Otakar Španiel

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český sochař, řezbář a jeden z nejlepších medailérů. Žák J. V. Myslbeka. Z díla: bysty J. E. Purkyně, T. G. Masaryk, M. Švabinský, J. Suk, K. Kovařovic. Medaile 50 let zákl. kamene Národního divadla, Karlova univerzita, výzdoba bronzových dveří v západním průčelí chrámu sv. Víta. Návrhy kovových mincí.
„Umělec se má snažit, aby zachytil objekt v jeho nejjasnějším pohledu tak, aby jeho nejpodstatnější znaky a plastické hodnoty se uplatnily v největším rozsahu.“
— J. V. Myslbek
Otakar Špainel pomník Masaryka.jpg
Narození a úmrtí
  • 13. 6. 1881 (Jaroměř)
  • 15. 2. 1955 (Praha)
Památníky
Odkazy

Na konci 1. světové války pozval režisér Národního divadla J. Kvapil k návštěvě Prahy jihoslovanského spisovatele I. Vojnoviče. Španielovi připadl úkol, aby slavného literáta portrétoval. Z patnácti sezení, jež si sochař vyžádal, zbyly snad jenom tři hodiny, protože policie známého spisovatele okamžitě vyhostila. Španielovi ty tři hodiny stačily, na to aby vytvořil jedno ze svých nejlepších děl.

Ani Myslbek nepostřehl v osmnáctiletém studentovi tak zřejmý talent, když se k němu v roce 1899 hlásil na akademii do ateliéru. Nebyl přijat. Mladík měl zkušenost z otcova cínařství a rytectví, z rytecké školy v Jablonci nad Nisou a když neuspěl, odjel studovat na vídeňskou Akademii do ateliéru prof. Tautenhayna. V roce 1902 mu zkouška na Akademii výtvarných umění v Praze vyšla. Byl to rok nezapomenutelný, protože viděl pražskou výstavu francouzského sochařského mistra Rodina a snad i záviděl Mařatkovi, Muchovi a Braunerové, že jej mohou provázet Slováckem. Plný dojmů z italské renesance, odvážil se zaklepat v Praze na dveře Myslbekova ateliéru podruhé.

Nerudně přísný profesor jej přijal vlídně a objevil v něm po třech letech skvělého sochaře. Španiel byl na akademii do roku 1904 a pak odjel na 8 roků do Paříže. Ta léta v mekce umění měla rozhodující vliv jeho na růst. Proslulý Francouz Charpentier mu pomohl k dokonalejší technice a pak se naděje českého sochařství rozhlížela po ateliérech kumštýřů z celého světa. V duchu světelného symbolismu francouzské medailérské školy vytvořil řadu plaket: Vrchlického, Denise, na oblíbené sportovní náměty vymodeloval plastiky Diskobolos, Fotbalista, naskicoval imtimní akty „Myjící se ženy“ atd.

V roce 1910 se v portrétech uměleckého historika Matějčka a světového vědce J. E. Purkyně vrátil k realismu. Z jeho prací dýchala dynamická tvarová nota sochaře Bourdella i klasicky zklidňující Maillolův tón. V tom čase rovněž vytvořil tvarově moderní portrét T. G. Masaryka.

Po 1. světové válce se zvedlo nadšení nad prvním československým státem a v roce 1919 se uznávaný umělec zásluhou Myslbeka stal profesorem medailérské speciálky pražské akademie. Španiel si nechal od arch. Machoně postavit dům na Ořechovce, nedaleko vily sochaře B. Kafky. V tom čase se chystal ke svému největšímu životnímu dílu na vstupních dveřích do chrámu sv. Víta. Výtečný kreslíř Brunner nakreslil na sto figur, jež představují legendu o založení chrámu, o životě sv. Václava a dávných tajuplných příbězích a kultech českých dějin. Skvělého díla už se dotkly ruce milionů lidí z celého světa a další miliony lidí si denně podávaly i jeho čsl. mince, jenž navrhl v roce 1919: padesátihaléř, koruna, pětikoruna, desetikoruna, dvacetikoruna a kovová padesátikoruna.

Španiel vytvořil i dlouhou řadu medailí: od plakety Karlovy univerzity z roku 1903, kdy byl univerzitě navrácen její titul, přes medaili k výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu, pamětní deska L. van Beethovena v Lázeňské ulici, medaile sportovní atd. Pro město Nimes, rodiště francouzského historika E. Denise, autora díla „Čechy po Bílé hoře“ a dalších studií o české zemi, vymodeloval historikův pomník, a sochař K. Dvořák jej vymodeloval pro Prahu. Až do likvidace Němci v roce 1940 byl na Malostranském náměstí. Tento Francouz, Masarykův přítel, se zasloužil o vznik ČSR v roce 1918, což bylo slavnostně zdůrazněno na prvním zasedání Národního shromáždění ČSR 28. října 1918.

Španiel modeloval plastiku Masaryka rovněž pro Pardubice a byla předlohou Masarykově plastické postavě na Hradčanech. Do Komárna si odvezli jeho Štefánika a v Oseku u Duchcova stojí jeho M. J. Hus. Španiel vystavoval v Paříži, Bruselu, Gentu, Římě, Lublani, Záhřebu, Bělehradu a v dalších metropolích. Byl poctěn velkou stříbrnou medailí na světové výstavě v Bruselu, v Gentu a získal čestný diplom za dekorativní umění v Paříži. Výčet jeho díla je rozsáhlý.

Do jeho rodinného života zasáhla tragédie. Jeho syn bojoval proti fašismu v československé zahraniční armádě a gestapo to rodičům dávalo najevo. Dokonce oba rodiče věznili. Po válce syna hledali a zjistili, že padl v boji na Rýnu. Dlouho hledali jeho hrob. Když ho po letech našli, ostatky uložili na Vyšehradě, kde zanedlouho sami ulehli.