Thomas Woodrow Wilson
„Národům Rakousko-Uherska, jejichž místo mezi národy přejeme si vidět chráněno a zajištěno, má býti dáno nejvolnější příležitost k autonomnímu vývoji.“— Ze Čtrnácti bodů Wilsonova mírového programu z 8. 1. 1917
Narození a úmrtí
- 28. 12. 1856 (Staunton ve Virginii)
- 3. 2. 1924 (Washington)
Památníky
- V podchodu sever k nástupištím Hlavního nádraží; PD s portrétem, 1990
- Vrchlického sady; Bronzová socha, 1928, Albín Polášek
- Pohřben v katedrále ve Washingtonu
Odkazy
Wilson byl o čtyři roky mladší, než T. G. Masaryk. Syn presbyteriánského teologa ve Versaille se tudíž narodil v době Americké občanské války. V roce 1875 si na studia do koleje v Princetonu přinesl rodinnou nábožnost a svobodymilovnost. Wilson věděl, co bude v životě dělat, a podle toho se dal do studia politických institucí, dějin USA a Velké Británie. Vytkl si za cíl, že bude ministrem námořnictva nebo guvernérem. Přestože život lidem koriguje jejich cíle, Thomas neuhnul. Řečnil, zveřejňovat svoje názory v časopisu Princetonian a ve 3. ročníku studia překvapil veřejnost statí „Kabinetní vláda v USA“. Kritizoval v ní absolutní moc Kongresu a vyslovil se pro rozšíření pravomocí vlády.
Ve Virginii, kde studoval práva, se jeho „biblí“ stalo dílo anglického filozofa a ekonoma Stuarta Milla. Když byl v roce 1885 na praxi v Atlantě, překvapil knížkou, v níž sebevědomě a s patřičným rozhledem vydal knihu „Kongresová vláda“. Na důkladné dokumentaci v ní promýšlel dosavadní vládní praxi. Bylo to odvážné, a v jeho letech nevídané, což veřejnost vřele uvítala a Wilson získal popularitu.
V roce 1889 už JUDr. Wilson ohnivě debatoval v klubech a na jeho slova se čekalo. Vydal tehdy pozoruhodnou knihu s názvem „Stát“, v níž Americe objevil její historické a politické kořeny ve starém evropském kontinentě a přitom uvažoval, do jaké míry jsou vhodné či nevhodné pro Ameriku. A to byl Wilsonův poslední stupínek na místo vedoucího katedry Princetonské univerzity.
Do konce století se Wilson zvedal k vědeckým cílům a postavení tak rychle, že ho sedmkrát vyhlásili za nejlepšího profesora univerzity. Vynikal v publicistice, např. esejemi „Být člověkem“, řečnil v okolních městech a vydal tři ekonomicko-politologické studie: „Rozdělená a sjednocená“ (Amerika 1829-1889), „Kalendář velkých Američanů“ a „Dějiny amerického lidu“.
V roce 1902 Wilsona zvolili za rektora Princetonské univerzity. Jeho věhlas se rozšířil tak mocně, že za ním přijeli na debatu i Mark Twain, Robert Lincoln, syn bývalého prezidenta, bankéř Morgan a mnoho jiných osobností. V roce 1908 vydal čtyři přednášky pod názvem „Ústavní vláda ve Spojených státech“, v nichž odmítl evropský socialismus a vyslovil se pro liberální ekonomiku, jenže později mu praxe života názory změnila. Osvojil si myšlenku nezbytnosti státního zasahování do správy země a podtrhl silné postavení prezidenta. Obrazně říkal, že stát je „progresivita s brzdou“.
V roce 1910 oslnil svou přednáškou americké bankéře tak mocně, že se o jeho přízeň začala ucházet i politická elita země. Wilsonovi se naplnil studentský sen o guvernérském křesle a opravdu je dosáhl v New Jersey.
V roce 1912 za Wilsonem přišli představitelé Demokratické strany a nabídli mu, aby za ně kandidoval na prezidenta USA. Tak se Wilson vydal na řečnické turné po Americe a voliči povětšinou tleskali. Při prezidentské inauguraci 4. března 1913 řekl: „Spravedlnost, a jedině spravedlnost, se musí stát našim heslem.“ Byl přesvědčen, že osud dal USA šanci, aby se staly vedoucí silou ve světovém dění.
V pražském parku, před secesním Wilsonovým nádraží arch. Fanty, stával kdysi Wilsonův vysoký pomník, který odstranili za okupace ČSR Němci. Češi si amerického státníka velmi vážili. Ctili ho, protože se v mírovém programu, tedy ve „14 bodech prezidenta Woodrowa Wilsona“ vyslovil o právech národů na sebeurčení. Už 3. září 1918 Wilson uznal Masarykovu „Československou Národní radu“ za prozatímní vládu samostatného státu - Československo. Po válce 18. října 1918 odepsal Rakousku-Uhersku, které se snažil znovu slepit císař Karel I., že o formě své existence se vysloví národy Rakouska-Uherska samy. Bylo to demokratické, a jediné možné historicky oprávněné.
Wilson přijel do Evropy na jednání o Versailleské mírové smlouvě s Německem a o poválečném uspořádání dne 28. června 1919. Jeho prezidentství se však 3. března 1921 chýlilo ke konci. V roce 1919 obdržel Nobelovu cenu za mír.
K odpočinku i další vědecké práci si koupil vilu u Kongresové knihovny a chystal se psát knihu o filosofii politiky, o níž snil. Nedostal se k tomu, protože zemřel. Dne 3. února 1924 byl bez oficialit pohřben v kapli katedrály.
