Václav Smetáček

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český dirigent. Založil Pražské dechové kvinteto. Zprvu hrál na housle, hoboj, violu a klavír, pak byl sbormistrem, a půl století dirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (1942-82). Dirigoval světové orchestry, roku 1965 se vydal s taktovkou na 80 dní kolem světa. Nejčestnější místo v jeho repertoáru měla Smetanova „Má vlast“.
„Těleso neukázněné nemůže podávat vyspělé umělecké výkony.“
— V. Smetáček
Prague wind quintet 1931.jpg
Narození a úmrtí
  • 30. 9. 1906 (Brno)
  • 18. 2. 1986 (Praha)
Památníky
Odkazy

Dr. Smetáček napsal v letech 1938-39 studii „Slovo o kázni“. Ono se to zdálo trochu puritánské, jenže dokažte něco velkého bez kázně, jenom planým řečněním. Bylo to jeho úzkostlivé krédo, jež dodržoval u sebe a žádal po jiných. „Vždyť vy jste tak nesnesitelně přesný,“ žertovali kolegové, jenže Smetáček neslevil. Jednou při koncertu v Barceloně přišli členové orchestru do zkoušky pozdě a Smetáček dal výpověď. Ale budiž pochválena jeho přísnost a prozřetelnost, že skutečnou výpověď dal až 31. 3. 1972, k 30. výročí svého šéfování Symfonického orchestru hl. m. Prahy.

Orchestr kdysi založil Rudolf Pekárek pod názvem Film-Opera-Koncert (FOK). A později o Smetáčkovi řekl Dr. Šeda, že „FOK udělal Smetáčka a Smetáček FOK“. Hudba a přísnost nejsou zrovna synonyma, jenže u něj byla nejen v hudbě, ale i v životě. Kdo jiný si dokázal pořizovat tak precizní záznamy jako on. Byly faktograficky přesné - kdy, kde, co a jak a když se v nich dnes zalistuje, jeho celý život s hudbou je jako na dlani.

Obvykle slavní muzikanti mívají dlouhé rodové zázemí, jenže on měl jediného muzikantského předchůdce v otci. Ten hrával na housle ve studentské kapele gymnázia ve Slaném a v septimě napsal „Polku slánských abiturientů“. Jenže rodina hudebnímu talentu určila jistější budoucnost ve studiu práv, takže Václav se narodil na otcově právnické štaci v Brně. Muzika se v rodině uhnízdila. Šestiletý Václav už hrál na housle a s obdivem hleděl na otce, který v Brně dirigoval orchestr.

Po první světové válce, kterou otec prožil v zákopech, se rodina přestěhovala do Prahy. Váša už zvládl i violu a později i hoboj. Hrál v otcově brněnském orchestru a pak v orchestru bubenečského Sokola. Od roku 1922 současně studoval gymnázium a konzervatoř. V roce 1928 se nechal zapsat na hudební vědu filosofické fakulty Karlovy univerzity.

Potom přišel okamžik životního rozhodnutí. Václav volil hudbu. Založil Pražské dechové kvinteto a vydržel v jeho čele 27 roků. Samozřejmě, že se tím nemohl život, ba ani uspokojit muzikantskou vášeň. Proto hostoval jako první hobojista v Národním divadle a posléze tři roky hrál v České filharmonii. V roce 1933 mu konzervatoř udělila Schubertovu cenu a Karlova univerzita mu předala diplom doktora hudebních věd. Kdo se mohl vykázat širší průpravou?

Přišel den, kdy zvolil taktovku na celý život. Dirigoval pěvecké sdružení Typografia, převzal řízení hudebního oddělení v rozhlase a dokonce načas dirigoval Hlahol, slavný sbor z dob obrození. Ti, kteří znali jeho důkladnou a všestrannou průpravu k muzicirování se v roce 1942 nerozpakovali, když se hledal dirigent pro Pražské filharmoniky, čili pro FOK, postavili jej do jeho čela. Byla to sice velká pocta, ale oproti slavné České filharmonii byl FOK nesouměřitelný. Smetáček řídil soubor umělecky a administrativně, ale po válce převzalo FOK do správy město Praha a název hudebního tělesa se ustálil na „Symfonický orchestr hl. m. Prahy“. Slova Smetáček a FOK se stala synonymem.

Záhy nastalo putování s orchestrem po celém světě a Smetáček nikdy nezapomněl na Smetanovu „Mou vlast“, jež v repertoáru nescházela. V roce 1980 ji s Českou filharmonií nahrál pro Suprafon a Japonci mu za ni udělili cenu firmy Nippon Columbia - „Golden CD price“. Tak další český dirigent vstoupil do rodiny významných světových dirigentů.

Smetáček dirigoval Leningradský orchestr, orchestry v Los Angeles, Buenos Aires, Hamburku, Berlíně atd. Spolupracoval s vynikajícími klavíristy Rauchem, Panenkou, Benedettim, Richterem, s pěvci Blachutem, Hakenem a dalšími mistry hudby.

V cizině uváděl i české opery. Památným se stalo uvedení Janáčkovy opery „Z mrtvého domu“ ve slavné italské La Scale roku 1966. Obava, že Janáček bude pro italské posluchače nezvyklý, se proměnila v neuvěřitelný triumf. Bylo to rok po Smetáčkovo putování s taktovkou během 80 dní kolem světa (1965): objel deset velkoměst. Od Amsterdamu po Buenos Aires, naslouchali jeho interpretaci hudebních děl. Cesta to byla odvážná a náročná. Připomínala putování slavného „Českého kvarteta“ světem.

Do paměti se mu natrvalo zapsala chvíle, kdy dirigoval ve Florencii Mahlerovu 10. a Brucknerovu 9. symfonii. Najednou mu při dirigování zmrtvěla ruka. Po roce byl stižen infarktem na dirigentském stupínku v Košicích. V Roce české hudby (1984) ještě uvedl 5 obrazů Cyrana z Bergeracu, milovaného Foerstera, Dvořákovu „Serenádu E dur“ a dvakrát „Sv. Ludmilu“ v chrámu sv. Víta. To bylo jeho vyznání dílu, jež dirigoval zpaměti a zapsal jeho uvedení do své pečlivě vedené kartotéky, ke dni 5. prosince 1985, pod číslem 2000. Posledním koncertem byl B. Martinů: „Symfonie č. 4“ a V. Novák „O věčné touze“.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!