Martin Frič: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
29.3.1902 Praha
+
29. 3. 1902 Praha
 
+
26. 8. 1968 Praha
26.8.1968 Praha
 
 
 
 
Pohřben na Olšanech
 
Pohřben na Olšanech
 
+
PD s bystou, J. Malejovský 1988
PD s bystou, J.Malejovský 1988
 
 
 
 
Barrandov, budova Filmových ateliérů
 
Barrandov, budova Filmových ateliérů
  
 +
'''Český filmový režisér. Natočil 4 němé filmy, např. „Varhaník u sv. Víta“ a přes 100 filmů mluvených: „Kristián“, „Hordubalové“, „Tajemství krve“, „Císařův pekař - Pekařův císař“, „Nejlepší ženská mého života“ atd. Z televizních filmů: „Medvěd“, „Slzy, které svět nevidí“.'''
  
  
'''Český filmový režisér.Natočil 4 němé filmy (např.Varhaník u sv.Víta) a přes 100 filmů mluvených ("Funebrák","Kristián","Hordubalové","Tajemství krve","Císařův pekař a pekařův císař","Nejlepší ženská mého života" atd.Z televizních filmů:"Medvěd","Slzy,které svět nevidí".'''
+
V šedesátých letech se v kinech promítal střihový film s názvem „Muž, který rozdával smích“. Byl sestaven z úryvků populárních Fričových filmů, jež zrály k nesmrtelnosti, třebaže sláva se nedá předpovídat, ale vyrazí často jak ušlápnutá tráva v polní cestě. Když doma rozhodovali, kam s ním, vyloučili otcovo železniční inženýrství, protože měl výrazný malířský talent, měl jít na UMPRUM.
 
 
 
 
 
 
 
 
V šedesátých letech se v kinech promítal střihový film s názvem
 
"Muž,který rozdával smích".Byl sestaven z úryvků populárních Fričových
 
filmů,jež zrály k nesmrtelnosti,třebaže sláva se nedá předpovídat,ale
 
vyrazí často jak ušlápnutá tráva v polní cestě.Když doma rozhodovali,kam
 
s nim,vyloučili otcovo železniční inženýrství,protože měl výrazný malíř-
 
ský talent,tudiž půjde na Umprum (Umělecko-průmyslová škola).
 
 
 
Jenže Mac se od šestnácti ochomýtal kolem kabaretu "Červená sedma"
 
v Hybernské a jen tam v tom kolotoči pobýt co nejdýl a nakonec tam zůstal
 
napořád.Později přešel do Longenovy "Revoluční scény", pak do "Rokoka","Va-
 
rieté",seznámil se s Hašlerem,Bassem,V.Burianem,Haškem,Futuristou a s dal-
 
šími polobohy pražského kabaretu.Rychle dozrál v herce,výtvarníka i orga-
 
nizátora a v roce 1928 si jej povšiml o pět roků starší filmový průkopník,
 
scénarista,herec i režisér Karel Lamač,který natočil první film o Švejkovi
 
za němého filmu s hercem Nollem.
 
 
 
Frič Lamače překvapil nápaditostí,pohotovostí a zanedlouho sám nato-
 
čil podle románu Jana Klecandy němý film "Pater Vojtěch",v němž hrála žen-
 
skou roli populární herečka s pseudonymem Suzanne Merwille.V dalším němém
 
filmu "Zvoník u sv.Víta" podle Nezvalova scénáře,Frič svěřil hlavní posta-
 
vu Karlu Hašlerovi,kterého "počichu" rozpoznal jko nejvhodnější typ.
 
 
 
Tvořil s překvapivou invencía s vtipem,snad i proto si naklonil řa-
 
du libretistů - Wassermanna,Hašlera,Plicku,režizérů - Steklého,Rovenského,
 
Lamače,kameramanů - Hellera,Stallicha,Pečenskou a herců - to nepočítavě.
 
      Herci rozpoznali,že Frič jim dáva role jako ušité na jejich naturel.
 
