Kryštof Dientzenhofer
Narození a úmrtí
- 7. 7. 1655 (St. Margarethen, Brannenburg)
- 20. 6. 1722 (Praha)
Památníky
- Hellichova 455/5; PD, společná se synem a prof. J. Eiseltem, 1962
- Pohřben v kostele sv. Máří Magdaleny, v roce 1784 převezen na Malostranský hřbitov
Odkazy
V září roku 1701 žaloval Kryštof svého kolegu z cechu na Malé Straně Mikuláše Šumana, který jej v opilosti prohlásil za „fušera“. Nad takovou urážkou by zrudlo i čisté nebe, neřkuli mistr, který se mohl vykázat řadou staveb. Šuman musel u soudu zaplatit 7 zlatých a veřejně urážku odvolat. Copak mohl Kryštof za to, že rodina bavorských polírů neměla školy? Měla talenty a Kryštof byl snad největším. Měl v sobě obrovskou fortelnost celého pověstného rodu polírů. Po staletí badatelé hledali důkazy o Kryštofově odborné způsobilosti, ale v archivech se nenašlo nic konkrétnějšího, než že se s ním ve smlouvách vždycky mluvilo o stavebních pracích.
Od roku 1687 byl Kryštof malostranským měšťanem. Do Prahy přišel z Bavorska mnohem dříve, a s ním přitáhlo pět bratrů a sestra. Prostě hledali nový domov po věčných toulkách odněkud někam. Se svojí ženou měl Kryštof pět dětí, t nejtalentovanější byl třetí syn Kilián Ignác.
Kryštof nabyl fortelu na stavbách v Bavorsku. V roce 1690 se musel se do Bavor načas vrátit se svým bratrem Georgem, aby tam dokončili přestavbu kláštera a kostela ve Waldsassenu. Bavorský polír zřejmě oplýval přirozenou tvůrčí invencí. Byl to talent, ale neměl teoretickou průpravu, přestože stavby po řídil a prováděl. Datace těchto staveb prozrazuje Kryštofovo profesní tuláctví.
Po staviteli Leuthnerovi převzal v Chebu stavbu pevnosti, což je doloženo dokumenty. Rovněž je identifikovatelná jeho práce na stavbě zámku v Ostrově u Karlových Varů, ale jeho nejznámějším dílem v té době je dostavba kláštera v Teplé u Mariánských Lázní a stavba kostela v pozoruhodném městečku Úterý nedaleko. Rovněž stavby na romantické Skalce u Mníšku jsou Kryštovovým dílem.
V pozdější době si v Praze na Malé Straně zakoupil nevelký dům, který stál v dnešní Hellichově ulici. Postupně si jej přestavěl a bydlel v něm s rodinou až do konce svého života. Církev i šlechta mu s důvěrou svěřovaly významné stavby, jež v druhé půli 17. a ve století 18. doslova převlékly gotickou Malou Stranu v barokní perlu. Koneckonců zbohatlá pobělohorská šlechta a církev si mohly dovolit důstojnou reprezentaci.
Je prokazatelné, že Kryštof dokončil kostel sv. Máří Magdaleny, který stál na Malé Straně vedle jeho domu a za Josefa II. byl zrušen a přestavěn na kasárna, později např. na poštu, četnické velitelství, státní archiv. Započal práce na rozšiřování kaple Narození Páně v Loretě, kterou dokončil jeho syn Ignác Kilián. Jeho zkušenou ruku prozrazovala dnes už neexistující brána na Brusce, kterou stavěl dva roky před svou smrtí.
Svou účast měl zřejmě i v začátcích stavby chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně nebo v břevnovském klášteře. Obě stavby jej přežily a po jeho smrti je převzal syn Ignác. Jeho fortelný rukopis je patrný na domě pražského profesora lékařské fakulty Jana Löwa z Erlsfeldu, jemuž postavil dům na horním Malostranském náměstí. Byl to onen učený lékař, který zodpovídal za organizaci zdravotní služby ve dobách moru v Čechách.
I bývalý špitál pod Petřínem nese znaky Kryštofovy ruky, a hlavně pak pozoruhodný dům na Malém rynku vedle Staroměstské radnice, známý pod názvem „U Zlaté lilie“.
U některých konstrukčně náročných staveb, přisuzovaných Kryštofovi Dientzehoferovi, badatelé poukazují na podobný styl pražského Itala Jana Blažeje Santini-Aichel, mladšího o dvanáct roků. Jenže spor odborníků zřejmě nebude mít konce. Kryštof Dientzenhofer byl bezpochyby skvělým stavitelem, který dal vzhledu Prahy hodně cenného. Tím nejcennějším darem architektuře baroka byl však jeho syn Ignác, jemuž dal plně to, co sám postrádal - vzdělání.