Karel Valenta

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vedoucí protifašistických odbojových skupin „Předvoj“ a „Aktiv“, působících v Břevnově. Měla na 2 tisíce členů.
Narození a úmrtí
  • 29. 10. 1898 (Deštná u Jindřichova Hradce)
  • 31. 8. 1942 (Mnichov)
Památníky
Odkazy
  • -

Před popravou 31. srpna 1942 napsal rodině na rozloučenou: „Snášejte statečně osud, který si s námi tak strašně zahrál.“ Byl rodákem z chalupnické rodiny ve smíšené česko-německé oblasti, čili od dětství uměl dobře německy. Pak vandroval do Vídně na učení krejčovině a po válce přišel za prací do Prahy.

Psal se rok 1921, krejčovina jakž takž vynášela a když se oženil, mladá rodina mohla přičíst do rozpočtu i manželčin příjem z továrny na punčochy. Začas se nejen jemu snížily příjmy a musel hledal existenční oporu mezi dělnictvem ve spotřebním družstvu „Včela“ (zal. 1906), pak vstoupil i do odborového hnutí. Dělnictvo se sdružovalo k existenční obraně proti libovůli majitelů továren.

V roce 1929 toho bylo zapotřebí, protože obživu zatěžovala světová hospodářská krize. Dělníci byli masově propouštěni a nezaměstnanost narostla na milion lidí. Desetikoruna na rodinu byla spíš výsměchem, než pomocí, proto se této kartičce říkalo „žebračenka“. Lidské bytí, jeho úroveň, formovalo názory, jež se radikalizovaly, protože starost o existenci je základem života. Tu a tam sehnal práci na den, na dva a pak se šlo do ulic, projevit nespokojenost se životem v bídě.

Valenta měl v sobě cit solidárnosti se stejně postiženými, proto se zařadil do hladových pochodů nezaměstnaných, jež policie rozháněla. Dělnické střety s policií byly tvrdou školou dělnictva v kapitalismu, kdy vláda vyslala na nespokojené lidi četnické jednotky. A byli mrtví, jež ironizoval slovutný literát prof. Šalda verši: „Tiše, tiše, střílelo se.“

Valentovi bylo přes třicet a přemýšlel nejen o svém osudu. Žil v Břevnově na periferii Prahy, kde byly i lidské brlohy a chudinská kolonie. Koneckonců Karel Čapek o nich přinesl zdrcující reportážní svědectví. Příležitostně paběrkoval a přemýšlel kudy kam. Porozuměl křiku v Německu okamžitě, a sudetští Němci se k Hitlerovu křiku přidali. Bezbřehost faktů, co se může stát, mu ukázal křik henleinovského frenetismu „Heim ins Reich“ (domu do říše), jenže i s českým územím. Němci volali o přičlenění Sudet k Německu.

Valenta nescházel na žádném protifašistickém shromáždění. A když z Německa utíkali antifašisté, aby si zachránili holý život, vstoupil v roce l937 do Komunistické strany, která se mu antifašistickými postoji stala nejbližší politickou stranou. Především to byla strana dělnictva. Pro něho nebylo těžké porozumět, oč Němcům jde.

Na Letné bylo utvořeno středisko, jež soustřeďovalo antifašistické utečence z Německa a Valenta pro ně sháněl dokumenty, pasy, ubytování, jídlo, a vyváděl je bezpečnými cestami do ciziny. V tom čase národního ohrožení byl v Břevnově zvolen za předsedu KSČ a zastupoval starostu obce. Sotva byl Hitler v Praze, Valenta založil s několika přáteli ilegální protifašistickou skupinu „Předvoj“, kterou později přejmenoval na „Aktiv“. Zúčastňoval se ilegálních schůzek hnutí, jež zprostředkovával instruktor ilegálního vedení KSČ Jan Zika.

Valenta byl rozeným organizátorem, podařilo se mu ustanovit šedesát ilegálních organizačních buněk, v nichž konspiračně spolupracovalo na 2 tisíce lidí. Vzájemné propojení promyslel tak dokonale, že při velkém zatýkání v roce 1940, kdy byl zatčen i Valenta, gestapu se nepodařilo rozluštit spleť jeho systému hnutí. Ti, co zůstali, mohli v ilegalitě dál pokračovat.

Z pankrácké věznice Valentu převezli do Drážďan, Mnichova a zpátky do Prahy, kde nad ním německý soud vyslovil ortel smrti. Ještě se mu podařilo poslat domů moták, v němž ve víře v budoucnost prostince zaveršoval v tónu své naděje a víry:

„Práce bude dost/ nouze bude báj/ přijde jaro, přijde jaro naše/ přijde lidstva máj.“

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!