  
Měl scénář a hledal typy pro role,což se zdá samozřejmé,ale tento způsob
+
Jenže Frič se od šestnácti ochomýtal kolem kabaretu „Červená sedma“ v Hybernské, jen tam v tom kolotoči pobýt co nejdéle, a nakonec tam zůstal napořád. Později přešel do Longenovy „Revoluční scény“, pak do „Rokoka“, „Varieté“, seznámil se s Hašlerem, Bassem, V. Burianem, Haškem, Futuristou a s dalšími polobohy pražského kabaretu. Rychle dozrál v herce, výtvarníka i organizátora a v roce 1928 si jej povšiml o pět roků starší filmový průkopník, scenárista, herec i režisér Karel Lamač, který natočil první film o Švejkovi za němého filmu s hercem Nollem.
Frič povýšil na svou režijní zásadu.Zahrál si často i sám,např. s Vlastou
 
Burianem ve svém filmu "Liliček ve službách Sherlocka Holmese" nebo ve "Fu-
 
nebrákovi".Byl to Frič,kdo svěřil vybral Burianovi skvělou roli v "Antonu
 
Špelci ostrostřelci" nebo v Gogolově "Revizoru".
 
  
Když zemřel první herecký Švejk Noll,našel si Frič typ Švejka v kyp-
+
Frič Lamače překvapil nápaditostí, pohotovostí a zanedlouho sám natočil podle románu Jana Klecandy němý film „Páter Vojtěch“, v němž hrála ženskou roli populární herečka s pseudonymem Suzanne Merwille. V dalším němém filmu „Varhaník u sv. Víta“ podle Nezvalova scénáře, Frič svěřil hlavní postavu Karlu Hašlerovi, kterého „po čichu“ rozpoznal jako nejvhodnější typ.
ré a bodré postavě i humoru Rašilova.Svému milému příteli Haasovi jakoby
 
ušil na tělo roli v crazy-komedii "Ať žije nebožtík" a Oldřichu Novému
 
ve filmech "Kristián","Eva tropí hlouposti","Hotel Modrá hvězda" a v řa-
 
dě dalších a dalších filmech.
 
  
Frič spolupracoval i s Voskovcem a Werichem a natočili s nimi filmy
+
Tvořil s překvapivou invencí a vtipem, snad i proto si naklonil řadu libretistů - Wassermanna, Hašlera, Plicku, režisérů - Steklého, Rovenského, Lamače, kameramanů - Hellera, Stallicha, Pečenskou a herců - to nepočítaně. Herci rozpoznali, že Frič jim dává role jako ušité na jejich naturel.
"Hej rup" a "Svět patří nám".
 
  
Těko by se našel nějaký herec,který by na Friče nevzpomínal v tom
+
Měl scénář a hledal charaktery pro role, což se zdá samozřejmé, ale tento způsob Frič povýšil na svou režijní zásadu. Zahrál si často i sám, např. s Vlastou Burianem ve svém filmu „Lelíček ve službách Sherlocka Holmese“ nebo ve „Funebrákovi“. Byl to Frič, kdo vybral Burianovi skvělou roli ve filmu „Anton Špelec, ostrostřelec“ nebo v Gogolovu „Revizorovi“.
nejlepším smyslu.Svým způsobem objevování talentu našel komediální herecký
 
typ Bohdalové nebo Sováka.Prostě co Fričův film,to skvělá postava,co po-
 
stava to herecký typ.
 
  
S velkým diváckým ohlasem se dodnes setkávají Fričovy zfilmované
+
Když zemřel první herecký Švejk Noll, našel si Frič typ Švejka v kypré a bodré postavě i humoru Rašilova. Svému milému příteli Haasovi jakoby ušil na tělo roli v crazy-komedii „Ať žije nebožtík“ a Oldřichu Novému ve filmech „Kristián“, „Eva tropí hlouposti“, „Hotel Modrá hvězda“ a v řadě dalších. Frič spolupracoval i s Voskovcem a Werichem, natočili filmy „Hej rup“ a „Svět patří nám“.
romány.Natočil jich mnoho,ale nikdy nebyly z jednoho střihu,něčím podob-
 
.Frič byl mistrem umění zkratky,napětí a přesvědčivou pravdou.V tomto
 
umění mu pomáhali ti scénaristé,kteří dotvářeli jeho výběr k danému účelu.
 
  
Jenže dopátrat se zevrubně všech příčin úspěchu Fričova díla by vy-
+
Těžko by se našel nějaký herec, který by na Friče nevzpomínal v tom nejlepším smyslu. Svým způsobem objevování talentu našel komediální herecký typ Bohdalové nebo Sováka. Prostě co Fričův film, to skvělá postava, co postava to herecký typ.
dalo psychologicko-sociologickou studii.Proč Fričovy filmy nestárnou? Je
 
v nich hodně věčně živé,člověčího,co trvá v povaze lidí jako dar člověku.
 
