Za obrozenci z Kampy na Palackého náměstí

4,7 km · zhruba 76 minut chůze · 13 zastavení

Začněte na . V Sovových mlýnech má desku Josef Dobrovský, filolog, který založil slavistiku — a udělal to tak, že na jazyk použil metodu textové kritiky bible. Dějiny české řeči a literatury z roku 1792 obor založily, Základy jazyka staroslověnského z roku 1822 mu daly tvar. Mimo jiné dokázal, že češtině sedí verš přízvučný, ne časomíra; zní to jako detail, ale rozhodlo to, jak bude česká poezie znít.

Kousek dál na Maltézském náměstí stojí Nosticův palác a je na něm František Martin Pelcl, první profesor českého jazyka na pražské univerzitě. Psal české dějiny od Karla IV. po Václava IV. a po sto letech znovu vydal Balbínovu Obranu jazyka českého. Obojí rakouská cenzura zakázala. K Nosticům měl blízko i Dobrovský — obrození nezačalo shromážděním, ale několika lidmi kolem jednoho domu.

Přes Karlův most na Staré Město. V Karlově ulici, na Klementinu, je Pavel Josef Šafařík. Slovák, který podal první ucelený obraz slovanských literatur a ve Slovanských starožitnostech dokládal, že Slované patří v Evropě k původnímu obyvatelstvu. V Klementinu vedl univerzitní knihovnu; velká část obrození se odehrála v knihovnách.

V Husově ulici je Václav Matěj Kramerius. Od roku 1786 vydával noviny, od roku 1790 měl vlastní nakladatelství Česká expedice a na sto vydaných titulů. Zatímco učenci psali latinsky a německy o tom, že čeština má budoucnost, Kramerius ji rovnou tiskl a prodával.

V Melantrichově ulici je Vojtěch Náprstek. Po roce 1848 emigroval do Ameriky, vrátil se s tím, co tam viděl, a začal do Čech vozit moderní techniku — a k tomu prosazovat, aby ženy měly na výběr. Z jeho sbírek je Náprstkovo muzeum. Z celé téhle procházky je jediný, kdo obrození dělal věcmi, ne slovy.

Na Uhelném trhu je Karel František Rosenmüller, tiskař, který začal roku 1719 vydávat Pražské poštovské noviny — první české noviny tištěné v Praze. Bylo to sedmašedesát let před Krameriem, v době, kdy čeština neměla nic z toho, co se teprve postaví.

Jungmannovým náměstím dál. Josef Jungmann tu stojí v bronzu a je to zasloužené. Pětisvazkový Slovník česko-německý, vycházející v letech 1834 až 1839, byl pokus sestavit jazyk schopný všeho: vědy, teorie i Miltonova Ztraceného ráje, který přeložil. Kde slovo chybělo, vzalo se z polštiny, z ruštiny, nebo se prostě udělalo. S Preslem k tomu založil Krok, první český vědecký časopis.

Ve Spálené 18 je Jan Evangelista Purkyně. Popsal stavbu buněk a tkání, zavedl slovo protoplasma, ve Vratislavi založil první fyziologický ústav na světě a roku 1851 druhý v Praze. Purkyňova vlákna, Purkyňovy buňky, Purkyňův jev. K tomu básník, překladatel a vlastenec — v jeho generaci to nebyly dvě různé věci.

Kousek zpátky, v Jungmannově 18, bydlel Václav Staněk, lékař, spolutvůrce českého lékařského názvosloví a spoluzakladatel Časopisu lékařů českých. Jeho byt patřil k místům, kde se česká Praha scházela; obrození se z velké části dělo mezi řečí, v obývácích.

V Palackého ulici je František Ladislav Rieger, čtyřicet let v čele české politiky. S Palackým chtěli z Rakouska federaci národů; nevyšlo to. Zasloužil se o Národní divadlo a vydal jedenáctisvazkový Slovník naučný, první českou encyklopedii — po Jungmannově slovníku druhý pokus obsáhnout svět česky.

Ve Vodičkově 791 jsou na jednom domě bratři. Václav Thám byl herec a dramatik vlastenecké Boudy na Koňském trhu, tedy na dnešním Václavském náměstí; napsal a přeložil na dvě stě her a vydal Básně v řeči vázané, první výbor české poezie. Karel Thám pro tutéž Boudu přeložil Macbetha, Schillerovy Loupežníky a od roku 1802 učil na univerzitě. Divadlo v dřevěné boudě na tržišti — tak nenápadně to začínalo.

Karlovým náměstím na jih. Na dvoře Novoměstské radnice je kavárna , schovaná z ulice, kdyby se hodilo si sednout. Pak už jen dolů k řece.

Procházka končí na u pomníku, na kterém je František Palacký. Dějiny národu českého vyšly v pěti dílech a jedenácti svazcích a mají přes pět tisíc stran; z toho, co v nich napsal, si Češi vzali představu o sobě, která drží dodnes. Od Dobrovského, který popsal jazyk, k Palackému, který k němu dodal dějiny, je to sto let a necelých pět kilometrů.

Načítám mapu