Změny

|intro = Český novinář a spisovatel. Jeden z předních vůdců boje za česká a slovanská národní práva v letech 1847-1851. Vydával Národní noviny, Slovan,knižně vydal "Cesta „Cesta do Ruska"Ruska“, "Epištoly kutnohorské"„Epištoly kutnohorské“, "Křest „Křest sv. Vladimíra"Vladimíra“, Tyrolské elegie" „Tyrolské elegie“ a "Král Lávra"„Král Lávra“. Deportován do vyhnanství v Brixenu.

{{quote|text=„...vy „Vy všichni učení vůdcové národa, učte všade, že není svoboda bezúzdnost, rozvázanost, že není libovolné rušení práv, okrádání jiných, lenošení, bouření atd., ať se zamezí všechen nepořádek, ať se odvrátí od všeho neštěstí.“|sign=Karel Havlíček Borovský v "České včele" „České včele“ po zrušení cenzury 15. 3. 1848}}

* [https://goo.gl/maps/Kyva53sJ9LA2 UC7Uo7BnfmLbw6536 Havlíčkovo náměstí]; Pomník, J. Strachovský, 1883

Vyhrál všechny soudní přeNeuběhl měsíc a policie si pro něj přišla ve dvě hodiny v noci k rodičům do Německého Brodu. Musel nastoupit, ba i tu poslední 17práskli do spřežení a uháněli šest dní a nocí až jej vysadili do zimomřivého jitra městečka Brixen na severních útesech italských Alp.listopadu 1851Na samotě u města mu vyhradili dům a nesměl se stýkat s obyvatelstvem. Jen co si srovnal věci,v níž ho obvinili z trestních přestupků ve dvou článcích v kutnohorském "Slovanu"napsal Palackému dopis: "Správa záležitostí obecních" a "Proč jsem občanem"„Praveno mi, abych si poroučel, čeho se mi zachce.Hájil jej před sou-dem v Kutné Hoře “ JUDr.A.Frič,jeden Pinkasovi z předních českých politiků roku 1848. Když vyšel s osvobozujícím rozsudkem ze soudní budovyKampy sdělil,lidé ho zvedli na ramena a provolávali že mu slávustanovili apanáž 500 zl. "To by museli odsoudit celý český národ"ročně,vy-křikl někdo z davuale drahota ve městě si vyžaduje až 1000 zl.Večer v rozhivoru mezi přáteli Havlíček řeklÚřední rétorika a předstíraná ohleduplnost zastírala fakt, že mu to asi brzo spočítajíúnos do Brixenu byl protiprávní.

Neuběhl měsíc a policie si pro něj přišla ve dvě hodiny v noci k rodičům do Německého Brodu. Musel nastoupit,práskli do spřežení a uháněli šest dní a nocí až jej vysadili do zimomřivého jitra městečka Bressanone(německy Brixen) na italských severních útesích Alp.Na samotě městečka mu vyhradili dům a nesměl se stykat s obyvatelstvem.Jen co si srovnal věciMinistr Bach, napsal Palackému dopis: "..praveno mikterý akcí zařídil,abych si poroučelbyl jako právník vědom protiprávnosti Havlíčkova únosu,čeho se mi zachce."JUDrprotože nebyl k ničemu podobnému odsouzen.Pinkasovi Havlíčka znal osobně z Kampy sdělil,že mu stanovili apanáž 40 zlmnoha jednání o jeho novinách.ročně,ale drahota ve městě Bach si vyžaduje až 1000 zl.Úřední retorika a předstíraná ohleduplnost zastírala faktbyl zároveň vědom toho, že únos do Brixenu byl protiprávnímá v hrsti nejschopnějšího a nebojácného novináře a nebezpečného odpůrce.