Filmy odpovídají na daný čas tím podstatným v člověku i mimo něj,co platí
 
jako obevně dáno.Čili připomenou se,ožívají,když přijdou podobné momenty
 
života.Je to těžké jako se dopátrat příčin nesmrtelnosti uměleckého díla
 
i herce.Je téma staré jako člověk,který se hraje nebo je hrán.
 
  
Snad možno konstatovat,že příčin úspěchu Fričových filmů je bezpo-
+
S velkým diváckým ohlasem se dodnes setkávají Fričovy zfilmované romány. Natočil jich mnoho, ale nikdy nebyly z jednoho střihu něčím podobné. Frič byl mistrem umění zkratky, napětí a přesvědčivou pravdou. V tomto umění mu pomáhali scénáristé, kteří dotvářeli jeho výběr k danému účelu.
čet jako příčin lidských povah..Nezestárly např. přesladká "Muzikantská
 
Liduška","Škola základ života","Hordubalové","Turbina",nebo dojímavě neza-
 
pomenutelný životopisný film o objeviteli krevních skupin MUDr.Janu Ján-
 
ském "Tajemství krve".
 
  
Později se na filmová plátna dostaly i jeho "muzikály". Frič s úsmě-
+
Dopátrat se zevrubně všech příčin úspěchu Fričova díla by vydalo na psychologicko-sociologickou studii. Proč Fričovy filmy nestárnou? Že je v nich hodně věčně živého a obecně lidského? Že jeho filmy odpovídají na daný čas tím, co platí jako obecně dané? Snad možno konstatovat, že příčin úspěchu Fričových filmů je bezpočet, stejně jako příčin lidských povah. Nezestárly, např. přesladká „Muzikantská Liduška“, „Škola základ života“, „Cesta do hlubin študákovi duše“, nebo dojímavě nezapomenutelný životopisný film o objeviteli krevních skupin MUDr. Janu Jánském „Tajemství krve“.
vem připomněl,že tolik skloňované a hrané muzikály byly zastoupeny i v je-
 
ho filmech.Prvním českým muzikálem byla jeho "Pytlaková schovanka".
 
  
Frič vstoupil do dějin nejenom českého filmu,ale zasloužil se rovněž
+
Později se na filmová plátna dostaly i jeho „muzikály“. Frič s úsměvem připomněl, že tolik skloňované a hrané muzikály byly zastoupeny i v jeho filmech. Prvním českým muzikálem byla jeho „Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář“.
o vznik slovenské kinematografie.V roce 1935 se v kinech objevil jeho film
 
"Jánošík",který obdržel cenu v Benátkách a projevilo o něj zájem 32 zemí,
 
jimž byl prodán.To byl Fričův nečekaný úspěch a zároveň zakladní kámen
 
dějin slovenské kinomatografie.Po druhé světové válce sáhl Frič znovu
 
po slovenském námětu ještě ve dvou filmech:"Báčova žena" a zejména "Varuj".
 
Oba filmy patří k základům slovenské kinomatografie.
 
  
Z dlouhé řady Fričových filmů se staly nesmrtelnými zřejmě ty filmy,
+
Frič vstoupil do dějin nejen českého filmu, ale zasloužil se rovněž o vznik slovenské kinematografie. V roce 1935 se v kinech objevil jeho film „Jánošík“, který obdržel cenu v Benátkách a projevilo o něj zájem 32 zemí, jimž byl prodán. To byl Fričův nečekaný úspěch a zároveň základní kámen dějin slovenské kinomatografie. Po druhé světové válce sáhl Frič znovu po slovenském námětu ještě ve dvou filmech: „Bačova žena“ a zejména „Varúj!“. Oba filmy patří k základům slovenské kinematografie.
v nichž vévodí přirozený,neafektovaný humor.V padesátých letech natočil
 
film "Císařův pekař a pekařův císař" s Janem Werichem ve dvojroli.A žije
 
dodnes s ambicemi na nesmrtelnost.Anebo film "Přísně tajné premiéry" s he-
 
rečkou Bohdalovou a film "Nejlepší ženská mého života".
 
