T. R. Field

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český básník. Psal verše příležitostné a rozdával je. Vydal tři sbírky a užíval v nich novotvary a zapomenutá slova, např. sbírka „Lomikel na dlásnech“ (1937).
„Moje matka Voršila/zle se na mne horšila/že mám k práci vnitřní odpor/jednou budu prej živ z podpor.“
— Field T. R.
T.R.Field (1891-1969).png
Narození a úmrtí
  • 23. 4. 1891 (Praha)
  • 4. 8. 1969 (Praha)
Památníky
  • Ostrovní 16; PD s bystou, L. Šindelář 1971
  • Pohřben na Vinohradech
Odkazy

Nikdo ho už dávno neznal, ba nebyl uváděn v žádných příručkách a snad by se naň úplně zapomnělo, kdyby v šedesátých letech někdo nenapsal, že E. Hrych stylem své „Krhútské kroniky“ připomíná Fielda. Byla to svého času známá postava pražské bohémy s mimořádným jazykovým nadáním, jehož mnohé popěvky a rýmy zlidověly.

Field absolvoval na pražské obchodní akademii a angličtině se naučil natolik, že se nabídl anglické námořní společnosti Cunard Line do služeb obchodní flotily. Pak si užil vody, vodky a romantiky dosyta. Bůhví, kam až se na lodi doplavil, ale když se za dva roky vrátil, znal nejen angličtinu, ale i její žargony, hlavně ten námořnický. Prý psal v angličtině i verše.

Mezi štamgasty v pražských hospůdkách málokdy scházel a býval i tam, kde „vévodili“ Hašek, Longen, Kuděj, Sauer a další vyznavači nového žití. Field poděloval přátele rozmarnými a satirickými verši, jež psal na tácky, ubrousky, noviny, prostě co měl po ruce a když upadly, nechal je ležet.

Stovky veršů vzlétly a zemřely jako jepice, ale neméně jich kolovalo jako lidové popěvky: „Na úpatí Sněžky/potkal jsem tři ježky/všichni tři šli pěšky/život je holt těžký.“ Podobně se v Praze rozšířilo rčení: „Každé ajta má své alébrž.“

Překladatelé zužitkovali jeho znalosti hovorové angličtiny, ale sám neměl pro vysedávání u překladů trpělivost, prostě se nedokázal soustředit ani na větší literární dílo. Uměl však chytat rým do síťky jak motýly a obrousit je na dobovou „módu“. Bylo v něm trošku dadaismu, prošpikovaného novotvary a zapomenutými slovy. Často se zpívala jeho písnička: „Mým domovem je tichá putyka“.

V roce 1929 získal v časopisu „Trn“ vlastní rubriku „Literární zádrhel“. Bylo to cosi neobvyklého, zvláštního, jakoby ze slovníku „naučných slov“, snad lze říci „vymyšlených“ slov ruského básníka Chlebnikova. V následujících letech vydal sbírky „Kosočtverce na ohradách“ (1930), „Kruhy pod očima“ (1933) a „Lomikel na dlásnech“ (1937).

Rok předtím přeložil „20 duchovních zpěvů plantážních černochů amerických“ a tvrdil, že příteli Longenovi dokonce půjčil svou hru „Cestující s varhanama“, ale ten prý si ji asi „vzal s sebou do pekla“. Dlouze se diskutovalo o jeho jazykovém žonglérství, jehož dokonalou ukázkou byly verše „Prakršno“ (1977).

Jméno T. R. Field je literárním pseudonymem Theodora Adalberta Rosenfelda. Za druhé světové války si změnil jméno na Bohdan Vojtěch Šumavanský, aby získal slovenské občanství. Žil v Praze jako cizinec se slovenským pasem. Jméno Šumavanský si ponechal natrvalo.

Ještě v padesátých letech mu zveřejnili v časopise 2 básně, v šedesátých další 2 básně a pak přišly chmurné časy. Jednou prý vtrhl do místnosti Svazu spisovatelů a kategoricky žádal, aby nebyl jmenován národním umělcem. Psychické „prakršno“ nebo vážná choroba? Postupně se ale naplňoval jeho osud, který mu předvídala snad teta a on jej nezapomenutelně zapsal do veršů uvedených shora. Začal žít opravdu „z podpor“ fondu ministerstva kultury. Lidé jej denně potkávali v Římské ulici na Vinohradech o slepecké holi, jak si v chůzi brumlá svoje pichlavé monology proti všem a šourá se do místní hospůdky, kde měl své místo u teplých kamen.

Po smrti objevili v jeho pozůstalosti několik obsáhlých krabic rukopisů. Posbírali z nich na výbor „Lomikel a jiné zádrhele“. Ukázalo se, že měl co rozdávat.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!