Změny

|intro = Český novinář a spisovatel. Jeden z předních vůdců boje za česká a slovanská národní práva v letech 1847-1851. Vydával Národní noviny, Slovan,knižně vydal "Cesta „Cesta do Ruska"Ruska“, "Epištoly kutnohorské"„Epištoly kutnohorské“, "Křest „Křest sv. Vladimíra"Vladimíra“, Tyrolské elegie" „Tyrolské elegie“ a "Král Lávra"„Král Lávra“. Deportován do vyhnanství v Brixenu.

{{quote|text=„...vy „Vy všichni učení vůdcové národa, učte všade, že není svoboda bezúzdnost, rozvázanost, že není libovolné rušení práv, okrádání jiných, lenošení, bouření atd., ať se zamezí všechen nepořádek, ať se odvrátí od všeho neštěstí.“|sign=Karel Havlíček Borovský v "České včele" „České včele“ po zrušení cenzury 15. 3. 1848}}

* [https://goo.gl/maps/Kyva53sJ9LA2 UC7Uo7BnfmLbw6536 Havlíčkovo náměstí]; Pomník, J. Strachovský, 1883

Vyhrál všechny soudní pře, ba i tu poslední 17.listopadu 11. 1851,v níž ho obvinili z trestních přestupků ve dvou článcích v kutnohorském "Slovanu"„Slovanu“: "Správa „Správa záležitostí obecních" obecních“ a "Proč „Proč jsem občanem"občanem“. Hájil jej před soudem v Kutné Hoře JUDr. A. Frič, jeden z předních českých politiků roku 1848. Když vyšel s osvobozujícím rozsudkem ze soudní budovy, lidé ho zvedli na ramena a provolávali mu slávu. "To „To by museli odsoudit celý český národ", “ vykřikl někdo z davu. Večer v rozhovoru mezi přáteli Havlíček řekl, že mu to asi brzo brzy spočítají.

Neuběhl měsíc a policie si pro něj přišla ve dvě hodiny v noci k rodičům do Německého Brodu. Musel nastoupit, práskli do spřežení a uháněli šest dní a nocí až jej vysadili do zimomřivého jitra městečka Bressanone (německy Brixen) na italských severních útesech italských Alp. Na samotě městečka u města mu vyhradili dům a nesměl se stýkat s obyvatelstvem. Jen co si srovnal věci, napsal Palackému dopis: "..praveno „Praveno mi, abych si poroučel, čeho se mi zachce." “ JUDr. Pinkasovi z Kampy sdělil, že mu stanovili apanáž 40 500 zl. ročně, ale drahota ve městě si vyžaduje až 1000 zl. Úřední rétorika a předstíraná ohleduplnost zastírala fakt, že únos do Brixenu byl protiprávní.

Ministr JUDr. Bach, který akcí zařídil, si byl jako právník vědom protiprávnosti Havlíčkova únosu, protože ten nebyl k ničemu podobnému odsouzen. Havlíčka znal osobně z mnoha jednání s nim o jeho novinách. Bach si byl zároveň vědomtoho, že má v hrsti nejschopnějšího a nebojácného novináře a tím nebezpečného odpůrce.

Německobrodský rodák po dokončení gymnázia v roce 1838 přijel po gymnasiu do Prahy začátkem 40. let na studia v alumnátu, čili v kněžském seminářiChtěl studovat filosofii a vstoupil do kněžského semináře. Studium mělo výhodu v tom, že bylo zdarma, nevýhodu, že tu žádné volnomyšlenkářství neplatilo, ale jen a jen poslušnost a víra. Psal si aforismy a jedním se trefil do představitele semináře ředitele Dr. Antonína Rosta:„Pročpak nosí mnišské cechy/na klobouku velké střechy/jako praeses Antonín/Rádi mají v mozku stín.“

"Pročpak nosí mnišské cechy Rost napsal návrh na klobouku velké střechy jeho vyloučení ze semináře. Havlíček vysedával v pražské klementinské knihovně nad fascikly a studoval. Povšiml si ho ředitel knihovny Šafařík a doporučil mu místo v Moskvě v rodině svého přítele prof. Ševyreva. Půldruhého roku tu poznával Rusko a zjistil, že je car ovládá stejně tvrdě, jako praeses Antonín Rádi mají v mozku stíncísař Rakousko. Obě monarchie jsou „žalářem národů“."

