Karl von Terzaghi
Narození a úmrtí
- 2. 10. 1883 (Praha)
- 25. 10. 1963 (Winchester, stát Massachusetts v USA)
Památníky
- Thunovská 184; PD, 1970
- Pohřben ve Winchesteru
Odkazy
Z podnětu největšího českého odborníka v oboru sypkých a soudržných zemin prof. Aloise Myslivce byl 22. října 1969 v Thunovské ulici na Malé Straně odhalen památník zakladateli oboru. Pražské rodiště bylo hrou náhod, zrovna jako u vynálezce litografie Senefeldera. Senefelderův otec měl krátké divadelní angažmá v kotcích na Starém Městě, Terzaghiho batalion byl v Praze v roce 1883 ve dnech druhého otevření Národního divadla. Obě batolata měla jedno společné: otcovy profese následovala jen krátce.
Syn důstojníka Terzaghiho prožil dětství i mládí v rakouském Grazu, kde od rána do večera slyšel klapot vojenských pochodů a počítalo se s tím, že rovněž navleče vojenský mundúr. Jenže každodenní marše důstojnických adeptů střední vojenské školy a parádní uniformy mu zlhostejněly. Co jej však upoutalo byly vojenské stroje.
Brzy dal rodičům najevo, že v Grazu je také Technická univerzita a tam by rád chodil. Byl přímo dychtivý touhou i poznáváním geologie a tak se oba obory staly předmětem jeho studia, jež se mu stalo vášní. Po absolutoriu fakult už měl program: našel si místo u firmy Pittel. Oba obory jeho zájmu se ve firmě spojovaly.
Neseděl za stolem a nepapíroval, cestoval po Rakousko-Uhersku, a jednou jej úřední povinnost přivedla do vodního bludiště krasového území Chorvatska. S obrovským nadšením pozoroval proudící sílu vod a a napadlo jej, že ta obrovská hladina neuvěřitelné krásy by mohla vydat obrovskou sílu. Což spoutat obrovskou sílu této krásy tak, aby lidem sloužila.
Tehdy se poprvé začala rodit fantastická myšlenka, gigantický program, ba už si leccos črtal, programoval, jenže mocnáři zemí zarachotili zbraněni, ze Sarajeva zazněl výstřel a padl následník trůnu, který zaplatil životem hříchy monarchie na Jihoslovanech. Císař vydal výzvu „Mým národům“ a vojska vyjela a vykročila do masakru válečných zákopů.
Terzaghi prokázal ještě před válkou, že jeho vědomosti přesahují jeho titul, což firma, která jej zaměstnávala, postřehla. Poslala ho do Petrohradu, kde při stavbě velké budovy narazili v základech na tekoucí písek, který ohrožoval nejen stavbu, ale hlavně termín jejího dokončení. Terzaghi se nabídl vedení stavby, že vypracuje projekt, v němž zpevní podloží a písek tak, aby se „zklidnil“.
Zanedlouho předložil projekt a ten se proměnil v dílo, které zaručovalo stabilitu stavby. Firma mu poděkovala a odborníci po očku záviděli. Rusové si Terghaziho vyžádali a on jim vyprojektoval železobetonové konstrukce.
Když se v roce 1912 vrátil domů, utřídil si řadu svých vynálezů a opatřil je náčrty, číselnými údaji a komentáři. Tuto práci, jež vydaly na silný svazek, předložil v Grazu na strojní fakultě a získal doktorát. Po důstojné ceremonii se doktor Terghazi rozloučil a zamířil přes moře k širokému ústí veletoku Mississippi v USA. Geologicky si zmapoval celou oblast a s bohatým materiálem se vrátil do Vídně. Jenže než si srovnal své americké „bohatství“, válka jej vtáhla na frontu.
Terzaghi se dostal ke zbraním. Zdokonaloval je, aby se staly mobilnějšími. I on se účastnil bojů. Zvedl se k nebi v letadle, na jehož vzniku měl podíl. Naštěstí válku přežil a dostal se na cařihradskou univerzitu, kde měl konečně čas a možnost, aby své poznatky a poznámky srovnal do vědecké podoby. Tak dal základy úplně novému oboru. Zřídil na cařihradské univerzitě laboratoř, která se zabývala mechanikou zemin. Napsal i základní učebnici svého oboru a nazval ji „Erdbaumechanik“ (Mechanika zemin). Vydal svou knihu v roce 1923 a stal se tvůrcem významného oboru.
Terzaghi poskytl vědecké poučení právě v době, kdy ve světě vznikaly velké stavby přehrad. Jeho vědecké závěry pomohly v zabezpečování sesuvu půdy, stavbám vysokých silničních násypů atd. Ve světě pak asistoval u všech staveb, kde se jednalo o aplikaci jeho objevu a tak se stal mnoha zemím nepostradatelným konzultantem.
Po čase jej pozvali na univerzitu do Bostonu v USA nejen proto, aby jim přednášel o svém oboru. Požádali jej, aby založil katedru svého oboru. Jenže toulkami světem se v něm rozezněla touha k návratu do rodné země. Terzaghi se v roce 1930 vrátil do Vídně, stal se profesorem na Technické univerzitě ve Vídni, jenže mu znovu do života vstoupila válka a vyhnala ho z 11. na 12. březen 1938 z domova. Hitler provedl rakouský „anšlus“, čili obsazení Rakouska. Terzaghi odjel zprvu do Francie a po její okupaci za oceán. Usadil se na celý další život v Bostonu na Harvardské univerzitě.