Naděžda Konstantinovna Krupská

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Učitelka, pracovnice osvěty. Žena V. I. Lenina (Uljanova). Učila i ve večerních školách pro dělníky, pracovala v redakcích. Po vzniku SSSR vydávala vzdělávací knihy, časopisy, věnovala se osvětě, školství, vzdělávání dospělých nového státu.
Nadezhda Krupskaya portrait.JPG
Narození a úmrtí
  • 26. 2. 1869 (Petrohrad)
  • 27. 2. 1939 (Moskva)
Památníky
Odkazy

Třicetiletá Krupská přijela na jaře roku 1901 do Prahy a v Kolárově (dnes Černomořská) ulici zaklepala ve 4. patře na dveře. Otevřel jí muž asi stejného věku a představil se jako Modráček, redaktor Tiskového výboru české Sociální demokracie. (František Modráček 1871-1960). Sdělil jí, že její muž už odjel do Švýcarska a bydlí v Ženevě pod jménem Rothmayer.

Pocházela ze zchudlé šlechtické rodiny, která jí umožnila vzdělání na soukromém gymnáziu, v roce 1889 absolvovala vyšší kurzy matematiky a v jednadvaceti začala v Petrohradě učit. O rok mladšího Uljanova poznala v dělnické škole. Vystudoval práva absolvováním předepsaných zkoušek a seznámil se s Marxovým dílem, z něhož pochopil, že třídou, jež může změnit Rusko, je na majetku nezávislé dělnictvo. Proto pro ně začal psát a vzdělávat je. Rusko, to byl car, pravoslaví, latifundisté a 90 % chudých mužiků, většinou negramotných. Krupská měla k jeho mínění blízko.

Carský policejní režim rozpoznal politické nebezpečí, zatkl je a poslal na tři roky do sibiřského vyhnanství, jež okusili tisíce kritiků režimu od mladých důstojníků „děkabristů“ v začátku 19. století, po tisíce odpůrců carismu, mezi nimiž byl i Dostojevskij, pak atentátníci na cara Alexandra II. (1881), v němž popravili i Vladimírova bratra a řada pokračovala až zavražděním carské rodiny. Tím carský režim v Rusku padl podle úsloví, čím kdo zachází, tím také schází.

Po třech letech Sibiře si třicetiletý Uljanov vezl tajně napsanou knihu „Vývoj kapitalismu v Rusku“ a musel okamžitě emigrovat, protože jej policie chtěla jako „nejschopnějšího revolucionáře“ v Rusku popravit. V Ženevě už existovala Ruská sociálně demokratická dělnická strana s výtečným Plechanovem v čele. Vedla se polemika o strategii i taktice. Lenin s pomocí Krupské a mnoha dalších emigrantů začali vydávat noviny „Jiskra“ a různé tiskoviny, jež byly tajně přes Prahu kolportovány do Ruska. Krupská pracovala v novinách, pracovala, jak bylo zapotřebí a byla si vědoma, že svobodné Rusko bude potřebovat především vzdělání, jak školní, tak mimoškolní a sbírala v emigraci poznatky.

Byla v emigraci 17 roků, čili do doby po únorovém pádu carismu 1917 a převzetí moci eserskou vládou (socialistů) Kerenského. V říjnu převzala vládu země strana Lenina (bolševiků) na pražské konferenci ruské sociální demokracie roku 1912. Podle carské policie se „nejschopnější revolucionář“ ujal vedení většiny ruské sociální demokracie. Za těch 17 roků byl roku 1905 krvavý masakr před Zimním palácem, kdy stovky mrtvých demonstrantů před Zimním palácem v Petrohradě zrubala kozácká eskadrona. To vyžadovalo i polemiku o nové strategii a taktice sociální demokracie, kterou Lenin vedl i ve filosofickém spise „Materialismus a empiriokriticismus“, v níž obhajoval materialismus.

Ministrem osvěty se stal vzdělaný Lunačarskij s Krupskou a připravovali systém školství, záchranu sirot, vzdělávací a školský systém v zemi. Byl to čas, jak zdůraznil Lenin v projevu k mládí, kdy bez vědomosti se hodně kazí, a proto řekl ono okřídlené: „Učit se, učit se a učit se.“ Rusko hladovělo, umíralo, ale bylo si vědomo, že nebojuje jenom o ideu, ale o Rusko. Vyhnalo 12 carských a zahraničních armád, vznikla lidová „Rudá armáda“, na úkor územních ztrát byl vyhlášen mír, moc převzaly tzv. sověty (čili lidovláda) a byla provedena parcelace půdy latifundistů.

Krupská s vynikajícím Lunačarským a štábem vzdělanců zpracovali koncepci ruského školství a osvěty. Krupská byla u zakládání domovů pro bezprizorné děti (ztratily rodiče), byla při ustavování vzdělávacího systému a jeho institucí, přednášela, psala, vydávala pedagogické časopisy, např. redigovala časopisy „Národní osvěta“, „O našich dětech“ atd. Nepředstavitelná, obrovská práce ve zničené zemi na vzdělanosti občanů byla dnešními hledisky nepochopitelná.

Lenin od roku 1921 v důsledku přepětí sil i zranění z atentátu postonával. Vytkl Stalinovi jeho aroganci nejen ke Krupské, ale když měl být Stalin navržen na místo vedoucího tajemníka strany, řekl, že Stalin je často příliš brutální, když toho není zapotřebí. Krupská byla u Leninovy smrti a pak pracovala na svém vzdělávacím úkolu. Napsala o svém muži knihu. Leninovo přání bylo, aby jej pohřbili do rodinné hrobky. Postavili, jako pro císaře a vládce dávnověku, „mauzoleum“, včetně udržování a uctívání jako svatých.

Krupská muže přežila o 15 roků v práci ve školské a vzdělávací činnosti. Kromě mnoha knížek vydala knížky vzpomínek na muže i články o různých okamžicích v jeho životě. Nedožila se přepadení Sovětského svazu podle Hitlerova plánu „Barbarossa“. Na ni si Stalin netroufl, když likvidoval starou Leninovu garnituru v letech 1937-38.