Jiří Melantrich z Aventina
Narození a úmrtí
- asi 1511 (Rožďalovice u Nymburka)
- 19. 11. 1580 (Praha)
Památníky
- Pohřben v Betlémské kapli
- Melantrichova 471/10 1877, pak 1880, na novostavbu 1893, PD
Odkazy
O jeho životě víme, že pocházel ze zámožné utrakvistické rodiny z Rožďalovic, měl bratra a v roce 1534 získal titul bakaláře na artistické fakultě Pražské univerzity. V mládí si podle tehdejší módy změnil jméno z Jiří Černý na Jiří Melantrich (=lat. černovlásek). K dalšímu desetiletí jeho života dějiny mlčí. Snad cestoval a byl v luteránském městě Wittenberg, kde prý poznal Lutherova přítele Melanchthona. Dokonce asi pobyl ve Frobeniově slavné basilejské tiskárně, což snad prozrazuje podobný symbol tiskařského znaku s Frobeniem, čili signeta: muž mezi dvěma hady drží meč s holubicí.
Dějiny o Melantrichovi vypovídají víc až od roku 1545. Pracoval v prostějovské tiskárně Jana Günthera a vydal tam knihu „Doktora Urbana Rhegia rozmlouvání s Annou, manželkou svou“. Jde o luteránský výklad příběhu z bible. Kniha nezaujala jenom Melantricha, ale promluvila i k jiným, což potvrzují její další dvě vydání v Praze, kde se v pětatřiceti usadil natrvalo v dílně katolického malíře a tiskaře Bartoloměje Netolického na Malé Straně.
Doba patrně dychtila po informacích, protože Praha uživila asi deset tiskařů. Po vzpouře českých stavů proti Ferdinandu I. (1547) zbyl jenom Netolický, který zůstal mocnáři věrný. Melantrich, i když lnul k protestantismu, neměl na vybranou. Pracoval u Netolického a podílel se i na tisku císařských „Akt těchto všech věcí“, jež podávaly výklad o vzpouře. Sixta z Ottersdorfu napsal proti „Aktu“ repliku, která se pro ostrou cenzuru šířila jenom opisem. Melantrich se u Netolického nejen udržel, ale připravil k vydání „Bibli Českou“. Vzal si za vzor krásně vypravenou „Hájkovu kroniku“ z roku 1541. Tehdy byla velká sháňka po bibli a vůbec po informacích, proto si Melantrich udělal přehled zájmových skupin a podle toho tvořil ediční program a získával odborné spolupracovníky. Sám už mezi odborníky náležel, jak prozrazuje jeho předmluva k bibli. Skvělý vědec Sixta z Ottersdorfu k bibli napsal historickou studii a vyšperkovaná bible vyšla roku 1549. Jeden v sametu vázaný výtisk vypravil pro císařova syna Maxmiliána II.
Získávání přízně mocných se stalo Melantrichovo životní abecedou. Byl si dobře vědom, že bez vzdělanců nic nedokáže, proto získal ke spolupráci mladého astronoma Tadeáše z Hájku, pozdějšího vědeckého rádce Rudolfa II., naklonil si mecenáše umění Jana st. Hodějovského z Hodějova a především členy jeho básnické společnosti – Mitise, Collina, překladatele Handsche a další.
V roce 1552 si koupil od Netolického tiskařská privilegia, protože jemu by je nedali, i s tiskárnou. Na Starém Městě pražském, kam přemístil podnik, začala melantrišská éra. Trvala čtvrt století. Je zaznamenáno, že od první „Bible České“ (1549) vyšlo u Melantricha 233 titulů knih: 111 českých, 75 latinských, 3 německé, 1 italská, 33 vícejazyčných učebnic a slovníků. Jsou to knihy nádherně vypravené, jež se mohly měřit s tím nejlepším v Evropě. Vydával i příležitostné drobné tisky.
Melantrich naplnil potřeby studentů vydáním učebnic latiny, slovníků, antologií, pro kostely vydal zpěvníky s notami, pro veřejnost lékařské a zdravotnické knížky. Dobře se prodávaly i historické, zábavné i hospodářské tisky. Získal právo na vydávání sněmovních akt, nařízení a dalších vládních tiskovin. Císařským očím jistě lahodily krásně vypravené Kuthenovy a Collinovy reportáže ke slavnému vjezdu krále Ferdinanda I. dne 8. 11. 1558 do Prahy. Už roku 1557 Melantrich i jeho bratr obdrželi erbovní list s přídomkem „z Aventýnu“ (=římský pahorek, kde stávala knihovna) a v roce 1558 se stal konšelem na Staroměstské radnici.
Mezi největší tiskařské činy patří jeho sedmero vydání „Bible České“ roku 1549, 1556, 1557, 1960, 1561 a s novými rytinami 1570 a 1577, jež byla určena všem křesťanům. Neméně populární byly knihy Erasma Rotterdamského, Tomáše Bavorovského a jiných osobností doby.
Ze spolupráce s přírodovědcem a lékařem pražského místodržitele Ferdinanda Tyrolského, čili s Pietrem Andreem Matthiolim ze Sieny vznikla objemná, bohatě ilustrovaná kniha „Herbář“. Melantrich na její tisk obdržel privilegia. Byla to obrovská práce, která mu přinesla evropský úspěch. Do češtiny ji přeložil Tadeáš Hájek z Hájku a do němčiny Handsch. Melantrich patrně do vydání „Herbáře“ z roku 1563 vložil velkou část svého majetku. V předmluvě k „Herbáři“ napsal svoje celoživotní vyznání: k vydávání knih jej nevedl jen osobní zisk, ale tiskl a vydával jsem, napsal „abych svou prací lidem prospěti a vlasti mé poctivě sloužiti mohl.“