Karel Farský: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
26.7.1880 Škodějov u Semil
+
26. 7. 1880 Škodějov u Semil
 
+
12. 6. 1927 Praha
12.6.1927 Praha
+
Pohřben v modlitebně Církve československé v Dejvicích
 
+
PD, 1950
Pohřben v modlitebně Československé církve v Dejvicích
 
 
 
PD,1950
 
 
 
 
Na Václavce 117/1
 
Na Václavce 117/1
 +
PD, 1950 Staroměstské náměstí (chrám sv. Mikuláše)
 +
PD, M. Beutler 1937 Wichterleho 523/5
  
 +
8. ledna 1920 byla na Smíchově usnesením reformních kněží za předsednictví ThDr. K. Farského založena Československá církev. Věnováno Ústřední radou Československé církve v jubilejním roce 1950 - Text na PD
  
 +
'''Zakladatel Církve československé (1920). Před první světovou válkou vůdčí osobnost reformního hnutí katolického duchovenstva. První biskup a patriarcha nové církve.'''
  
'''Zakladatel Československé církve v roce 1920. Před první světovou válkou vůdčí osobnost reformního hnutí katolického duchovenstva.První biskup a patriarcha nové církve.'''
+
„Vy jste Boží role, Boží dílo.’’ - (I. Kor.)
 
 
 
 
"Vy jste Boží role, Boží dílo. (I.Kor.)
 
 
 
        8.ledna 1920 byla na Smíchově usnesením
 
        reformních kněží za předsednictví
 
        ThDr.K.Farského založena Československá
 
        církev.
 
                Věnováno Ústřední radou Československé
 
                církve v jubilejním roce 1950
 
 
 
                                  Text na PD
 
 
 
 
 
 
 
Ještě v roce 1889 hřímal hr.Schwarzenberg proti zařazení M.Jana Husa
 
mezi osobnosti na pamětní desky Českého muzea.Husité mu byli "bandou buřičů
 
a žhářů",protože se  nepodřídili vůli duchovní a světské moci.Češi okamži-
 
tě začali sbírat na postavení Husova pomníku.
 
 
 
Začátkem 20.století se sdružilo několik katolických kněží do skupiny,
 
jež "volnomyšlenkářsky" uvažovali,že potlačit pravdu lze jenom dočasně a
 
husitství přežilo v podobě českých bratří staletí zákazů.Bylo v tom cosi
 
trvalého v národě.Přežilo to čas po Bílé hoře,kdy v roceu 1695 ještě praž-
 
ský arcibiskup Brenner dostal do vínku,"ut tetram Johanes comprimet hyd-
 
ram",(aby potlačil tři obludné Jany -Husa,Žižku a Komenského).Nepotlačil.
 
Katolíci se přidrželi Hájkovy báje o sv.Janu Nepomuckém,ale ani zákazy,
 
tresty neuvěřitelně kruté (viz patenty Karla VI.,nic nevypudilo husitství.
 
 
 
Přýšliví kněži sdi dali název "Klub reformního duchovenstva" a do če-
 
la si postavili katolického kněze a učitele Karla Farského.Byl to východo-
 
 
 
čech,kde obžívala kacířská nota,jež se proměňovala až do náboženských sekt.
 
Farský si odsud patrně přinesl onu zatvrzelou náboženskou přemýšlivost
 
na pražské akademické gymnasium a pak i do kněžkého semináře.Jeho životním
 
krédem a východiskem mu byla Bible,čili zdroj křesťanství.
 
  
V roce 1904 byl vysvěcen na kněze a po pěti letech dosáhl na Karlo-
+
Ještě v roce 1889 hřímal hrabě Schwarzenberg proti zařazení Mistra Jana Husa mezi osobnosti na pamětní desky Českého muzea (dnes Národní muzeum). Husité mu byli „bandou buřičů a žhářů“, protože se nepodřídili vůli duchovní a světské moci. Češi okamžitě začali sbírku na postavení Husova pomníku.
vě universitě doktorátu teologie.Studium v něm jenom utvrdilo ještě důvěr-
 
njší vztah k Bibli.Jeho prof.Sýkora ho v době své nemoci pověřoval před-
 
náškami o Starém zákoně,protože adept kněžství jej znal jako málokdo.A pak
 
Farského poslali s božím slovem na faru v Ostrově a Perminku na Karlo-
 
varsku.Byla to pro něho výtečná škola života a začas se z kněze stal uči-
 
tel na střední škole v Praze a Plzni.
 
