T. R. Field: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
vl.jm.Theodor Adalbert Rosenfeld, vystupoval také pod jménem Bohdan Vojtěch Šumavanský
+
vlastním jménem Theodor Adalbert Rosenfeld, vystupoval také pod jménem Bohdan Vojtěch Šumavanský
 
+
23. 4. 1891 Praha
23.4.1891 Praha
+
4. 8. 1969 Praha
 
 
4.8.1969 Praha
 
 
 
 
Pohřben na Vinohradech
 
Pohřben na Vinohradech
 
+
PD s bystou, L. Šindelář 1971
PD s bystou, L.Šindelář 1971
 
 
 
 
Ostrovní 146/16
 
Ostrovní 146/16
  
 +
'''Český básník. Psal verše příležitostné a rozdával je. Vydal tři sbírky a užíval v nich novotvary a zapomenutá slova, např. sbírka „Lomikel na dlásnech“ (1937).'''
  
 +
„Moje matka Voršila/zle se na mne horšila/že mám k práci vnitřní odpor/jednou budu prej živ z podpor.“ - Field T. R.
 +
Nikdo ho už dávno neznal, ba nebyl uváděn v žádných příručkách a snad by se naň úplně zapomnělo, kdyby v šedesátých letech někdo nenapsal, že E. Hrych stylem své „Krhútské kroniky“ připomíná Fielda. Byla to svého času známá postava pražské bohémy s mimořádným jazykovým nadáním, jehož mnohé popěvky a rýmy zlidověly.
  
'''Český básník.Psal verše příležitostné a rozdával je.Vydal tři sbírky a užíval v nich novotvary a zapomenutá slova,např. sbírka "Lomikel na dlásnech".'''
+
Field absolvoval na pražské obchodní akademii a angličtině se naučil natolik, že se nabídl anglické námořní společnosti Cunard Line do služeb obchodní flotily. Pak si užil vody, vodky a romantiky dosyta. Bůhví, kam až se na lodi doplavil, ale když se za dva roky vrátil, znal nejen angličtinu, ale i její žargony, hlavně ten námořnický. Prý psal v angličtině i verše.
 
 
 
 
                  "Moje matka Voršila
 
                  zle se na mne horšila
 
                  že mám k práci vnitřní odpor
 
                  jednou budu prej živ z podpor".
 
                                Field T.R.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Nikdo ho už dávno neznal,ba nebyl uváděn v žádných příručkách a
 
snad by se naň úplně zapomělo,kdyby v šedesátých letech někdo nenapsal,
 
že E.Hrych stylem své "Krhútské kroniky" připomíná Fielda.Byla to svého
 
času známá postava pražské bohémy s mimořádně jazykovým nadáním,jehož
 
mnohé popěvky a rýmy zlidověly.
 
 
 
Field absolvoval pražskou obchodní akademii a naučil se angličtině
 
natolik,že se nabídl anglické námořní společnosti Cunard Line do služeb
 
obchodní flotily.A pak si užil vody,vodky,romantiky dosyta.Bůhví,až
 
kam se s lodí dotoulal,ale když se za dva roky vrátil,znal nejen angličti-
 
nu,ale i její žargony,hlavně námořnický.Prý psal v anglištině i verše.
 
  
V pražských hospůdkách mezi štamgasty málokdy scházel a býval i
+
Mezi štamgasty v pražských hospůdkách málokdy scházel a býval i tam, kde „vévodili“ Hašek, Longen, Kuděj, Sauer a další vyznavači nového žití. Field poděloval přátele rozmarnými a satirickými verši, jež psal na tácky, ubrousky, noviny, prostě co měl po ruce a když upadly, nechal je ležet.
tam,kde "vévodili" Hašek,Longen,Kuděj,Sauer a dalšími vyznavači nového ži-
 
.Field poděloval přátele rozmarnými a satirickými verši,jež psal na tá-
 
cky,ubrousky,noviny,prostě co měl po ruce a když upadly,nechal je ležet.
 
  
Stovky veršů vzlétly a zemřely jako jepice,ale neméně jich kolova-
+
Stovky veršů vzlétly a zemřely jako jepice, ale neméně jich kolovalo jako lidové popěvky: „Na úpatí Sněžky/potkal jsem tři ježky/všichni tři šli pěšky/život je holt těžký.Podobně se v Praze rozšířilo rčení: „Každé ajta má své alébrž.
lo jako lidové popěvky: "Na úpatí Sněžky / potkal jsem tři ježky / všich-
 
ni tři šli pěšky / život je holt těžký." Podobně se v Praze rozšířilo
 
rčení: "Každé ajta má své alébrž."
 