Ministr JUDrNěmeckobrodský rodák po dokončení gymnázia v roce 1838 přijel do Prahy.BachChtěl studovat filosofii a vstoupil do kněžského semináře. Studium mělo výhodu v tom,který akcí zařídilže bylo zdarma,si byl jako právník vědom protiprávnost Havlíčkova únosunevýhodu, že tu žádné volnomyšlenkářství neplatilo,protože ten nebyl k ničemu podobnému odsouzenjen poslušnost a víra. Havlíčka znal osobně z mnoha jednání s nim o jeho novináchPsal si aforismy a jedním se trefil do představitele semináře ředitele Dr.Bach si byl zároveň vědom,že má Antonína Rosta:„Pročpak nosí mnišské cechy/na klobouku velké střechy/jako praeses Antonín/Rádi mají v hrsti nejschopnějšího a nebojácného nvináře a tím nebezpečného odpůrcemozku stín.“

Německobrodský rodák přijel po gymnasiu do Prahy začátkem 40Rost napsal návrh na jeho vyloučení ze semináře. Havlíček vysedával v pražské klementinské knihovně nad fascikly a studoval.let na studia Povšiml si ho ředitel knihovny Šafařík a doporučil mu místo v alumnátu,čili Moskvě v kněžském seminářirodině svého přítele prof.Studium mělo výhodu v tom,že bylo zdarma,nevýhoduŠevyreva. Půldruhého roku tu poznával Rusko a zjistil,že tu žádné volnomyšlenkářství neplatiloje car ovládá stejně tvrdě,ale jen ajen poslušnost a vírajako císař Rakousko.Psal si aforismy a jedním se trefil do představitele semináře ředitele DrObě monarchie jsou „žalářem národů“.Antonína Rosta:

''"Pročpak nosí mnišské cechy/Havlíček si domů nesl na klobouku velké střechy/90 epigramů a plné sešitky poznámek o životě na Rusi. Loajálnímu vědci Ševyrevovi nemusel moc vysvětlovat, jen srdečně poděkovat. Dva měsíce pobyl v Polsku, než se přivítal s rodiči. Zřejmě syna dobře znali a nechali jej nějaký čas doma, kde pilně studoval, psal a když přijel do Prahy, přivezl sebou knížku „Obrazy z Rus“, v níž zacloumal rusofilům osrdím. V podstatě mu byl car v Rusku stejně „ohleduplný“ ke svým poddaným národům, jako praeses Antonín/Rádi mají císař v mozku stínRakousku."''

Rost napsal návrh na vyloučení ze semináře Zpodzima 1845 se rozčeřila hladina literárních polemik. Hlásila se nová generace, ráznější, ctižádostivější a Havlíček odjel domu rozčeřil polemiku upřímnou, ale tvrdou kritikou Tylova románu „Poslední Čech“, jemuž vytkl sentimentalitu a záhy odjel do Prahyufňukanost.Tam vysedával v klementinské knihovně nad fascikly Nebylo to zrovna taktní, ale pravda času žádala už více a studovalrealističtějšího.Povšiml si ho ředitel knihovny Šafařík Vstupovalo mládí bez iluzí a doporučil mu místov Moskvě v rodině svého přítele profpředsudků.Ševyreva.Půldruhého roku tu poznával Rusko Havlíček nahlas naznačoval, že nad právem národa se nefňuká, právo se žádá a zjistiljak říkal,že je car ovládá stejně tvrdě jako císař Rakousko.Obě monarchie jsou "žalářem národů"načase, „aby nám naše vlastenčení přešlo z úst do rukou.“

Havlíček si domů nesl na 90 epigramů Bylo to bojovné a plné sešitky poznámek o životě nesmlouvavé, jenže jak se odpovídá na Rusi.Loyálnímu vědci Ševyrovovi nemusel útisk, který duchovní moc vysvětlovat,jen srdečně poděkovat. Dva měsíce pobyl katolíků ruku v Polsku,než se přivítal ruce s rodičivládní mocí Habsburků uplatňují a „ubohé národy rdousí“ (Jungmann).Zřejmě synadobře znali Nic než pravdu v umění a nechali jej celý rok domaliteratuře,kde pilně studovalale pravdu řečeno vysoce umělecky,psal říkal Havlíček stejně jako před ním literát a když přjel do Prahy ,přivezl sebou knížečku "Obrazy z Rus"právník Chmelenský,v níž zacloumal rusofilům osrdím. V podstatě mu byl car v Rusku stejně "ohleduplný" ke svýmpoddaným národům jako císař v Rakouskutvůrce textu první české Škroupovy opery „Dráteník“.

