Karel Knittl

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český hudební pedagog, skladatel a dirigent. Sbormistr „Hlaholu“ v letech 1877-90 a 1897-1901. Ředitel pražské konzervatoře po A. Dvořákovi.
Karel Knittl 1886.png
Narození a úmrtí
  • 4. 10. 1853 (Polná u Jihlavy)
  • 17. 3. 1907 (Praha)
Památníky
Odkazy

Po Smetanovi a Bendlovi působil jako třetí dirigent pěveckého sdružení „Hlahol“ Karel Knittl. Velkolepé hudební těleso vzlétlo jako Fénix z národního útlaku Bachova diktátu a bez úředního povolení zapělo nad hroby dvou koryfejů českého života: P. J. Šafaříka a Václava Hanky. Vystrašený František Josef I. válečnou porážkou s Francouzi a Sicilany u Solferina (24. 6. 1859) musel brát české nadšení z pádu diktatury jako fakt a pospíšil si zklidnit odpor vůči sobě vydáním tzv. „Říjnového diplomu“ (20. 10. 1860), v němž přislíbil ústavnost. České spolky rostly, jako houby po dešti: „Sokol“, „Umělecká beseda“, „Prozatímní divadlo“, vyšly „Národní listy“, bývalý Lukesův sbor si dal symbolický název „Hlahol“.

Knittl po gymnáziu v Chrudimi a Hradci Králové absolvoval hudební ústav slepého učitele Jaksche, pak kurz kapelníka Pivody a varhanickou školu. V letech 1863-5 sbor vedl B. Smetana, který nacvičoval hlavně své náročné skladby. Náročné skladby zvedly úroveň zpěvu. Po Smetanovi se postavil do čela sboru Karel Bendl (1865-77). Dvořákův mladý, muzikální přítel plný elánu. Velmi promyšleně a uvážlivě zvedal laťku pěvecké úrovně sboru a jeho nezanedbatelným činem bylo, že doplnil sbor o ženské hlasy.

Knittlovi bylo čtyřiadvacet a dokončoval právě státní zkoušky z hudby, když mu řízení „Hlaholu“ nabídli. Byl znám v hudebním životě i z hudebních recenzí a kritik, hrály se už jeho klavírní drobnosti a zpívaly jeho písně. Vyučoval na školách, jež absolvoval. Neblýskl se příliš skladatelsky, ale předčil předchozí dirigenty „Hlaholu“ pedagogickým umem.

Především osamostatnil orchestr „Hlaholu“ a vytvořil z velkého mužského sboru sbor smíšený. Orchestr, mužský i ženský sbor, všichni měli vlastní repertoáry a v hudebním souzvuku celého tělesa sbor představoval v zemi vrchol sborového zpěvu. Knittl pokračoval v Bendlově náročném repertoáru především romantického ladění. Kladl však důraz především na skladby „a cappella“, čili bez doprovodu orchestru. Zůstal u sboru déle, než Bendl, čili v letech 1877-90 a vrátil se k němu znovu za sedm roků v letech 1897- 1901.

Knittl psal do „Hudebních listů“, „Národních listů“, „Světozoru“ a „Osvěty“ a když se rozbouřil spor o Smetanu, stál na straně svého učitele Pivody, čili člověka protismetanovského. Pivoda byl sice skvělý muzikant, který vychoval řadu vynikajících pěvců, byl rovněž členem „Hlaholu“, „Umělecké besedy“, redaktorem „Hudebních listů“, ale neporozuměl novým tendencím R. Wagnera, a tudíž ani Smetany.

Knittl si pro svoje školské, chrámové, církevní zpěvy (Hostýn) a písně psal často texty sám (pod pseudonymem Karel Polenský). Připravil klavírní výtah ze Smetanova „Tajemství“, upravil jeho „Richarda III.“, napsal ouverturu k „Zimní pohádce“, psal kantáty (Píseň o zvonu) atd. Z jeho tvorby přežilo však málo.

Knittl nikdy nepřestal učit. Od roku 1882 byl profesorem na pražské varhanické škole a v roce 1889 si jej Antonín Dvořák vybral na profesora pražské konzervatoře. Poznal, že Knittl je nejenom dobrý pedagog, ale měl vynikající organizační schopnosti. Dvořák mu proto rád svěřoval všechnu administrativu konzervatoře, jež mu ubírala skladatelský čas. A když odešel na odpočinek, nastoupil Knittl na jeho místo.

Knittl na konzervatoři sjednotil učební postupy, zavedl do výuky hodiny češtiny a české historie. A především jako jeden z nejzkušenějších dirigentů zvedl úroveň ústavního orchestru. Právě Knittl napsal pro konzervatoř, jako druhý po někdejším slavném hudebním pedagogovi A. Brejchovi, práci o melodice „Nauku o skladbě homofonní“. A do silného svazku svých článků a studií přidal biografie pěvce a zakladatele „Hlaholu“ J. K. Lukese, kapelníka Pivody a prof. varhanické školy Skuherského.

V roce 1897 jej požádali, aby se znovu ujal „Hlaholu“. Byla to zlatá doba sboru, neboť z času nového vzepětí boje o národní suverenitu vzešel nápad, postavit pro „Hlahol“ vlastní budovu. Ze sbírek zakoupili pozemek na zbořeništi čtvrti Svatovojtěšské. V červnu 1904 položili základní kámen a v listopadu se dvojdům „Hlaholu“ otevíral. Stavba Čeňka Gregora a secesní interiér Josefa Fanty zdobí cedule s heslem: „Zpěvem k srdci - srdcem k vlasti.“ Knittl se slavnostního otevření budovy „Hlaholu“ ještě dočkal.