  
Překladatelé zužitkovali jeho znalosti hovorové angličtiny,ale sám
+
Překladatelé zužitkovali jeho znalosti hovorové angličtiny, ale sám neměl pro vysedávání u překladů trpělivost, prostě se nedokázal soustředit ani na větší literární dílo. Uměl však chytat rým do síťky jak motýly a obrousit je na dobovou „módu“. Bylo v něm trošku dadaismu, prošpikovaného novotvary a zapomenutými slovy. Často se zpívala jeho písnička: „Mým domovem je tichá putyka“.
neměl pro vysedávání u překladů trpělivost,prostě se nedokázal soustředit
 
ani na větší literární dílo.Uměl však chytat rým do síťky jak motýly a
 
obrousit na dobovou "módu". Bylo v něm trošku dadaismu,prošpikovaného no-
 
votvary a zapomenutými slovy.Často se zpívala jeho písnička:"Mým domovem
 
je tichá putyka".
 
  
V roce 1929 otiskoval půl roku v čas."Trn" cyklus "Literární zá-
+
V roce 1929 získal v časopisu „Trn“ vlastní rubriku „Literární zádrhel“. Bylo to cosi neobvyklého, zvláštního, jakoby ze slovníku „naučných slov“, snad lze říci „vymyšlených“ slov ruského básníka Chlebnikova. V následujících letech vydal sbírky „Kosočtverce na ohradách“ (1930), „Kruhy pod očima“ (1933) a „Lomikel na dlásnech“ (1937).
drhel". Bylo to cosi neobvyklého,zvláštního,jakoby ze slovníku "naumnych
 
slov" (snad lze říci "vymýšlených") slov ruského básníka Chlebnikova.V ná-
 
sledujících letech vydal sbírky "Kosočtverec na ohradách",1933,"Kruhy
 
pod očima" a "Lomikel na dlásnech" (1937).
 
  
Rok předtím přeložil "Dvacet zpěvů plantážních černochů amerických"
+
Rok předtím přeložil „20 duchovních zpěvů plantážních černochů amerických“ a tvrdil, že příteli Longenovi dokonce půjčil svou hru „Cestující s varhanama“, ale ten prý si ji asi „vzal s sebou do pekla“. Dlouze se diskutovalo o jeho jazykovém žonglérství, jehož dokonalou ukázkou byly verše „Prakršno“ (1977).
a tvrdil,že příteli Longenovi dokonce půjčil svou hru "Cestující s var-
 
hanami",ale ten prý "si ji asi vzal sebou do pekla".Dlouze se diskutovalo
 
o jeho jazykovém žonglérství,jehož dokonalou ukázkou byly verše "Prakršno".
 
  
Jméno Field T.R. je literárním pseudonymem Theodora Adalberta Rosen-
+
Jméno T. R. Field je literárním pseudonymem Theodora Adalberta Rosenfelda. Za druhé světové války si změnil jméno na Bohdan Vojtěch Šumavanský, aby získal slovenské občanství. Žil v Praze jako cizinec se slovenským pasem. Jméno Šumavanský si ponechal natrvalo.
felda.Za druhé světové války si změnil jméno na Bohdan Vojtěch Šumavanský,
 
abyzískal slovenské občanství,který žil v Praze jakoby cizinec se sloven-
 
ským pasem.Jméno Šumavanský si ponechal natrvalo.
 
  
Ještě v padesátých letech mu zveřejnili v časopise 2 básně,v šede-
+
Ještě v padesátých letech mu zveřejnili v časopise 2 básně, v šedesátých další 2 básně a pak přišly chmurné časy. Jednou prý vtrhl do místnosti Svazu spisovatelů a kategoricky žádal, aby nebyl jmenován národním umělcem. Psychické „prakršno“ nebo vážná choroba? Postupně se ale naplňoval jeho osud, který mu předvídala snad teta a on jej nezapomenutelně zapsal do veršů uvedených shora. Začal žít opravdu „z podpor“ fondu ministerstva kultury. Lidé jej denně potkávali v Římské ulici na Vinohradech o slepecké holi, jak si v chůzi brumlá svoje pichlavé monology proti všem a šourá se do místní hospůdky, kde měl své místo u teplých kamen.
sátých další 2 básně a pak přišly chmurné časy.Jednou prý vtrhl do mí-
 
stnosti Svazu spisovatelů a kategoricky žádal,aby nebyl jmenován národním
 
umělcem.Psychické "prakršno" nebo vážná choroba? Postupně se ale naplňo-
 
val jeho osud,který mu předvídala snad teta a on jej nezapomenutelně za-
 
psal do veršů uvedených shora.Začal žít opravdu "z podpor" fondu minister-
 
stva kultury.Lidé jej denně potkávali v Římské ul. na Vinohradech o sle-
 
pecké holi,jak si v chůzi brumlá svoje pichlavé monology proti všem a
 
šourá se do vedlejší hospůdky,kde měl své místo u teplých kamen.
 
  
Po smrti objevili v jeho pozůstalosti několik obsáhlých krabic ruko-
+
Po smrti objevili v jeho pozůstalosti několik obsáhlých krabic rukopisů. Posbírali z nich na výbor „Lomikel a jiné zádrhele“. Ukázalo se, že měl co rozdávat.
pisů. Posbírali z nich na výbor "Lomikel a jiné zádrhele".Ukázalo se,že
 
měl,co rozdávat.
 

