Oldřich Liška

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český plavec, nestor otužilců, zakladatel plaveckého maratonu na Lipně a plavání v ponorné říčce Punkva v Moravském krasu.
Narození a úmrtí
  • 7. 8. 1910 (Praha)
  • 5. 3. 1981 (Praha)
Památníky
Odkazy

Voda je živitelkou i léčitelkou, pro někoho i čarovným médiem, jež spoutá čímsi nevyslovitelným, co překračuje hranice poznání. Proč přitahuje a ladí duši, proč člověk touží po jejím pohlazení a vůni? A proč mnohé spoutává doživotně do uzlíčku krásné kletby? Lišku si voda podmanila studivostí. Jeho matka tvrdila, že to způsobila porodní bába, když jej omylem umyla ne v teplé vodě, ale ve studené vodě.

V mladické vášni „tejral“ tělo studenými koupelemi nejdříve doma ve vaně. Říká se, že studená voda utužuje zdraví, ale co když v té říční lázni v zimě pluje vodní drobotina ztuhlá na kost? Po domácích studených kůrách vyšel 1. října 1928 k Vltavě a začal svůj nekonečný zápas, když se přidal mráz.

Liška měl velký příklad v českém námořníkovi, nestoru otužování, Alfrédu Nikodémovi, s nímž si poprvé zaplaval v mrazivé Vltavě mezi 63 odvážnými otužilci o vánocích roku 1930. Byla to obrovská atrakce, protože takové „divadlo“ se lidem choulícím se do kožichů tak často nepředstaví.

České otužilství bylo dílem někdejšího námořníka Nikodéma, který pocházel z dvojčat narozených hluboko v rakousko-uherské monarchii. Vypracoval se na kadeta námořní lodi a pobyl ve vodách celého světa deset roků. Uměl nevídané kousky, například skok do moře ze stožáru. Jednou na severní plavbě poznal chlapíky ze „zimní záchrany tonoucích“, zkusil to s nimi a vydržel. A pak se vrátil domů a v roce 1923 udivil Pražany mroží plavbou v ledové Vltavě.

V legendách pamětníků se udržela Nikodémova vtipná vyprávění u vínka, jak prý v noci k nim přiběhla sousedka, že prý jí kape ze stropu. Ale to nic, konejšila ji paní Nikodémová, ten můj spí ve studené vodě, aby byl zítra fit. Liška naslouchal mořeplavci, jako děti babiččině vyprávění a už nechtěl slyšet jinou pohádku, než „o studené vodě“. Kde byl Nikodém, byl i Liška. Stavěli spolu v Braníku svůj bungalov a ti ostatní, co přibývali, se stali lacinými „spoluotroky“ ledové vášně. Naplavali desítky kilometrů a zažili moc nezapomenutelného mezi vodou a zemí.

Liška vytáhl z vody několik tonoucích, ale ten jeden z nich mu přirostl k srdci na celý život. Plaval ve Vltavě mezi kry a najednou se na břehu zoufale rozkřičely děti. Plačtivě volaly zachumlané do zimníků a Liška zpozoroval, že mezi ledy zápasí o život drobný černý pejsek. Nikdy nezapomněl na ty uplakané oči. Z posledních sil se přidržoval ledu a Liška mu podal ruku. Pejsek se k němu přitulil jak dítě, objal ho pacičkama kolem krku a vděčně mu lízal tvář.

Ve válce se přes německý zákaz s kamarády otužoval pod Trojským mostem, když se nad nimi objevila americká letka. Později si vybavil jen vysokou vlnu a pichlavé jehličky v kůži. Bomba měla dopadnout na Holešovickou elektrárnu, ale padla do vody vedle nich. Velký zážitek byl 16. prosinec 1945. Plavali na Občanské plovárně v Praze a dvaaosmdesátiletý Nikodém mezi nimi. To nebylo plavání pro radost, ale plavecká disciplína, zatímco svět v tom viděl atrakci.

V roce 1946 předal Nikodém Liškovi vedení pražských otužilců, který byl obdržel název „Tělovýchovný otužilecký klub“ (TOK). Pražanům se před vánocemi předváděl plavbou u Národního divadla napříč Vltavou. Později se z ní stal „Memoriál A. Nikodéma“. Od října 1949 už starý námořník ležel na Vyšehradě naproti hrobu B. Němcové.

Liška v roce 1949 zorganizoval plavecký maraton Štěchovice - Praha (25 km), pak Vrané - Praha (12 km) a od roku 1967 se tato maratonská plavba pořádala na Lipenském jezeře.

Ještě jeden příběh stával Liškovi za vyprávění. Byl s chotí v Moravském krasu a když se vrátili na povrch z podzemí Macochy, popadla ho neodolatelná touha. Tajně vzal plavky, spustil se znovu dolů a dlouho přesvědčoval hlídače, že by si jako otužilec rád zaplaval v Punkvě. Dohadovali se, a pak mu podstrčil peníze, které hlídače obměkčily. Vklouzl do Punkvy, několik kraulů a zmizel pod skálou. Hlídač křičel, zhasl světlo, vyhrožoval, Liška křičel, že nemůže plavat bez světla a pak nastalo ticho. Vyplaval z Punkvy v místech vyústění na denní světlo. Mělo to dohru u správce jeskyně T. K. Divíška, který se uculoval a z Liškova přečinu se stala plavecká disciplína. Ještě 2. října roku 1949 se plavala nová plavecká disciplína a Divíšek byl mezi plavci. Vznikl „Memoriál T. K. Divíška“.

Otužilecké a dálkové plavecké disciplíny vešly z podivínské atrakce mezi sportovní disciplíny. Plavci František Venclovský a Jan Novák pokořili La Manche. Dne 26. prosince 1976 se konal „Memoriál A. Nikodéma“, jehož se zúčastnilo 214 plavců, mezi nimi i cizinci. Nikodémovo a Liškovo „podivínství“ dozrálo v českou sportovní disciplínu.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!