Klement Gottwald: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
23.11.1896 Dědice u Vyškova
+
23. 11. 1896 Dědice u Vyškova
 +
14. 3. 1953 Praha
 +
Pohřben v mauzoleu Památníku osvobození, 1991 mauzoleum zrušeno, popel na Olšanech
 +
Pomník, V. Dobrovolný 1973
 +
Nábřeží L. Svobody
 +
(odstraněn 19. 1. 1990)
  
14.3.1953 Praha
+
'''Československý politik a státník, předseda Komunistické strany Československa (1929-1953), předseda vlády (1946-48) a prezident Československa (1948-1953).'''
  
Pohřben v mauzoleu Památníku osvobození,1991 mauzoleum zrušeno,popel na Olšanech
+
„Učit se u přítele i u protivníka, abych se stal mistrem v daném oboru a zařadil se mezi nejpřednější znalce věci - to odpovídá skutečné české a slovenské nátuře.“ - K. Gottwald, Na prahu roku 1952
  
Pomník,V.Dobrovolný 1973
 
  
Nábřeží L.Svobody
+
Redakce komunistického časopisu „Hlasu ľudu“ v Banské Bystrici obdržela v roce 1921 dopis, v němž se pětadvacetiletý Gottwald ucházel o místo redaktora. Psal, že je: „truhlářský dělník, vzdělavatel a tělocvikář v dělnické tělovýchově“ a „vyzná se rovněž v účetnictví i administrativě. Za války bojoval v Haliči, na italské frontě u řeky Piavy a po válce byl nejdéle sloužícím rotmistrem 6. pluku dělostřelců v Brně.“ „Hlas ľudu“ jeho žádosti vyhověl.
  
(odstraněn 19.1.1990)
+
Ve dvanácti jej svobodná matka poslala do Vídně k příbuzným, vyučil se tam truhlářem, cvičil v DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota) a v osmnácti odjel s prvními ešalony, po atentátu na nástupce trůnu Ferdinanda d’Este a císařovo řeči „Mým národům“, do zákopů 1. světové války. Zřejmě utržil nejedno zranění při bitevních jatkách 17. 6. 1918 na řece Piavě, ale osud mu přál a vrátil se. Bylo mu dvaadvacet, načas zůstal v armádě a pak pracoval jako stolařský dělník v Rousínově.
  
 +
Byl aktivní mezi sociálnědemokratickou mládeží, leccos napsal do novin a neostýchal se promluvit. V roce 1921 se v Praze konal sjezd ČSDSD a Gottwald byl jeho delegátem. Změny v Rusku, kde přešel všechen majetek do rukou lidovlády, byly jiskrou, jež zapálila naděje chudiny světa. Ze strany ČSDSD se odštěpila menšina, která přijala zásady ruských proměn do programu nové Komunistické strany Československa. Na jejím ustavujícím sjezdu i Gottwald, jako její delegát ze Slovenska, slyšel 14.-16. 5. úvodní řeč předsedy nové strany JUDr. B. Šmerala: „Komunismus je náboženství chudých“ a vysvětloval, že nová strana musí být stranou dobrých lidí, prostých mrzké touhy po bohatství a privilegiích. To byla představa lidí toužících po sociální spravedlnosti.
  
'''Československý politik a státník,předseda Komunistické strany Československa (1929-1953),předseda vlády (1946-48) a prezident ČSR (1948-1953).'''
+
Gottwald zůstal na Slovensku jako redaktor „Hlasu ľudu“ do roku 1926. Byl už členem ústředního výboru KSČ a zvolili jej v tom roce do předsednictva ústředního výboru, který dostal do vínku řízení stranického agitačně-propagačního oddělení. Opustil Slovensko a usadil se natrvalo v Praze. V roce 1929 vypukla ve světě hospodářská krize, tedy miliony nezaměstnaných, jen v ČSR kolem milionu. Na 5. sjezdu v témže roce to zajiskřilo mezi starší, uvážlivější částí členstva a radikálnějším mládím, jehož mluvčím se stal čtyřiatřicetiletý Gottwald. Byl zvolen do čela strany a ze starších členů zůstal ve vedení strany jenom Zápotocký. Gottwald stanul v čele strany, jež starší říkali podle sídla „Karlínští kluci“.
  