Verze z 23. 5. 2020, 15:50

vlastním jménem Theodor Adalbert Rosenfeld, vystupoval také pod jménem Bohdan Vojtěch Šumavanský 23. 4. 1891 Praha 4. 8. 1969 Praha Pohřben na Vinohradech PD s bystou, L. Šindelář 1971 Ostrovní 146/16

Český básník. Psal verše příležitostné a rozdával je. Vydal tři sbírky a užíval v nich novotvary a zapomenutá slova, např. sbírka „Lomikel na dlásnech“ (1937).

„Moje matka Voršila/zle se na mne horšila/že mám k práci vnitřní odpor/jednou budu prej živ z podpor.“ - Field T. R. Nikdo ho už dávno neznal, ba nebyl uváděn v žádných příručkách a snad by se naň úplně zapomnělo, kdyby v šedesátých letech někdo nenapsal, že E. Hrych stylem své „Krhútské kroniky“ připomíná Fielda. Byla to svého času známá postava pražské bohémy s mimořádným jazykovým nadáním, jehož mnohé popěvky a rýmy zlidověly.

Field absolvoval na pražské obchodní akademii a angličtině se naučil natolik, že se nabídl anglické námořní společnosti Cunard Line do služeb obchodní flotily. Pak si užil vody, vodky a romantiky dosyta. Bůhví, kam až se na lodi doplavil, ale když se za dva roky vrátil, znal nejen angličtinu, ale i její žargony, hlavně ten námořnický. Prý psal v angličtině i verše.

Mezi štamgasty v pražských hospůdkách málokdy scházel a býval i tam, kde „vévodili“ Hašek, Longen, Kuděj, Sauer a další vyznavači nového žití. Field poděloval přátele rozmarnými a satirickými verši, jež psal na tácky, ubrousky, noviny, prostě co měl po ruce a když upadly, nechal je ležet.

Stovky veršů vzlétly a zemřely jako jepice, ale neméně jich kolovalo jako lidové popěvky: „Na úpatí Sněžky/potkal jsem tři ježky/všichni tři šli pěšky/život je holt těžký.“ Podobně se v Praze rozšířilo rčení: „Každé ajta má své alébrž.“

Překladatelé zužitkovali jeho znalosti hovorové angličtiny, ale sám neměl pro vysedávání u překladů trpělivost, prostě se nedokázal soustředit ani na větší literární dílo. Uměl však chytat rým do síťky jak motýly a obrousit je na dobovou „módu“. Bylo v něm trošku dadaismu, prošpikovaného novotvary a zapomenutými slovy. Často se zpívala jeho písnička: „Mým domovem je tichá putyka“.

V roce 1929 získal v časopisu „Trn“ vlastní rubriku „Literární zádrhel“. Bylo to cosi neobvyklého, zvláštního, jakoby ze slovníku „naučných slov“, snad lze říci „vymyšlených“ slov ruského básníka Chlebnikova. V následujících letech vydal sbírky „Kosočtverce na ohradách“ (1930), „Kruhy pod očima“ (1933) a „Lomikel na dlásnech“ (1937).

Rok předtím přeložil „20 duchovních zpěvů plantážních černochů amerických“ a tvrdil, že příteli Longenovi dokonce půjčil svou hru „Cestující s varhanama“, ale ten prý si ji asi „vzal s sebou do pekla“. Dlouze se diskutovalo o jeho jazykovém žonglérství, jehož dokonalou ukázkou byly verše „Prakršno“ (1977).

Jméno T. R. Field je literárním pseudonymem Theodora Adalberta Rosenfelda. Za druhé světové války si změnil jméno na Bohdan Vojtěch Šumavanský, aby získal slovenské občanství. Žil v Praze jako cizinec se slovenským pasem. Jméno Šumavanský si ponechal natrvalo.

Ještě v padesátých letech mu zveřejnili v časopise 2 básně, v šedesátých další 2 básně a pak přišly chmurné časy. Jednou prý vtrhl do místnosti Svazu spisovatelů a kategoricky žádal, aby nebyl jmenován národním umělcem. Psychické „prakršno“ nebo vážná choroba? Postupně se ale naplňoval jeho osud, který mu předvídala snad teta a on jej nezapomenutelně zapsal do veršů uvedených shora. Začal žít opravdu „z podpor“ fondu ministerstva kultury. Lidé jej denně potkávali v Římské ulici na Vinohradech o slepecké holi, jak si v chůzi brumlá svoje pichlavé monology proti všem a šourá se do místní hospůdky, kde měl své místo u teplých kamen.

Po smrti objevili v jeho pozůstalosti několik obsáhlých krabic rukopisů. Posbírali z nich na výbor „Lomikel a jiné zádrhele“. Ukázalo se, že měl co rozdávat.