      "Klub reformního duchovenstva" se Farský snažil vést tak,aby si kaž-
 
dý ozřejmil teoretickou podstatu nezbytné reformy.Jiskřilo to polemikami
 
i s ostatním pravověrným duchovenstvem.Farský byl velmi teoreticky nadaný,
 
a na něm spočívala všechna reformátorská práce.Především kritizoval tra-
 
diční katolickou intoleranci vůči jiným náboženstvím,snahu o propojenost
 
církve s vládní mocí."Běda národům,když se obě moci spojí a ubohé národy
 
rdousí",napsal Josef Jungmann.
 
  
Po přípravě programu se chystal akt oficiálního založení nové cír-
+
Začátkem 20. století se sdružilo několik katolických kněží do skupiny, jež „volnomyšlenkářsky“ uvažovala, že potlačit pravdu lze jen dočasně a husitství přežilo v podobě českých bratří staletí zákazů. Bylo v tom cosi trvalého v krvi národu. Přežilo to čas po Bílé hoře, kdy v roce 1695 ještě pražský arcibiskup Brenner dostal do vínku, „Haeresin, ut tetram Joannes comprimet hydram“, (tj. aby potlačil tři obludné Jany: Husa, Žižku a Komenského). Nepotlačil. Katolíci se přidrželi Hájkovy báje o sv. Janu Nepomuckém, ale ani zákazy a neuvěřitelně kruté tresty, nic nevypudilo husitství.
kve.Stalo se to na shromáždění reformovaných kněží 8.ledna 1920 na Smí-
 
chově.Druhého dne slavnostně akt opakovali v pravoslavném chrámu sv.Miku-
 
láše na Staroměstském náměstí.
 
  
Farský už v roce 1919 vydal knížku "Český problém církevní" a po roce
+
Přemýšliví kněží si dali název „Klub reformního duchovenstva“ a do čela si postavili katolického kněze a učitele, Karla Farského. Byl to východočech, kde ožívala kacířská nota, jež se proměňovala až do náboženských sekt. Farský si odsud patrně přinesl onu zatvrzelou náboženskou přemýšlivost na pražské Akademické gymnázium a pak i do kněžského semináře. Jeho životním krédem a východiskem mu byla „bible“, čili zdroj křesťanství.
ostře formulovaný spisek "Zpod jha" a "Zápas o svobodu ducha".Polemika
 
s katolickými oponenty byla stále ostřejší a nezeslabila ani po založení
 
nové církve.Pilovaly se názory i uvnitř nové církve.Farský,který vycházel
 
z české husitské tradice,se střetl s postoji biskupa Gorazda-Pavlíka,kte-
 
rý tíhl k pravoslaví.Po vydání další práce "Přelom" Farský v roce 1924 ob-
 
hájil své pojetí i na sezení církevního sněmu.Farského názorový proud byl
 
radikálnější.
 
  
Do záhlaví svého programu si nová církev napsala:
+
V roce 1904 byl vysvěcen na kněze a po pěti letech dosáhl na Karlově univerzitě doktorátu teologie. Studium v něm jenom utvrdilo ještě důvěrnější vztah k „bibli“. Jeho prof. Sýkora ho v době své nemoci pověřoval přednáškami o „Starém zákoně“, protože adept kněžství jej znal jako málokdo. A pak Farského poslali s božím slovem na faru v Ostrově nad Ohří a v Perninku na Karlovarsku. Byla to pro něho výtečná škola života a začas se z kněze stal učitel na reálném gymnáziu v Praze, později v Plzni.
  