 +
Nastala tzv. „bolševizace“, čili radikalizace metod strany, i vlivem obrovských stávek, hladových pochodů a demonstrací. Gottwald v parlamentu ve své nástupní řeči na výtku, že se komunisté chodí učit do Moskvy, odpověděl, že se tam učí, jak buržoazii zakroutit krkem, což vyvolalo ve sněmovně pobouření. Jenže bída rostla, demonstrovalo se, střílelo se do lidí a byli mrtví, na něž ironicky zaveršoval i prof. F. X. Šalda svým „Tiše, tiše, střílelo se“. Cenzura podle zákona „na ochranu republiky“, z doby zavraždění Rašína (1923), škrtala a zabavovala komunistům tisk.
  
''"Učit se u přítele i u protivníka,abych se stal mistrem v daném oboru a zařadil se mezi nejpřednější znalce věci - to odpovídá skutečné české a slovenské nátuře."''
+
Gottwald zasedl i v Komunistické internacionále (mezinárodní sdružení komunistických stran = zkr. Kominterna), jež v roce 1935 zasedla nad vážnými problémy hrozby fašismu. Bohužel mlčel, když vyloučili z vedení internacionály člena předsednictva KSČ Guttmanna, protože hájil své postoje. To už se v Gottwaldovo životě obrátil list na stránku obav o sebe. Z Německa bouřil Hitler, v Sudetech založil Henlein nacistickou politickou stranu, jež ve volbách (1935) byla 2. nejsilnější po agrárnících. Pak přišla „Mnichovská smlouvu“ (29. 9. 1938) a prodání ČSR Anglií a Francií na schůzce s Hitlerem a Mussolinim. Gottwald tehdy před parlamentem ČSR (byl v Rudolfinu) volal český národ do zbraně proti Hitlerovi.
K.Gottwald,"Na prahu roku" 1952
 
  
 +
KSČ rozhodla, že Gottwald s většinou vedení odjede do exilu v Moskvě a Zápotocký zůstane doma, aby převedl KSČ do ilegality. Gottwalda v Moskvě přijali s výtkou, že se KSČ měla v kritické chvíli ujmout moci pro záchranu země. Gottwald se bránil, argumentoval, ale stín „omylu“ už po zbytek války nesmyl. Organizoval účast čsl. vojsk ve válce, byl u dohod s londýnskou emigrací, jenže se objevila jeho srdeční choroba, snad i z důsledku neléčené venerické choroby. Stalin jej prý nepřijal po celou válku a pozval jej na jejím konci, aby mu schválil poválečný program ČSR.
 +
Gottwald v Moskvě pracoval na formulaci vládního programu poválečné čsl. vlády, který byl 5. 4. 1945 vyhlášen v Košicích. Stal se v ní místopředsedou tzv. „košické vlády“, jejíž předsedou byl Fierlinger. Česká a slovenská země byla v sutinách a ubylo jí na 360 tisíc životů, když Gottwald po válce mluvil o vzniku národně-demokratické republiky. Prováděly se konfiskace majetku zrádců a podle „Postupimské dohody“ se odsunovali Němci z českého pohraničí. Obrovská většina z nich pomáhala rozbít ČSR. Chtěli odtrhnout pohraničí a přičlenit jej k „Říši“.
  
Redakce "Hlas ôudu" v Banské Bystrici obdržela v roce 1921 dopis,
+
V roce 1947 komunisté obdrželi 47 % hlasů obyvatelstva a Gottwald poválečné údobí hodnotil jako národně-demokratickou revoluci. Řekl, že země půjde specifickou národní cestou. Země se ocitla v kleštích politických zájmů z východu i ze západu. Dne 20. 2. 1948 podali demisi ministři národních socialistů, lidovců a demokratické strany na protest proti postupu ministerstva vnitra. Komunisté svolali na 21. 2. dělnictvo ze závodů na Staroměstské náměstí a Gottwald k nim promluvil. Odboráři v závodech ustavili závodní milice na ochranu státního majetku. Pak došlo k obtížnému vyjednávání Gottwalda s prezidentem Dr. Benešem, který demisi ministrů podepsal. Předseda vlády doplnil svůj kabinet o nové ministry a předložil novou vládu prezidentu ke schválení. Prezident ji po dlouhém zdráhání schválil. Byl v ní i Jan Masaryk jako ministr zahraničí.
v němž se pětadvacetiletý Gottwald ucházel o místo administrátora.Psal,že
 
že je "truhlářský dělník...vzdělavatel a tělocvikář v dělnické tělový-
 
chově..." a vyzná se "rovněž v účetnictví i administrativě".Bojoval ve vál-
 
ce v Haliči a na italské frontě u řeky Piavy a byl po válce délesloužícím
 
rotmistrem 6.pluku dělostřelců v Brně.
 