Zpodzima 1845 se rozčeřila hladina literárních polemikOd 1. 1. Hlásila se nová generace,ráznější,ctižádostivější 1846 Havlíčkovi svěřili řízení redakce „Pražských novin“ a Havlíček rozčeřil polemiku upřímnoujejich přílohy „Včela“,ale tvrdou kritikou Tylova románu "Poslední Čech"jež vedl do března 1848,jemuž vytkl sentimentalitukdy Vídeň zvichřily revoluční bouře,ufňukanostpadla cenzura a byla vyhlášena konstituce. Ohlas Vídně se rozvlnil i v Praze na schůzi občanů ve Svatováclavských lázních dne 11.Nebylo to zrovna taktní,ale pravda času žádala už více a realističtějšího3.Vstupovalo mládí bez iluzí a předsudků1848.Havlíček nahlas naznačoval,že nad právem národa se nefňukástal členem Národní výboru,právo se žádá začal vydávat své „Národní noviny“ (5. 4. 1848 - 22. 4. 1849) a že je načase,"aby nám naše vlastenčení přešlo z úst do rukou",zanedlouho i jejich přílohou „Šotek“.

Bylo to bojovné Byl stoupencem Palackého a nesmlouvavéjeho myšlenky austroslavismu,jenže jak se odpovídá čili žádal rovnoprávnost slovanských národů pod křídly monarchie. Dne 2. 6. 1848 byl na útiskŽofín svolán Slovanský sjezd,který duchovní moc katolíků ruku v ruce s vládní mocí Habsburků uplatňují sjezdu předsedal Palacký a "ubohé národy rdousí" (Jungmann). Nic než pravdu v umění a literatuře, ale pravdu řečenu vysoce umělecky říkal Havlíček stejně jako před nim literát a právník Chmelenský,tvůrce textu první české Škroupovy opery "Dráteník"se podílel na přijetí „Manifestu sjezdu Slovanského k národům Evropským“.

Od 1.ledna 1846 Havlíčkovi svěřili řízení redakce "Pražských novin" a jejich přílohy "Včela",jež řídil V roce 1848 byl zvolen do března 1848Říšského sněmu,kdy Vídeň zvichřily který se musel z revoluční bouře,padla censura a byla vyhlášena konstituce.Ohlas Vídně se rozvlnil i v Praze na schůzi občanů ve Svatováclavských lázních pod Dobytčím trhem přesunout do Kroměříže (Karlovo náměstí)22.A 5.dubna začal Havlíček vydávat své "Národní noviny" (5.411.1848 - 227.43.1849) a zanedlouho i jejich přílohou "Šotek". Tam zasedl do poslanecké lavice. Tehdy vytiskl Palackého odmítnutí německého pozvání na Frankfurtský sněm, v němž český historik Němcům odpověděl, že historická práva Čechů jsou stejná, jako práva německá, tudíž pozvání do Frankfurtu nepřijal.

Byl stoupencem Palackého a jeho myšlenky austroslavismusHavlíčkovy noviny se staly doslova dějinami současnosti. Zveřejňoval v nich všechno podstatné,čili žádal rovnoprávnost slovanských národů pod křídly monarchieco souviselo s bojem Čechů za národní práva. Jenže české naděje z Kroměřížského sněmu brutálně ukončil osmnáctiletý Franz Josef I. tím, že sněm rozehnal vojskem. Potom vyhlásil svou, tzv. „oktrojovanou ústavu“ (4. 3. 1849), kterou obnovil svou absolutní císařskou moc.

