Ladislav Zápotocký
„Zde se může člověk na místě přesvědčit, že soukromá dobročinnost není s to tuto bídu zmírnit, tím méně ji odpomoci.“— L. Zápotocký v časopisu Budoucnost
Mohl si připadat jako císař Josef II. za moru roku 1771 na pouti po Čechách, rozdávající po groši morem postiženým lidem. Císař tehdy nešťastně napsal matce Marii Terezii: „Srdce krvácí, ubohé Čechy.“ Redaktoru Dělnických listů Zápotockému srdce neméně krvácelo o sto let později, když předával v horských chalupách domácích tkalců peníze od amerických dělníků. Líbali mu ruce a děkovali. Jenže Zápotockého zatkla policie a vyhnala jej z kraje.
Kdo věděl o chudobě víc než on, vyučený krejčí! Otec mu zemřel brzy a otčím Jiskra jej pečlivě připravil na život tím, že ho vyučil krejčovině a probudil v něm lidskou hrdost, čili povědomí, že každý člověk má právo na lidský život. Čímpak by byli bohatí bez rukou prostého krejčího, který ovládá řemeslo a má talent pro ledacos.
Této prosté pravdy se Ladislav dopídil přemýšlením o životě a na životě stejně chudých. Měl talent zvídavosti, přemýšlení a vlohy ke psaní, organizování a nebál se promluvit. Neřečnil, mluvil ze srdce pro srdce stejně chudých. Nemohl „řečnit“, musel srozumitelně vyložit, aby lidé pochopili příčiny své bídy. Z přemýšlivého krejčího se postupně stal pracovník Chleborádova konzumního spolku dělnictva „Oul“ a začas se objevily v Dělnických listech mladočeského skvělého organizátora, řečníka a psavce Josefa Baráka i Ladislavovy články.
Hodně se vzdělával, hledal odpověď na otázku, jak usnadnit prostým pěšákům z lidu život a přitom se mu dostaly do rukou spisy dělnických vůdců Lassala, Marxe i anarchistické teorie ruského zchudlého šlechtice Bakunina.
Nebyl sám, kdo hledal. I kolega v „Oulu“, Pecka, hledal stejné odpovědi. V roce 1874 se tajně v Neudörflu u Vídeňského Nového Města sešel zakládající sjezd celorakouské sociální demokracie a Zápotocký s Peckou se ho zúčastnili. Zápotocký založil časopis Budoucnost a ten se stal tichým mluvčím dělnictva. Jenže jedna dělnická organizace pro celé Rakousko bylo příliš velké sousto. To vyvolalo myšlenku o založení samostatné Sociálně demokratické strany v Čechách.
Dne 28. září 1876 se v Praze sešla první konference českých sociálních demokratů a 7. dubna 1878 se v přístěnku hostince U Kaštanů, tehdy v dědince Tejnka u Břevnova, tajně sešlo 15 delegátů na l. ustavujícím sjezdu Sociálně demokratické strany českoslovanské v Rakousku. Schůzka proběhla v pečlivé konspiraci a samozřejmě se jí zúčastnil i Zápotocký. Pražský policejní ředitel měl přece jen reference o konání nějaké dělnické schůzky, napsal ve Vzpomínkách L. Zápotocký, ale nevěděl, kde sjezd zasedá. Delegáti projednali otázky práva na desetihodinovou pracovní dobu, právo volit, rovná práva žen s muži, vyučování dětí do 16 let zdarma atd. Nikdo si nesměl nic zapsat, jenže Pecka měl sklon k historii a doma vše zapsal, zašil do starého kabátu a pohodil jej do kouta. Napotřetí se policejní šťáře podařilo u Pecky zápis objevit. Byl z toho soud a vězení od 4 do 14 měsíců.
Sociálně demokratická strana se znovu stmelila, jenže do vedení rakousko-uherské vlády nastoupil Taaffe s ostrým kurzem proti jakýmkoliv odstínům socialismu. Ve vládě byl i první český ministr spravedlnosti, brněnský staročech, advokát Pražák. Policejní režim za jeho úřadování v Čechách přituhl, takže Pecka odešel s časopisem Dělnické listy do mírnější Vídně a Zápotocký vydával časopis Budoucnost v Praze.
Dne 31. října 1881 Zápotockého v Praze zatkli a z Vídně přivezli do Prahy v řetězech i Pecku. Bylo pozatýkáno mnoho sociálně-demokratických předáků a hlavním obžalovaným se stal Zápotocký, kterého obvinili z urážky jeho Veličenstva a z pobuřování. Konal se monstrózní soudní proces, v němž se rakouské justici a policii podařilo rozehnat organizaci sociální demokracie. Zápotockému soud vyměřil 18 měsíců vězení a přidal mu ještě 5 měsíců pro jeho stížnosti. Pecku odsoudili na 14 měsíců a ostatní na 1 až 4 měsíce.
Zápotocký odjel s rodinou do Chebu, ale brzy jej z města vykázali. Nezbylo mu nic jiného, než se v souladu s paragrafy vydat do rodiště svých předků, čili do Zákolan. Tam proti němu statkáři štvali lidi, ale on těžce živě rodinu krejčovinou, přesvědčil vesničany, že „socan“ dýchá a žije jenom pro ně. Na Budečsku vznikly dělnické organizace, v jejichž podhoubí obživly ideje lidských práv. Zápotocký prožil v Zákolanech šestnáct roků a jeho syn Antonín napsal o tom román „Vstanou noví bojovníci“.
Rodina se vrátila do pražského rodiště v roce 1900 a Ladislav pracoval v odborové organizaci železničních zřízenců, jimž vydával časopis až do své těžké nemoci v roce 1907. K jeho překladu Marxovy „Kritiky politické ekonomie“ přibyly úryvky z Engelsovy knihy „Postavení dělnické třídy v Anglii“ a sám ještě napsal stovky článků a studií.
