Změny

V roce 1852 do Prahy z Tyrol někdo propašoval a v opisech šířil Havlíčkovy "Tyrolské elegie", v nichž brixenský vyhnanec zesměšnil svou nedobrovolnou cestu do vyhnanství.Časem mu dovolili,aby za nim přijela jeho nemocná choť Julie s malou Zdeničkou.Pobyli s nim v Brixenu do 29.září 1854 a po jejim odjezdu předvolali Havlíčka k výslechu.Dostaly se jim do rukou jinotajné verše "Křest sv.Vladimíra",jež někdo rovněž propašoval do Prahy. Ironizoval v nich světský despotismus a kněžskou hrabivost.Doma šly verše v opisech z ruky do ruky.Havlíček napsal v Brixenu ještě třetí satirické dílko "Král Lávra".Inspiroval se irskou povídkou o králi s dlouhýma ušima, jež před světem skrýval.Ani tato Havlíčkova satira policii neušla.

Bylo mu dvaatřicet,tělo chřádlo chřadlo těžkou tuberkulozoutuberkulózou,toužil domů k rodině a psal žádosti a psal zkroušeně,ba prosebně.Zžíravá choroba a ještě zžíravější sžíravější otázky,co je s nemocnou chotí,co s dítětem,co přátelé rozehnaní do věznic,ústraní,do světa.

Po půldruhém století se našly ve vídeňských archivech zoufale prosebné dopisy umírajícího Havlíčka a zveřenily zveřejnily se.Kdo se to bojí Havlíčka i po půldruhém století? Kdo si pamatuje,jak se bil s jejich absoltní absolutní mocí? Havlíčka přivezli v roce 1856 polomrtvého domů a oznámili mu,že Julie zemřela.MUDr.Staněk jej rychle zavezl do malých lázní Sternberku Šternberku u Slaného, ale brzo jej přivezli zpátky do pražského bytu švagra Jaroše proti Masarykovu nádraží v bezvědomí.

Dne 1.srpna bylo u domu č.1029-II.v dnešní Havlíčkově ulici plno statečných lidí a neméně paliciepolicie.Pěvci Strakatý a Lukes zapěli "Salve reginaRegina".Na rakvi ležel věnec z trní od B.Boženy Němcové,který uvil její syn Karel, pozdější ředitel Pomologického ústavu v Troji.Pohřební průvod vyšel a za rakví šla rodina,Palacký,Němcová s mužem,Frič,Pinkas,lékař Staněk,velká garnitura statečných českých vlastenců,kteří zachraňovali existenci českého národa.Hudba J.K.Mayera začala hrát smutečnímu pochodu na Olšany.