Jiří Janda

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český zoolog a ornitolog. Zakladatel a první ředitel Zoologické zahrady v Praze. Napsal: „Atlas ptactva středoevropského“ (1902), „Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší“ (1912), „Zoologická zahrada“ (1924) aj. Přeložil „Brehmův Život zvířat“ (1926-30).
Jiří Janda (1865-1938).jpg
Narození a úmrtí
  • 24. 4. 1865 (Praha)
  • 25. 8. 1938 (Praha)
Památníky
Odkazy

Koncem srpna 1938 se v novinách přeplněných úzkostí z nejistého osudu republiky objevila zprávička, že prof. Jiří Janda náhle zemřel v pražské kavárně u stolu. Nebylo nikoho, kdo by ho neznal. Do „jeho“ zoologické zahrady v Troji putovaly tisíce rodin, v rodinách se četli jeho knížky o zvířátkách a ptactvu, ba starší generace znaly verše, romány a povídky jeho otce Bohumila Jandy-Cidlinského z Nerudovy generace. Jiří byl tudíž z rodiny „od péra“.

Vystudoval matematiku a fyziku a od střední školy lnul k přírodě. Jako středoškolský učitel vandroval několik roků po štacích v Uherském Hradišti, Kroměříži, Valašském Meziříčí, Brně a všude si vysloužil pověst skvělého přírodovědce, který se věčně toulá přírodou nebo vysedává v knihovnách. Jeho žák, prof. literárních věd M. Hýsek, na něj vždy vzpomínal s úsměvem a říkal, že to nebyl kantor s notesem. Prostě vešel do třídy a začal vyprávět o přírodě, zkoušel jenom před konferencí, a to za hodinu všechny najednou.

Teprve v roce 1903 Janda dostal místo kantora v Praze na akademickém gymnáziu. To už byly známy jeho ornitologické studie, vydal knihu „Užitečné ptactvo našeho domova“ (1898), psanou velmi poutavě jako román. Ornitologové si jej považovali a když vznikla „Česká společnost ornitologická„, byl samozřejmě jejím předsedou. Ještě mu nějaký čas život jel po dvou kolejích: jedna vedla do školy, druhá do spolku, ale potom se koleje spojily v jednu - ornitologickou.

Janda napsal několik přírodovědných učebnic pro střední školy, a z prvního přečtení to nebylo nudné čtení. Bylo z nich zřejmé, že v rodině Jandů nepadlo jablko daleko od stromu. Uměl po tatínkovi vyprávět a každý poznal, co je v přírodě dramat a kolik neznámého. Třebaže chodíme do luk a lesů, slyšíme šumy a zvuky, vidíme květenu, jenže kolik je nám utajeno! Jeho knížky vyprávěly o dramatech v přírodě. V roce 1902, kdy učil v Brně, vydal „Atlas ptactva středoevropského“, a v Praze přidal knížku „Les“ (1906), „Procházky přírodou“, „Stručná ornithologie všeobecná“ (1908), „Ptačí profily“ (1911) a rok před válkou „Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší“, čili jakousi encyklopedii, po níž rády sáhly všechny generace. Za války vyšel jeho roční průvodce po přírodě, jemuž dal název „Rok“ (1906).

Po staletích poroby si Češi se Slováky vydobyli samostatný stát Československo. Většina národa věděla, kde přiložit ruku ke společnému dílu, aby narozené dítko českých snů zdravě vyrostlo. Janda vydal v roce 1920 nadmíru potřebnou knihu „Záchrana přírodního rázu republiky československé“. Kniha přišla jako na zavolanou, aby předešla zištnosti a nenasytnosti lidí, pro něž byla vlastní kapsa víc, než národ. Mnoho dobrodruhů vyrazilo rabovat do ulic, jiní dobrodruzi se usazovali ve vládních křeslech.

Janda měl v sobě odmala obrozenecký dar - lásku k vlastnímu národu, jejímž smyslem bylo i zušlechtění lidskosti člověka, aby si uměl vážit svého původu a země, v níž žije. Dítě by mělo porozumět fauně, zvířeně žijící na Zemi. O tom snili čeští přírodovědci od druhé poloviny 19. století. Po vydání knihy „Naše zpěvné ptactvo“ (1923) začal Janda tvrdě usilovat o založení názorné „učebnice“ o zvířátkách na světě. Napsal publikaci „Zoologická zahrada“, kde shrnul všechno, co viděl v cizině a přidal i svoje představy.

Napsat něco o něčem je jenom úvodem k tomu těžšímu: přesvědčit úřady a různé lidi s různými názory, že je to úkol ryze lidský, pak získat pozemek, zvířata, postavit pro ně areál, nu bylo toho víc než dost. U Čechů, jak o tom psalo mnoho moudrých hlav, je silný pud nápodoby cizího. Proto Janda přesvědčoval magistrát příklady z ciziny. Získával vlivné lidi a předkládal jim fakta.

Dne 21. 5. 1926 se za Jandova předsednictví sešlo „Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologické zahrady“. V témže roce se dal Janda do překladu populárního veledíla německého ředitele Berlínské zoologické zahrady, zoologa a cestovatele A. E. Brehma (1829-84) „Brehmův život zvířat“. Nikdo jiný, než vzdělaný, vlastenecký a schopný Janda, nemohl svým literárním talentem a znalostmi zdolat tento úkol až do roku 1930. Bylo mnoho návrhů, kde zoologickou zahradu vybudovat: Stromovka, Štvanice, Rajská zahrada, Letná atd. Janda, jako člen poradního sboru ministerstva, navrhl Troju. Ve Vrchlického sadech a v Kinského zahradě se objevilo několik klecí s prvními zvířaty.

Slavnostní okamžik otevření a zpřístupnění veřejnosti Pražské zoologické zahrady přišel 28. 9. 1931. Její velikost - 8 hektarů, počet zvířat - 200, povětšině z cirkusů. Prof. Jiří Janda byl pověřen jejím řízením.

Konec Jandova velkého úsilí, jímž naplnil svůj životní cíl, byl jenom začátkem nových a nových úkolů pro všechny nástupce, protože mu osud vyměřil jen dalších 7 roků života. Co velkého a zvláštního se mu za ten čas podařilo, ukazuje pamětní deska ke 100. výročí jeho narození, umístěna poblíž velké voliéry: stojí tam plastika kondora, jež připomíná, že prof. Janda odchoval v zoo, jako první na světě, mládě největšího létajícího ptáka.