Matěj Rejsek

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český gotický stavitel. Za vlády Vladislava II. stavěl dnešní Prašnou bránu v Praze a chrám sv. Barbory v Kutné Hoře.
Matěj Rejsek plaque detail.jpg
Narození a úmrtí
  • kolem 1445 (Prostějov)
  • 1. 7. 1506 (Kutná Hora)
Památníky
Odkazy

Kdyby nevytesal do kamene Prašné brány: „Matthias Raysek de Prostieyov Baccalarius Pragensis 1477“, nikdo by nevěděl, kdo Prašnou bránu stavěl. Prameny o Rejskovi cudně mlčí, jenom dobový kronikář si zapsal, že si lidé povšimli bakaláře v Týnské škole, který „uměl pěkně rajsovati a řezby v kameních dělati, aniž by se tomu řemeslu kamenickému kdy učil a od koho.“ Vlastně se neví, jak se jmenoval. Prostě pěkně „rajsoval“ nebo také „reysoval“, a tak mu to „Rajsek“ nebo „Reysek“ zůstalo.

Později anály na Karlově univerzitě prozradily, že Reysek vystudoval literní umění a dosáhl nižší univerzitní hodnosti „bakalář“. Pak učil v týnské škole pod Týnskými, geniálně vyváženými, věžičkami. Prý napsal pro své žáky učebnici, jak mu to ukládala kantorská povinnost.

V tom čase se pražští konšelé uradili, že dají postavit vedle Královského dvora (stál v místech dnešního secesního Obecního domu) bránu, jež by reprezentovala důstojnost jejich stavu. Předpokládalo se, že musí mít pěknou kamennou výzdobu s plastikami. Po staletí se hned vedle Obecním domem reprezentovalo pražské měšťanstvo. Čili dnes stojí vedle sebe reprezentanti dvou dějinných období Prahy.

V místech budoucí brány už kdysi stála věž, které se říkalo nejdříve „Horská“ nebo později také „Odraná“. Stavba nové věže začala 20. března 1475 a svěřili ji zručnému zednickému mistru Václavovi. Byl to zřejmě jistě fortelný řemeslník, ale po roce i mistr patrně připustil, že mu na reprezentační stavbu nestačí jenom zručná řemeslnická ruka.

Snad někdo z radních vyslovil jméno bakaláře týnské školy, který pěkně „reysoval“. Rejsek přikývl na jejich výzvu, aby mistru Václavovi pomohl. V letech spolupráce zručného zedníka s kumštýřským bakalářem se stavitelé poškorpili a Rejsek prohlásil, že buď bude pokračovat sám, nebo se spolupráce vzdá. Vzdal se zřejmě uvážlivý mistr Václav.

Rejsek pracoval na věži jedenáct roků. Pod jeho rukama vyrůstal reprezentativní sloup věže a „květy a obrazy vytesal a vše, což by k okrase téže věže sloužilo, dělal.“ Byl to podivuhodný kouzelník dláta a kladiva. Výuky v týnské školy se vzdal, protože by dvě povinnosti těžce zvládl. Koneckonců jej stavba věže uživila. Postupem času se stal váženým členem kamenického cechu.

V Praze z jeho stavebního umu ještě vyrostl náhrobní kámen biskupa Augustina Sankturienského v Týně a klenba domu č. 548/I na rohu Staroměstského náměstí a ulice Železné. Když v roce 1489 Rejsek dodělával vrchní část věže a završoval své dílo cimbuřím, byli konšelé finančně natolik v úzkých, že stavbu zastavili. Pokryli věž prozatímním krovem a od té doby lidé nedostavěnou věž nazývali „Nová“.

Sláva stavitelského umění bakaláře Rejska došla až do Kutné Hory, kde se pracovalo na dokončení stavby mistra Hanuše, který už nestačil dokončit gotickou nádheru chrámu sv. Barbory nad potokem Vrchlice. Bylo třeba dostavit triforium a spodní část opěrných pilířů. Rejsek obdržel nabídku kutnohorských, přijal ji a v tomto staroslavném městě prožil zbytek života.

Kutnohorský frejíř a literát, Mikuláš Dačický z Heslova, napsal ve svých zápiscích, že Rejsek umřel l. 7. 1506 a pohřben byl v chrámu sv. Barbory, který je dominantou bývalého královského města.

Geniální stavitelský a dekoratérský samouk vladislavské gotiky přestavěl třílodní kutnohorskou svatyni na pětilodní, takže vznikl pozoruhodný stavební unikát v evropském měřítku. Kromě sv. Barbory pochází z jeho dláta sanktuář a kazatelna v kostele na blízkém kopečku Kaňk.

Výtečných staveb a virtuózních dekorací provedl Rejsek hodně. Některé zašly pod ruinami staletí, jiné se mu připisují podle dobrozdání odborníků, kteří zkoumali jeho „rukopis“. V Týnském chrámu na Staroměstském náměstí Rejskovi ještě připsali další dílo - náhrobek kališnického biskupa Jana z Rokycan. Po bitvě na Bílé hoře jej rozbili a vyhodili z chrámu jezuité i s biskupovými ostatky, jež prý nejdříve rozdupali.

V tvorbě byl Rejsek poplatný tradici Petra Parléře, jak je z prvního pohledu zřejmé na chrámu sv. Barbory. Jeho vlastní výraz, jimž je zapsán do gotiky, je způsob členění stěn a nedosažitelné mistrovství v umění dekorace. Tím už Rejsek takřka nahlédl z pozdního údobí gotiky do další fáze vývoje architektury.