Druhá nejdelší z těchhle procházek a celá mimo turistickou Prahu; počítejte se dvěma hodinami a se stoupáním na konci. Začněte z , od kostela svatých Cyrila a Metoděje, největšího pražského kostela vůbec. V Peckově 263/17 je deska Františka Klapálka, entomologa, který v roce 1904 založil Českou společnost entomologickou a byl jejím prvním předsedou. Zkoumal chrostíky a síťokřídlé. Karlín začíná deskou hmyzímu badateli — takový začátek si člověk nevymyslí.
V Křižíkově 17 je , kde natočí věci, které jinde nedostanete. Je to na dalších pár kilometrů poslední rozumná zastávka, tak si to rozmyslete. V Thámově 132 je pak Jan Šverma, vedoucí redaktor Rudého práva a jeden z vůdců Slovenského národního povstání, ve kterém zahynul.
V Kaizlových sadech je deska Petra Strozziho, florentského šlechtice, vojáka a diplomata, který odkázal část jmění na domov pro vojenské invalidy. Dientzenhofer na to navrhl obrovskou budovu a postavila se z ní jedna třetina — je to karlínská Invalidovna, kousek odtud. Nedostavěná stavba podle plánu, který byl příliš velký na to, kolik peněz zbylo.
Do Libně. Na Hrázi je zeď s deskou Bohumila Hrabala. Bydlel tady od padesátých let víc než dvacet let, dům už nestojí, a přesto je to z celé téhle procházky nejdůležitější adresa. Jeho próza je koláž odposlouchané reality — Pábitelé, Perlička na dně, Ostře sledované vlaky, Postřižiny. Většinu z toho, co v nich lidé říkají, slyšel nejdřív tady.
Pod Libeňským zámkem je Sofie Podlipská, spisovatelka a pracovnice ženského emancipačního hnutí, sestra Karoliny Světlé. Zasloužila se o spolek opuštěných dívek a napsala množství knih pro děti i historických románů. A v Braunerově 483/5 se narodil Karel Hlaváček — dekadentní básník z okruhu Moderní revue, autor Mstivé kantilény. Dekadence z dělnické Libně; ta kombinace dává téhle čtvrti přesně tolik smyslu, kolik jí je potřeba dát.
Teď kopec. Nad Rokoskou 1320/31 je Bedřich Václavek, literární vědec, který chtěl umění vykládat sociologicky a racionálně; napsal Českou literaturu XX. století a za okupace pracoval v ilegalitě. A na kopci U Hercovky 752/1 je Stanislav Kostka Neumann, vězněný v procesu s Omladinou v roce 1894, který došel od anarchismu k socialistické moderně. Kniha lesů, vod a strání se dá číst i tady, kde město konečně přestává.
Procházka končí u . Sedm kilometrů od karlínského náměstí, po čtvrtích, kam se chodí bydlet a pracovat, ne se dívat — a právě proto je tu na jeden dům víc příběhů než v centru.
Načítám mapu