Po sedmi měsících byl na Žofín svolán za Palackého předsednictví Slovanský sjezd Havlíčkovi zakázali 19. 1. 1850 vydávat Národní noviny, v nichž Palacký zveřejnil článek „O centralisaci a také byl ustaven Národní výbornárodní rovnoprávnosti v Rakousku“.Havlíček se účastnil Říšského sněmu,který musel z revoluční Vídni uprchnout odešel do Kroměříže (22Kutné Hory a vymohl si vydávání časopisu „Slovan“.11Obklíčen úředními hlídači i městskými radními pobouřil místní úřady knižním vydáním protiklerikálních článků „Epištoly kutnohorské“. 1848 - 7.3.1849).Tam zasedl Palacký mu poradil, aby shrnul své články z Národních novin do poslanecké lavice i Havlíček.Tehdy vytiskl Palackého odmítnutí německého pozvání na Frankfurstský sněmknížky,v němž český historik Němcům odpovědělprotože si byl vědom,že historická práva Havlíčkovy články jsou dokumentem pravdy času, čili dějinami Čechů jsou stejná jako práva německá. Havlíček knížku nazval „Duch Národních novin“. Posmutněle Palackému oznamoval: „Každý týden jednou mi konfiskují číslo,tudiž pozvání do Frankfurtu nepřijal“ a „denunciace zde panuje až k ošklivosti.“

Havlíčkovy noviny se doslova staly dějinami současnosti.V nich zveřejňoval všechno podstatné,co souviselo s bojem Čechů za národní práva. Jneže české naděje z Kroměřížského sněmu brutálně ukončil osmnáctiletý Franz Josef I. tímKdyž na Havlíčka jinak nemohli,že sněmování rozehnal vojskem.Potom vyhlásil svouvydaly úřady dodatek k císařovu nařízení o tisku,tzv."oktrojovanou ústavu" (4.3podle něhož mu kvůli několika již obdrženým výstrahám mohli „Slovan“ zastavit.1849),kterou obnovil svou absolutní císařskou mocHavlíček raději tvorbu zastavil sám v létě roku 1851.

Havlíčkovi zakázali 19.1.1849 vydávat Národní novinyV roce 1852 do Prahy z Tyrol někdo propašoval a v opisech šířil Havlíčkovy „Tyrolské elegie“,v nichž Palacký zveřejnil článek "O centralizaci a národní rovnoprávnosti a uspořádání Rakouska jako národní federace".Doslova Havlíčka z Prahy vyhnán a on odešel brixenský vyhnanec zesměšnil svou nedobrovolnou cestu do Kutné Hory.Vymohl si vydávání čas. Slovanvyhnanství.Oblíčenúředními hlídači i městskými radními pobouřil místní úřady knižním vydáním protiklerikálních článků "Epištoly kutnohorské".Palacký Časem mu poradildovolili,aby shrnul své články z Národních novin za ním přijela jeho nemocná choť Julie s malou Zdeničkou. Pobyli s ním v Brixenu do roku 1854 a po jejich odjezdu předvolali Havlíčka k výslechu. Dostaly se jim do knížkyrukou jinotajné verše „Křest svatého Vladimíra“,protože si byl vědom,že Havlíčkovy články jsou dokumentem pravdy času,čili dějinami Čechůjež někdo rovněž propašoval do Prahy.Havlíček knížku nazval "Duch Národních novin"Ironizoval v nich světský despotismus a kněžskou hrabivost.Posmutněle Palackému oznamoval: "Doma šly verše v opisech z ruky do ruky.Havlíček napsal v Brixenu ještě třetí satirické dílko „Král Lávra“ (1854).každý týden mi jednou konfiskují čísloInspiroval se irskou povídkou o králi s dlouhýma ušima,denunciace zde panuje až k ošklivosti..jež skrýval před světem."Ani tato Havlíčkova satira policii neušla.