Rost napsal návrh Havlíček si domů nesl na vyloučení ze semináře 90 epigramů a Havlíček odjel domu a záhy odjel do Prahyplné sešitky poznámek o životě na Rusi. Loajálnímu vědci Ševyrevovi nemusel moc vysvětlovat, jen srdečně poděkovat. Tam vysedával Dva měsíce pobyl v klementinské knihovně nad fascikly Polsku, než se přivítal s rodiči. Zřejmě syna dobře znali a nechali jej nějaký čas doma, kde pilně studoval. Povšiml si ho ředitel knihovny Šafařík , psal a doporučil mu místo když přijel do Prahy, přivezl sebou knížku „Obrazy z Rus“, v Moskvě v rodině svého přítele profníž zacloumal rusofilům osrdím. Ševyreva. Půldruhého roku tu poznával Rusko a zjistil, že je V podstatě mu byl car ovládá v Rusku stejně tvrdě „ohleduplný“ ke svým poddaným národům, jako císař Rakousko. Obě monarchie jsou "žalářem národů"v Rakousku.

Zpodzima 1845 se rozčeřila hladina literárních polemik. Hlásila se nová generace, ráznější, ctižádostivější a Havlíček si domů nesl na 90 epigramů rozčeřil polemiku upřímnou, ale tvrdou kritikou Tylova románu „Poslední Čech“, jemuž vytkl sentimentalitu a plné sešitky poznámek o životě na Rusiufňukanost. Loajálnímu vědci Ševyrovovi nemusel moc vysvětlovatNebylo to zrovna taktní, jen srdečně poděkovatale pravda času žádala už více a realističtějšího. Dva měsíce pobyl v PolskuVstupovalo mládí bez iluzí a předsudků. Havlíček nahlas naznačoval, než že nad právem národa se přivítal s rodiči. Zřejmě syna dobře znali nefňuká, právo se žádá a nechali jej celý rok domajak říkal, kde pilně studovalje načase, psal a když přijel „aby nám naše vlastenčení přešlo z úst do Prahy, přivezl sebou knížečku "Obrazy z Rus", v níž zacloumal rusofilům osrdím. V podstatě mu byl car v Rusku stejně "ohleduplný" ke svým poddaným národům jako císař v Rakouskurukou.“

Zpodzima 1845 se rozčeřila hladina literárních polemik. Hlásila se nová generace, ráznější, ctižádostivější Bylo to bojovné a Havlíček rozčeřil polemiku upřímnounesmlouvavé, ale tvrdou kritikou Tylova románu "Poslední Čech", jemuž vytkl sentimentalitujenže jak se odpovídá na útisk, ufňukanost. Nebylo to zrovna taktní, ale pravda času žádala už více který duchovní moc katolíků ruku v ruce s vládní mocí Habsburků uplatňují a realističtějšího„ubohé národy rdousí“ (Jungmann). Vstupovalo mládí bez iluzí Nic než pravdu v umění a předsudků. Havlíček nahlas naznačovalliteratuře, že nad právem národa se nefňukáale pravdu řečeno vysoce umělecky, právo se žádá říkal Havlíček stejně jako před ním literát a že je načaseprávník Chmelenský, "aby nám naše vlastenčení přešlo z úst do rukou"tvůrce textu první české Škroupovy opery „Dráteník“.

Bylo to bojovné Od 1. 1. 1846 Havlíčkovi svěřili řízení redakce „Pražských novin“ a nesmlouvavéjejich přílohy „Včela“, jež vedl do března 1848, kdy Vídeň zvichřily revoluční bouře, jenže jak padla cenzura a byla vyhlášena konstituce. Ohlas Vídně se odpovídá rozvlnil i v Praze na útiskschůzi občanů ve Svatováclavských lázních dne 11. 3. 1848. Havlíček se stal členem Národní výboru, který duchovní moc katolíků ruku v ruce s vládní mocí Habsburků uplatňují a "ubohé národy rdousí" začal vydávat své „Národní noviny“ (Jungmann5. 4. 1848 - 22. 4. 1849). Nic než pravdu v umění a literatuře, ale pravdu řečenu vysoce umělecky říkal Havlíček stejně jako před nim literát a právník Chmelenský, tvůrce textu první české Škroupovy opery "Dráteník"zanedlouho i jejich přílohou „Šotek“.

