Vojtěch Preissig

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český malíř a grafik. Zakladatel českého moderního grafického návrhářství. Založil časopis „Česká grafika“, vydal knihu „Barevný lept a barevná rytina“, začal koláže. Z nejkrásněji upravených knih: J. Karafiát „Broučci“, P. Bezruč „Slezské písně“.
„Drahý pane, zdá se, že si budu musit najat sám nějaký domek, abych tam umístil Vaše nádherné dary!? Byl jsem nejen potěšen, ale i zahanben, že se stávám přílišným dlužníkem… juž od dříve. Obrazy, album… ani jich nedovedu mnoho chválit, jsa zvíře mlčenlivé, jen dovedu říci: jsou krásné básně.“
— P. Bezruč V. Preissigovi 17. 2. 1910
Vojtěch Preissig (1873-1944).jpg
Narození a úmrtí
  • 31. 7. 1873 (Světec)
  • 11. 6. 1944 (v německém koncentračním táboře Dachau)
Památníky
Odkazy

Byl tvůrcem, malířem a grafikem věčného hledání, experimentu, toužil po všeobjímajícím principu výtvarné tvorby. Po kom podědil talent a povahu, to je tajemstvím rodu. Byl z osmi dětí chalupníka, a protože uměl malovat, poslali ho na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Ukončil ji v roce 1897. Malíř a jeho kamarád Marold jej zlákal do Paříže, jenže Preissig byl typem zcela jiným než Marold. Neoslnila ho Mekka umělců, kde žila velká skupina českých umělců, jako Marold, Čermák, Mucha, pak Kupka a další Češi. Dobrosrdečný a úspěšný Moravan Mucha mu nabídl přístřeší ve svém ateliéru, než jej přijali do svých grafických ateliérů E. Delaun a A. Schmid.

Vrátil se do Prahy v roce 1903 plný nápadů, entusiasmu a předsevzetí, že vyorá na poli české grafiky novou brázdu. Musel však nejdříve okusit praxi v České slévárně písma, a potom se mohl osamostatnit doma v nejistotě prvních kroků do neznáma oboru. Založil periodikum „Česká grafika“ v podobě volných grafických listů a zveřejňoval to nejlepší z české grafiky.

Zařídil si i grafickou tiskárnu ve víře v úspěch, jenže entuziasmus předběhl realitu a její možnosti. V roce 1903 vyšly v jeho grafické úpravě Karafiátovy „Broučci“ a to mírně zhojilo jeho existenční situaci. Ale Preissig chtěl přijít s něčím originálnějším, důsažnějším, a protože v době vydání „Broučků“ vylétla na Parnas neznámá básnická hvězda, která strhla lid k obdivu, i Preissig zatoužil těch několik básní ilustrovat. Jenže komu napsat o svolení, když přes novinářskou honbu zůstal básník Bezruč nepoznán. Ten básník jenom vykřikl o bídě pod Beskydem a zmizel. Preissig čekal na příležitost. Napsal později Bezručovi žádostivý dopis, plný opatrných slibů, že nikdy a nikomu nevyzradí, kdo je. Preissigovo bibliofilské vydání „Slezských písní“ (1909) vešlo do dějin české knižní grafiky.

Jeho grafická dílna na Vinohradech v Chodské 7 začínala mít finanční potíže. Preissig u Topiče ještě vydal cyklus „Slovácko“ (1909), pak cyklus 20 vlastních barevných leptů a knihu „Barevný lept a barevná rytina“. Uznali jeho výtvarné kvality leptů velkého formátu, které ukázal na výstavě. Uznání potěší, ale dluhy nezaplatí.

V roce 1910 Preissig opustil Prahu a zamířil za nadějemi pro svůj talent do USA. Začal vyučováním grafice a po čase si našel obživu v grafické firmě. S Bezručovým svolením vydal v prosté úpravě dvakrát „Slezské písně“. Malíř Prahy Jindra ještě po desetiletích ukazoval jejich ušmudlané listy, z nichž předčítal na frontě vojákům l. světové války. Od roku 1916 řídil Preissig v Bostonu grafické oddělení na Wentworth Institute of Technology. Jeho výtvarný projev dospěl od secesní grafiky ke kolážím z nejrůznějších přírodních a umělých materiálů. Uplatnil se při tvorbě plakátů, v typografii a dalších oborech, jež mu firmy nabízely.

Za 1. světové války jej za mořem povolali do služby U. S. Department of War, ale jako český vlastenec se v roce 1917 přihlásil do čsl. legií a pracoval jako důvěrník Čsl. národní rady v Americe.

Po válce zůstal v USA ještě 12 roků v postavení poradce velkých nakladatelských domů a tiskáren v New Yorku. Stejně jako přítel Mucha, i on pomohl Americe v rozvoji domácí grafiky. Na rozdíl od Muchy však Preissigova tvorba měla experimentální povahu, neboť se chtěl dobrat úplné univerzality výtvarného projevu.

V roce 1930 přijel Preissig do Prahy, s níž po celý čas spolupracoval. Byl uznávaným mistrem grafiky. Přivezl bohatou žeň: cykly karikatur, návrhy tapetových vzorů, barevné lepty pražských motivů, cyklus „Sedm orchidejí“, ilustrace, knižní grafiku, plakáty, ale také pokusy o typografické písmo. V americkém údobí ilustroval a knižně upravoval např. Whitmanovo „Salut au Monde!“. Jeho výtvarnou mluvu ovlivnily Morrisovy obrodné snahy a především Raffaeli. V roce 1933 v Praze vystavil u Topiče 170 prací, jež shlédla také Vídeň a putovaly i do Berlína, New Yorku atd. Dvakrát obdržel cenu „České akademie věd a umění“, jednou cenu F. L. Riegra a medaili za odbojovou činnost.

Pracoval na výzdobě Památníku národního osvobození na Vítkově, vytvořil bezpočet plakátů, jež později Němci odcizili. Našly se po válce silně poškozené ve vojenském skladišti na Petříně. Jenže této slavné chvíle se už malíř a grafik nedočkal. Od prvních dnů německé okupace ČSR totiž pracoval v protifašistickém odboji. Podílel se s dcerou Inkou na vydávání ilegálního časopisu „V boj“ vojenského ilegálního uskupení „Obrana národa“. Zatkli ho i s dcerou. Dceru popravili 26. 8. 1942, jeho umučili v koncentračním táboře Dachau 11. 6. 1944.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!