Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 4 494 bajtů ,  23. 5. 2020
bez shrnutí editace
8.9.1841 Nelahozeves u Kralup 1.5.1904 Praha 
Pohřben na Vyšehradě
 PD s bystou, O.Španiel 1927 
Žitná 564/14
Socha, manželé Vagnerovi 2000 Náměstí Jana Palacha (v době ukončení Pražského jara)
Muzeum A. Dvořáka, zal. 1930 Ke Karlovu 462/20 (letohrádek "Amerika")
'''Český hudební skladatel 19. století z trojice: Smetana-Dvořák-Fibich. První úspěch měl „Moravskými dvojzpěvy“ a „Slovanskými tanci“ (1878). Z díla: „Stabat Mater“, „Rekviem“, „Z Nového světa“, symfonické básně na poezii Erbena: „Vodník“, „Polednice“, „Zlatý kolovrat“, Heydukovi „Cigánské melodie“, Hálkovi „Večerní písně“ aj. Z oper: „Šelma sedlák“ (1877), „Dimitrij“ (premiéra 1882), „Jakobín“ (1888), „Čert a Káča“ (1899), „Rusalka“ (1900), „Armida“ (1903).'''
'''Český hudební skladatel z trojice 19.století: Smetana-Dvořák-Fibich. První úspěch měl "Moravskými dvojzpěvy"(l877) a "Slovanskými tanci I. "(1878).Z díla:"Stabat mater"(oratorium 1876-77),"Rekviem"(1890), "E moll čili Z Nového světa"(symfonie 1893),symfonické básně na poesii Erbena Vodník,Polednice,Zlatý kolovrat),Heyduka (Cikánské melodie), Hálka (Večerní písně) aj.Z Oper:"Šelma sedlák"(1877),"Dimitrij"(1881), "Jakobín"(1887/8),"Čert a Káča"(1898/9),"Rusálka"(1900),"Armida"(1902/3).'''   ''"Tužka „Tužka je ohromný vynález,ale ještě větší vynález je guma"'', .“ - připomínal svým žákům A.Dvořák   V hospodě u Dvořáků pod nelahoveským zámkem se muzicírovalo a kdyžmuzikanti sedli k pivu,lidé žádali hostinského,aby zahrál na citeru.A ně-dy se k otci přidal na housličky i Toník.Otec se těšil z jeho talentu ave dvanácti s nim zajel za varhaníkem Liehmannem do Zlonic,jemuž nebylotřeba moc povídat.Léta ve Zlonicích byla úrodná,ale pro otcův hospodář-ský bankrot se musel Toník vrátit domu k řeznickému řemeslu.Jen prosbyLiehmanna i Toníkovy tety zachránily české hudbě velký talent. Toník vyšel s uzlíčkem do Prahy na varhanickou školu,sám sobě živi-telem i rádcem.Vydělával si v Kamzákově kapele na violu,na varhany vypo-máhal v kostele sv.Vojtěcha u otce Foerstra a rovněž měkosrdcatý spolužákBendl mu často nejednou pomohl. Melodie z něj vylétaly jako motýli,zprvu posmetanovsku,ale bylav nich od začátku lidová nota.Když si Smetana prohlédl jeho první operu"Král a uhlíř",řekl,že v ní je "plno geniálních nápadů" a byl si vědom,že tím Dvořáka povzbudí jako kdysi jeho skladatel Liszt.Dvořákovi přibý-valy skladby,ale jen pro zásuvky.A tu mu pomohl znovu Bendl,který po Sme-tanovi řídil pěvecký sbor "Hlahol".Nastudoval s hlaholem Dvořákův hymnusna Hálkovy verše "Dědicové Bílé hory".Dvořák sklídil první úspěch,aleten ještě neznamenal zlepšení rodinných příjmů. Když bylo nejhůř,Dvořák napsal do Vídně hudebnímu velikánu Brahmsovi,který předsedal vídeňské nadační komisi "pro chudé a nadané umělce".Při-ložil skladbu "Moravské dvojzpěvy" a Brahms obratem odepsal,že skladbudoporučil k vydání nakladateli Simrockovi v Berlíně.A protože měla úspěch,Simrock mu tehdy řekl: napiště slovanskou obdobu Brahmsových "Uherskýchtanců".Dvořák mu brzo poslal "Slovanské tance I.",jež způsobily evropskýohlas,protože i vídeňský kritik Hanslick,dvorní dirigent Richter i pro-slulý houslový virtuoz Joachim Dvořáka pochválili. U Dvořáků v 1.patře činžáku v Žitné ulici se rozhostila rodinná idy-lická atmosféra,kterou postřehli Mařatkovi pod nimi,jejichž chlapec častoza dveřmi u Dvořáků naslouchal klavíru.Jenže osud si často zamění hříšní-ky za dobráky a stalo se to Dvořákům.V letech 1876-7 jim vzal osud na-vždy tři děti takřka najednou.V domě zavládl smutek,u Dvořáků zoufalstvía když odešlo sevření srdce žalem,Dvořák sedl rozechvělý ke klavíru a vy-žaloval se z krutosti prozřetelnosti.Sáhl až ke dnu svého žalu,trápení,bolu a nepopsatelného zoufalství vytryskl pramínek hudby až odněkud ze dnalidskosti.Rodily se těžké tóny,jež nebylo možné oslyšet,neprožívat bez za-chvění.Dvořák napsal jednu z nejlidštějších hudebních skladeb,tónů,melodií,prostoupených nářkem,výkřiky a bezmezným smutkem.Skladbu nazval "Stabatmater".V tomto oratoriu promluvila smrt,věčnost a zánik. V roce 1884 pozvali Dvořáka do Londýna,aby "Stabat mater" osobnědirigoval.Bůhví,co prožíval,ale bylo to jistě cosi vznešeného,když stanuls taktovkou před velkým orchestrem v obrovské hale naplněném dvanácti ti-síci lidí.Lidé prožívali ozvěnu lidského bolu.Dvořák měl obrovský úspěch,který mu dokořán rozevřel cestu do světa.Do anglické metropole jej pozvalicelkem osmkrát a univerzita v Oxfordu mu udělila čestný doktorát.Dvořákůvtatínek se té slávy dočkal. Dvořákovi se rozevřelo nejplodnější údobí hudebního života.Hlubokýžal i veliká radost tryskaly obrovským gejzírem jeho talentu.Dvořák na-šel sám sebe,byl svůj a stále zřetelněji svůj.Byl to výsledek nadání,in-tuice,ale i té" gumy",jejíž funkci žákům opakoval.Nebylo hudební formy,kterou by nenaplnil.Vedle "Symfonie d moll",komorních skladeb,ouvertury"Husitská" atd.promluvil i operou.Ne už smetanovský laděnou jako byly jeho"Tvrdé palice",nebo "Šelma sedlák" či "Dimitrij". V letech 1887-8 Dvořák napsal operu "Jakobín",ryze svým osobitýmhudebním jazykem.V tom čase si dopisoval s různými muzikanty a do Pra-hy právě poprvé zavítal P.I.Čajkovský.Přivítal jej s muzikanty na Stát-ní nádraží (dnes Masarykovo) a deset dní si měli co povídat na poutích Pra-hou,na Bertramce,konservatoři i v jeho bytě.Tehdy se na Bertramce spolupoklonili Mozartovi a podepsali se do pamětní knihy. V roce 1890 se Dvořák stal ředitelem pražské konservatoře a Kounic,manželčin švagr,mu nabídl letní sídlo v dědince Vysoká u Příbrami.Mezilesy a vrkání hejna holubů na dvoře vznikala díla z nejkrásnějších.Napsal tu i novou operu "Rusálku",očarován vodními plochami mezi stromy.Našel si přátele mezi vesničany,radoval se z letu holubů a snil,jak vel-kým uměním je ztvořit takovou lokomotivu,kterou by vyměnil za všechny svéskladby. Jeho věhlas pronikl za oceán a Dvořák v roce 1892 po přečtení dopi-su bohaté paní Thurberové dlouho odolával nabídce založit Národní americkoukonservatoř,aby pomohla pozvednout úroveň Metropolitní opery.Dvořák odjíž-děl za moře v den 400.výročí Kolumbova objevení Ameriky a vezl sebou svéslavné "Te Deum".Našel