Vladimír Tůma

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český vědec. Pracoval v oboru hematologie, cytologie a umělého pěstování tkání pro biologicko-histologické studium. Za války spolupracoval s ilegální skupinou „Obrana národa“.
Pamětní deska, Dr. Vladimír Tůma.jpg
Narození a úmrtí
  • 23. 7. 1897 (Plzeň)
  • 19. 4. 1945 (Praha)
Památníky
Odkazy

Druhá světová válka už duněla na Moravě, Hitlerovy světové ambice se scvrkli do prachu dějin, ale gestapo stále s německou důsledností nasazovalo pomocí sítě slídilů oprátku ilegálnímu hnutí v Čechách. Tůmu zatkli až 23. února 1945. Básník Halas se to dozvěděl od Tůmovy ženy Jiřiny, která kdysi bývala tajemnicí PEN klubu. Nikdo však ještě nevěděl, že rozkaz vedení gestapa zněl: nikoho už nikam neposílat, ale rovnou to ukončit.

Tůma měl v březnu 1945 oslavit osmačtyřicítku. U výslechu mlčel a mlčel, a tak mu, zbitému, zakrvácenému, ukončili život zadrhnutím drátu kolem krku přímo u výslechu. Halas rozechvělý mlčenlivou statečností nadaného vědce napsal báseň: „Mlčel“.

Tůmu byl vědec mezinárodně uznávaný. Vystudoval gymnázium na Smíchově a po maturitě podle svého životního programu zamířil na lékařskou fakultu. Studium bylo pro něj spíše dramatem poznání, než úzkostí před zkouškami. A zakončení studia pro něj znamenalo jen formální hranici, za níž byla dlouhá cesta vědecké kariéry.

Nastoupil na místo demonstrátora v lékařském ústavu pro histologii a embryologii a zanedlouho jej zařadili mezi pomocné vědecké síly. Naučil se němčině, angličtině, francouzštině, španělštině a srbochorvatštině. Za vzděláním odešel do Jeny, Itálie i Francie a brouzdal pak za svým oborem takřka celou Evropu.

Dne 13. června 1925 proslovil osmadvacetiletý adept docentury habilitační řeč na téma: „O thrombocytech člověka a obratlovců“ a bez jakýchkoliv rozpaků mu udělili titul docenta lékařské fakulty. Už následujícího roku 1926 se stal členem mezinárodní organizace „Association des Anatomistes“, jejichž kongresů se potom po léta účastnil.

Od studijních let hodně publikoval, ale po studiu a hlavně před a po habilitací přímo chrlil jednu studii za druhou. Za všechny lze uvést alespoň dvě: „Kultivace tkání in vitro“ a „O vlivu záření gama na vývoj zárodku kuřete“. Šel zřejmě až ke kořenům věci svého oboru, přičemž přeložil hodně vědeckých prací z angličtiny. Šíře jeho vědeckých zájmů ho ještě ve dvacátých letech zavedla na Vysokou zemědělskou školu, kde od roku 1925 nechyběl na žádných cvičeních ani na přednáškách o mikroskopické anatomii a vývoji zvířat. Dosáhl tam nejen diplomu inženýra chemie, ale v roce 1931 se na zemědělské škole rovněž habilitoval na docenta. Ve vědeckých kruzích se už mělo za to, že docent Tůma, který na katedře prof. Srdínka přednášel hematologii, pokusné studium cytologické a nauku o umělém pěstování tkání k účelu studia biologicko-histologickému, bude jednou Srdínkovo nástupcem. Bibliografie jeho prací a mezinárodní proslulost už koncem třicátých let prozrazovaly, že do lékařské vědy i pedagogiky vstoupila osobnost.

Dne 29. září 1938 se však čtyři státníci Evropy v Mnichově velkoryse a bez účasti ČSR dohodli, že pro „záchranu míru“ Hitlerovi obětují maličkou zemi uprostřed Evropy. Angličan Chamberlain v domnění, že tím Hitlera uchlácholí a odvrátí jeho pozornost od své země, doma vytruboval, že zachránil mír pro Evropu.

Republika sice mobilizovala, Tůma měl ve vojsku na starosti sanitní vlaky, ale porušení úmluv o vzájemné pomoci s Francií a Anglií republiku postavilo před hamletovskou otázku. Tůma byl ještě dlouho po zabrání Československa ve spojení se svými francouzskými vědeckými přáteli, ale i ti postupně umlkli, tušíce svůj podobný osud.

Tůma okamžitě našel cestu do ilegální skupiny protifašistického odporu českých důstojníků „Obrana národa“, pomáhal lidem, kteří museli utéct do zahraničí a navázal spolupráci s důstojníky Balabánem, Mašínem, Morávkem, Plasem a s jinými ze zpravodajské služby pro zahraničí. Hnutí mu předávalo k mikrografickému zpracování informace, jež se posílaly přes Slovensko do ciziny. Tůma se rovněž postaral o vysílačku a sám mnohokrát vysílal zprávy pro zahraniční odboj.

Po uzavření českých vysokých škol (1939) pracoval v Zemědělském ústavu, v němž jako všude jinde seděl na vedoucí židli dosazený Němec prof. Kertscher z Drážďan, jemuž Tůma svou ilegální činnost prováděl přímo pod svícnem okupačních hlídačů.

Ještě několik dní před zatčením, kdy se zdálo, že Němci porozuměli své beznaději, Tůma vysílal zprávy do zahraničí. Nikdo už nevypátrá, kterou skulinkou proniklo světlo do Tůmovy konspirace. Zůstalo po něm prázdno po nadějné vědecké kapacitě a památka obrovské lidské a národní hrdosti: „Mlčel“.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!