich Eduard a k „Národním listům“ přibyly časopisy „Hlas“ a „Politik“.
Už v roce 1863 se česká politika znatelně štěpila na konzervativce a svobodomyslné. Rozhraním byl postoj k polskému povstání proti ruskému carovi. Mladí povstání přivítali, ale rusofilové jej odmítli. V „Národních listech“ už zkusili svůj um výtečný Sladkovský, Neruda, bratři Vávrové a Barák. Noviny prosperovaly a Julius demonstroval vlastenectví tím, že v Přibyslavi zakoupil kousek pole, na němž zemřel Žižka a pražský Sokol na něm zbudoval památnou mohylu. Roku 1865 zvolili Julia do Českého zemského sněmu. Zdálo se, že mírnější vláda Belcrediho přinese Čechům větší svobodu, ale policie „Národní listy“ znovu zabavila. Češi chtěli stejně jako Maďaři vlastní vládu, ale draví Maďaři jednali nesmlouvavě a v roce 1867 dosáhli Rakousko-Uherského vyrovnání, čili vznikl stát „Rakousko-Uhersko“. Čechům zbyla planá rebelie statečných poslanců, kteří císaři napsali protestní „deklaraci“ a na protest vystoupili z Českého zemského sněmu. Tito tzv. „deklaranti“ upadli v nemilost. Po celé zemi se svolávaly pohusitsku lidové tábory, jež žádaly, co jim bylo uzmuto. A policie „léčila“ Čechy zákazy a tresty.
V roce 1871 policie zavřela „Národním listům“ všechny filiálky a redaktoři byli postaveni před německé soudy v Litoměřicích a České Lípě. Grégra zatkli pro dluhy a drželi ho sedm měsíců ve vyšetřovací vazbě. Dne 26. 11. 1874 se spustil „bratrovražedný“ boj mezi staročechy a mladočechy a jenom osobnost Palackého bránila v politickém rozchodu. Otec národa zemřel v roce 1876 a smír skončil v říjnu 1877. Oba proudy českých poslanců se rozhodly pro společný poslanecký „státoprávní klub“ a také rozhodly, že po tzv. „pasivní rezistenci“, čili neúčasti na sněmu, se 24. 9. 1878 do sněmu vrátí. V této dlouholeté při získal Julius křeslo i na Říšském sněmu. Předseda vlády Taaffe některé požadavky Čechů nesplnil a důvěřiví staročeši byli překvapeni. Julius na protest složil mandát.
Když zemřel vůdce mladočechů Sladkovský, převzal stranu Julius. Staročeši zrušili společný „státoprávní klub“, ale 48 mladočeských poslanců, s Juliem v čele, začalo srdnatý boj o české státní právo.
Juliovo vlastenecky zanícené srdce nikdy nepřipustilo nepravost tzv. „staročeských rukopisů“, čili Hankových padělků. Už v roce 1886 prokázali Masaryk, Gebauer a Goll v časopisu „Athenaeum“, že jsou padělkem Václava Hanky. Julius dokonce vyhlásil odměnu tomu, kdo prokáže opak. Bylo k údivu, jak víra zatemní tak bystrý mozek, jaký Julius měl. Uvyklý na krásné vydání „RKZ“ v úpravě od Erbena s ilustracemi od Mánesa, striktně prohlásil Alšovy ilustrace za dětskou mazaninu.
V roce 1889 mladý hrabě Karel Schwarzenberg v polemice o Janu Husovi, který byl navrhován na pamětní desku na muzejní fasádu, prohlásil husity na českém sněmu za „bandu žhářů a lupičů“. Národ okamžitě vyhlásil sbírku na Husův pomník. A v témže čase staročech Rieger jednal ve Vídni o tzv. „punktacích“, týkajících se rovnoprávnosti češtiny s němčinou. Julius napsal odmítavý manifest k Riegrově opatrnictví. Národ byl roztrpčen novou jazykovou prohrou. Staročeši proto byli národem ve volbách 1891 po čtyřiceti letech definitivně vyřazeni z vůdčí role v politice. Julius Grégr vedl mladočechy, „Národní listy“, psal programové studie, ba zajel do Švédska pro fakta ke své historické studii o pobělohorské době a do Holandska za národopisem a kulturně historickými údaji. Po sněmovní bouři 17. 5. 1893 se unavený a vysílený Julius uchýlil do ústraní.
