Karel Kutlvašr

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Armádní generál, legionář. Velel rotě v bitvě u Zborova (1917), vedl legionářský pluk po smrti pl. Švece sibiřskou magistrálou do Vladivostoku. V roce 1945 řídil vojenský útvar Pražského povstání. Byl zatčen v roce 1948, odsouzen na doživotí, amnestován 1961. Po roce 1989 jmenován armádním generálem „In memoriam“.
Genera.Karel.Kutlvasr.(1895-1961).1945.gif
Narození a úmrtí
  • 27. 1. 1895 (Michalovice u Havlíčkova Brodu)
  • 2. 10. 1961 (Praha)
Památníky
Odkazy

Dne 5. května 1945 Pražané povstali proti Němcům, čili proti elitní milionové armádě gen. Schörnera, jež utíkala před Rudou armádou k Američanům na jihu Čech. Měli za to, že budou vůči nim milosrdnější, než Sověti. Těm zplundrovali a spálili zemi. Zanechali za sebou miliony mrtvých. Hitler se v berlínském bunkru nedokázal ani sám zastřelit. Česká národní rada v čele povstání měla k dispozici jenom malou ilegální jednotku „Bartoš“ generála Kutlvašra, člena České národní rady.

Dne 7. května Pražané krváceli a museli chtě nechtě učinit záchranný krok: uzavřeli s Němci úmluvu, že uvolní průchod jejich vojsk Prahou za podmínky, že vojsko složí zbraně. Ale elitní černooděnci v noci na 8. května vzali Prahu útokem a prodrali se k jejímu středu. V ulicích bylo z harampádí na 1600 barikád, proti puškám stála německá děla a tanky. Praha hořela, rozhlas zoufale volal o pomoc.

Sovětská vojska měla na 6.-11. května připravenou ofenzívu l., 2. a 4. ukrajinského frontu velitelů Koněva, Malinovského a Jeremenka, čili tzv. „Pražskou operaci“, jak předpokládala dohoda s Američany. Byla to sovětská skupina armády „Střed“ a podle dohody s Amerikou byly rozděleny osvobozenecké zóny. Na volání Prahy o pomoc vyrazily z Drážďan ku Praze tanky a zrána 9. května se vojska 3. a 4. tankové armády generálů Rybalka a Leljušenka objevila v Praze. Praha hořela, neustále volala o pomoc, a ta přišla krátce před tím od tzv. „vlasovců“, vojsk gen. Vlasova, bývalého Stalinova generála, který po prohře důležité bitvy za Stalina utvořil nacionální armádu a přidal se k Němcům. Válka skončila u Slivice na Příbramsku až 11. května německou střelou, jež dodnes trčí ve věži kostela. Do ruského zajetí padlo na 800 tisíc německých vojáků.

Hned koncem května 1945 předal sovětský velvyslanec čsl. vládě nótu, jež obsahovala nesouhlas s podepsáním dohody České národní rady s německým vojskem. Odpovědnost nesl pl. Kutlvašr. Důsledkem bylo jeho tiché odstavení z hlavního vedení čs. vojsk a byl pověřen funkcí velitele vojenské jednotky v Plzni, odsud jej odveleli na místo zástupce velitele 3. vojenské oblasti v Brně. Kutlvašr byl však armádní autoritou nejen distinkcemi, ale i třiatřiceti roky v armádě.

V roce 1913 odjel jako sedmnáctiletý úředník firmy zemědělských strojů do Ruska, jenže po roce vypukla l. světová válka a musel zůstat v Rusku. Češi měli na Rusi dvě krajanské organizace, které ustavily vojenskou jednotku „Česká družina“. Kutlvašr, a s ním i jeho bratr, se do české jednotky přihlásili a v červnu 1916 Karel obdržel za statečnost v boji hodnost poddůstojníka. Bratři bojovali 2. července 1917 u Zborova na Ukrajině v Tarnopolské oblasti u říčky Strypy a vyznamenali se. Kutlvašr velel dělostřelecké jednotce a bitvu přežil, ale bratr padl.

V říjnu 1917 sovětské Rusko uzavřelo v Brestu mír s Němci. Byla to nezbytnost, protože vybuchovaly sociální bouře. Vznikla Rudá armáda a z českých vojáků po dohodě s novou vládou Sovětů, Čs. legie, jež měly být sibiřskou magistrálou převezeny do Vladivostoku a lodí do Francie. V obrovském vojenském zmatku občanské války v Rusku, se legie dostávaly do konfliktu s Rudou armádou. Na cestě českých legií magistrálou se vzněcovaly boje. Kutlvašr zprvu velel III. praporu čs. střeleckého pluku. V legiích došlo k reptání a skleslosti, jež vyústily v sebevraždu velitele pl. Švece, který chtěl svou smrtí probudit morálku vojsk. Za pl. Švece převzal velení pluku Kutlvašr a dovedl Čs. legie od bojů v Samaře, Penze, Kazaně, Simbirska až do Vladivostoku, kde se legionáři nalodili na loď „Yonan Maru“, která je zavezla do Francie. Okružní cesta světem skončila 31. ledna 1920 v Praze.

Kutlvašrovi bylo 25 roků a čtyři dny. Stal se jako legionář hrdinou národa a jako podplukovník zůstal v armádě. V letech 1920-1923 velel pěšímu pluku v Praze, a pak v Českých Budějovicích. S šarží plukovníka odešel do Chomutova k 2. pěší brigádě a v květnu 1928 obdržel výložky brigádního generála pěchotního učiliště v Milovicích. Od roku 1934 zůstal u 4. dislokované divize v Hradci Králové. Stavěla se hraniční opevnění v Orlických horách, přišla mobilizace a diktát „Mnichovské dohody“ (29. 9. 1938).

Po anexi ČSR (15. 3. 1939) Německem se Kutlvašr začlenil do vojenského odboje „Obrana národa“.

V červnu 1948 abdikoval prezident Dr. E. Beneš a nastoupila vláda komunisty K. Gottwalda. Gen. Kutlvašr byl dán do výslužby, a pak jej obvinili ze spolupráce s protistátní skupinou „Pravda vítězí“. Dne 16. května 1949 byl odsouzen na doživotí. Prožil ve vězení 12 roků a rok po návratu z vězení zemřel na třetí infarkt.

Byl jednou z obětí brutálních procesů 50. let, jež dva sovětští poradci s českými nohsledy dovedli k justičním vraždám a nuceným pracovním táborům. Kutlvašr byl rehabilitován, ale jeho osud zůstal mementem pro budoucnost, aby jen demokracie a humanismus vládly v české zemi.