"Naplniti současné snažení mravní i poznání vědecké
+
„Klub reformních kněží“ se Farský snažil vést tak, aby si každý ozřejmil teoretickou podstatu nezbytné reformy. Jiskřilo to polemikami i s ostatním pravověrným duchovenstvem. Farský byl velmi teoreticky nadaný, a spočívala na něm všechna reformátorská práce. Především kritizoval tradiční katolickou intoleranci vůči jiným náboženstvím a snahu o propojenost církve s vládní mocí. „Běda národům, když se obě moci spojí a ubohé národy rdousí,“ napsal Josef Jungmann.
duchem Kristovým,jak se zachoval v Písmě a podání
 
starokřesťanském i jak dochován jest národu čs.hnutím
 
husitským a českobratrským."
 
  
 +
Po přípravě programu se chystal akt oficiálního založení nové církve. Stalo se to na shromáždění kněží 8. 1. 1920 na Smíchově. Druhého dne slavnostně akt opakovali v pravoslavném chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.
  
Biskup Gorazd z nové církve vystoupil.Farský napsal směrnicí pro za-
+
Farský už v roce 1919 vydal knížku „Český problém církevní“ a po roce ostře formulovaný spisek „Zpode jha“ a „Zápas o svobodu ducha v církvi československé“. Polemika s katolickými oponenty byla stále ostřejší a nezeslábla ani po založení nové církve. Názory se pilovaly i uvnitř nové církve. Farský, který vycházel z české husitské tradice, se střetl s postoji biskupa Gorazda-Pavlíka, který tíhl k pravoslaví. Po vydání další práce „Přelom“ (1921), Farský v roce 1924 obhájil své pojetí i na sezení I. řádného sněmu, kde byl zvolen patriarchou. Farského názorový proud byl radikálnější.
kládání církevních obcí,napsal katechismus,misál,biblickou čítanku i zpěv-
 
ník.Založil desítky církevních obcí a modliteben Československé církve.Až
 
do roku 1926 konali bohoslužby v chrámu sv.Mikuláše na Staroměstském námě-
 
stí,pak v nové modlitebně "Československé církve",kterou projektoval arch.
 
J.Stibral v Dejvicích.Farský se nedočkal se první mše v novém svatostánku.
 
  
PD, 1950
+
Do záhlaví svého programu si nová církev napsala: „Naplniti současné snažení mravní i poznání vědecké duchem Kristovým, jak se zachoval v Písmě a podání starokřesťanském i jak dochován jest národu čs. hnutím husitským a českobratrským.“
Staroměstské náměstí (chrám sv. Mikuláše)
 
  
PD,M.Beutler 1937
+
Biskup Gorazd z nové církve vystoupil. Farský napsal směrnicí pro zakládání církevních obcí, napsal katechismus, misál, biblickou čítanku i zpěvník. Založil desítky církevních obcí a modliteben Církve československé. Až do roku 1926 se bohoslužby konaly v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, pak v nové modlitebně, kterou projektoval arch. J. Stibral v Dejvicích. Farský se první mše v novém svatostánku nedočkal.
Wichterleho 523/5
 

Verze z 23. 5. 2020, 16:00

26. 7. 1880 Škodějov u Semil 12. 6. 1927 Praha Pohřben v modlitebně Církve československé v Dejvicích PD, 1950 Na Václavce 117/1 PD, 1950 Staroměstské náměstí (chrám sv. Mikuláše) PD, M. Beutler 1937 Wichterleho 523/5

8. ledna 1920 byla na Smíchově usnesením reformních kněží za předsednictví ThDr. K. Farského založena Československá církev. Věnováno Ústřední radou Československé církve v jubilejním roce 1950 - Text na PD

Zakladatel Církve československé (1920). Před první světovou válkou vůdčí osobnost reformního hnutí katolického duchovenstva. První biskup a patriarcha nové církve.

„Vy jste Boží role, Boží dílo.’’ - (I. Kor.)

Ještě v roce 1889 hřímal hrabě Schwarzenberg proti zařazení Mistra Jana Husa mezi osobnosti na pamětní desky Českého muzea (dnes Národní muzeum). Husité mu byli „bandou buřičů a žhářů“, protože se nepodřídili vůli duchovní a světské moci. Češi okamžitě začali sbírku na postavení Husova pomníku.