tu své krajany,i svého žáka houslistu Kovaříka,kte-rý mu byl průvodcem,poznal indiány i černochy,jenže po radosti přišelv půli roku 1893 stesk.Prosili ho,aby napsal americkou hymnu,ale on jemoudře odkázal na vlastní tradice. Stesk rozezvučel první tóny jeho slavné symfonie "E moll",zvané"Z Nového světa".Nádherné její "Largo" jakoby zaslechl při čtení kapito-ly pohřbu v lese v Longffelowě knize "Píseň o Hiawatě".Ale ozvěnou Ame-riky je i jeho kvartet E dur","kvinteto Es Dur","Biblické písně" aj.Užzaslechl tlumený výdech lokomotivy a pravidelný tep kol,který v klavírnímprovedení dostal název "Humoreska". Ve zbytku života Dvořák složil symfonické básně na náměty z Erbe-novy "Kytice",(např."Vodník","Polednice","Zlatý kolovrat").Z pohádkovéhomotivu J.Kvapila vykouzlil operu "Rusálku" a podle Wenigovy lidové bá-chorky operu "Čert a Káča".Své operní dílo zakončil tématem mnohokráteve světě zpracovaným - "Armída"(1902-3),jejíž text mu podle slavného epo-su T.Tassa "Osvobozený Jeruzalém" napsal Vrchlický. Dne 25.března 1904 uvádělo Dvořákovu poslední operu Armídu Národnídivadlo,ale hlediště bylo napůl prázdné.Opera prostě propadla.Dvořáka tohluboce ranilo a to víc,že už vážně stonal s ledvinovou chorobou.Jenžeosud byl k němu shovívavý a přinesl mu radost z obrovského úspěchu orato-ria "Sv.Ludmila" v katedrále sv.Víta.
Prvního májového dne 1904 jeho dcera Cecilka poslala narychlo zprá-
vu manželovi J.Sukovi,který hostoval s Českým kvartetem" ve Španělsku,
zprávu:tatínek zemřel.Po smutečním obřadu v kostele sv.Salvátora se dlou-
hý pohřební průvod zastavil u Národního divadla a po Dvořákově "Rekviem
aeternam",se vydal podel parku Karlova náměstí,kde Dvořák často odpočíval,
k Vyšehradu.
V hospodě u Dvořáků pod nelahozeveským zámkem se muzicírovalo a když muzikanti sedli k pivu, lidé žádali hostinského, aby zahrál na citeru. Někdy se k otci přidal na housličky i Toník. Otec se těšil z jeho talentu a ve dvanácti s ním zajel za Liehmannem do Zlonic, varhaníkem, jemuž nebylo třeba moc povídat. Léta ve Zlonicích byla úrodná, ale pro otcův hospodářský bankrot se musel Toník vrátit domu k řeznickému řemeslu. Jen prosby Liehmanna i Toníkovy tety zachránily české hudbě velký talent.
Toník vyšel s uzlíčkem do Prahy na varhanickou školu, sám sobě živitelem i rádcem. Vydělával si v Komzákovo kapele na violu, na varhany vypomáhal v kostele sv. Vojtěcha u otce Foerstera a rovněž měkkosrdcatý spolužák Bendl mu nejednou pomohl.
SochaMelodie z něj vylétaly jako motýli,manželé Vagnerovi 2000Náměstí Jana Palacha (zprvu posmetanovsku, ale byla v době ukončení Pražského jara)nich od začátku lidová nota. Když si Smetana prohlédl jeho operu „Král a uhlíř“, řekl, že: „Je v ní plno geniálních nápadů,“ a byl si vědom toho, že tím Dvořáka povzbudí, jako jeho kdysi povzbudil skladatel Liszt. Dvořákovi přibývaly skladby, ale jen do šuplíku. Tehdy mu znovu pomohl Bendl, který po Smetanovi řídil pěvecký sbor „Hlahol“. Nastudoval s „Hlaholem“ Dvořákův hymnus na Hálkovy verše „Dědicové Bílé hory“. Dvořák sklidil první úspěch, ale ten ještě neznamenal zlepšení rodinných příjmů.
