Ladislav Zápotocký

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český redaktor a politik. Jeden ze zakladatelů české sociálně demokratické strany, jež vznikla na tajném sjezdu 15 delegátů 7. dubna 1878 v hostinci „U Kaštanu“ v Břevnově. Vydal „Kapitál a práce“, „Upřímné slovo našemu rolnictvu a řemeslnictvu“, „Vzpomínky z prvních dob dělnického hnutí v Čechách“, překládal z Marxe, Engelse aj.
„Zde se může člověk na místě přesvědčit, že soukromá dobročinnost není s to tuto bídu zmírnit, tím méně ji odpomoci.“
— L. Zápotocký v časopisu Budoucnost
Ladislav Zapotocky.jpg
Narození a úmrtí
  • 12. 1. 1852 (Praha)
  • 16. 12. 1916 (Praha)
Památníky
Odkazy

Mohl si připadat jako císař Josef II. za moru roku 1771 na pouti po Čechách, rozdávající po groši morem postiženým lidem. Císař tehdy nešťastně napsal matce Marii Terezii: „Srdce krvácí, ubohé Čechy.“ Redaktoru Dělnických listů Zápotockému srdce neméně krvácelo o sto let později, když předával v horských chalupách domácích tkalců peníze od amerických dělníků. Líbali mu ruce a děkovali. Jenže Zápotockého zatkla policie a vyhnala jej z kraje.

Kdo věděl o chudobě víc než on, vyučený krejčí! Otec mu zemřel brzy a otčím Jiskra jej pečlivě připravil na život tím, že ho vyučil krejčovině a probudil v něm lidskou hrdost, čili povědomí, že každý člověk má právo na lidský život. Čímpak by byli bohatí bez rukou prostého krejčího, který ovládá řemeslo a má talent pro ledacos.

Této prosté pravdy se Ladislav dopídil přemýšlením o životě a na životě stejně chudých. Měl talent zvídavosti, přemýšlení a vlohy ke psaní, organizování a nebál se promluvit. Neřečnil, mluvil ze srdce pro srdce stejně chudých. Nemohl „řečnit“, musel srozumitelně vyložit, aby lidé pochopili příčiny své bídy. Z přemýšlivého krejčího se postupně stal pracovník Chleborádova konzumního spolku dělnictva „Oul“ a začas se objevily v Dělnických listech mladočeského skvělého organizátora, řečníka a psavce Josefa Baráka i Ladislavovy články.

Hodně se vzdělával, hledal odpověď na otázku, jak usnadnit prostým pěšákům z lidu život a přitom se mu dostaly do rukou spisy dělnických vůdců Lassala, Marxe i anarchistické teorie ruského zchudlého šlechtice Bakunina.

Nebyl sám, kdo hledal. I kolega v „Oulu“, Pecka, hledal stejné odpovědi. V roce 1874 se tajně v Neudörflu u Vídeňského Nového Města sešel zakládající sjezd celorakouské sociální demokracie a Zápotocký s Peckou se ho zúčastnili. Zápotocký založil časopis Budoucnost a ten se stal tichým mluvčím dělnictva. Jenže jedna dělnická organizace pro celé Rakousko bylo příliš velké sousto. To vyvolalo myšlenku o založení samostatné Sociálně demokratické strany v Čechách.

Dne 28. září 1876 se v Praze sešla první konference českých sociálních demokratů a 7. dubna 1878 se v přístěnku hostince U Kaštanů, tehdy v dědince Tejnka u Břevnova, tajně sešlo 15 delegátů na l. ustavujícím sjezdu Sociálně demokratické strany českoslovanské v Rakousku. Schůzka proběhla v pečlivé konspiraci a samozřejmě se jí zúčastnil i Zápotocký. Pražský policejní ředitel měl přece jen reference o konání nějaké dělnické schůzky, napsal ve Vzpomínkách L. Zápotocký, ale nevěděl, kde sjezd zasedá. Delegáti projednali otázky práva na desetihodinovou pracovní dobu, právo volit, rovná práva žen s muži, vyučování dětí do 16 let zdarma atd. Nikdo si nesměl nic zapsat, jenže Pecka měl sklon k historii a doma vše zapsal, zašil do starého kabátu a pohodil jej do kouta. Napotřetí se policejní šťáře podařilo u Pecky zápis objevit. Byl z toho soud a vězení od 4 do 14 měsíců.

Sociálně demokratická strana se znovu stmelila, jenže do vedení rakousko-uherské vlády nastoupil Taaffe s ostrým kurzem proti jakýmkoliv odstínům socialismu. Ve vládě byl i první český ministr spravedlnosti, brněnský staročech, advokát Pražák. Policejní režim za jeho úřadování v Čechách přituhl, takže Pecka odešel s časopisem Dělnické listy do mírnější Vídně a Zápotocký vydával časopis Budoucnost v Praze.

Dne 31. října 1881 Zápotockého v Praze zatkli a z Vídně přivezli do Prahy v řetězech i Pecku. Bylo pozatýkáno mnoho sociálně-demokratických předáků a hlavním obžalovaným se stal Zápotocký, kterého obvinili z urážky jeho Veličenstva a z pobuřování. Konal se monstrózní soudní proces, v němž se rakouské justici a policii podařilo rozehnat organizaci sociální demokracie. Zápotockému soud vyměřil 18 měsíců vězení a přidal mu ještě 5 měsíců pro jeho stížnosti. Pecku odsoudili na 14 měsíců a ostatní na 1 až 4 měsíce.

Zápotocký odjel s rodinou do Chebu, ale brzy jej z města vykázali. Nezbylo mu nic jiného, než se v souladu s paragrafy vydat do rodiště svých předků, čili do Zákolan. Tam proti němu statkáři štvali lidi, ale on těžce živě rodinu krejčovinou, přesvědčil vesničany, že „socan“ dýchá a žije jenom pro ně. Na Budečsku vznikly dělnické organizace, v jejichž podhoubí obživly ideje lidských práv. Zápotocký prožil v Zákolanech šestnáct roků a jeho syn Antonín napsal o tom román „Vstanou noví bojovníci“.

Rodina se vrátila do pražského rodiště v roce 1900 a Ladislav pracoval v odborové organizaci železničních zřízenců, jimž vydával časopis až do své těžké nemoci v roce 1907. K jeho překladu Marxovy „Kritiky politické ekonomie“ přibyly úryvky z Engelsovy knihy „Postavení dělnické třídy v Anglii“ a sám ještě napsal stovky článků a studií.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!