Václav Thám

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeden z tvůrců českého divadla. Herec, dramatik, překladatel vlasteneckého divadla „Bouda“ (1786-1789) na Koňském trhu (dnes Václavské náměstí). Napsal a přeložil na 200 her, z nichž se zachovalo málo, např. Schikaneder-Mozart „Kouzedlná píšťala“ (1794). Vydal 2 sv. almanachu „Básně v řeči vázané“ (1785), tj. první výběr české poezie.
„Milý příteli Štěpánku,/drž se češtiny a umělosti,/pak teprv děvčat a džbánku,/Tak učiníš tomu světu dosti./V sprostnosti od upřímného krajana Václava Tháma, tvého/praděda v překládání a skládání her českých./V Praze dne l. ledna 1807, na Nový rok. Praeterito felicior esto! (budiž šťastnější než minulý).“
— V. Thám
Václav Thám.jpg
Narození a úmrtí
  • 26. 10. 1765 (Praha)
  • patrně 1816 (Halič)
Památníky
  • Vodičkova 791; PD (společná s bratrem K. I.) 1916
  • Pohřben na Olšanských hřbitovech
Odkazy

Toto věnování do památníku dramatika Jana Nepomuka Štěpánka, jemuž tehdy bylo 24 roků, je posledním svědectvím o pobytu Tháma v Praze. Pak se vytratil s kočovnými divadly bůhvíkam a prý zemřel někde v Haliči. Byl z obrozenecké generace, jež napsala úvodní kapitolu českého divadla. Štěpánek převzal její štafetu. S bratrem Karlem stáli v roce 1783 u zrodu prvního českého představení hry „Odběhlec z lásky synovské“ v novém Nosticově divadle (dnes Stavovské). Hru spolu přeložili a upravili. Současník F. M. Pelcl, zakladatel české historiografie, vzpomínal, že tehdy „divadlo nemohlo všechny diváky pojmout“.

I Václav byl stejně jako bratr Mistrem svobodných umění. Pracoval na magistrátě ve funkci policejního komisaře. Trávil s bratrem hodně času v Klementinu, kde ležely haldy knih ze zrušených, hlavně jezuitských klášterů a první správce vznikající knihovny K. R. Ungar (1843-1807) je knihovnicky zpracovával. Byl tu velký fond jezuity zakázaných knih (prohibit), které jezuité lidem podle Koniášova seznamu zakázaných knih, čili „Klíče“ odnímali. Tak se alespoň částečně zachovaly z odejmutých a pálených českých „kacířských“ děl zlatá zrna českého písemnictví.

Václav nadšen krásou zachráněné staročeské poezie, uspořádal a vydal svazeček svých i cizích veršů s názvem „Básně v řeči vázané“ (1785). V sezoně 1785-6 se u Nosticů hrála Václavova hra „Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera“, kterou museli opakovat. Čtyři čeští herci z Nosticova divadla si potom od císaře Josefa II. vyžádali svolení, aby si mohli založit dřevěnou divadelní „Boudu“ na Koňském trhu (Václavské náměstí). Už v září 1786 navštívil toto divadlo císař Josef II., který herce pochválil. V Boudě se hrálo jenom do roku 1789. Čeští divadelníci pokračovali „U Hybernů“ a v létě hrávali na scéně karlínského Růžodolu. Karel Thám pro divadlo přeložil Shakespearova Macbetha, Schillerovy Loupežníky a Goetterovu Medeu. Václav byl nejplodnější autor a patrně i překládal. Hry psali i jiní - Tanner, Stuna, Zima atd., ale Václav byl k tomu i skvělým hercem. V prosinci 1787 se příteli v dopise pochlubil, že za sezónu 1785-7 napsal nebo přeložil 73 her zhruba pro 140 představení. „Nic se mi protivného být nezdá, co pro mou vlast podnikám,“ vyznal se.

Když Josef Dobrovský hodnotil počátky českého divadla, napsal, že z deseti her v prvním roce, narostl za šest roků repertoár asi na 300 titulů. Nejúspěšnější hrou byla Václavova hra se zpěvy „Loutníci aneb Veselá bída“. Hned v prvním roce Boudy ji reprízovali 45 krát. Na jeviště se zásluhou Václava dostávala i dramata světového repertoáru.

V roce 1789 musela být Bouda stržena a vlastenecké divadlo pokračovalo „U Hybernů“. Václav řídil po celý rok i Krameriovy Pražské poštovské noviny. Jenže kvůli divadlu a jinou vlasteneckou činnost zanedbával práci na magistrátu a propustili ho. Bylo to těžké živobytí, které vykreslil v románu F. L. Věk A. Jirásek. Václav vyrostl v bohéma se všemi ctnostmi i nectnostmi. Horečně psal, ale za čas víc překládal, uváděl na scénu i zpěvohry, zejména na texty vídeňského autora Schikanedera. V roce 1894 přeložil a uvedl Mozartovu „Kouzelnou píšťalu“, která se stala nejoblíbenější hrou své doby. Dvě písně z ní vyšly v roce 1797 jako jarmareční tisk.

Roku 1799 V. Thám po sedmnácti letech průkopnického působení u divadla Prahu opustil. Rozevřelo se mu údobí sedmnácti let s kočovnou divadelní společností. Jeho životem se uzavřela velká kapitola počátku českého divadla. Nějaké průkaznější doklady o jeho dalším životě a osudech se už nenašly.

Po zakladatelské činnosti Václava Tháma se české divadelnictví přehouplo do dalšího bohatého údobí českých dějin - romantismu.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!