Začátkem 20. století se sdružilo několik katolických kněží do skupiny, jež „volnomyšlenkářsky“ uvažovala, že potlačit pravdu lze jen dočasně a husitství přežilo v podobě českých bratří staletí zákazů. Bylo v tom cosi trvalého v krvi národu. Přežilo to čas po Bílé hoře, kdy v roce 1695 ještě pražský arcibiskup Brenner dostal do vínku, „Haeresin, ut tetram Joannes comprimet hydram“, (tj. aby potlačil tři obludné Jany: Husa, Žižku a Komenského). Nepotlačil. Katolíci se přidrželi Hájkovy báje o sv. Janu Nepomuckém, ale ani zákazy a neuvěřitelně kruté tresty, nic nevypudilo husitství.

Přemýšliví kněží si dali název „Klub reformního duchovenstva“ a do čela si postavili katolického kněze a učitele, Karla Farského. Byl to východočech, kde ožívala kacířská nota, jež se proměňovala až do náboženských sekt. Farský si odsud patrně přinesl onu zatvrzelou náboženskou přemýšlivost na pražské Akademické gymnázium a pak i do kněžského semináře. Jeho životním krédem a východiskem mu byla „bible“, čili zdroj křesťanství.

V roce 1904 byl vysvěcen na kněze a po pěti letech dosáhl na Karlově univerzitě doktorátu teologie. Studium v něm jenom utvrdilo ještě důvěrnější vztah k „bibli“. Jeho prof. Sýkora ho v době své nemoci pověřoval přednáškami o „Starém zákoně“, protože adept kněžství jej znal jako málokdo. A pak Farského poslali s božím slovem na faru v Ostrově nad Ohří a v Perninku na Karlovarsku. Byla to pro něho výtečná škola života a začas se z kněze stal učitel na reálném gymnáziu v Praze, později v Plzni.

„Klub reformních kněží“ se Farský snažil vést tak, aby si každý ozřejmil teoretickou podstatu nezbytné reformy. Jiskřilo to polemikami i s ostatním pravověrným duchovenstvem. Farský byl velmi teoreticky nadaný, a spočívala na něm všechna reformátorská práce. Především kritizoval tradiční katolickou intoleranci vůči jiným náboženstvím a snahu o propojenost církve s vládní mocí. „Běda národům, když se obě moci spojí a ubohé národy rdousí,“ napsal Josef Jungmann.

Po přípravě programu se chystal akt oficiálního založení nové církve. Stalo se to na shromáždění kněží 8. 1. 1920 na Smíchově. Druhého dne slavnostně akt opakovali v pravoslavném chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.

Farský už v roce 1919 vydal knížku „Český problém církevní“ a po roce ostře formulovaný spisek „Zpode jha“ a „Zápas o svobodu ducha v církvi československé“. Polemika s katolickými oponenty byla stále ostřejší a nezeslábla ani po založení nové církve. Názory se pilovaly i uvnitř nové církve. Farský, který vycházel z české husitské tradice, se střetl s postoji biskupa Gorazda-Pavlíka, který tíhl k pravoslaví. Po vydání další práce „Přelom“ (1921), Farský v roce 1924 obhájil své pojetí i na sezení I. řádného sněmu, kde byl zvolen patriarchou. Farského názorový proud byl radikálnější.

Do záhlaví svého programu si nová církev napsala: „Naplniti současné snažení mravní i poznání vědecké duchem Kristovým, jak se zachoval v Písmě a podání starokřesťanském i jak dochován jest národu čs. hnutím husitským a českobratrským.“

Biskup Gorazd z nové církve vystoupil. Farský napsal směrnicí pro zakládání církevních obcí, napsal katechismus, misál, biblickou čítanku i zpěvník. Založil desítky církevních obcí a modliteben Církve československé. Až do roku 1926 se bohoslužby konaly v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, pak v nové modlitebně, kterou projektoval arch. J. Stibral v Dejvicích. Farský se první mše v novém svatostánku nedočkal.