  
Ve dvanácti jej svobodná matka poslala do Vídně k příbuzným,vyučil
+
Přestože Moskva Gottwalda tlačila ke státnímu převratu pomocí Sovětské armády, v únoru 1948 proběhla změna vlády parlamentní cestou. Nemocný prezident Dr. E. Beneš v roce 1948 zemřel a do prezidentské funkce byl zvolen Gottwald. S pomocí domácích radikálů a tlakem z Moskvy se otevřela cesta diktátu. Gottwald ještě formuloval na 9. sjezdu KSČ (1949) hlavní úkoly země, ale už byl napůl nemocný a vytlačovali ho z hradní izolace.
se tam truhlářem,cvičil v DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota) a v osmná-
 
cti odjel s prvními ešalony po atentátu na nástupce trůnu Ferdinanda d´Es-
 
te  trůnu a císařově řeči "Mým národům" do zákopů 1.světové války.Zřejmě
 
utržil nejedno zranění v bitevních jatkách 17.6.1918 na řece Piavě,ale
 
osud mu přál a vrátil se.Bylo mu dvaadvacet,zůstal načas v armádě a pak
 
odešel na truhlařinu do Rousína u Vyškova.Hlasu ôudu jeho žádosti v roce
 
1921 vyhověl.
 
  
Byl členem Sociální demokracie,lecos napsal do novin a neostýchal
+
Poradci z Moskvy s domácími spojenci „čistili“ zemi od „nežádoucích“ lidí a otevřeli obludné soudní procesy, v nichž se masově odsuzovali lidé na těžké práce a v procesu s poslankyní JUDr. Miladou Horákovou došlo přes protest světové veřejnosti k justiční vraždě. Procesů přibývalo, nelidských praktik rovněž a Gottwald podepisoval rozsudky. Zásada poradců byla: obviněný se musí přiznat, což připomíná Stalinovu teorii třídního nepřítele uvnitř strany a zostřování třídního boje. Pod šibenici přivedli i členy vedení KSČ v čele s jejím generálním tajemníkem Slánským.
se promluvit.V roce 1921 se konal v Praze sjezd Sociální demokracie a
 
Gottwald byl jeho delegátem.Změny v Rusku,kde přešel všechne majetek do ru-
 
  
kou lidovlády,byly jiskrou,jež zapálila naděje chudiny světa.Ze Sociální
+
Gottwaldova sekretářka Kohlerová později vzpomínala, že Gottwald byl těžce nemocný a nesmírně pil. V březnu 1953 se prý nad Stalinovou smrtí rozplakal. Lékaři už nezastavili jeho těžkou chorobu, jenže zatkli jeho osobního lékaře prof. Haškovce. Gottwald se na smrt nemocný ještě zúčastnil Stalinova pohřbu v březnu 1953 v Moskvě a 14 dní po svém návratu zemřel.
demokracie se na sjezdu odštěpila menšina,která přijala zásady ruských
 
proměn do programu nové strany,jež se nazvala Komunistická strana Česko-
 
slovenska.Na jejím ustavujícím sjezdu i Gottwald jako její delegát ze Slo-
 
venska 14.-16.května slyšel úvodní řeč předsedy nové strany JUDr.B.Šmerala:
 
"...komunismus je náboženství chudých" a vysvětloval,že nová strana musí
 
být stranou dobrých lidí,prostých mrzké touhy po bohatství a privilegiích.
 
To byla představa lidí toužících po sociální spravedlnosti.
 