Muzeum Když bylo nejhůř, Dvořák napsal do Vídně hudebnímu velikánu Brahmsovi, který předsedal vídeňské nadační komisi „pro chudé a nadané umělce“. Přiložil skladbu „Moravské dvojzpěvy“ a Brahms obratem odepsal, že skladbu doporučil k vydání nakladateli Simrockovi v Berlíně. Aprotože měla úspěch, Simrock mu tehdy řekl, aby napsal slovanskou obdobu Brahmsových „Uherských tanců“.Dvořák mu brzy poslal „Slovanské tance“, jež způsobily evropský ohlas, protože i vídeňský kritik Hanslick, dvorní dirigent Richter a proslulý houslový virtuóz Joachim, Dvořáka, zalpochválili. 1930Ke Karlovu 462/20 (letohrádek "Amerika")
U Dvořáků v 1. patře činžáku v Žitné ulici se rozhostila rodinná idylická atmosféra, kterou postřehli Mařatkovi pod nimi, jejichž chlapec často za dveřmi u Dvořáků naslouchal klavíru. Jenže osud si často zamění hříšníky za dobráky a stalo se to Dvořákům. V letech 1876-7 jim osud navždy vzdal tři děti, takřka najednou. V domě zavládl smutek, u Dvořáků zoufalství a když odešlo sevření srdce žalem, Dvořák sedl rozechvělý ke klavíru a „zpovídal“ se z krutosti prozřetelnosti. Sáhnul až ke dnu svého žalu, trápení, bolesti. Z nepopsatelného zoufalství vytryskl pramínek hudby až odněkud ze dna lidskosti. Rodily se těžké tóny, jež nebylo možné slyšet a prožívat bez zachvění se. Dvořák napsal jednu z nejlidštějších hudebních skladeb, tónů, melodií, prostoupených nářkem, výkřiky a bezmezným smutkem. Skladbu nazval „Stabat Mater“. V tomto oratoriu promluvila smrt, věčnost a zánik.
V roce 1884 pozvali Dvořáka do Londýna, aby v „Royal Albert Hall“ skladbu „Stabat Mater“ osobně dirigoval. Bůhví, co prožíval, ale bylo to jistě cosi vznešeného, když stanul s taktovkou před velkým orchestrem v obrovské hale naplněné dvanácti tisíci lidí. Lidé prožívali ozvěnu lidského žalu. Dvořák měl obrovský úspěch, který mu dokořán rozevřel cestu do světa. Do anglické metropole jej pozvali celkem osmkrát a univerzita v Oxfordu mu udělila čestný doktorát. Dvořákův tatínek se té slávy dočkal.
Dvořákovi se rozevřelo nejplodnější údobí hudebního života. Hluboký žal i veliká radost tryskaly obrovským gejzírem jeho talentu. Dvořák našel sám sebe, byl svůj a stále zřetelněji svůj. Byl to výsledek nadání, intuice, ale i té „gumy“, jejíž funkci žákům opakoval. Nebylo hudební formy, kterou by nenaplnil. Vedle „Symfonie č. 7 d moll“, komorních skladeb, dramatické ouvertury „Husitská“ atd., promluvil i operou. Ne už tak smetanovsky laděnou, jako byly jeho „Tvrdé palice“ (1874), nebo „Šelma sedlák“ (1877) či „Dimitrij“.
V letech 1887------------- DRUHÁ 8 Dvořák napsal operu „Jakobín“, ryze svým osobitým hudebním jazykem. V tom čase si dopisoval s různými hudebníky a do Prahy právě poprvé zavítal P. I. Čajkovskij. Přivítal jej s muzikanty na „Nádraží státní dráhy“ (ASI PŘEDCHOZÍ VERZE -------------dnes Masarykovo) a deset dní si měli co povídat při poutích Prahou, na Bertramce, konzervatoři i v jeho bytě. Tehdy na Bertramce se spolu poklonili Mozartovi a podepsali se do pamětní knihy.
