Karel Aksamit

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Politik a tělovýchovný pracovník. Člen vedení protifašistického odboje KSČ v letech 1939–1944.
Karel Aksamit (1897-1944).jpg
Narození a úmrtí
  • 11. 4. 1897 (Košťany u Teplic)
  • 21. 6. 1944 (Louny)
Památníky
Odkazy

Byl rodákem z Teplicka, jež zůstalo po třicetileté válce málem vylidněno. Palacký uvedl, že z 3,5 milionu Čechů zbylo okolo 800 tisíc. Prázdné české dědiny i samotné Teplice zaplnily Němci ze Saska. Proto převládlo německé obyvatelstvo a lázně v Teplicích se staly doménou drážďanského dvora a saských kurfiřtů. Pelcl v „Obraně jazyka českého“ napsal, že Němci mají oproti Čechům větší smysl pro soudržnost. Do vymřelých a vybitých do dědin po vyhnaných českých bratřích přišly celé rodiny Němců. Není divu, že Němci ovládli české pohraničí a němčina českou zemi, protože se v pobělohorské době stala vládní řečí němčina a čeština byla programově vytlačena do izolovaných českých nevolnických enkláv. Ustrnul její vývoj v úřední, vědní, školské, prostě v terminologii, v níž národy rostou.

Koncem 1. světové války byli na Teplicku Němci v obrovské převaze a ČSR musela pohraničním Čechům pomáhat, aby se jejich život vyrovnal německému. Aksamitovi byli zřejmě starousedlí havíři v dědině Košťany a kvůli české škole i pracovní příležitosti se přestěhovali blíž k Teplicím. Rodina měla osm dětí, z nichž nejnadanější byl Karel, jehož brzy neuspokojila školní knihovna nebo klubovna sociálních demokratů, kde bylo hodně knih a časopisů z pražských edic. Navíc byl sportovně založen, cvičil v Dělnické tělovýchovné jednotě (DTJ) a brzy se stal cvičitelem.

Ve čtrnácti měl stejný výběr zaměstnání jako děti dělnických rodin: továrna nebo šachta. Pracoval v Inwaldově sklárně v Teplicích a po dvou letech jej otec vzal k sobě na šachtu. Tam se setkal s tiskem, knihami a leccos pochytil od havířů o jejich starostech.

Po válce bylo Karlovi jednadvacet, byl výborným cvičitelem, vzdělával se a proto jej vtáhla Praha, jež byla plná slávy, nadějí a hledání. Objevil se jako tělocvikář v pražské DTJ. V Rusku probíhala změna režimu, v němž zvítězil Leninův program: mír-sověty, čili vláda lidu – půda patří všem. V květnu 1921 se z ČSDSD vyčlenila část členů, která založila KSČ. Jejím programem byl ruský příklad. V úvodní řeči předseda nové strany dr. Bohumír Šmerala řekl, že „komunismus je náboženstvím chudých“ a vyslovil přání, aby „zakládaná strana vždycky byla stranou dobrých lidí, prostých sobectví, prostých ctižádosti, prostých lehkomyslnosti a frivolity, schopných sebepokory, nepřístupných svodům mrzké hmoty.“

To imponovalo i přítomnému Aksamitovi, který se okamžitě chopil díla v připravované spartakiádě na Maninách. Jako výtečný cvičitel a organizátor pomáhal známému sportovci Chalupeckému v její přípravě. Každá politická strana už měla vlastní tělovýchovu, čímž se dovršilo rozbití celonárodní tělovýchovné vize Tyršova Sokola.

Aksamitovi zprvu svěřili vedení mládežnické organizace Komsomol, při němž založil i skupinu pro děti „Mladí rudí průkopníci“. Všechno neslo symbolickou barvu dělnické krve, aby se nová celosvětová politická strana odlišila. Byla v tom dlouhá tradice.

V druhé půli 20. let vznikla mezinárodní sportovní organizace Komunistických stran Evropy „Rudá sportovní internacionála“. Do ní měla česká strana vyslat svého zástupce. Vybrali Aksamita, který byl nejen výtečným sportovcem, ale neustále se vzdělával, takže už zvládl nejen němčinu, ale i angličtinu, ruštinu, španělštinu, italštinu a esperanto.

Pracoval v této mezinárodní sportovní organizaci komunistických stran sedm roků. Zprvu měla sídlo v Moskvě, pak v Berlíně a Aksamit mohl zblízka pozorovat růst Hitlerovy moci. Procestoval Evropu a znal se ve sportu s kdekým. Nebylo mu neznámo, že fašismus má v ČSR odnož od roku 1926 ve fašistické straně legionářského generála Radoly Gajdy a dobré nacionální zázemí v německém pohraničí. Po návratu řídil čsl. Federaci proletářské tělovýchovy.

Češi prohrávali národní věc vzájemným hašteřením a stmelil je k akci až okupační režim. Aksamit poslouchal v Berlíně Hitlerův mírotvorný projev na zahájení XI. letní olympiády v roce 1936, jíž se zúčastnil rekordní počet sportovců. Ale to už gen. Franco dusil demokracii ve Španělsku a za dva roky už rovněž Češi na X. všesokolském sletu v červenci 1938 zahřměli unisonno Pecháčkovu „Přísahu republice“. Aksamit na protest proti zabíjení demokratů ve Španělsku organizoval přímo v Barceloně „Lidové sportovní hry“, aby upozornil svět na nebezpečí fašismu.

A pak ČSR prodala Anglie s Francií s vírou ve vlastní záchranu. Aksamit byl od začátku členem odbojové organizace. Zprvu pracoval jako instruktor na Plzeňsku a později na Moravě. Jenže gestapo jej zatklo. Bůhví jakým zázrakem jim z věznice uprchl. V roce 1940 jej zatklo podruhé a Aksamit jim znovu uprchl. Až přišel osudový den 21. 6. 1944. Manželé Aksamitovi se ukrývali v Toužetíně. Gestapo obklíčilo dům a manželé raději volili společnou smrt. Odvezli je do lounské nemocnice. Aksamita k životu nepřivedli, jeho ženu ubili u výslechu.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!