  
Gottwald zůstal na Slovensku jako redaktor Hlasu ôudu do roku 1926.
+
Jeho choť Marta prý bezprostředně po procesech se Slánským řekla, že: „Jejich děti a vnuky budou lidé proklínat.
Byl už členem ústředního výboru KSČ a zvolili jej v tom roce do předsedni-
 
ctva ústředního výboru,který dostal do vínku řízení stranického agitačně-
 
-propagačního oddělení.Opustil Slovensko a usadil se natrvalo v Praze.
 
V roce 1929 ve světě vypukla hospodářská krize,byly miliony nezaměstnaných
 
a v ČSR jich bylo kolem milionu.Na 5.sjezdu v témže zajiskřilo mezi uváž-
 
livější,starší částí členstva a radikálnějším mládím,jehož mluvčím se stal
 
čtyřiatřicetiletý Gottwald.To jej zvolilo do čela strany a ze starších
 
členů zůstal ve vedení strany zůstal jenom Zápotocký. Gottwal stanul v čele
 
strany,jemuž starší říkali podle jejich sídla "karlínští kluci".
 
 
 
Nastala tzv."bolševizaci",čili radikalizaci metod strany,jež se zra-
 
dikalizovalo i vlivem obrovských stávek,hladových pochodů a demonstrací.
 
Gottwald ve své nástupní řeči v parlamentu na výtku,že se komunisté chodí
 
učit do Moskvy,odpověděl,že se tam učí,jak buržoasii zakroutit krk,což vy-
 
volalo ve sněmovně pobouření.Jenže bída rostla,demonstrovalo se a také
 
střílelo do lidí a byli mrtví,na něž ironicky zaveršoval i prof.F.X.Šalda
 
- "Tiše,tiše,střílelo se..." Cenzura podle zákona "na ochranu Republiky"
 
z doby zavraždění Rašína (1923),škrtala a zabavovala komunistům tisk.
 
 
 
Gottwald zasedl i v Komunistické internacionále (mezinárodní sdruže-
 
ní komunistických stran = zkr.kominterna),jež v roce 1935 už zasedla nad
 
vážnými problémy hrozby fašismu.Gottwald byl jejim členem.Bohužel mlčel,
 
když vyloučili z vedení Internacionály člena předsednictva KSČ Guttmanna,
 
protože hájil své postoje a to už se v Gottwaldově životě obrátil list
 
na stránku obav i o sebe.Z Německa už bouřil Hitler,v Sudetech založil
 
Henlein nacistickou politickou stranu,jež ve volbách 1935 byla 2.nejsilněj-
 
ší po agrárnících.Pak přišla "Mnichovská smlouvu" (29.9.1938) a prodání
 
Republiky Anglií a Francií na schůzce s Hitlerem a Mussolinim v Mnichově
 
(29.9.1938).Gottwald tehdy před parlamentem ČSR (byl v Rudolfinu) volal
 
český národ do zbraně proti Hitlerovi.
 
 
 
Když Hitler 15.března 1939 shlížel vítězně z okna Pražského hradu
 
na pokořenou Prahu,KSČ rozhodla,že Gottwald s většinou vedení odjede
 
do exilu v Moskvě a Zápotocký zůstane doma,aby převedl KSČ do ilegality.
 
Gottwalda v Moskvě přijali s výtkou,že se KSČ měla v kritické chvíli uj-
 
mout moci pro záchranu země.Gottwald se bránil,argumentoval,ale stín "omy-
 
lu" už nesmyl po celou válku.Organizoval účast čsl.vojsk ve válce,byl
 
u dohod s londýnskou emigrací,jenže už se objevila jeho srdeční choroba,
 
snad i z důsledku neléčené venerické choroby.Stalin jej prý nepřijal po
 
celou válku a pozval jej na konci války,aby mu schválil poválečný program
 
ČSR.
 
 
 
Gottwald v Moskvě pracoval na formulaci vládního programu poválečné
 
čsl.vlády,který byl 5.dubna 1945 vyhlášen v Košicích.Stal se v ní místopředsedou tzv. "košické vlády",jejíž předsedou byl Fierlinger.Česká a slo-
 
venská země byla v sutinách a ubylo jí na 360 tisíc životů,když Gottwald
 
po válce mluvil o vzniku národně-demokratické republice.Prováděly se kon-
 
fIskace majetku zrádců a podle postupinské dohody se odsunovali Němci
 
z českého pohraničí.Obrovská většina z nich pomáhala rozbít ČSR.Chtěl od-
 
trhnou pohraničí a přičlenit k Říši.
 
