Václav Hollar

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Světoznámý český kreslíř a grafik. Po Frankfurtu n. M., Štrasburku, Kolínu a Nizozemí se usadil v Londýně. Vrstevník Rembrandtův, jeden z největších světových grafiků: krajin, městských vedut, krojů, zátiší, přírodních motivů, portrétů atd. Nesmírně kultivovaný, vědecky přesný, jemný výtvarný projev. Nakreslil panorama gotické Prahy.
Wenceslas Hollar - Wenceslaus Hollar (State 2).jpg
Narození a úmrtí
  • 13. 7. 1607 (Praha)
  • 25. 3. 1677 (Londýn)
Památníky
Odkazy

Trvalo rok, než si majitel domu v Soukenické ulici dal říci, že pamětní deska, kterou zhotovili malíř Aleš s arch. Kusým ke dvousetletému výročí Hollarovy smrti, nebude na újmu fasádě, ale proslaví i majitelův dům. Po roce svolil. Hollar se v domě narodil v rodině depozitora českých zemských desek.

Václavova kreslení si už v dětství povšiml kdekdo, jenže co je do talentu, který má nejisté živobytí, pomyslel si otec. Hollar později připsal k jedné kresbě o tom rodinném rozhodování: „Beaucoup retardé par son père.“ („Zpomalen svým otcem.“)

Někdo tvrdí, že odešel z domu ve dvaceti s pobělohorskými exulanty. To znamená v roce 1627, kdy Habsburkové vydali „Obnovené zřízení zemské“, v němž bylo uzákoněno jediné, a to katolické náboženství v zemi. Všechna jiná vyznání byla zakázána a začala násilná rekatolizace českého národa.

Hollar zamířil do Frankfurtu nad Mohanem. Našel si práci rytce v dílně Matthäuse Meriana, ryl grafické cykly a už za rok byl ve Štrasburku u nakladatele Jacoba Heydena. Vydal řadu svých grafických pohledů na město a okolí, a rovněž motivy z Prahy. Potom pracoval v Kolíně n. R. v letech 1630-36 u F. Hogenberga, kde vykouzlil 24 krajinářských leptů ze svých cest. V roce 1634 se zajel podívat za vrstevníkem Rembrantem do Nizozemí, jehož štětce si nesmírně vážil. Jistě si měli co říci, ale je nesporné, že si Hollar jeho dílo důkladně prohlédl. O nějakém vzájemném vlivu těžko mluvit. Je patrné, že oba byli vyhraněnými individualitami. Za dva roky se v Kolíně zastavila anglická diplomatická mise vedena hr. Thomasem Howardem z Arundelu, která mířila s diplomatickým posláním do Vídně. Uměnímilovný Howard se o Hollarovi doslechl a vzal jej s sebou za podmínky, že bude cestou kreslit města.

Štěstí má mnoho tváří a Hollar se tehdy v červenci 1636 objevil doma v Praze. Českou zemí brázdilo jedno vojsko za druhým a nikdo nevěděl, kdo je s kým a proti komu. To byl důsledek habsburské představy, že „cuius regio, eius religio“, čili komu patří země, toho je náboženství. Od bitvy na Bílé hoře (8. 12. 1620) se popravovalo, Lichtenstein konfiskoval kacířský majetek, vydával se patent za patentem a jezuité i moravský kardinál Dietrichstein císaři našeptávali, že Bible připouští kacíře trestat i smrtí.

Hollar v tom zmatku vojsk vyšel na Petřín, spatřil pod sebou Prahu, jež byla ještě taková, jakou ji opustil, ale poblíž Vltavy už vyrůstal Valdštejnův palác. S velkou chutí kreslil panorama Prahy od Petřína ke Zlíchovu. Dnes je obraz dokumentem, ba zázrakem z něhož můžeme poznat, jak vypadala gotická Praha. V roce 1606 Prahu namaloval i malíř Sadeler, takže vzniklo další svědectví gotické Prahy.

Rok po návštěvě domova zakotvil v Londýně. Howard jej vzal k sobě a slavný grafik u něj našel práci, a v jeho komorné svou životní družku. Pořizoval pro svého dobrodince grafické přepisy jeho bohatých sbírek a kreslil městské veduty Londýna. Vytříbenou technikou nakreslil jemnou nádheru listů, motýlů, škeblí a hmyzu. Vyučoval u dvora krále Karla I. princeznu a zdálo se, že bude mít klidný život. Jeho kresby Londýna šly na dračku a práce měl dost, jenže vydavatelé jej odírali kde mohli.

Hollarově životní pohodě učinila konec porážka královských vojsk Cromwellem. V roce 1644 musel Hollar s Howardovo rodinou uprchnout před revolucí do Antverp, kde vytvořil svůj proslulý lept „Velký prospekt Prahy z Petřína“ (1649). Osmiletý pobyt odborníci počítají za Hollarova nejúrodnější léta. Vytříbil si grafickou techniku k dokonalosti a pokračoval v cyklu studií ženských kostýmů, kterou nazval „Theatrum Mulierum“, přičemž nezapomněl na české ženy. Pracoval přitom na grafických listech podle Howardovi sbírky a nizozemští malíři jej inspirovali k cyklu listů holandských válečných a obchodních lodí, jimiž okouzlil.

Stuartovci se v roce 1652 vrátili do Londýna. Nakladatelé mu tehdy nabízeli k ilustracím vzácná literární díla a věhlas Hollarova mistrovství dostoupil vrcholu. Angličané mu říkali „The famous etcher“. Na bohatém soupisu jeho prací figurují skvělé portréty: královny Jindřišky Marie, krále Karla I., Durera, státníka a filosofa F. Bacona, J. A. Komenského a také autoportrét.

Hollarovy kreslířské úspěchy uvadaly. Trochu oživení zájmu o jeho obrázky nastalo po požáru Londýna v roce 1666. Jenže velký umělec se neuměl bránit vydavatelské lichvě, zchudl a osud mu uštědřil ránu: zemřel mu na mor jediný syn. Po pěti letech ho málem zabili na moři korzáři, když se vracel z Tangeru v Maroku, kde kreslil plán města. „The famous etcher“ zemřel chudý v Londýně.

V roce 1863 se čáslavský rodák Jan Vusín, který byl ředitelem vídeňské knihovny, obrátil do Prahy s prosbou, aby zakoupila 2800 Hollarových obrázků od bonnského obchodníka s uměleckými předměty Hermanna. Český sněm 1. 3. 1863 schválil koupi, takže český národ vlastní za 5 tisíc tolarů sbírku jednoho ze svých nejgeniálnějších malířů. Je uložena v Národním muzeu. Dnes je všeobecně známá pod názvem „Hollareum“.

Hollarův život vykreslil K. V. Rais v povídce „Vyhnanec“ a čeští grafici pojmenovali svůj spolek jeho jménem.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!