Milan Rastislav Štefánik

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Slovenský astronom a politik. První ministr obrany ČSR. Pracoval v Paříži s astronomem J. Janssenem. Prováděl astronomická pozorování na Mont Blancu, zakládal observatoře a meteorologické stanice na Tahiti, v Brazílii, Alžíru atd. V 1. světové válce tvořil s T. G. Masarykem a E. Benešem trojici vůdců zahraničního odboje, která připravovala vznik samostatného československého státu.
„Já nechcem žiť za dvadsať-tridsať rokov. Teraz, teraz chcem žiť.“
— M. R. Štefánik
Milan Rastislav Štefánik.jpg
Narození a úmrtí
  • 21. 7. 1880 (Košariská u Senice)
  • 4. 5. 1919 (Ivanka pri Dunaji u Bratislavy )
Památníky
Odkazy

Proděkan filozofické fakulty, prof. J. Vrchlický, mu předal doktorský diplom 18. října 1904 a 28. listopadu Štefánik zamířil do Paříže. Prof. K. V. Zenger, u něhož obhajoval disertaci na téma z astronomie, mu napsal doporučující dopis pro slavného francouzského astrofyzika J. Jenssena a přidal k tomu úlomek z jáchymovského uranu s prosbou, aby jej předal populárnímu astronomovi a spisovateli C. Flammarionovi. Když se Štefánik loučil doma se třinácti sourozenci a s rodiči, otec jen mávl zklamaně rukou: „Eh, chcel som inženiera, a zas im něbudě.“

Po roce Štefánik v Paříži potkal slavného českého kritika F. X. Šaldu se spisovatelkou Růženou Svobodovou. Doprovodil je ke hrobu H. Heina na montmartrovský hřbitov. Svobodová se na Štefánika podívala a jemně podotkla: „Ale Štefániku, co se to s vámi stalo?“

Asistent Štefánik slovutného prof. Jenssena totiž nedávno zázrakem přežil uragán, hlad a zimu na Mont Blancu, když odsud pozoroval zatmění slunce. A nejen to, šlo mu tenkrát doopravdy o život.

Během roku napsal a předložil sedm vědeckých prací, a to přesto, že vážně stonal se žaludečními vředy. Oba věhlasní Češi znali mladého astronoma z Prahy, kde studoval, psal verše, řečnil, organizoval a projevoval se jako bystrý matematik. Byl totiž jedním z mluvčích slovenského studentského spolku „Detvan“ a řídil v jeho časopisu „Hlas“ literární rubriku. Nebyl to špatný básník, psát i řečnit rovněž uměl, a neostýchal se před autoritami. A najednou potkají v Paříži vyhublého člověka, „aristokratického“ chování, jemuž Paříž jako pokořiteli Mont Blancu otevírala dveře vědy i společenských salonů.

Štefánik měl zásadu, kterou si zapsal na Masarykově přednášce: „Doktrina - úpadok lidského ducha.“

Po Jenssenově smrti převzal laboratoř nový ředitel, který Štefánikovi nepřál. Jenže známý ing. Eiffel mu nabídl místo u sebe. Nebylo to ono vysněné místo s dalekohledy do vesmíru. Štefánik se však zanedlouho odvážně pustil na cestu do světa. Odjel do střední Asie, projel Rusko a zastavil se v Tule u krajana Dušana Markoviče, který byl lékařem L. N. Tolstého. Pak procestoval celý Orient, vystoupil i na Pamír a zamířil s francouzským úředním pověřením na Tahiti.

Na Tahiti pozoroval srážku Země s Haylleovou kometou, přičemž tu vybudoval observatoř a s diplomatickým šarmem přesvědčil Ekvádor, aby observatoř propojil s centrálou na Galapágách.

V roce 1910 obdržel Štefánik francouzské občanství a za Francii jednal i s brazilskou vládou, od níž získal povolení pro pozorování slunce. Štefánik si tím získal důvěru francouzské vlády i vědců (např. H. Poincarého), kteří v předvečer 1. světové války usilovali o telegrafické propojení francouzských ostrovů.

O atentátu na rakouského nástupce trůnu Ferdinanda d'Este se Štefánik dověděl v pařížské nemocnici, kde se musel podrobit operaci žaludku. Mobilizace jej zastihla v Maroku při budování observatoře, jenže tím skončila jeho kariéra astronoma a otevřela se mu další kapitola života: Štefánik se stal vojákem a politikem. Byl ve válce výzvědným letcem. Zdokonalil letecké přístroje a zavedl do francouzské armády první meteorologickou stanici. Sám nalétal stovky hodin a při jednom letu nad Srbskem zahlédl přípravu Bulharů k ofenzivě. Tehdy se dostal do neřešitelné situace, protože nouzově přistál a z konspiračních důvodů musel spálit své letadlo. Přemohl útrapy, nemoc a pěšky došel až do Říma, aby se tu podrobil operaci. Když se vrátil do Paříže, vítali ho jako hrdinu.

V Paříži se Štefánik setkal s E. Benešem a T. G. Masarykem. Zprostředkoval jim spojení s vládními kruhy Francie a byl to Štefánik, kdo navrhl ustavit „Československou národní radu“, která v dubnu 1916 vyzvala Čechy a Slováky v zahraničí do zbraně. Štefánik inicioval vznik samostatné čsl. letky ve Francii a přivedl z USA do Francie stovky krajanských dobrovolníků.

Létal na frontě v italské letce 3. armády. Vydal se k ní za odvážným leteckým kolegou, spisovatelem G. d'Annunziem, který si troufl zaletět až nad rakouskou metropoli Vídeň. Štefánik shazoval mezi české vojáky v rakouské armádě letáky s výzvou Masaryka, aby pamatovali na národní povinnost.

Národní rada organizovala zahraniční legie ve Francii, Itálii a v Rusku. Beneš odjel do Itálie, člen rady Durych do Ruska, a právě za Durychem se musel vydat i Štefánik, aby zamezil Durychovi v carofilské politice. Musel tu vybojoval těžký zápas o podřízení ruských legií Čsl. národní radě.

Uzavření míru Ruska s Rakouskem učinilo pobyt českých legií na ruském území zbytečným. Za Štefánikem přišlo 24. května 1918 do Ruska jmenování generálem a 28. září se ještě dozvěděl, že „Čsl. národní rada“ ustavila vládu a jej jmenovala ministrem vojenství. Na Štefánika zbýval složitý úkol - jednání o odchodu ruských legií po sibiřské magistrále přes Japonsko domů.

V dubnu 1919 napsal Štefánik Masarykovi dopis z Říma s povzdechem: „Tol'ko, tol'ko eště na nás čaká a svet je ako slepý.“ Na jednání v Miláně jej zastihl dopis od Šrobára, v němž ho přítel ze studií v Praze vyzval k návratu do Bratislavy. Bylo to volání sirén na válečném moři a Štefánik neodolal a plný naděje a touhy po domově vydal se 4. května 1919 z Říma letadlem domů. Obrovské množství lidí čekalo na svého hrdinu na letišti Vajnory. A tu se nad nimi se ve výšce 400-500 m objevilo Štefánikovo letadlo. Pozvolna klesalo, ale najednou se z výšky 100 m, jako dravec střemhlav zřítilo k zemi. Na polní cestě v prachu a dýmu ležela tři těla. Ve Štefánikově kapse našli dopis přítelkyni:

„Pred očami sa mi robia kruhy. Uvidím znova mojú vlasť. Mám vlasť. Aká radosť, aká tesknota. Lietadlo ma volá. Zbohom Guiliana!“

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!