Miroslav Tyrš

Z Pražský pantheon
Verze z 13. 4. 2020, 23:49, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zakladatel Sokola a jeho časopisu „Sokol“, tvůrce filosofie sokolství. Filozof a estetik. Poslanec zemského a Říšského sněmu. Z publikací: „Historický úvod do filozofie Arthura Schopenhauera“, „Mohamed a nauka jeho“, „O podmínkách vývoje a zdaru činnosti umělecké“, „Dějiny výtvarných umění“ (nedopsal).
„Poznej ten svět a zděs se z jeho hrůz./Však nezavírej zrak a mysl svou!/Nezastav krok! Svět má-li spasen být,/i ty ten úkol musíš podstoupit.“
— M. Tyrš v básni 24. 12. 1873
Jan Vilímek - Miroslav Tyrš.jpg
Narození a úmrtí
  • 17. 9. 1832 (Děčín)
  • 8. 8. 1884 (Oetz v Tyrolsku)
Památníky
Odkazy

Svalnatce Zbyhoně z Erbenova vydání „Rukopisů královédvorských“ (1861 a 1876) kreslil Josef Mánes podle Tyrše, jemuž se tehdy blížila třicítka a už se dlouho živil sám, protože nechtěl přijímat dobrodiní pražského strýce. Byl sirotou od pěti let. Otec, lékař u Thunů na děčínském zámku, sestřička i matka zemřeli na tuberkulózu a jeho si vzal k sobě do Stránova na Mladoboleslavsku strýc. V deseti letech si ho vzal pražský strýc na Malé Straně, který ho posílal do tělocvičného ústavu, aby posílil jeho neduživé tělíčko. Pak studoval na malostranském gymnáziu, maturoval na výbornou a udělal i nepovinnou zkoušku z jazyka českého.

Zahleděl se do antické filosofie a tělesné výchovy a přitom si uvědomil, že obě disciplíny byly ve starém Řecku propojeny ve výchově mladých mužů v jednotu ducha a těla. Řecky se tomu říkalo „kalokagathia“. Chlapci se učili filosofii a přitom nemilosrdně cvičili, aby bystře chápali a měli urostlé a odolné tělo. Studium filosofie na fakultě se Tyršovi stalo dobrodružstvím, ale studoval i křesťanství, přírodní vědy, politické dějiny, literaturu a slovanské jazyky. Na medicíně dokonce navštěvoval přednášky z anatomie. Vychovat po řecku celý národ, znamenalo vzdělávat jeho ducha a posílit tělo.

Když mu zbylo něco z peněz za cvičitelskou práci v tělovýchovném ústavu a za studie, jež psal do Riegrova „Slovníku naučného“, pustil se pěšky přes Alpy do Itálie. Vrátil se bez haléře, ale sehnal si narychlo kondice u vlasteneckého továrníka Barthelmuse v Novém Jáchymově u Berouna, který mu svěřil do výchovy dva syny. Velké věci se často rodí z malých náhod. V blízké myslivně „Král“ pobýval, v matčině rodišti, ředitel italské pojišťovací společnosti Fügner. Slovo ke slovu a chronicky zvídavý, o deset roků starší Němec v Tyršově české kalokagathii rozpoznal cosi nového, neobvyklého a zahořel.

Rok po setkání s Fügnerem Tyrš obhájil doktorát filozofie (1860). Překvapil veřejnost kapitolami o Senecovi, o systému čisté logiky a také o Schopenhauerovi. S Dr. J. Grégrem vypracoval stanovy tělovýchovného spolku a 16. února 1862, kdy se český národ uvolněním rakouské diktatury probudil k životu, konala se první valná hromada „Tělocvičné jednoty Pražské“, která obdržela název „Sokol Pražský“. Jako starostu Tyrš navrhl Jindřicha Fügnera a sám v roli místostarosty (zásluhou Fügnera placeného) se ujal cvičitelské práce.

Fügner si už už představoval řady cvičenců, okamžitě ho napadlo, že by měli mít sokolský stejnokroj. Požádal Josefa Mánesa, aby kroj navrhl. K tomu ještě prapor, znak, a sám přišel s nápadem, aby sokolové nosili garibaldovskou čapku. Na vlastní útraty se pustil do stavby cvičebny, čili sokolovny v Mezibranské ulici. Ještě se dožil prvního sokolského cvičení pražského Sokola v roce 1865, jenže sokolstvo se s ním zakrátko rozloučilo na Olšanských hřbitovech.

Tyrš musel vzít činnost Sokola na svá bedra, a protože ukázal svoje schopnosti, byl zvolen poslancem českého zemského sněmu, později říšské rady. Přitom se zabýval uměním. V roce 1869 podepsal deklaraci českých poslanců císaři, v níž protestovali proti Rakousko-Uherskému vyrovnání, čili vzniku Rakousko-Uherska v roce 1867, protože císař stejné sliby pro Čechy hodil za hlavu. Tyrš byl u zrodu radikálního spolku „Slovanská lípa“, který policie rozprášila, řečnil na táboru slovanské omladiny na Letné a publikoval výtvarné kritiky. Jeho vědeckou činnost je možno považovat za první odborně fundované soudy o vývoji moderního českého umění. Pomohl k uznání Mánesovi, Čermákovi, K. Purkyňovi, Schnirchovi, Ženíškovi a dalším svým přátelům, objektivním oceněním jejich díla. Přivítal mladé umělce, např. Myslbeka a definitivně zformuloval jakési evangelium sokolství a zveřejnil je v časopisu „Sokol“.

V životě, píše se v něm, „Existuje věčný boj o bytí a trvání, v němž podlehne, co k životu nadále je neschopno. Malý národ musí ve svůj prospěch vypěstovat odolného, krásného člověka antického typu.“

Tyrš považoval Sokol za všenárodní, demokratickou organizaci bez rozdílů stavu, smýšlení či náboženství. Napsal pro cvičence „Základové tělocviku“ s vlastní tělocvičnou soustavou a terminologií. Jeho atletické tělo však přemohla nervová choroba. Sotva z ní pookřál, vrhl se do studia Hippolyta Taina, sledoval sociologické zřetele uplatnění umění, jako lidskou nezbytnost. Když se stavělo Národní divadlo, byl ve výboru pro jeho výzdobu. Jako uměnovědec napsal studie o zákonech kompozice, o gotice, o estetice výtvarných umění a také světově ojedinělou studii o estetice hromadných cvičení.

Připravoval se svou mladou chotí Renátou, dcerou Fügnera, velké dílo „Dějiny umění výtvarných“, jež mělo mít 2700 stran.

V roce 1881 se ještě habilitoval na pražské České technice, protože v Praze byla jen německá univerzita, která mu habilitaci odmítla. Pak jako docent umění přednášel na české univerzitě, která vznikla v roce 1882, ve stejném roce, kdy se 16. června na Střelecký ostrov poprvé slétlo dva tisíce Sokolů ke svému I. Všesokolskému sletu, který Tyrš řídil. Lidé tleskali v zarputilém nadšení a zanedlouho zatvrzele sbírali do kasiček na nové Národní divadlo, které dva měsíce po I. sletu shořelo.

Svůj velký životní program Tyrš nedokončil. Za léčení v Tyrolích se zřítil do proudu řeky Oetztaler Ache. Našli ho za 14 dní a převezli do hrobu Fügnera na Olšanech.