Jan Kotěra
„V tvorbě architektury jsou hybnou silou účel, konstrukce a místo, a forma je jejich následkem, důvodem pro nové hnutí musí být tvoření prostoru a konstrukce a nemůže jimi být jejich tvar a forma ozdoby.“— J. Kotěra: Volné směry, 1900
Narození a úmrtí
- 18. 12. 1871 (Brno)
- 17. 4. 1923 (Praha)
Památníky
- UMPRUM, Náměstí Jana Palacha 80; PD s bystou, B. Kafka, P. Janák 1924
- Pohřben na Vinohradech
Odkazy
Na pražském výstavišti uspořádala v roce 1908 Obchodní a živnostenská komora výstavu, v níž mohli návštěvníci srovnávat tři za sebou jdoucí stavební slohy: historizující, secesní a nový modernismus, který se teprve proklovával k životu. Ukázku nového slohu připravil Jan Kotěra se svými žáky a spolupracovníky Josefem Gočárem a Pavlem Janákem. Postavili pavilon oválného půdorysu, kde hmota souzněla s tvarem a plastika Jana Štursy zde byla citlivě zakomponována. Bylo to v podstatě zhmotnění Kotěrovy myšlenky, kterou vyslovil ve „Volných směrech„. Pavilon byl však rozebrán a nezbylo po něm nic.
Kotěra vedl katedru architektury na Uměleckoprůmyslové škole po prof. Ohmannovi deset roků. Měl ke svému poslání důkladnou průpravu. Po průmyslovce v Plzni čtyři roky praktikoval u pražské stavební firmy, pak odešel na vídeňskou Akademii výtvarných umění, jež byla Mekkou moderní architektury. Žil a tvořil tu znamenitý arch. Otto Wagner, který potlačil secesní zdobnost geometrickým a konstrukčním tvarem celé stavby. Praha, k překvapení všech staromilců, postavila do čela katedry sedmadvacetiletého odchovance této moderny, čili „wagneriána“ Kotěru. Všichni na mladém architektovi cenili jeho tvárný talent, schopnost tvůrčího myšlení, hledání a porozumění době, jež se v celé životní šíři přímo valila k jinému životnímu stylu. Kotěra vystavil v Topičově salonu své skici a studie z pouti po Itálii a prokázal, že má široký obzor svého architektonického vidění. Rodnou Prahu překvapil.
Za deset roků vedení katedry si vychoval talenty, jež nadchl moderností a neustálým hledáním. V ateliérech vznikaly projekty, jež odvíjely stavbu z vnitřku, čili návrhy vycházely z její praktické životní účelnosti. Když po jeho smrti spočítali všechny projekty, bylo jich cca 170 moderního stylu, čili mají tvarovou jasnost. Do svých projektů vtáhl všechny druhy umění. Zprvu v nich měl i lidový ornament, aby vyzkoušel jeho tvarovou a barevnou harmonii.
Z velkého počtu projektů Kotěra realizoval jen poskrovnu. V Praze postavil vršovickou vodárnu, Peterkův dům č. 777 na Václavském náměstí a hlavně Urbánkův dům v Jungmannově ulici č. 798/30, jemuž se říká „Mozarteum“. V něm si od roku 1934 E. F. Burian otevřel své avantgardní divadlo „D 34“. Tento dům je Kotěrovým nejnázornějším tvarovým krédem. Podobným stylem projektoval Laichterův dům v ulici U Riegrových sadů č. 1543. Na jeho stavbách je charakteristickým výrazovým prostředkem tzv. režné zdivo.
Kotěra však zasáhl svým tvarovým pojetím i do rodinných domů. Je to snad nejzřejmější z jeho vlastní vily v Hradešínské ul. na Vinohradech a na vile sochaře Suchardy v Bubenči. Projektoval rovněž vilu Tondry v St. Gilsenu ve Francii.
Velmi zajímavě pojal dělnické a úřednické kolonie, jež se jako životní nezbytnost doby stavěly po vzniku ČSR v roce 1918. V devadesátých letech 20. století, když se státní a obecní majetek privatizoval, dva architekti s překvapením zjistili, že kolonie u Králodvorských železáren u Berouna mají znaky Kotěrova rukopisu. Obec podle dobového trendu nevzala vzácnou architektonickou památku do své ochrany pro nasycení bytového manka, ale prodala ji soukromníkům. Kotěrovy provenience jsou rovněž úřednické kolonie v pražských Záběhlicích, ve Zlíně a v Lounech.
Dnes patří k obecnému povědomí občanů, že skvělý architektonický čin města Hradce Králové, inspirovaný starostou JUDr. Ulrichem, byl ukázkou, jak moudře lze postavit na místech městských hradeb moderní město. Ulrich se obrátil na české moderní architekty, čili na pokračovatele stavebních tradic seskupené kolem časopisu „Styl“ (Gočár, Janák, Machoň, Novotný atd.), aby navrhli a realizovali moderní město. Kotěra samozřejmě nechyběl. Jak ukazuje dnešní realita města, je moderní dodnes. Racionálně členěné a uzpůsobené modernímu životu lidí. Kotěra postavil „Okresní dům“ a „Museum“ a přizval si další tvůrce - Kyselu, Suchardu, Gočára a další. V roce 1910 jmenovali Kotěru profesorem Akademie výtvarných umění v Praze.
Kotěra dovedl organizovat a prosazovat. Snad i proto byl pověřen funkcí generálního komisaře výstav ČSR v zahraničí. Vypracovával rovněž expertízy pro Zemský výbor. Jeho vrcholným dílem, k němuž se předlouho připravoval, byly projekty pražské univerzity. Věnoval jim šestnáct roků života. Jenže z jeho projektů se postavila jenom fakulta právnická, teologická a univerzitní rektorát.
Byl rovněž mistrem výstavních instalací, např. výstava sochaře Rodina (1902) nebo salonní vůz Elektrických podniků. Kotěra mnoho nedořekl a nedotvořil i proto, že zemřel na těžkou chorobu ve dvaapadesáti letech.