Od 1.ledna 1846 Havlíčkovi svěřili řízení redakce "Pražských novin" Byl stoupencem Palackého a jejich přílohy "Včela"jeho myšlenky austroslavismu, jež řídil do března 1848, kdy Vídeň zvichřily revoluční bouře, padla cenzura a byla vyhlášena konstituce .Ohlas Vídně se rozvlnil i v Praze na schůzi občanů ve Svatováclavských lázních čili žádal rovnoprávnost slovanských národů pod Dobytčím trhem (Karlovo náměstí) křídly monarchie.A 5Dne 2.dubna začal Havlíček vydávat své "Národní noviny" (5. 46. 1848 - 22. 4. 1849) byl na Žofín svolán Slovanský sjezd, sjezdu předsedal Palacký a zanedlouho i jejich přílohou "Šotek"Havlíček se podílel na přijetí „Manifestu sjezdu Slovanského k národům Evropským“.

Byl stoupencem V roce 1848 byl zvolen do Říšského sněmu, který se musel z revoluční Vídně přesunout do Kroměříže (22. 11. 1848 - 7. 3. 1849). Tam zasedl do poslanecké lavice. Tehdy vytiskl Palackého a jeho myšlenky austroslavismuodmítnutí německého pozvání na Frankfurtský sněm, v němž český historik Němcům odpověděl, že historická práva Čechů jsou stejná, jako práva německá, čili žádal rovnoprávnost slovanských národů pod křídly monarchietudíž pozvání do Frankfurtu nepřijal.

Po sedmi měsících byl na Žofín svolán Havlíčkovy noviny se staly doslova dějinami současnosti. Zveřejňoval v nich všechno podstatné, co souviselo s bojem Čechů za Palackého předsednictví Slovanský sjezd a také byl ustaven Národní výbornárodní práva. Havlíček se účastnil Říšského Jenže české naděje z Kroměřížského sněmubrutálně ukončil osmnáctiletý Franz Josef I. tím, který musel z revoluční Vídni uprchnout do Kroměříže (22že sněm rozehnal vojskem. 11Potom vyhlásil svou, tzv. 1848 - 7„oktrojovanou ústavu“ (4. 3. 1849). Tam zasedl do poslanecké lavice i Havlíček. Tehdy vytiskl Palackého odmítnutí německého pozvání na Frankfurstský sněm, v němž český historik Němcům odpověděl, že historická práva Čechů jsou stejná jako práva německá, tudiž pozvání do Frankfurtu nepřijalkterou obnovil svou absolutní císařskou moc.

Havlíčkovy Havlíčkovi zakázali 19. 1. 1850 vydávat Národní noviny se doslova staly dějinami současnosti. V nich zveřejňoval všechno podstatné, co souviselo s bojem Čechů za v nichž Palacký zveřejnil článek „O centralisaci a národní právarovnoprávnosti v Rakousku“. Havlíček odešel do Kutné Hory a vymohl si vydávání časopisu „Slovan“. Obklíčen úředními hlídači i městskými radními pobouřil místní úřady knižním vydáním protiklerikálních článků „Epištoly kutnohorské“. Jneže české naděje Palacký mu poradil, aby shrnul své články z Kroměřížského sněmu brutálně ukončil osmnáctiletý Franz Josef I. tímNárodních novin do knížky, protože si byl vědom, že sněmování rozehnal vojskem. Potom vyhlásil svouHavlíčkovy články jsou dokumentem pravdy času, tzv. "oktrojovanou ústavu" (4čili dějinami Čechů. 3Havlíček knížku nazval „Duch Národních novin“. 1849)Posmutněle Palackému oznamoval: „Každý týden jednou mi konfiskují číslo, kterou obnovil svou absolutní císařskou moc“ a „denunciace zde panuje až k ošklivosti.“

Havlíčkovi zakázali 19. 1. 1849 vydávat Národní novinyKdyž na Havlíčka jinak nemohli, v nichž Palacký zveřejnil článek "O centralizaci a národní rovnoprávnosti a uspořádání Rakouska jako národní federace". Doslova Havlíčka z Prahy vyhnán a on odešel do Kutné Hory. Vymohl si vydávání časopisu Slovan. Obklíčen úředními hlídači i městskými radními pobouřil místní vydaly úřady knižním vydáním protiklerikálních článků "Epištoly kutnohorské". Palacký dodatek k císařovu nařízení o tisku, podle něhož mu poradil, aby shrnul své články z Národních novin do knížky, protože si byl vědom, že Havlíčkovy články jsou dokumentem pravdy času, čili dějinami Čechůkvůli několika již obdrženým výstrahám mohli „Slovan“ zastavit. Havlíček knížku nazval "Duch Národních novin". Posmutněle Palackému oznamoval: "Každý týden jednou mi konfiskují číslo..." "Denunciace zde panuje až k ošklivosti..raději tvorbu zastavil sám v létě roku 1851."