  
 +
Z dlouhé řady Fričových filmů se staly nesmrtelnými zřejmě ty, v nichž vévodí přirozený, neafektovaný humor. V padesátých letech natočil film „Císařův pekař - Pekařův císař“ s Janem Werichem ve dvojroli, který dodnes žije s ambicemi na nesmrtelnost. Anebo film „Přísně tajné premiéry“ s herečkou Bohdalovou a film „Nejlepší ženská mého života“.
  
Do života vstoupila televizní obrazovka a Frič rozpoznal jaká tvůr-
+
Do života vstoupila televizní obrazovka a Frič rozpoznal, jaká tvůrčí specifika s sebou přinesla už tím, že mluví k milionům najednou. Frič promluvil televizními filmy „Medvěd“, „Námluvy“, „Slzy, které svět nevidí“, jež si přinesly z festivalu v Monte Carlu ocenění. Když Frič dotáčel film „Král králů“, zemřela mu celoživotní družka. Žena, která mu byla po celý život oporou, kritikem i rádcem. Tehdy upadl uprostřed natáčení do hlubokého bezvědomí a zdálo se, že film nedokončí. K údivu lékařů se po deseti dnech probral a film dokončil. Vyčerpaný organismus avantgardního filmového klasika české kinematografie však brzy vyhasl nadobro.
čí specifika sebou přinesla už tím,že mluví k milionůn najednou.Frič pro-
 
mluvil televizními filmy "Medvěd","Námluvy","Slzy,které svět nevidí",jež
 
si přinesly z festivalu v Monte Carlo ocenění.Když Frič dotáčel film "Král
 
králů",zemřela mu celoživotní družka.Byla mu po celý život oporou,kritikem
 
i rádcem.Tehdy upadl uprostřed natáčení do hlubokého bezvědomí a zdálo se,
 
že film nedokonči.K údivu lékařů se po deseti dnech probral a film dokon-
 
čil.Vyčerpaný organismus avantgardního filmového klasika české kinematogra-
 
fie však brzo vyhasl nadobro.
 

Verze z 22. 5. 2020, 22:14

29. 3. 1902 Praha 26. 8. 1968 Praha Pohřben na Olšanech PD s bystou, J. Malejovský 1988 Barrandov, budova Filmových ateliérů

Český filmový režisér. Natočil 4 němé filmy, např. „Varhaník u sv. Víta“ a přes 100 filmů mluvených: „Kristián“, „Hordubalové“, „Tajemství krve“, „Císařův pekař - Pekařův císař“, „Nejlepší ženská mého života“ atd. Z televizních filmů: „Medvěd“, „Slzy, které svět nevidí“.


V šedesátých letech se v kinech promítal střihový film s názvem „Muž, který rozdával smích“. Byl sestaven z úryvků populárních Fričových filmů, jež zrály k nesmrtelnosti, třebaže sláva se nedá předpovídat, ale vyrazí často jak ušlápnutá tráva v polní cestě. Když doma rozhodovali, kam s ním, vyloučili otcovo železniční inženýrství, protože měl výrazný malířský talent, měl jít na UMPRUM.

Jenže Frič se od šestnácti ochomýtal kolem kabaretu „Červená sedma“ v Hybernské, jen tam v tom kolotoči pobýt co nejdéle, a nakonec tam zůstal napořád. Později přešel do Longenovy „Revoluční scény“, pak do „Rokoka“, „Varieté“, seznámil se s Hašlerem, Bassem, V. Burianem, Haškem, Futuristou a s dalšími polobohy pražského kabaretu. Rychle dozrál v herce, výtvarníka i organizátora a v roce 1928 si jej povšiml o pět roků starší filmový průkopník, scenárista, herec i režisér Karel Lamač, který natočil první film o Švejkovi za němého filmu s hercem Nollem.

Frič Lamače překvapil nápaditostí, pohotovostí a zanedlouho sám natočil podle románu Jana Klecandy němý film „Páter Vojtěch“, v němž hrála ženskou roli populární herečka s pseudonymem Suzanne Merwille. V dalším němém filmu „Varhaník u sv. Víta“ podle Nezvalova scénáře, Frič svěřil hlavní postavu Karlu Hašlerovi, kterého „po čichu“ rozpoznal jako nejvhodnější typ.

Tvořil s překvapivou invencí a vtipem, snad i proto si naklonil řadu libretistů - Wassermanna, Hašlera, Plicku, režisérů - Steklého, Rovenského, Lamače, kameramanů - Hellera, Stallicha, Pečenskou a herců - to nepočítaně. Herci rozpoznali, že Frič jim dává role jako ušité na jejich naturel.