 
 
V roce 1947 komunisté obdrželi 47% hlasů obyvatelstva a Gottwald po-
 
válečné údobí hodnotil jako národně-demokratickou revoluci a řekl,že země
 
půjde specifickou národní cestou. Země se ocitla v kleštích politických
 
zájmů z východu i západu.Dne 20.února 1948 podali demizi ministři národ-
 
ních socialistů,lidovců a demokratické strany na protest proti postupu
 
ministerstva vnitra,komunisté svolali na 21.února dělnictvo ze závodů
 
na Staroměstské náměstí a Gottwald k nim promluvil.Odboráři v závodech
 
ustavili závodní milice na ochranu státního majetku.Pak došlo k obtížmému
 
vyjednávání Gottwalda s prezidentem Dr.Benešem,který demizi miministrů
 
podepsal.Předseda vlády doplnil svůj kabinet o nové ministry a před-
 
ložil novou vládu prezidentu ke schválení.Prezident ji po dlouhém zdráhání
 
schválil.Byl v ní i Jan Masaryk jako ministr zahraničí.
 
 
 
Přestože Moskva Gottwalda tlačila k státnímu převratu pomocí Sovět-
 
ské armády,v únoru 1948 proběhla změna vlády parlamentní cestou.Nemocný
 
prezident dr.E.Beneš v roce 1948 zemřel a do prezidentské funkce byl zvo-
 
len Kl.Gottwald.S pomocí domácích radikálů a tlakem z Moskvy se otevřela
 
cesta diktátu.Gottwald ještě formuloval v roce 1949 na 9.sjezdu KSČ hlavní
 
úkoly země,ale už byl napůl nemocný a vytlačovali ho hradní izolace.
 
 
 
Poradci z Moskvy s domácími spojenci "čistili" zemi od "nežádoucích"
 
lidí a otevřeli obludné soudní procesy,v nichž se masově odsuzovali lidé
 
na těžké práce a v procesu s poslankyní JUDr.Miladou Horákovou došlo přes
 
protest světové veřejnosti k justiční vraždě.Procesů přibývalo,nelidských
 
praktik rovněž a Gottwald podepisoval rozsudky.Zásada poradců byla:obvi-
 
něný se musí přiznat,což připomíná Stalinovu teorii třídního nepřítele
 
uvnitř strany a zostřování třídního boje.Pod šibenici přivedli i členy
 
vedení KSČ v čele s jejim generálním tajemníkem Slánským.
 
 
 
Gottwaldova sekretářka Kohlerová později vzpomínala,že Gottwald
 
byl těžce nemocný a nesmírně pil.V březnu 1953 se prý nad Stalinovou smrtí
 
rozplakal.Lékaři už nezastavili jeho těžkou chorobu,jenže zatkli i jeho
 
osobního lékaře prof.Haškovce.Gottwald se k smrti nemocný ještě zúčastnil
 
Stalinova pohřbu v březnu 1953 v Moskvě a za 14 dní po svém příjezdu ze-
 
mřel.
 
 
 
Jeho choť Marta bezprostředně po procesech se Slánským prý řekla,
 
že "jejich děti a vnuky budou lidé proklínat."
 

Verze z 22. 5. 2020, 17:06

23. 11. 1896 Dědice u Vyškova 14. 3. 1953 Praha Pohřben v mauzoleu Památníku osvobození, 1991 mauzoleum zrušeno, popel na Olšanech Pomník, V. Dobrovolný 1973 Nábřeží L. Svobody (odstraněn 19. 1. 1990)

Československý politik a státník, předseda Komunistické strany Československa (1929-1953), předseda vlády (1946-48) a prezident Československa (1948-1953).

„Učit se u přítele i u protivníka, abych se stal mistrem v daném oboru a zařadil se mezi nejpřednější znalce věci - to odpovídá skutečné české a slovenské nátuře.“ - K. Gottwald, Na prahu roku 1952


Redakce komunistického časopisu „Hlasu ľudu“ v Banské Bystrici obdržela v roce 1921 dopis, v němž se pětadvacetiletý Gottwald ucházel o místo redaktora. Psal, že je: „truhlářský dělník, vzdělavatel a tělocvikář v dělnické tělovýchově“ a „vyzná se rovněž v účetnictví i administrativě. Za války bojoval v Haliči, na italské frontě u řeky Piavy a po válce byl nejdéle sloužícím rotmistrem 6. pluku dělostřelců v Brně.“ „Hlas ľudu“ jeho žádosti vyhověl.

