Bedřich Šplíchal

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český učitel. Působil 40 roků jako organizátor kulturního života ve Vršovicích. Zpracoval „Paměti“ Vršovic.
Narození a úmrtí
  • 1855 (Praha)
  • 1929 (Praha)
Památníky
Odkazy

Ve druhé půli 19. století měl český učitel nesrovnatelně lepší podmínky pro svou profesi, než předchůdci z časů rožmitálského kantora a hudebníka J. J. Ryby (1765-1815). V roce 1774 byla proběhla podle J. I. Felbigera reforma školství a vznikly tři vzdělávací kategorie: 1. jednotřídní nebo dvojtřídní školy u far a kostelů, 2. krajské dvou až čtyřleté hlavní školy, 3. školy tzv. normální pro přípravu učitelů. Později byla založena ještě šestitřídní státní gymnázia s dvouletým studiem filozofie na univerzitě. Školské úpravy způsobily osvícenský racionalismus, který zatlačil uniformní jezuitská dogmata. Pochopitelně, že se vyučovalo jenom v němčině, což bylo privilegiem Němců a zároveň způsobem poněmčování jiných národností.

České národní školství vznikalo teprve v obrozenecké době. Prvním úspěchem Čechů bylo zřízení katedry češtiny na pražské univerzitě, v jejímž čele od roku 1793 stál skvělý český historik, blízký přítel Dobrovského, F. M. Pelcl. To byla jen drobná útěcha s omezeným dosahem, protože ostatní předměty se přednášely německy. Teprve geniální klatovský rodák Karel Slavoj Amerling (1807-1884) si troufl v roce 1842 vybudovat v Žitné ulici učiliště Budeč (jméno hradu u Kladna, kde se vzdělával sv. Václav). Chudé talenty tu obdržely souhrn učiva a praxe podle zásad Komenského pansofismu (všestranná vzdělanost). Byly tu učebny, dílny, tělocvična, knihovna, laboratoř, tiskárna atd., děti tu bydlely a stravovaly se. Ideál padl, protože předstihl čas, napsal v nekrologu Neruda. Zůstaly myšlenky a snaha učitelů o pokračování.

Český národ, po rozehnání Kroměřížského sněmu (1848-9), byl držen pod diktaturou vlády Bacha. Teprve vojenský výprask Franze Josefa, přinesl příslib ústavnosti. Od roku 1860 český národ neuvěřitelně ožil, zakládaly se spolky, noviny, organizovali se učitelé atd.

Do takového času, kdy se zvedla vlna českého života se narodil Šplíchal. Prožíval svůj životní čas se znovuzrozením českého národa. Vedle spolků uměleckých, vznikala i učitelská sdružení, jež aplikovala Amerlingův systém do praxe. Později byla založena Matice školská (1880) a pětadvacetiletý Šplíchal byl přitom, když se zvedalo Národní divadlo.

Rok před druhým otevřením divadla Národního divadla (1883) byla založena česká univerzita (1882). Šplíchal vystudoval reálku, pak učitelský ústav a našel si místo učitele na Žižkově. V roce 1887 přešel na stařičkou školu ve Vršovicích. Byla to malá budova schovaná za kostelem se hřbitovem. Učilo se v ní už někdy v začátku 18. století, a proto byla u občanů ve vážnosti a úctě. Každý do ní totiž chodil.

V archivu školy jsou dodnes doklady, že v ní v začátcích 18. století vyučoval první vršovický učitel Martin Holub. Za jeho časů ještě vládl tuhý režim císaře Karla VI., otce Marie Terezie, který vydával rok co rok protikacířské patenty, z nichž patent z roku 1725 nemá svou brutalitou proti jinověrcům obdobu. České knihy se vymycovaly pod kuratelou krutých trestů, až hrdelních. Až z faktů dějin, uložených v archivu, přechází mráz z toho, jak lidé byli trestáni. Stařičká škola pod vršovickým kostelem to všechno pamatovala. Vše tu dýchalo temnem, vzkříšením a hrdostí z národních institucí.

Když přišel Šplíchal do Vršovic, hrálo se tu divadlo, pořádaly se české besedy, sbíraly se historické předměty z míst slovanského původu. V roce 1899 byl Šplíchal jmenován ředitelem školy. Postupoval ve funkcích. Byl ve výboru Měšťanské besedy, zvolili jej i do představenstva obce. Učitel Šplíchal se tudíž neuzavřel ve své školičce, byl v různých celopražských organizacích učitelů a s nimi dotvářel školské instituce.

Od roku 1883 byla zavedena povinná školní docházka a nařízeno čtyřleté vzdělávání na učitelských ústavech, zavedla se dvouletá měšťanská škola atd. Učitelé připravovali pomůcky. Šplíchal byl veřejně činným ve Vršovicích i v pražském rozvíjejícím se školství. Historie místa ho upoutala, začal sbírat písemné i muzeální doklady o Vršovicích a jeho zásluhou vzniklo na radnici první vršovické muzeum. Vršovického ředitele přežila až do přítomného času krásně vyprávěná kniha s názvem „Paměti obce Vršovic“. Má 510 stran, mnoho dokumentárních fotografií a údajů ze všech oblastí života místa. Vznikla u příležitosti povýšení obce v roce 1902 zásluhou vršovického rodáka, poslance Českého zemského sněmu a Říšské rady Dr. Josefa Herolda na město.

Šplíchal odešel na odpočinek až v jedenasedmdesáti letech.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!