Měl scénář a hledal charaktery pro role, což se zdá samozřejmé, ale tento způsob Frič povýšil na svou režijní zásadu. Zahrál si často i sám, např. s Vlastou Burianem ve svém filmu „Lelíček ve službách Sherlocka Holmese“ nebo ve „Funebrákovi“. Byl to Frič, kdo vybral Burianovi skvělou roli ve filmu „Anton Špelec, ostrostřelec“ nebo v Gogolovu „Revizorovi“.

Když zemřel první herecký Švejk Noll, našel si Frič typ Švejka v kypré a bodré postavě i humoru Rašilova. Svému milému příteli Haasovi jakoby ušil na tělo roli v crazy-komedii „Ať žije nebožtík“ a Oldřichu Novému ve filmech „Kristián“, „Eva tropí hlouposti“, „Hotel Modrá hvězda“ a v řadě dalších. Frič spolupracoval i s Voskovcem a Werichem, natočili filmy „Hej rup“ a „Svět patří nám“.

Těžko by se našel nějaký herec, který by na Friče nevzpomínal v tom nejlepším smyslu. Svým způsobem objevování talentu našel komediální herecký typ Bohdalové nebo Sováka. Prostě co Fričův film, to skvělá postava, co postava to herecký typ.

S velkým diváckým ohlasem se dodnes setkávají Fričovy zfilmované romány. Natočil jich mnoho, ale nikdy nebyly z jednoho střihu něčím podobné. Frič byl mistrem umění zkratky, napětí a přesvědčivou pravdou. V tomto umění mu pomáhali scénáristé, kteří dotvářeli jeho výběr k danému účelu.

Dopátrat se zevrubně všech příčin úspěchu Fričova díla by vydalo na psychologicko-sociologickou studii. Proč Fričovy filmy nestárnou? Že je v nich hodně věčně živého a obecně lidského? Že jeho filmy odpovídají na daný čas tím, co platí jako obecně dané? Snad možno konstatovat, že příčin úspěchu Fričových filmů je bezpočet, stejně jako příčin lidských povah. Nezestárly, např. přesladká „Muzikantská Liduška“, „Škola základ života“, „Cesta do hlubin študákovi duše“, nebo dojímavě nezapomenutelný životopisný film o objeviteli krevních skupin MUDr. Janu Jánském „Tajemství krve“.

Později se na filmová plátna dostaly i jeho „muzikály“. Frič s úsměvem připomněl, že tolik skloňované a hrané muzikály byly zastoupeny i v jeho filmech. Prvním českým muzikálem byla jeho „Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář“.

Frič vstoupil do dějin nejen českého filmu, ale zasloužil se rovněž o vznik slovenské kinematografie. V roce 1935 se v kinech objevil jeho film „Jánošík“, který obdržel cenu v Benátkách a projevilo o něj zájem 32 zemí, jimž byl prodán. To byl Fričův nečekaný úspěch a zároveň základní kámen dějin slovenské kinomatografie. Po druhé světové válce sáhl Frič znovu po slovenském námětu ještě ve dvou filmech: „Bačova žena“ a zejména „Varúj!“. Oba filmy patří k základům slovenské kinematografie.

Z dlouhé řady Fričových filmů se staly nesmrtelnými zřejmě ty, v nichž vévodí přirozený, neafektovaný humor. V padesátých letech natočil film „Císařův pekař - Pekařův císař“ s Janem Werichem ve dvojroli, který dodnes žije s ambicemi na nesmrtelnost. Anebo film „Přísně tajné premiéry“ s herečkou Bohdalovou a film „Nejlepší ženská mého života“.

Do života vstoupila televizní obrazovka a Frič rozpoznal, jaká tvůrčí specifika s sebou přinesla už tím, že mluví k milionům najednou. Frič promluvil televizními filmy „Medvěd“, „Námluvy“, „Slzy, které svět nevidí“, jež si přinesly z festivalu v Monte Carlu ocenění. Když Frič dotáčel film „Král králů“, zemřela mu celoživotní družka. Žena, která mu byla po celý život oporou, kritikem i rádcem. Tehdy upadl uprostřed natáčení do hlubokého bezvědomí a zdálo se, že film nedokončí. K údivu lékařů se po deseti dnech probral a film dokončil. Vyčerpaný organismus avantgardního filmového klasika české kinematografie však brzy vyhasl nadobro.