Ve dvanácti jej svobodná matka poslala do Vídně k příbuzným, vyučil se tam truhlářem, cvičil v DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota) a v osmnácti odjel s prvními ešalony, po atentátu na nástupce trůnu Ferdinanda d’Este a císařovo řeči „Mým národům“, do zákopů 1. světové války. Zřejmě utržil nejedno zranění při bitevních jatkách 17. 6. 1918 na řece Piavě, ale osud mu přál a vrátil se. Bylo mu dvaadvacet, načas zůstal v armádě a pak pracoval jako stolařský dělník v Rousínově.

Byl aktivní mezi sociálnědemokratickou mládeží, leccos napsal do novin a neostýchal se promluvit. V roce 1921 se v Praze konal sjezd ČSDSD a Gottwald byl jeho delegátem. Změny v Rusku, kde přešel všechen majetek do rukou lidovlády, byly jiskrou, jež zapálila naděje chudiny světa. Ze strany ČSDSD se odštěpila menšina, která přijala zásady ruských proměn do programu nové Komunistické strany Československa. Na jejím ustavujícím sjezdu i Gottwald, jako její delegát ze Slovenska, slyšel 14.-16. 5. úvodní řeč předsedy nové strany JUDr. B. Šmerala: „Komunismus je náboženství chudých“ a vysvětloval, že nová strana musí být stranou dobrých lidí, prostých mrzké touhy po bohatství a privilegiích. To byla představa lidí toužících po sociální spravedlnosti.

Gottwald zůstal na Slovensku jako redaktor „Hlasu ľudu“ do roku 1926. Byl už členem ústředního výboru KSČ a zvolili jej v tom roce do předsednictva ústředního výboru, který dostal do vínku řízení stranického agitačně-propagačního oddělení. Opustil Slovensko a usadil se natrvalo v Praze. V roce 1929 vypukla ve světě hospodářská krize, tedy miliony nezaměstnaných, jen v ČSR kolem milionu. Na 5. sjezdu v témže roce to zajiskřilo mezi starší, uvážlivější částí členstva a radikálnějším mládím, jehož mluvčím se stal čtyřiatřicetiletý Gottwald. Byl zvolen do čela strany a ze starších členů zůstal ve vedení strany jenom Zápotocký. Gottwald stanul v čele strany, jež starší říkali podle sídla „Karlínští kluci“.

Nastala tzv. „bolševizace“, čili radikalizace metod strany, i vlivem obrovských stávek, hladových pochodů a demonstrací. Gottwald v parlamentu ve své nástupní řeči na výtku, že se komunisté chodí učit do Moskvy, odpověděl, že se tam učí, jak buržoazii zakroutit krkem, což vyvolalo ve sněmovně pobouření. Jenže bída rostla, demonstrovalo se, střílelo se do lidí a byli mrtví, na něž ironicky zaveršoval i prof. F. X. Šalda svým „Tiše, tiše, střílelo se“. Cenzura podle zákona „na ochranu republiky“, z doby zavraždění Rašína (1923), škrtala a zabavovala komunistům tisk.

Gottwald zasedl i v Komunistické internacionále (mezinárodní sdružení komunistických stran = zkr. Kominterna), jež v roce 1935 zasedla nad vážnými problémy hrozby fašismu. Bohužel mlčel, když vyloučili z vedení internacionály člena předsednictva KSČ Guttmanna, protože hájil své postoje. To už se v Gottwaldovo životě obrátil list na stránku obav o sebe. Z Německa bouřil Hitler, v Sudetech založil Henlein nacistickou politickou stranu, jež ve volbách (1935) byla 2. nejsilnější po agrárnících. Pak přišla „Mnichovská smlouvu“ (29. 9. 1938) a prodání ČSR Anglií a Francií na schůzce s Hitlerem a Mussolinim. Gottwald tehdy před parlamentem ČSR (byl v Rudolfinu) volal český národ do zbraně proti Hitlerovi.

