Eduard Vojan

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

6.5.1853 Praha 31.5.1920 Praha Pohřben na Olšanech

PD s portrétem,S.Sucharda 1948 Míšenská 67/10



Český herec.Od roku 1888 hrál v Národním divadle.Tvůrce psycholo- gického realismus na jevišti.Vrcholem jeho jevištního umění byly role v Shakespearových dramatech,uvedených režisérem J.Kvapilem k výročí v roce 1916.Hrával s protagonistkou Národního divadla Hanou Kvapilovou.


 "Uctivé a bázlivé ticho přistupovalo k tvým spolupracovníkům na scé-

ně,když tys přicházel pracovat,neboť s příchodem tvým všichni věděli, že nastává tuhá,nesmlouvavá práce a té že je třeba se pokořiti.."

                                            Jaroslav Kvapil


     V přízemním domku s barokní fasádou u malostranské věže Karlova mo

stu se odehrálo známé drama: otec by bankovním úředníkem a nechtěl vyhovět synově touze po herecké dráze.Ve škole se učil špatně,učení dřevorytcem (xylografem) odbýval,ale když jednou zaskočil na malostránském jevišti za bratrance,jakoby jej proměnil.Udeřilo mu šestnácti a utekl s divadelní kočovnou společností.Zda toho kdylitoval,bůhví,prostě vplul mezi umíněné.

     Nebylo leckdy co do úst,to se oželelo,ale těch devět sladkobolných

roků na jevišti se proměnilo v známého herce Vojana po českých zemích,kte- rý hrál všude,jenom ne v rodné Praze.Vrátil se domů do tzv."Kravínské aré- ny" k řediteli Pištěkovi na Vinohrady,ale po třechletech odjel do Plzně, kde prožil slast miláčka obecenstva.Pak přes Brno se natrvalo vrátil domů. Když podepisoval u Švandy na Smíchově smlouvu,měl v ruce pochvalnou recen- zi brněnského kritika,který v jeho Hamletovi spatřoval "...originálnost v pojetí,přirozenost v každém slově a pohybu." Mezi znamenitými herci u Švandy poznal mladičkou herečku Kubešové (později Kapilová),která začí- nala rovněž na malostránské ochotnické scéně.

     Vojanovi bylo pětatřicet,když v létě roku 1888 přišel s osmadvaceti-

letou Kubešovou do Národního divadla.Bylo tam na jejich představy jak hrát Oba čekali dlouho,až odezní éra deklamatorských monologů starší ge- všechni jinačí.Doba ješzě skládalo poklonu hereckému umění gest a patosu, ale Vojan byl typem psychologického herectví.Jeho drama bylo ve výrazu, v pohybu,takže mu svěřovali jenom drobné role.Jenže vkus času doběhl k ze- nitu a zlomil se jiným směrem v jeho roli 9.května 1894,kdy mu svěřili roli Francka vedle Maryše herečky Benoniové a Lízala Mošny v Mrštíkově hře "Maryša".

     Po dvou letech dvojice Vojan - Kubešová zahájili v Hilbertově drama-

tu "Vina" začali éru psychologického divadla,jež dosáhlo vrcholu po pří- chodu mladého žurnalisty a spisovatele Jaroslava Kvapila na místo režisé- ra Národního divadla.

     V roce 1906 přijel do Prahy se svým Moskevským uměleckým divadlem

režisér a teoretik hereckého realismu Stanislavský.To co Vojan svým here- ctvím předjímal,se ozývalo na jevišti moskevských.Vojan převzal po herci Seifertovi roli Cyrana a kritik Vodák vyzdvihl jeho "bolestné vnitřní po- chody duše".Národní divadlo se ocitlo v tvůrčím smyslu na umělecké křižo- vatce a Vojan s Kubešovou (provdanou za režiséra Kvapila),se stala prota- gonisty nového hereckého přerodu Národního divadla.V době hostování moskev- ských sehráli spolu dvojici Máši a Veršinina v Čechovových Třech sestrách.

     Jenže z trojice tvůrců nové éry Národního divadla - Kvapil,Kvapilo-

vá,Vojan - v roce 1907 zemřela Hana Kvapilová.Vojan už jí rovné.Ať hrál co- koli,očividně přečníval.Role si ale nikdy nevybíral,vzal každou a povoja- novsku ji zahrál.Aoutoři Jirásek nebo Mahen psali Vojanovi role "na tělo" a on,tvrdošíjný v detailním propracování postavy,vždycky zazářil.Malíř Engelmuller vzpomínal,že často Vojana potkal na cestě do Brandýsa n.L.,jak se v chůzi uči své role.

     Kvapil ve vzpomínkách přiznal,že jeho touha předvést na scéně Ná-

rodního divadla šestnáct her Shakespeara by neměla naději bez herecké Vojanovy osobnosti,čili nevěnoval by patnáct roků přípravě shakespearovské přehlídky k třisetletému výročí geniovy smrti (1916).Přestože měl Kvapil potíže s válečnou censurou,protože Anglie stála na druhé straně fronty, přehlídka 16.her se uskutečnila od 30.března do 30.dubna 1916.Vojan hrál v jediném měsíci 8 velkých shakespearovských postav:Richarda III.,Petruccia, Shylocka,Beneše,Hamleta,Leara,Macbetha a Othella.

    Kritik J.Vodák,který roku 1905 herecké pojetí Vojanova Macbetha od-

mítl,roku 1916 napsal:"Večeru nutně vévodil sám Macbeth Vojanův a dobýval bouřných úspěchů". Vojanův Hamlet stál na jevišti Národního divadla dvaa- čtyřicetkrát.Právě rolí Hamleta se Vojan začátkem roku 1920 loučil s Ná- rodním divadlem a brzo poté ve výroční den svého přijetí do Národního di- vadla 31.května zemřel.

     Jiří Mahen o Vojanovi napsal : "Byl neustále svůj,a přece tisíckrát

jiný...".


PD s portrétním basreliefem,M.Beutler,V.Vanický 1928 Pod Bruskou 147/3