Když na V roce 1852 do Prahy z Tyrol někdo propašoval a v opisech šířil Havlíčkovy „Tyrolské elegie“, v nichž brixenský vyhnanec zesměšnil svou nedobrovolnou cestu do vyhnanství. Časem mu dovolili, aby za ním přijela jeho nemocná choť Julie s malou Zdeničkou. Pobyli s ním v Brixenu do roku 1854 a po jejich odjezdu předvolali Havlíčka jinak nemohlik výslechu. Dostaly se jim do rukou jinotajné verše „Křest svatého Vladimíra“, vydaly úřady dodatek k císařovu nařízení o tisku jež někdo rovněž propašoval do Prahy. Ironizoval v nich světský despotismus a podle něho mu "Slovana" zastavili kněžskou hrabivost. Doma šly verše v opisech z ruky do ruky. Havlíček napsal v Brixenu ještě třetí satirické dílko „Král Lávra“ (červenec 18511854). Inspiroval se irskou povídkou o králi s dlouhýma ušima, jež skrýval před světem. Ani tato Havlíčkova satira policii neušla.

V roce 1852 do Prahy z Tyrol někdo propašoval Tělo mu chřadlo těžkou tuberkulózou a toužil po cestě domů za rodinou. Psal žádosti a v opisech šířil Havlíčkovy "Tyrolské elegie"psal zkroušeně, v nichž brixenský vyhnanec zesměšnil svou nedobrovolnou cestu do vyhnanstvíba prosebně. Časem mu dovoliliZžíravá choroba a ještě sžíravější otázky, aby za nim přijela jeho nemocná choť Julie co je s malou Zdeničkou.Pobyli nemocnou chotí, co s nim v Brixenu dítětem, co přátelé rozehnáni do 29věznic, ústraní, světa. září 1854 Po mnoha letech se ve vídeňských archivech našly zoufalé dopisy umírajícího Havlíčka a po jejim odjezdu předvolali Havlíčka k výslechubyly zveřejněny. Dostaly Kdo se jim do rukou jinotajné verše "Křest sv. Vladimíra"to bojí Havlíčka? Kdo si pamatuje, jež někdo rovněž propašoval do Prahy. Ironizoval jak se bil s jejich absolutní mocí? Havlíčka přivezli v nich světský despotismus roce 1856 polomrtvého domů a kněžskou hrabivostoznámili mu, že Julie zemřela. Doma šly verše MUDr. Staněk jej rychle zavezl do malých lázní ve Šternberku u Smečna, ale brzy jej v opisech z ruky bezvědomí přivezli zpátky do ruky. Havlíček napsal v Brixenu ještě třetí satirické dílko "Král Lávra". Inspiroval se irskou povídkou o králi s dlouhýma ušima, jež před světem skrýval. Ani tato Havlíčkova satira policii neušlapražského bytu švagra Jaroše u Masarykova nádraží.

Bylo mu dvaatřicet, tělo chřadlo těžkou tuberkulózou, toužil domů k rodině a psal žádosti a psal zkroušeně, ba prosebněDne 1. Zžíravá choroba a ještě sžíravější otázky, co je s nemocnou chotí, co s dítětem, co přátelé rozehnaní do věznic, ústraní, do světa8. Po půldruhém století se našly ve vídeňských archivech zoufale prosebné dopisy umírajícího Havlíčka a zveřejnily se. Kdo se to bojí Havlíčka i po půldruhém století? Kdo si pamatuje, jak se bil s jejich absolutní mocí? Havlíčka přivezli v roce 1856 polomrtvého domů a oznámili mu, že Julie zemřela. MUDr. Staněk jej rychle zavezl do malých lázní Šternberku u Slaného, ale brzo jej přivezli zpátky do pražského bytu švagra Jaroše proti Masarykovu nádraží v bezvědomí. Dne 1. srpna bylo u domu č. 1029-II. /3 v dnešní Havlíčkově ulici plno statečných lidí a neméně policie. Pěvci Strakatý a Lukes zapěli "Salve Regina"„Salve Regina“. Na rakvi ležel věnec z trní od Boženy Němcové, který uvil její syn Karel, pozdější ředitel Pomologického ústavu v TrojiPraze. Pohřební průvod vyšel a za rakví šla rodina, Palacký, Němcová s mužem, Frič, Pinkas, lékař Staněk, velká garnitura statečných českých vlastenců, kteří zachraňovali existenci českého národa. Hudba J. K. Mayera začala hrát smutečnímu pochodu na Olšany.