Jan Petr Straka z Nedabylic

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Císařský tajný rada a komoří, povýšen do hraběcího stavu. Založil nadaci pro vzdělávání chlapců zchudlé české šlechty, čili Strakovu akademii.
Narození a úmrtí
  • 6. 3. 1645 (Nové město nad Metují)
  • 1720
Památníky
Odkazy

Hrabě Jan Petr Straka počítal, že jeho rod může vymřít a v případě, že by se tak stalo, učinil poslední pořízení: všechny důchody z jeho fideikomis (svěřeného statku) budou určeny pro postavení „Akademie pro cvičení a exercitia mládeže chudé stavu vyššího národu českého“. Hrabě vlastnil majetek v Okrouhlici, Janovicích, Libčanech a Horních Teplicích. Jeho kšaft (poslední vůle) vešel v platnost rokem jeho úmrtí 1720. Postarat o jeho uskutečnění se měly stavy Království českého. Trvalo dlouho, než důchody ze Strakova majetku stačily na stavbu Akademie. Zodpovědní za realizaci Strakova kšaftu (čili česká šlechta) začala odkaz naplňovat alespoň částečně. Potřebným šlechtickým rodinám se poskytovaly studijní stipendia.

Za vlády Josefa II. (1780-90) probíhala, řečeno termínem doby „inkamerace“, čili zestátnění a Strakova nadace se stala majetkem státu. Josefův nástupce Leopold II. už 28. října 1891 vyhověl požadavkům šlechty, kterých se nakupilo na 82, a mezi nimi bylo i vrácení správy Strakova kšaftu. V letech 1830-48 přešla správa kšaftu na pražský katolický konvikt, který však z peněz Strakovy nadace začal podporovat adepty své školy. Teprve po roce 1848 byl Strakův finanční odkaz znovu používán výhradně na studijní stipendia pro zchudlou českou šlechtu a na postavení Akademie.

Česká společnost se změnila a změnil se i tlak na vzdělání vůbec. Muselo se jít znovu k liteře Strakova přání, ale chápat je v souvislosti se společenskou změnou uplynulého půldruhého století. Straka výslovně žádal, aby se nadace využívala „k větší cti a slávě Boží a pro milou vlast svou“ a nikoli na financování zahraničního studia pro vybrané, jak se dělo.

Dne 2. července 1867 se musel nadací zabývat Zemský výbor a hr. F. Thun navrhl, aby byly z nadačních financí vyčleněny peníze pro postavení budovy, protože jinak nebylo záruky, že se Akademie vůbec postaví. V roce 1878 byl zakoupen pozemek někdejšího lusthausu (letohrádku) jezuitů na břehu Vltavy a v letech 1893-97 se v místech pod slepeckým ústavem začala zvedat budova Strakovy akademie. Projekt připravil arch. Václav Roštlapil a funkční rozvrstvení učiliště vyplynulo z poučení prvního ředitele Akademie JUDr. Josefa Trakala, profesora české právnické fakulty. Ten se rozběhl po zahraničí, aby shrnul zkušenosti s podobnými stavbami.

Dne 29. listopadu 1894 JUDr. Trakalu jmenovali ředitelem Akademie a ten začal poznatky z mnoha zemí. Navštívil 25 církevních, vojenských a jiných učilišť a podle vhodnosti uplatnit je pro pražský účel, rozčlenil budovu na učebny a potřebné sály. Navrhl celý program výuky rozmanitým předmětům.

Straka samozřejmě pamatoval na ty, kdo na studia neměli, čili tu byla možnost přijmout adepty studia bezplatného nebo za úplatu do určité míry. Došlo k velkému konfliktu o Strakovo podmínce, aby se na Akademii vyučovalo nejenom německy, ale i česky. Normálně by to mělo být samozřejmostí, jenže Češi se ještě museli dlouho dožadovat samozřejmosti, aby mohli být ve své zemi vyučováni rodným jazykem. Vždyť při používání češtiny ve správě země, vůdce národa Rieger na jednání o předběžném návrhu čili „punktacích“ na jednání ve Vídni prohrál.

Straka potomkům vštěpoval, aby v nadaci vládla vzájemná národní snášenlivost a kromě podmínky, že uchazeči měli být výhradně katolíky, měli být tělesně zdraví a ve stáří 10-14 roků. Měli mít rovněž předběžné vzdělání. Podle možnosti mohli být přijati studenti i z jiných zemí Rakousko-Uherska. Roční penze na studium činila 2200 Korun. V roce 1904 měla Strakova Akademie 32 neplatících i platících žáků, z toho 20 Čechů a 12 Němců. V samostatné ČSR se Strakova akademie změnila na středisko pro chudé studenty bez stavovského ohraničení. Mnozí pamatují na časy, kdy se v její kuchyni stravovali čeští studenti, kteří měli hluboko do kapsy, ale odvedli českému národa mnoho šlechetného.