KSČ rozhodla, že Gottwald s většinou vedení odjede do exilu v Moskvě a Zápotocký zůstane doma, aby převedl KSČ do ilegality. Gottwalda v Moskvě přijali s výtkou, že se KSČ měla v kritické chvíli ujmout moci pro záchranu země. Gottwald se bránil, argumentoval, ale stín „omylu“ už po zbytek války nesmyl. Organizoval účast čsl. vojsk ve válce, byl u dohod s londýnskou emigrací, jenže se objevila jeho srdeční choroba, snad i z důsledku neléčené venerické choroby. Stalin jej prý nepřijal po celou válku a pozval jej na jejím konci, aby mu schválil poválečný program ČSR. Gottwald v Moskvě pracoval na formulaci vládního programu poválečné čsl. vlády, který byl 5. 4. 1945 vyhlášen v Košicích. Stal se v ní místopředsedou tzv. „košické vlády“, jejíž předsedou byl Fierlinger. Česká a slovenská země byla v sutinách a ubylo jí na 360 tisíc životů, když Gottwald po válce mluvil o vzniku národně-demokratické republiky. Prováděly se konfiskace majetku zrádců a podle „Postupimské dohody“ se odsunovali Němci z českého pohraničí. Obrovská většina z nich pomáhala rozbít ČSR. Chtěli odtrhnout pohraničí a přičlenit jej k „Říši“.

V roce 1947 komunisté obdrželi 47 % hlasů obyvatelstva a Gottwald poválečné údobí hodnotil jako národně-demokratickou revoluci. Řekl, že země půjde specifickou národní cestou. Země se ocitla v kleštích politických zájmů z východu i ze západu. Dne 20. 2. 1948 podali demisi ministři národních socialistů, lidovců a demokratické strany na protest proti postupu ministerstva vnitra. Komunisté svolali na 21. 2. dělnictvo ze závodů na Staroměstské náměstí a Gottwald k nim promluvil. Odboráři v závodech ustavili závodní milice na ochranu státního majetku. Pak došlo k obtížnému vyjednávání Gottwalda s prezidentem Dr. Benešem, který demisi ministrů podepsal. Předseda vlády doplnil svůj kabinet o nové ministry a předložil novou vládu prezidentu ke schválení. Prezident ji po dlouhém zdráhání schválil. Byl v ní i Jan Masaryk jako ministr zahraničí.

Přestože Moskva Gottwalda tlačila ke státnímu převratu pomocí Sovětské armády, v únoru 1948 proběhla změna vlády parlamentní cestou. Nemocný prezident Dr. E. Beneš v roce 1948 zemřel a do prezidentské funkce byl zvolen Gottwald. S pomocí domácích radikálů a tlakem z Moskvy se otevřela cesta diktátu. Gottwald ještě formuloval na 9. sjezdu KSČ (1949) hlavní úkoly země, ale už byl napůl nemocný a vytlačovali ho z hradní izolace.

Poradci z Moskvy s domácími spojenci „čistili“ zemi od „nežádoucích“ lidí a otevřeli obludné soudní procesy, v nichž se masově odsuzovali lidé na těžké práce a v procesu s poslankyní JUDr. Miladou Horákovou došlo přes protest světové veřejnosti k justiční vraždě. Procesů přibývalo, nelidských praktik rovněž a Gottwald podepisoval rozsudky. Zásada poradců byla: obviněný se musí přiznat, což připomíná Stalinovu teorii třídního nepřítele uvnitř strany a zostřování třídního boje. Pod šibenici přivedli i členy vedení KSČ v čele s jejím generálním tajemníkem Slánským.

Gottwaldova sekretářka Kohlerová později vzpomínala, že Gottwald byl těžce nemocný a nesmírně pil. V březnu 1953 se prý nad Stalinovou smrtí rozplakal. Lékaři už nezastavili jeho těžkou chorobu, jenže zatkli jeho osobního lékaře prof. Haškovce. Gottwald se na smrt nemocný ještě zúčastnil Stalinova pohřbu v březnu 1953 v Moskvě a 14 dní po svém návratu zemřel.

Jeho choť Marta prý bezprostředně po procesech se Slánským řekla, že: „Jejich děti a vnuky budou lidé proklínat.“