Petr Guth

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zakladatel spolku „Baráčníků“ na Smíchově a jeho přední pražský činitel. Věnoval spolku 25 roků života. Vlastenec, účastník příprav Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895.
Narození a úmrtí
  • 29. 6. 1853 (Praha)
  • 19. 5. 1908 (Praha)
Památníky
Odkazy

Smíchovská obec baráčníků odhalila k dvacetiletí úmrtí Gutha pamětní desku na domě, kde bydlel a zemřel. Nebyl smíchovským rodákem, pocházel ze Strašnic a chodil do reálky na Staré Město. Guth prý měl po reálce možnost slibné kariéry v armádě, jenže poslouchat povely nebylo v jeho povaze. Byl zřejmě typem příliš volným a tvořivým. Klikatinami náhod jej život dovedl na levý břeh Vltavy, čili na Smíchov, kde doslova vřel život. Rostl průmysl, rostl počet obyvatel a průmyslová zóna vytlačovala zelený poklid nábřeží a zvedala se až do kopců.

Guth je tudíž současníkem generace Národního divadla, jež dávala základy českých institucí a českému společenskému životu. Na Smíchově už dávno působil živý a nápaditý Arbes, který organizoval kdejaký výlet a kulturní život vůbec. Začal prudký růst národního života i ve vzrůstající zóně průmyslu.

Bylo mu tudíž, pro charakteristiku jeho života, šest, když František Josef I. prohrál bitvu u Solferina (24. 6. 1859) a sedm, když jako houby po dešti vznikaly české spolky a instituce od Hlaholu po Prozatímní divadlo. A když dostal místo na smíchovském magistrátě bylo mu málo po dvacítce. To už od roku 1838 byl Smíchov prohlášen císařským reskriptem za předměstí a budoval se pivovar, Ringhofferova fabrika na vagony, Kohoutova dílna na mlýnské stroje, kartonka Portheima atd. V roce 1847 to ponouklo knížete Schwarzeberga k postavení hostince „Na Knížecí“. V roce 1880, to měl Guth 27 roků, měl Smíchov 503 čísel a 24 984 obyvatel, z nichž bylo 86,14 % Čechů z 76,58 % se základním vzděláním.

Smíchov se rozrostl podél Vltavy v kulturní pražskou enklávu, jež měla divadlo u Eggenbergů za Újezdskou branou, Sokol brzy po pražském Sokolu (1862) a oficiál Guth jenom rozevíral další listy své účasti na životě Smíchova. Žádný druh společenského života nevynechal. Stal se v Sokole cvičitelem, hrával divadlo, pořádal šibřinky a příležitostné slavnosti.

Nezapomenutelně se do jeho života zapsal den 12. 8. 1881. Běžel mezi prvními k hořícímu Národnímu divadlu a sotva zhasly plameny, začal horečně sbírat halíř po halíři na obnovu „Zlaté kapličky“. Ale jeho největší zájem vyrostl o hodně později. Setkal se snad i mimo Prahu s tradicí baráčníků. „Svobodnou obec baráčníků“ založili v Kolíně v roce 1873.

První pražská obec baráčníků vznikla na Hradčanech v hospůdce „U zlaté koruny“. Hospoda stála v místech pohořeleckých kasáren. Po zboření hospůdky se početný spolek přestěhoval do známé bubenečské hospody „Na Seníku“. Program baráčnické obce vycházel z vlasteneckých pohnutek: „V životě společenském a domácím znázorňovati staré zvyky a obyčeje našich drahých předků.“ Obec si volila rychtáře, škrabáka, kontribučního, šafáře, drába a ponocného. Muži se oslovovali „sousede“ a ženy „teto“. Symbolem člena baráčníků byl malinký dřevěný domeček, který nosil každý s sebou. A rozlišovacím znakem mezi různými baráčnickými spolky byl tvar čapky.

Smíchovští baráčníci byli v kulturním životě příměstí skutečnou ozdobou. Dva roky po svém založení se zúčastnili přípravy a průběhu velké Národopisné výstavy (1895) v Praze, především její expozici v Kinského zahradě. Podnět k jejímu uspořádání dal rovněž smíchovský občan, ředitel Národního divadla F. A. Šubert, který bydlel na Smíchovském nábřeží (dnes Janáčkovo) poblíž mostu, kde jej do roku německé okupace připomínala pamětní deska.

Guth spolupracoval s etnografem Dr. Čestmírem Zíbrtem. Při národopisném průzkumu a při výběru exponátů se celá baráčnická obec ze Smíchova zasloužila o rozšíření národopisného časopisu „Český lid“, který tehdy začal vycházet. To, že Guth žil národním vzkříšením a oživoval tradice, bylo samozřejmostí, ale smíchovský správní úředník inspiroval celou svou rodinu, takže jeho dcera Marie vyrostla z ochotnických divadelních sukýnek v přední herečku smíchovské „Uranie“.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!