DVOŘÁKV roce 1890 se Dvořák stal ředitelem pražské konservatoře a Kounic, Antonín český hudební skladatelmanželčin švagr, mu nabídl letní sídlo v dědince Vysoká u Příbrami. Mezi lesy a vrkání hejna holubů na dvoře vznikala díla z nejkrásnějších. Napsal tu i novou operu „Rusalka“, očarován vodními plochami mezi stromy. Našel si přátele mezi vesničany, radoval se z letu holubů a snil o tom, jak velkým uměním je vytvořit takovou lokomotivu, kterou by vyměnil za všechny své skladby.
narodil Jeho věhlas pronikl za oceán a Dvořák v roce 1892, po přečtení dopisu bohaté paní Thurberové, dlouho odolával nabídce stát se 8ředitelem americké národní konzervatoře.září 1841 Dvořák odjížděl za moře v Nelahozevsi u Kralupzemřel 1den 400.května 1904 výročí Kolumbova objevení Ameriky a vezl s sebou své slavné „Te Deum“. Našel tu své krajany, i svého žáka houslistu Kovaříka, který mu byl průvodcem. Poznal indiány i černochy, jenže po radosti přišel v Prazepůli roku 1893 stesk. Prosili ho, aby napsal americkou hymnu, ale on je moudře odkázal na vlastní tradice.
Stesk rozezvučel první tóny jeho slavné symfonie „Z Nového světa“. Její nádherné „Largo“ jakoby zaslechl při čtení kapitoly pohřbu v Praze tři památníky: llese v knize od Longffelowa „Píseň o Hiawathovi“.bystu na domě v Žitné ulici Ale ozvěnou Ameriky je i jeho „Serenáda E dur“, „Smyčcový kvartet č.564/14 vytvořil sochař Otakar Španielv roce 192710 Es dur“, 2„Biblické písně“ aj.v letohrádku "Amerika",Ke Karlovu 20 bylo v roce 1930 zřízenoDvořákovo muzeumUž zaslechl tlumený výdech lokomotivy a pravidelný tep kol, 3.Socha A.Dvořáka od manželů Wagnerových byla na náměstí Palacha po-stavena který v roce 2000 (snad prozatím)klavírním provedení dostal název „Humoreska“.
***Ve zbytku života Dvořák složil symfonické básně na náměty z Erbenovy „Kytice“, (např. „Vodník“, „Polednice“, „Zlatý kolovrat“). Z pohádkového motivu J. Kvapila vykouzlil operu „Rusalka“ a podle Wenigovy lidové báchorky operu „Čert a Káča“. Své operní dílo zakončil tématem mnohokrát ve světě zpracovaným „Armida“, jejíž text mu napsal Vrchlický, podle slavného eposu T. Tassa „Osvobozený Jeruzalém“.
Když v hospodě hned pod yámkem dohrála kapelaDne 25. 3. 1904 uvádělo Dvořákovo poslední operu „Armida“ Národní divadlo,prosili hostinskéhoDvořáka,aby zahrál na citeruale hlediště bylo napůl prázdné.Někdy se k otci přidal i šestiletý Toníks housličkamaOpera prostě propadla.Otec jej brzo zavedl do blízkých Zlonic k učiteli na var-hany Liehmannovi.Zanedlouho Dvořákovi zchudli Dvořáka to hluboce ranilo a Toník musel na řeznickéřemeslo.Liehmann i Toníkova teta Toníkovi pomohli do pražské varhanickéškoly.Vyšel do velkého městato víc,aby v něm že zůstalvážně stonal s ledvinovou chorobou.Musel si na jídlo i bytsám vydělat,hraním v kapele na violu Jenže osud byl k němu shovívavý a na varhany přinesl mu radost z obrovského úspěchu oratoria „Svatá Ludmila“ v kostele katedrále sv.VojtěchaVíta.