Když na Tělo mu chřadlo těžkou tuberkulózou a toužil po cestě domů za rodinou. Psal žádosti a psal zkroušeně, ba prosebně. Zžíravá choroba a ještě sžíravější otázky, co je s nemocnou chotí, co s dítětem, co přátelé rozehnáni do věznic, ústraní, světa.Po mnoha letech se ve vídeňských archivech našly zoufalé dopisy umírajícího Havlíčka a byly zveřejněny. Kdo se to bojí Havlíčka jinak nemohli? Kdo si pamatuje,vydaly úřady dodatek k císařovu nařízení o tisku jak se bil s jejich absolutní mocí? Havlíčka přivezli v roce 1856 polomrtvého domů a podle něho oznámili mu "Slovana" zastavili (červenec 1851), že Julie zemřela. MUDr. Staněk jej rychle zavezl do malých lázní ve Šternberku u Smečna, ale brzy jej v bezvědomí přivezli zpátky do pražského bytu švagra Jaroše u Masarykova nádraží.

V roce 1852 do Prahy z Tyrol někdo propašoval a v opisech šířil Havlíčkovy "Tyrolské elegie",v nichž brixenský vyhnanec zesměšnil svou nedobrovolnou cestu do vyhnanstvíDne 1. 8.Časem mu dovolili,aby za nim přijela jeho nemocná choť Julie s malou Zdeničkou1856 bylo u domu č.Pobyli s nim 1029/3 v Brixenu do 29.září 1854 dnešní Havlíčkově ulici plno statečných lidí a po jejim odjezdu předvolali Havlíčka k výslechuneméně policie.Dostaly se jim do rukou jinotajné verše "Křest sv.Vladimíra",jež někdo rovněž propašoval do Prahy. Ironizoval v nich světský despotismus Pěvci Strakatý a kněžskou hrabivostLukes zapěli „Salve Regina“.Doma šly verše v opisech Na rakvi ležel věnec z ruky do ruky.Havlíček napsal trní od Boženy Němcové, který uvil její syn Karel, pozdější ředitel Pomologického ústavu v Brixenu ještě třetí satirické dílko "Král Lávra"Praze.Inspiroval se irskou povídkou o králi Pohřební průvod vyšel a za rakví šla rodina, Palacký, Němcová s dlouhýma ušimamužem, Frič, Pinkas, jež před světem skrývallékař Staněk, velká garnitura statečných českých vlastenců, kteří zachraňovali existenci českého národa. Hudba J. K.Ani tato Havlíčkova satira policii neušlaMayera začala hrát smutečnímu pochodu na Olšany.

Bylo mu dvaatřicet,tělo chřádlo těžkou tuberkulozou,toužil domů k rodině a psal žádosti a psal zkroušeně,ba prosebně.Zžíravá choroba a ještě zžíravější otázky,co je s nemocnou chotí,co s dítětem,co přátelé rozehnaní do věznic,ústraní,do světa.[[Kategorie:Spisovatelé]][[Kategorie:Novináři]]Po půldruhém století se našly ve vídeňských archivech zoufale prosebné dopisy umírajícího Havlíčka a zveřenily se.Kdo se to bojí Havlíčka i po půldruhém století? Kdo si pamatuje,jak se bil s jejich absoltní mocí? Havlíčka přivezli v roce 1856 polomrtvého domů a oznámili mu,že Julie zemřela.MUDr.Staněk jej rychle zavezl do malých lázní Sternberku u Slaného, ale brzo jej přivezli zpátky do pražského bytu švagra Jaroše proti Masarykovu nádraží v bezvědomí.[[Kategorie:Vlastenci]] Dne 1.srpna bylo u domu č.1029-II.v dnešní Havlíčkově ulici plno statečných lidí a neméně palicie.Pěvci Strakatý a Lukes zapěli "Salve regina".Na rakvi ležel věnec z trní od B.Němcové,který uvil její syn Karel, pozdější ředitel Pomologického ústavu v Troji.Pohřební průvod vyšel a za rakví šla rodina,Palacký,Němcová s mužem,Frič,Pinkas,lékař Staněk,velká garnitura statečných českých vlastenců,kteří zachraňovali existenci českého národa.Hudba J.K.Mayera začala hrát smutečnímu pochodu na Olšany.{{Podtextem}}