Jiří Třanovský

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Evangelický kněz, učitel. Autor českého evangelického kancionálu „Cithara sanctorum“, proslulé knihy duchovní lyriky a písní.
Tranoscius.JPG
Narození a úmrtí
  • 27. 3. 1592 (Těšín)
  • 29. 5. 1637 (Liptovský Mikuláš)
Památníky
Odkazy

Utrakvistická škola, na níž Třanovský učil, nestála v místě pamětní desky, ale o něco výše, přibližně před nynějším vchodem do kostela sv. Mikuláše na Malé Straně. Znaky na pamětní desce vypovídají o autorově původu ze Slezska, o jeho působení v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Exlibris uprostřed prozrazuje Třanovského utrakvistickou víru.

Do svých devatenácti let, kdy se objevil v Praze, studoval v lužickém Gubině, pak v Kolobřehu a ve Wittenbergu. Místa studia, to byly stupínky k jeho kantorské profesi na utrakvistickém gymnáziu i pro vykonávání kněžského poslání. V Praze nastoupil místo na malostranské utrakvistické škole na podzim roku 1611, to znamená dva roky po vydání „Majestátu“ Rudolfa II. o náboženské snášenlivosti mezi katolíky a kališníky, o nějž se zasloužil především český bratr Václav Budovec z Budova.

O jeho učitelské působnosti v Praze nezbylo mnoho zpráv, ale skutečnost, že si jej 8. března 1612 vyžádal pro výchovu svého syna Adama jihočeský velmož Jiří ze Schwarzenberga vypovídá, že byl kantorem vzdělaným a zdatným. Když se vrátil z Třeboně v roce 1613 na malostranskou školu, vydal se zakrátko na Moravu do Holešova a zakotvil na delší dobu jako kazatel ve Valašském Meziříčí.

Prohraná bitva Čechů proti habsbursko-katolickým vojskům na Bílé hoře (8. 11. 1620) a nástup habsburského císaře Ferdinanda II. na český královský trůn, přinesly možnost rekatolizace podle zásady „cuius regio, eius religio“ (čí země, toho víra). Byl to historický moment pro definitivní skoncování s kališnickou vírou formou propagandy i násilí. Ferdinand II., jako odchovanec jezuitů, čili kněžského bojovného Tovaryšstva Ježíšova Ignáce z Loyoly, dal jezuitům volnou ruku pro úkol navrátit „kacířské“ Čechy do lůna katolické církve. Bylo to přetěžké údobí českých dějin už proto, že v české zemi měli kališníci obrovskou převahu, takže hojná fakta o způsobech obrácení jinověrců na katolicismus (viz. archivní dokumenty nebo práce mnoha autorů, včetně arcibiskupa A. Podlahy). Odolnost víry je překvapivá a u Čechů byla spojena s národní hrdostí. Katolicismus s Habsburky porušili náboženskou svobodu a dopustili se násilnou rekatolizací zločinu na svobodě národní a náboženské. Počty „kacířských“ exulantů se rozcházejí.

Evangelíci odešli na západ, hlavně do Lužice, a na východ na Slovensko. Třanovský se usadil pro celý život na východě od svého rodiště do chudého oravského podzámčí a posledních sedm let života žil na evangelické faře v Liptovském Mikuláši.

Třanovského poetická struna, která v něm žila od mládí, nejsilněji zazněla zřejmě až na Moravě. Vydal v latině sbírku ód „Odarum Sacrarum Sive Hymnorum G. Tranosci Libri Tres. Accessit Ejusdem Dissertatio Brevis Et Perspicua de Christiano Gentilismo Diligenter Vitando“ a vytiskl ji ve slezském Břehu až v roce 1629.

Dožil se jenom 45 let, avšak dokázal ještě naplnit duchovní život evangelíků, neustále perzekuovaných státní mocí, božskou útěchou. Napsal modlitební knížku „Phiala odoramentorum“. Jeho největším dílem, jež ho přežilo do dneška, je sbírka duchovní lyriky, vydaná v roce 1636 v Levoči: „Cithara sanctorum“, která zlidověla pod názvem „Kancionál Třanovského“. Původně obsahovala na 400 písní, staročeských nebo přeložených z latiny. Pak se sbírka rozrostla na souhrn písní z německých reformačních oblastí, husitských a českobratrských kancionálů, k nimž přidal Třanovský i písně svoje.

Husitských a českobratrských písní bylo na půldruhého sta. První levočské vydání se rozšířilo na 1148 písní. V roce 1745 vydal evangelický kazatel Samuel Hruškovič z Banské Bystrice Třanovského písně v Loubně a přidal k nim i svých 80 přeložených písní. I v Žitavě vyšly Třanovského písně společně s Lutherovými pod názvem „Evangelický kancionál“. Kancionál „českého Luthera“, jak Třanovskému říkali, se stal po Bibli nejvýznamnější knihou evangelíků na Slovensku. A po vydání tolerančního patentu Josefem II. v roce 1781 i v Čechách.