Pomáhal mu i spolužák Bendl.Potom hrál v orchestru Prozatímního divadle apilně skládal.Byl mu vzorem Smetana,který o Prvního májového dne 1904 jeho opeře "Král a uhlíř" pro-hlásil,že je v ní hodně geniálníhodcera Cecilka poslala narychlo zprávu manželovi J.Dvořák svými skladbami neprorazil, ažteprve kamarád BendSukovi,který se stal po Smetanovi dirigentem velkého pěvecké-ho sboru "Hlahol",mu uvedl skladbu "Dědicové Bílé hory" na verše básníkaHálka.Dvořák už měl rodinu a v největší nouzi napsal dopis slavnému něme-ckému skladateli Brahmsovi do Vídně a skladbu "Moravské dvojzpěvy" doporu-čil k vydání berlinskému nakladateli Simrockovi.Ten mu řekl,napište na způ-sob Brahmsových "Uherských tanců - "Slovanské tance".Napsal a hned jej od-borníci zařadili mezi hudební hvězdy Evropy. V tom čase už Dvořák bydlel v 1.patře domu v Žitné ulici s chotí atřemi dětmi.Ale jen krátce byl šťasten.Hned roku 1876 jim zemřely 2 dětia roce následujícím dítě třetí.Krutě se to zaťalo do jeho duše,v níž sebolest začala jenom zvolna do tónů.Psal dlouho a velmi dlouhou skladbu,které se říká "oratorium".Sbor hostoval s orchestrem vyžalovaly všechnu tragiku,silně,pokorně,jako když se zpívá hymna.V roce 1884 Dvořáka pozvali do Lon-dýna,aby tam své mohutné oratorium v hale před 12 tisíci lidmi dirigoval.Pak jej do Anglie pozvali ještě osmkrát a univerzita mu udělila titul dok-tora. Zprvu Dvořák hledal vlastní tón,hodně jej ovlivnil Smetana,ale ja-koby se najednou vytrhl,vyřinula se z něj hudba jeho vlastní,rozeznatelnáod jiné.Zkusil psát téměř Českým kvartetem ve všech hudebních žánrechŠpanělsku,od opery ke koncer-tům,kvartetům až k baladám a písním na verše Hálka,Erbena,Heyduka a jiných.Hudbou si získal přátelství slavného ruského skladatele Čajkovského,kterýtřikrát přijel do Prahy a Dvořák kromě k sobě zavedl i na Bertramku,kdepřipravoval kdysi uvedení své největší opry Do Giovanni Čajkovským milova-ný Mozart. V roce 1890 se Dvořák stal ředitelem pražské konservatoře a našelsi na léto chalupu v dědince Vysoká na Příbramsku,kde složil kromě mnohazávažných skladeb i slavnou operu Rusálku.Za dva roky přelétla jeho slávado Ameriky a poslala mu dopis bohatá paní Thurberová.Chtěla by zvednoutúroveň Metropolitní opery založením konservatoře,jež by přispěla ke zvýše-ní úrovně americké hudby.Dvořák váhal,ale přecjenom vyjel v den 400.výročíobjevení Ameriky Kolumbem.Vezl sebou své slavné "Te Deum" (Chválíme Tebe,bože).V Americe učil,skládal,navštěvoval krajany,indiány i černochy.Odmítlprosbu o napsání americké hymny,která měla být výrazem své země. V půli roku 1893 už pociťoval stesk po domově.Ozývaly se v něm tónysymfonie "E moll",známé "Z nového světa",jejíž "Largo" dodnes rozechvívásvět.Napsal tam několi dalších skladeb.Jenže užuž slyšel klapot kol loko-motivy,kterou hluboce obdivoval jako zázrak času.Dokonce proměnil klapotkol do populární klavírní skladby "Humoreska" V březnu 1904 uvedli v Národním divadle jeho poslední operu "Armida".Neměla úspěch,jak těžce nemocen Dvořák očekával.Všechno mu však vynahradi-lo oratorium "Sv.Ludmila",uvedeno v katedrále sv.Víta.V první májový den roku 1904 Dvořákova dcerka Cecilka posílala do Španělskamanželovi,skladateli Josefu Sukovi,telegram,že otec zprávu: tatínek zemřel.Dvořákův pohřebse konal Po smutečním obřadu v kostele sv.Salvatora proti Karlovu mostu Salvátora se dlouhý pohřební průvod zastavil u Národního divadla a po Dvořákovo „Requiem aeternam“ se vydal se k Národ-nímu divadlu,kde skladateli napolsed zahráli.Pak tisíce lidí doprovázelyMistra podél parku Karlova náměstí,kde rád Dvořák často odpočíval,na Vyšehradk Vyšehradu.

Navigační menu